Volba
Zítřejší požehnání a příležitosti závisejí na rozhodnutích, jež činíme dnes.
Milovaní bratří ve svatém kněžství Božím po celém světě, zdravím každého z vás v duchu lásky a přátelství.
V tomto životě musíme činit mnoho rozhodnutí. Některá rozhodnutí jsou velmi důležitá. Některá ne. Často se rozhodujeme mezi dobrem a zlem. Avšak rozhodnutí, jež činíme, určují do značné míry naše štěstí nebo naše neštěstí, protože musíme nést důsledky svých rozhodnutí. Činit stále dokonalá rozhodnutí není možné. To zkrátka nejde. Je však možné činit dobrá rozhodnutí, s nimiž můžeme žít a růst. Když Boží děti žijí tak, aby byly hodny božského vedení, mohou se stát „na věky svobodnými a mohou rozlišovati dobro od zla, samy za sebe jednati a nedati se ovlivňovati“.1
Někdy se rozhodujeme špatně, protože podléháme vlivu vrstevníků. Kieth Merrill něco takového zažil, když byl mladým mužem. Severovýchodně od Salt Lake City skákal s přáteli ze strmé skalní stěny do nádrže East Canyon Reservoir. Když jeden mladý muž vylezl na hráz a skočil z 15 metrů do hluboké vodní nádrže, nevyhnutelně z toho bylo klukovské soupeření. Všichni ostatní mladí muži vylezli na hráz a skočili jako on. Jeden chlapec s tím nebyl spokojen, a tak řekl: „Koukejte na lepší skok!“ Po stěně skály vylezl do výšky 18 metrů. Kieth nechtěl být pozadu, a tak lezl vedle něho. Když ten druhý chlapec skočil do vody a zdálo se, že je vše v pořádku, Kieth si dodal odvahy a skočil také. V soupeření pokračovali už jen tito dva chlapci. Přítel Kiethe nyní vylezl do výšky 21 metrů a skočil. Vylezl z vody a smál se, třel si ramena a protíral si oči. Pak vyzval Kiethe: „Tak co, troufáš si taky?“
„Jasně že jo!“ A všichni na břehu přitakávali: „Jasně že jo!“
A tak Kieth doplaval ke břehu a lezl po skalách nahoru. Věděl, že kdyby skočil z téže výšky 21 metrů, jeho kamarádi by chtěli, aby vylezl výš, a tak se vydrápal do výšky 24 metrů, na samý vršek útesu. Nikdo nemohl jít výš než na ten vršek. Když Kieth pohleděl dolů a viděl vodu tak daleko, zhrozil se. Udělal zbrklé rozhodnutí. Tohle vlastně nechtěl dělat, ani neměl pocit, že je to správné. Vždyť on své rozhodnutí založil na popichování a povzbuzování hrstky mladých mužů, jejichž jména si dnes už ani nepamatuje.
Trochu ustoupil a pak se prudce rozběhl k okraji. Našel značku, kterou pečlivě umístil na okraj skály, a skočil do prostoru. Během letu si vzpomněl, jak ho rodiče učili, aby byl opatrný při rozhodování, neboť špatné rozhodnutí by ho mohlo zabít. A blesklo mu hlavou: „Takové jsi udělal, protože poletíš tak rychle, že až narazíš na hladinu, bude tvrdá jako beton.“ Když na hladinu narazil, zdála se mu tvrdá jak beton. Jak byl vděčný, když se mu hlava konečně vynořila nad hladinu!
Proč skočil? Co se snažil dokázat? Mladí muži, kteří ho povzbuzovali, si s tím bláznivým činem starosti nedělali, a asi na to již zapomněli. Ale Kieth si potom uvědomil, že jeho rozhodnutí mohlo být osudným. Podlehl však nátlaku přátel, kteří očekávali, že udělá to, co nechce. On ale věděl, že to nebylo správné. Řekl: „Žil jsem ve světě, ale v té chvíli jsem byl ze světa, protože jsem neovládal sám sebe. Nerozhodoval jsem o svém životě. Svět udělal rozhodnutí za mě… a [já] jsem v tom světě jen taktak nezůstal nadobro pod drnem.“2
K tomu, abychom zůstali stranou a netlačili se dopředu a abychom bláhově někomu nedovolovali, aby rozhodoval za nás, je zapotřebí určitá odvaha. Zaujmout pevný postoj bude snadnější, když máme jasnou představu o své identitě, že jsme synové Boží a nositelé svatého kněžství se smysluplnou budoucností před sebou.
