Kořeny a větve
Jednoduše shrnuto, největší životní požehnání získáme, když máme v srdci hluboce zakořeněnou lásku k Ježíši Kristu.
Pokaždé, když na letišti procházíme bezpečnostní kontrolou, jsme požádáni, abychom se identifikovali pomocí fotografie. Rozumíme tomu a podvolujeme se, protože víme, že je to nutné a užitečné. Ale jako důkaz své pravé identity předkládám svou fotografii s určitou lítostí. Kdyby někdo zkoumal mou pasovou fotografii a řekl, že jde o dobrou podobu, věděl bych, že je čas jít domů. Lítost ale cítím z jiného důvodu. Fotografie neříká nic o mých kořenech a větvích. Ty jsou důležitou součástí mé identity. Věděli byste toho hodně o stromu, jenž má na fotografii zachycen pouze kmen? Ne! Kořeny a větve stromu poskytují mnohem více informací. A tak je tomu i s námi, jak osobně, tak s naším náboženstvím.
Osobní kořeny
Osobní kořeny jsou vskutku důležité. Se sestrou Nelsonovou známe rodinu, která hrdě vystavuje důkaz o svých rodových kořenech velkými obrazy namalovanými na vnějších zdech svého domu. Krásná umělecká díla zobrazují různé vzory identity obou jejich rodinných linií.
Když se příbuzní shromáždí kolem nového děťátka, člověk nevyhnutelně slyší asi takovéto komentáře: „Má ryšavé vlasy po mamince“ nebo „má ďolíček na bradě po tatínkovi.“
Každý z nás má rodové kořeny. Každý muž obdržel určité genetické znaky shodné s těmi, které má jeho otec. Každá žena obdržela určité genetické znaky shodné s těmi, které má její matka.1 Mimo to každý z nás obdržel další genetické dary, které nás činí jedinečnými.
Protože kromě fyzického těla máme i ducha,2 máme také duchovní kořeny, které sahají do minulosti. Utvářejí naše ctnosti, naše přesvědčení a naši víru. Duchovní kořeny vytvářejí naši oddanost ideálům a učení Páně.3
Děti mají přirozenou touhu napodobovat příklad svých rodičů. Chlapci obecně inklinují k postojům a práci svého otce; dívky usilují o to, aby žily jako jejich matky. A vy, rodiče, nebuďte příliš překvapeni, když se vaše děti časem stanou lepšími než vy.
Osobní kořeny, fyzické i duchovní, si zasluhují vděčnost. Za svůj život vděčím Stvořiteli i svým drahým rodičům a předkům. Snažím se je ctít tím, že se o nich učím a sloužím jim v chrámu.4 Rodiče mají zodpovědnost podělit se o znalost svých osobních kořenů se svými dětmi a vnoučaty. Poznávání společné historie rodinu sjednocuje.
Náboženské kořeny
Potřebujeme také znát kořeny svého náboženství. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, ačkoli byla oficiálně zorganizována v roce 1830, byla znovuzřízena z kořenů, které také sahají do minulosti. Nyní jsou shromažďovány, rozváděny a objasňovány pravdy předchozích dispensací.5 Jako rodiče a učitelé máme vynikající učební pomůcku v Článcích víry. Tento dokument napsaný prorokem Josephem Smithem6 se týká mnoha nauk, které podpírají naše náboženství. Zmiňuje se o Božstvu, morální svobodě jednání, pádu Adama a usmíření Ježíše Krista. Vysvětluje základní zásady a obřady víry, pokání, křtu a vkládání rukou pro dar Ducha Svatého. Hovoří o pravomoci a organizaci kněžství. Jako svatá písma uvádí Bibli svatou, Knihu Mormon a otevřený kánon pokračujících zjevení od Boha. A hlásá skutečnost shromažďování Izraele.7 Jak drahocennou pokladnicí pravdy je tento vzácný dokument, když se učíme o svých náboženských kořenech!
Mezi další zjevené nauky u kořene našeho náboženství patří stvoření, vzkříšení, zákon desátku, modlitba a nejvyšší požehnání chrámu. Když se těmto naukám učíme, uvědomujeme si, jak pevný je náš základ. Když tyto nauky uplatňujeme v životě, kořeny našeho náboženství se stávají součástí naší vlastní duchovní síly.
Obrácení potřebují posilovat své náboženské kořeny. President Gordon B. Hinckley učil, že každý obrácený potřebuje přítele, zodpovědnost a výživu dobrým slovem Božím. Pokud drahocenní obrácení a jejich děti podporují tyto kořeny, stávají se pionýry pro své vlastní rodiny, které je mohou následovat.
Naneštěstí jsou někteří členové věrných rodin proudem odneseni pryč, protože jejich kořeny byly slabé. Bolí mě srdce, když se dozvídám o těch, kteří se odvrátili od víry svých pionýrských předků. Jeden přítel, uznávaný v profesi a talentovaný syn věrných předků, dovolil jediné pochybnosti o nauce, aby zatemnila jeho pohled na plnost evangelia a vytvořila neustále se rozšiřující propast mezi ním a chrámem. Další známá, milá sestra se známými pionýrskými předky, nyní zdvořile prohlašuje, že není „praktikující členkou“ Církve.
Stali se tito drazí lidé tak moderními, že zapomněli na své kořeny? Zapomněli, co ve skutečnosti znovuzřízení znamená a co stálo? Zapomněli na své pionýrské dědictví a na svou linii, jak je uvedena v patriarchálním požehnání? Dokáží pro několik prchavých současných zálib zapomenout na věčný život a ztratit ho? Zapomněli na kořeny, které jim žehnaly, a již nemají onu duchovní jiskru jako Svatí, kteří pracují na díle Všemohoucího Boha.
