Používání jasných a jednoduchých zásad evangelia v rodině
Jasné a jednoduché zásady evangelia Ježíše Krista… musejí být v našem domově pevně zakořeněny, aby zajistily šťastný rodinný život.
Na generálním shromáždění Pomocného sdružení v září 1998 president Gordon B. Hinckley prohlásil: „Věřím, že téměř všechny naše problémy vycházejí z domovů lidí. Pokud má nastat reforma, pokud má nastat změna, pokud má nastat návrat ke starým, posvátným hodnotám, musí se začít v domově. Právě zde se učí pravdě, pěstuje se poctivost, vštěpuje se sebekázeň a pěstuje se láska.“ („Putujeme ve světle Páně“, Liahona, leden 1999, str. 117.)
Mezi starými a posvátnými hodnotami, ke kterým se máme navrátit, jsou jasné a jednoduché zásady evangelia Ježíše Krista. Tyto zásady musejí být v našem domově pevně zakořeněny, aby zajistily šťastný rodinný život.
President Wilford Woodruff řekl: „Pán má pro nás připraveno mnoho zásad, a ty nejvelkolepější zásady, které pro nás má, jsou ty nejjednodušší a nejjasnější. První zásady evangelia, které nás vedou k věčnému životu, jsou ty nejjednodušší, a přesto žádné nejsou krásnější ani důležitější.“ („Remarks“, Deseret News, 1 Apr. 1857, 27.)
Právě proto, že jsou tyto zásady tak jasné a jednoduché, jsou často opomíjeny, když čelíme překážkám ovlivňujícím rodinný život. Občas máme tendenci si myslet, že čím závažnější je problém, tím náročnější a složitější má být jeho řešení. Může nás to kupříkladu vést k tomu, abychom vyhledávali pomoc lidí a institucí mimo domov, když ve skutečnosti se to nejúčinnější řešení objeví při používání těchto překrásných zásad evangelia v našem domově, v drobných skutcích a povinnost ech každodenního života. Písma nám připomínají, „že veliká věc se stane prostřednictvím věcí malých a jednoduchých“. (Alma 37:6.)
První předsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolů v dokumentu „Rodina – Prohlášení světu“ pronesly: „Úspěšná manželství a rodiny jsou založeny a udržovány na zásadách víry, modlitby, pokání, odpuštění, úcty, lásky, soucitu, práce a hodnotných odpočinkových činností.“ (Liahona, říjen 1998, 24.)
Když si tyto zásady probereme, vidíme, že většina z nich spolu souvisí a že se vzájemně doplňují a že moc, která umožňuje, abychom je začlenili do svého života, pochází ze smírné oběti našeho Vykupitele a Spasitele, Ježíše Krista.
Když budeme tyto zásady používat, stanou se světlem, které osvítí každého člena rodiny a postupně nás povede k začlenění dalších souvisejících hodnot a zásad, které budou posilovat vztahy v rodině. Víme, že „kdo přijme světlo a zůstane v Bohu, obdrží více světla a toto světlo se stává jasnější a jasnější, až nastane dokonalý den“ (NaS 50:24).
Pokud uspějeme v upevňování a udržování své rodiny používáním těchto zásad, pak budeme moci pozorovat, jak mocný účinek budou mít v situacích, které den za dnem ovlivňují náš domov. Jakékoli zraněné city, zaviněné rodinnými neshodami, se zhojí. Provinění budou odpuštěna. Pýcha a sobeckost bude nahrazena pokorou, soucitem a láskou.
Zásady, které se rozhodneme začlenit do svého života, určují, jakého ducha budeme vnášet do vztahů s ostatními. Když nějakou zásadu přijmeme, její vliv z nás vyzařuje a ostatní jsou schopni jej pociťovat.
Dnes více než kdy dříve platí, že když vidíme, jak je rodina středem útoků sil zla – jako za dnů proroka Mormona, kdy „moc toho zlého působila po celé zemi“ (Mormon 1:19) – je pro nás rodiče nezbytné, abychom tyto zásady začlenili do života, aby vyzařovaly svůj vliv a aby naše děti mohly tento vliv pociťovat.
Chtěl bych teď ukázat, jak mohou být tyto zásady uvedeny do praxe a tvořit tak část procesu, který přiblíží vliv usmíření jedinci a rodině. Tento proces začíná první zásadou evangelia, vírou.