Některá naše ubohá rozhodnutí se, naneštěstí, nedají vrátit, mnohá se ale vrátit dají. Často můžeme změnit směr a vrátit se na správnou dráhu. Návrat zpátky na správnou dráhu může vyžadovat použití zásady pokání. Je třeba zaprvé uznat chybu své cesty; zadruhé opustit špatné jednání; zatřetí nikdy ho neopakovat; a začtvrté vyznat3 chybu a učinit nápravu, je-li to možné. Učit se ze zkušeností má svůj význam, ale přiléhavý název pro to je „škola kopanců“. Pokrok je rychlejší a snadnější, když se učíme od rodičů, kteří nás milují, a od svých učitelů. Můžeme se také učit z chyb druhých, když sledujeme důsledky jejich špatných rozhodnutí.
Některá rozhodnutí přinášejí dobré příležitosti bez ohledu na to, kterou cestou se dáme – například když se rozhodujeme, jaké si zvolíme zaměstnání nebo školu. Znám jednoho bystrého a schopného mladého muže, jenž se chtěl stát lékařem, ale nedostal k tomu příležitost; a tak se rozhodl studovat práva. Stal se velmi úspěšným právníkem, ale jsem si jist, že by byl zrovna tak úspěšným lékařem.
Některá důležitá rozhodnutí jsou časově limitována. Odložíme-li ono rozhodnutí, příležitost zmizí navždy. Někdy nám obavy brání udělat rozhodnutí, jež vyžaduje změnu. A tak se příležitost může ztratit. Někdo kdysi řekl: „Když se musíš rozhodnout, a ty to neučiníš, to samo o sobě je rozhodnutí.“4
Pro některé lidi je rozhodování těžké. Jeden psychiatr řekl pacientovi: „Máte někdy potíže s rozhodováním?“ Pacient odpověděl: „Ano i ne.“ Doufám, a modlím se o to, že můžeme být tak rozhodní, jako Jozue, když prohlásil: „Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili … jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“5
Některá rozhodnutí mají větší následky než jiná. V tomto životě není většího dobrovolného rozhodnutí, než je výběr partnera pro manželství. Toto rozhodnutí může přinést věčné štěstí a radost. Oba partneři, chtějí-li v manželství najít velkolepou plnost, musejí být manželství zcela oddáni.
Některá důležitá rozhodnutí týkající se plnosti a štěstí mají být učiněna pouze jednou a poté, co byla učiněna, je již nikdy není třeba činit znovu. Například pouze jednou musíme učinit pevné a jednoznačné rozhodnutí nekouřit, nepít alkoholické nápoje a neužívat drogy.
Když byl v roce 1976 starší Robert C. Oaks plukovníkem v letectvu Spojených států, byl členem vyjednávací skupiny pro incidenty na moři. Byli pozváni na oběd, který pořádal Leningradský námořní okruh. Když hostitel před obědem pronášel přípitek, bylo přítomno asi 50 vyšších důstojníků Sovětského svazu a Spojených států. Postavili se pro první přípitek a pozvedli sklenky, většinou s ruskou vodkou. Brother Oaks měl ve své sklence růžovou limonádu, čehož si ihned všiml admirál pronášející přípitek. Přerušil řeč a žádal, aby si bratr Oaks nalil vodku, a řekl, že nebude pokračovat, dokud tak neučiní. Bratr Oaks odmítl a vysvětlil, že je spokojený s tím, co má nalito.