Jejich ušlechtilí předkové „[byli přivedeni] k poznání pravdy… podle ducha zjevení a proroctví a moci Boží“. Jejich předkové „byli obráceni k Pánu [a] nikdy neodpadli“.8 Co si budou tito předkové o odpadnutí svých potomků myslet? Jejich zklamání se jistě změní v zármutek, neboť plody oddělené od kořenů nemohou dlouho přežít.
Pán vydal toto vážné varování:
„Když jste byli po celý den živeni dobrým slovem Božím… chcete… zavrhnouti slova proroků; a chcete zavrhnouti všechna slova, která byla promluvena o Kristu… a moc Boží a dar Ducha Svatého… a tropiti si posměšky z velikého plánu spásy, který pro vás byl vypracován?
… Vzkříšení… vás postaví v hanbě a s hroznou vinou před soud Boží.“9
Prosím každého z nás, aby tohoto posvátného varování dbal.
Osobní větve
Právě tak jako naše kořeny do značné míry rozhodují o tom, kdo jsme, naše větve jsou také důležitým rozšířením naší identity. Osobní větve nesou plod našeho ledví.10 Písma učí: „Po ovocích jejich poznáte je.“11 Dříve jsme se sestrou Nelsonovou často potkávali mladé lidi, kteří říkali, že mají pocit, že nás znají, protože znají naše děti. Nyní nás radostně zdraví ti, kteří nás znají, protože znají naše vnoučata.
Náboženské větve
Stejně tak i naše náboženství se pozná podle plodu svých větví. Nedávno jsem se setkal s vládními činiteli z jedné vzdálené země, na které hluboce zapůsobila Církev a její celosvětové úsilí. Líbilo se jim naše učení o rodině a chtěli kopie našeho prohlášení světu a příručky pro rodinný domácí večer. Chtěli vědět více o našem sociálním programu a humanitární pomoci. Vyhověli jsme jim, jak nejlépe to šlo, a potom jsme převedli pozornost od toho, co děláme, k tomu, proč to děláme. Vysvětloval jsem to na podobenství o stromu. „Lákají vás různé plody naší víry,“ řekl jsem. „Je jich hodně a jsou mocné. Nemůžete je však ochutnat, dokud neznáte strom, na němž vyrostly. A stromu nemůžete porozumět, dokud nepochopíte jeho kořeny. V našem náboženství nemůžete mít plody bez kořenů.“ Tomu porozuměli.
Mezi ovoce z větví evangelia patří „láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota [a] věrnost“.12 President Harold B. Lee jednou řekl: „Krásné a lákavé ovoce nevyroste, pokud kořeny… stromu nejsou zasazeny do bohaté, úrodné půdy a pokud není věnována příslušná péče prořezávání, pěstování a zavlažování. Stejně i lákavé plody ctnosti a cudnosti, čestnosti, střídmosti, bezúhonnosti a věrnosti nelze nalézt u jedince, jehož život není založen na pevném svědectví o pravdách evangelia a o životě a poslání Pána Ježíše Krista.“13
Plody evangelia chutnají těm, kteří poslouchají Pána. Usilujeme o vzdělání, protože víme, že „sláva Boží jest inteligence“.14 Požehnání desátku přicházejí, když desátek platíme.15 Odměny Slova moudrosti získáme jeho poslušností.16 Ze zkušeností z života podle evangelia poznáváme, že modlitba, svěcení sabatu a přijímání svátosti nás ochraňují od zajetí hříchu. Varujeme se pornografie a nemorálnosti, protože víme, že mír plynoucí z osobní čistoty lze získat pouze tehdy, žijeme-li podle zákonů evangelia.
Pán nám dal tento slib a přikázání: „Již vy čisti jste pro řeč, kterouž jsem mluvil vám. Zůstaňtež ve mně, a já v vás… Já jsem vinný kmen a vy ratolesti.“17 Jednoduše shrnuto, největší životní požehnání získáme, když máme v srdci hluboce zakořeněnou lásku k Ježíši Kristu.18
Svědectví
Osobní identita je více než jen pasová fotografie. Máme také kořeny a větve. V každém z nás je zakořeněna božskost. „Jsme všickni dílo ruky [Stvořitele].“19 Jsme věčné bytosti. V předsmrtelné říši jsme my, bratří, byli předustanoveni ke svým kněžským zodpovědnostem.20 Ženy byly před založením světa připravovány, aby mohly rodit děti a oslavovat Boha.21
Do této smrtelné zkušenosti jsme přišli, abychom získali tělo, byli zkoušeni a prověřováni.22 Máme vytvořit rodinu a být zpečetěni ve svatém chrámu, s radostí a láskyplnými vztahy, které přetrvají věčnost. V těchto věčných pravdách jsme osobně zakořeněni.
Větve našich rodin a větve evangelia nesou plody, aby obohatily náš život. Boží dílo a Jeho sláva – uskutečnit nesmrtelnost a věčný život člověka – může být i naším dílem a slávou.23 Můžeme navěky přebývat s Ním a se svou rodinou. Tato požehnání budou udělena věrným Jeho vlastním způsobem a v Jeho čase.24
Bůh žije. Ježíš je Kristus. Joseph Smith je zjevovatel a prorok této poslední dispensace. Kniha Mormon je pravdivá. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je Pánovým královstvím opětovně založeným na zemi. President Gordon B. Hinckley je Jeho žijící prorok. Jsme-li zakořeněni v těchto pravdách, plody našich větví zůstanou.25 O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.