Ve světě měnících se hodnot, kde se říká zlému dobré a dobrému zlé (viz Izaiáš 5:20), nás slova vyřčená Mormonem naplňují nadějí a důvěrou skrze učení, že Ježíš Kristus „činí si nároky na všechny ty, již mají víru v něho; a kdo má víru v něho, ulpí na všem dobrém“ (Moroni 7:28).
Ona víra, která způsobuje, že lpíme na všem dobrém, přichází skrze slyšení slova Božího (viz Římanům 10:17), a toto slovo je slyšet s větší silou na lekcích rodinného domácího večera a při rodinném studiu písem. Není lepšího místa na budování víry než domov, kde se lekce a jejich praktické uplatnění naskýtají každý den.
Právě v domově se naučíme, že víra je důvěrně spojena s usmířením, „neboť to jest účelem této poslední oběti, aby přinesla plné milosrdenství, které uspokojuje spravedlivost a činí člověku možným, aby měl víru ku pokání“ (Alma 34:15).
Bez vlivu usmíření v našem životě by nebylo možné získat onen druh víry, který je ku pokání nezbytný, a tak bychom byli ponecháni vně nádherného plánu milosrdenství, protože „veliký a věčný plán vykoupení [byl] vypracován jenom pro toho, kdo má víru ku pokání“ (Alma 34:16).
Pokání – ona změna, která se odehrává v srdci, která je zrozena z lásky k Pánu, která nás odvádí od hříchu a vede nás k tomu, abychom se podrobili Jeho vůli – se může „stát účinným a být přijato Bohem“ „jen skrze usmíření Ježíše Krista“ (Guide to the Scriptures, „Repent, Repentance“, 206).
Poté, co Bůh přijal pokání, nás proces, který popisujeme, vede k tomu, abychom se účastnili obřadů a smluv s ním spojených, a to křtu a konfirmace. Tyto smlouvy jsou obnovovány, když pravidelně přijímáme svátost, a jsme jí hodni, a pak jsou nám hříchy odpuštěny.
Když jsou nám hříchy odpuštěny, a poté, co jsme vynaložili úsilí, abychom si odpuštění skrze poslušnost přikázání udrželi, obdržíme, jak je to popsáno v knize Moroni, pokoru a jemnost srdce, která umožní, že se projevuje Duch Svatý, kterýžto Utěšitel nás naplní nadějí a dokonalou láskou, láskou, která bude udržována pílí, se kterou se budeme věnovat zásadě modlitby (viz Moroni 8:26).
Člověk, který obdrží pokoru a jemnost srdce a který se těší společenství Ducha Svatého, nebude mít touhu ubližovat druhým nebo je zraňovat, ani nebude mít pocit, že na něj působí, když mu druzí jakkoli ubližují. Bude s manželem nebo s manželkou a s dětmi jednat s láskou a úctou a bude mít dobré vztahy se všemi, s nimiž se stýká. Při zastávání vedoucích funkcí v Církvi bude uplatňovat stejné zásady, jako uplatňuje doma, čímž ukáže, že mezi člověkem, který je ve zdech vlastního domova, a člověkem, který je členem Církve, není žádný rozdíl.
Zásady jako víra, pokání, láska, odpuštění a modlitba, uplatňované v procesu, který jsem právě popsal, se stanou tou nejlepší protilátkou v boji proti onemocnění hříchem, které se v rodinách může ukázat různými způsoby, nemorálností, pýchou, závistí, sporem, zneužíváním a dalšími praktikami, které ovlivňují rodinné vztahy a jejichž následkem je bolest, klam a zpřetrhání rodinných vazeb.
Rozhodnutí začlenit tyto zásady do svého života a příležitost začít tento proces, kdykoli by to bylo nezbytné, záleží jen a jen na naší svobodě jednání. Je to jednoduchý proces, který je všem na dosah. Je založen na elementárních zásadách evangelia, které byly a nadále budou úspěšně používány všemi, kteří vkládají svou důvěru v Pána.
Je naší povinností, abychom jim nadále učili svět, který je potřebuje stále více, neboť:
„Poručil někomu, aby nebral podílu na spáse jeho? Hleďte, pravím vám, Ne; nýbrž učinil ji přístupnu všem lidem; a přikázal svému lidu, aby přesvědčoval všechny lidi, aby se obrátili.“ (2. Nefi 26:27.)
Sdílím s vámi své svědectví, že tyto zásady jsou pravdivé. Svědčím, že usmíření Ježíše Krista umožňuje, abychom je začlenili do svého života. Vím to, protože se svou rodinou usiluji o to, abychom žili v souladu s těmito zásadami. Ve jménu Ježíše Krista, amen.