Začalo vznikat značné napětí, a i členové jeho skupiny, většinou to byli jeho nadřízení, byli znepokojeni touto bezvýchodnou situací. Sovětský průvodce bratra Oakse mu zasykl do ucha: „Nalejte si vodku!“ Bratr Oaks vyslovil tu nejkratší modlitbu svého života: „Bože, pomoz mi!“
Během několika vteřin sovětský tlumočník, armádní kapitán, s nímž předtím mluvil o náboženství, zašeptal hostiteli-admirálovi: „To je kvůli jeho náboženství.“ Admirál pokývl hlavou, napětí okamžitě polevilo a program pokračoval.6
Starší Oaks se před lety rozhodl, že nikdy nebude pít alkohol, a tak ve chvíli zkoušky se nemusel rozhodovat znovu. Starší Oaks byl přesvědčen o tom, že by si více ublížil, kdyby slevil ze zásad své víry než tím, že by se napil vodky. Mimochodem, jeho lpění na náboženských zásadách mu neublížilo v povolání. Po této události postupoval dál a stal se čtyřhvězdičkovým generálem.
Je to podivné, ale dělat špatné věci se často zdá rozumné, možná proto, že se to jeví jako nejjednodušší. Často slyšíme ospravedlňování špatného jednání slovy: „Vždyť to dělá každý.“ Toto zlo překrucuje pravdu a jeho původcem je Satan. Nefi nám říká: „Tak oklame ďábel duše jejich a opatrně je povede dolů do pekla.“7
Bez ohledu na to, kolik lidí v naší společnosti to dělá, nikdo není ospravedlněn, když je nečestný, lže, podvádí, kleje, zvláště když používá jméno Páně nadarmo, když je zapleten do nemorálních sexuálních vztahů nebo nedbá na den Páně.
Činy druhých lidí nepředepisují, co je správné nebo špatné. Když má jeden člověk odvahu správně se rozhodnout, může ovlivnit mnohé další, aby se také rozhodovali moudře. Chtěl bych potvrdit to, co je uvedeno v brožuře Pro posílení mládeže:
„Jste zodpovědni za rozhodnutí, která činíte. Pokud se rozhodnete nebýt poslušni Božích přikázání, nemáte za to vinit okolnosti, svou rodinu nebo přátele. Jste děti Boží a máte velkou moc. Máte schopnost rozhodovat se pro spravedlnost a štěstí, nehledě na okolnosti, ve kterých se nacházíte.“8
Jak učinit správnou volbu? Zvolit si něco znamená učinit vědomé rozhodnutí. Když máme učinit uvážené rozhodnutí, musíme vyhodnotit všechny dostupné skutečnosti na obou stranách problému. Ale to nestačí. Správné rozhodování zahrnuje modlitbu a inspiraci. Devátý oddíl Knihy nauk a smluv poskytuje zásadní klíč. Pán řekl Oliveru Cowderymu:
„Viz, tys nerozuměl. Domníval ses, že ti to dám, i když tomu nevěnuješ žádné myšlenky vyjma tu, že mne o to požádáš.
Ale viz, pravím tobě, to musíš vyřešit nejprve ve své mysli, pak se mne musíš tázat, zda je to správné, a jestliže je to správné, pak učiním, aby tvé srdce vzplanulo, a tím pocítíš, že je to správné.
Nebude-li to však správné, nebudeš mít takových pocitů, ale tvé myšlenky budou mateny tak, že zapomeneš to, co bylo nesprávné…“9
Když hledíme do budoucna, musíme být pevnější a zodpovědnější ve svých rozhodnutích ve světě, kde lidé „zlé jmenují dobrým a dobré zlým“.10 Nerozhodujeme se moudře, používáme-li svobodu jednání v protikladu s Boží vůlí nebo s radou kněžství. Zítřejší požehnání a příležitosti závisejí na rozhodnutích, jež činíme dnes.
Bratří, věřím tomu a svědčím o tom, že máme společnou zodpovědnost dávat příklad spravedlnosti všem ze světa. Pod velkolepým vedením presidenta Gordona B. Hinckleyho musíme ukazovat cestu skrze inspirovaná rozhodnutí, jež činíme. Vy máte schopnost volby. Kéž my všichni, když činíme tato věčná rozhodnutí, používáme Bohem danou svobodu jednání moudře. Ve jménu Ježíše Krista, amen.