Duše moje se těší z písem
Pokud denní studium písem ještě není vaším zvykem, začněte teď a studujte stále.
Když jsem měla po svatbě, zeptala jsem se tchyně, která je velmi dobrá kuchařka, zda by mne naučila péct své výtečné bochánky. S jiskrou v oku mi odpověděla, že jí to trvalo 25 let, než se naučila péct dobré bochánky! Pak dodala: „Raději to začni zkoušet.“ Řídila jsem se její radou a často jsme si u nás při večeři na dobrých bocháncích pochutnávali.
Asi v téže době jsem byla v našem sboru pozvána na oběd pro všechny sestry Pomocného sdružení, které přečetly buď Knihu Mormon, nebo útlou knížku o církevní historii. Písma jsem četla nahodile, a tak jsem se mohla zúčastnit oběda díky tomu, že jsem přečetla onu útlou knížku, protože to bylo snadnější a zabralo to méně času. Když jsem obědvala, měla jsem silný pocit, že jsem měla přečíst Knihu Mormon, přestože ta knížka o historii byla pěkná. Duch Svatý mě nabádal, abych změnila svůj způsob čtení písem. Tentýž den jsem začala číst Knihu Mormon a nikdy jsem nepřestala. I když se nepokládám za experta, všechna písma čtu velmi ráda a jsem vděčná, že se čtení písem stalo mým celoživotním zvykem. Bylo by nemožné naučit se ponaučením, která písma obsahují, kdybychom je jen jednou přečetli nebo kdybychom jen studovali vybrané verše ve třídě.
Pečení bochánků je velké domácí umění. Když peču bochánky, dům naplňuje jemná vůně. Mohu projevovat lásku k rodině tím, že jí nabízím to, co jsem udělala. Když studuji písma, Duch Páně naplňuje můj domov. Získávám důležité porozumění, jež poté sdílím se svou rodinou, a má láska k ní roste. Pán nám řekl, že náš čas má být „[věnován]… studiu písem“ (NaS 26:1) a že „Kniha Mormon a svatá písma jsou… dána pro [naše] poučení“ (NaS 33:16). Každá žena může být ve své rodině instruktorem nauk evangelia a každá sestra v Církvi musí znát evangelium jako vedoucí a učitelka. Pokud denní studium písem ještě není vaším zvykem, začněte teď a studujte stále, abyste byly připraveny na své zodpovědnosti v tomto životě a ve věčnostech.
Mé dávné pokusy s pečením a se čtením písem nebyly vždy úspěšné, ale časem se to zlepšovalo. Pro obě činnosti jsem se musela učit své vlastní metodě a musela jsem porozumět přísadám. Důležité bylo začít a dělat to znovu a znovu. Dobrý způsob, jak začít studovat písma, je „vztahovat“ je na sebe (viz 1. Nefi 19:23). Někteří lidé začnou tak, že si zvolí námět, o němž potřebují vědět více, v průvodci Topical Guide. Nebo začnou na začátku nějaké knihy písem a během čtení hledají určitou nauku.
Například když jsem byla povolána sloužit jako vedoucí Mladých žen, koupila jsem si novou sadu písem, a když jsem četla a označovala si verše, hledala jsem to, co by mi pomohlo v mém povolání. Někdy si vkládám do písem barevné papírky, a tak rychle najdu náměty nebo témata, která studuji. V písmech mám papírové záložky pro mnoho svých oblíbených veršů o pokání a usmíření, takže je mohu snadno najít a každý týden při svátosti o nich přemítat. Obvykle si k tomu, čemu se učím, dělám poznámky. Někdy si píšu poznámky do písem a někdy si to, co se dovídám, píšu do zvláštního zápisníku.
Občas investuji do nového výtisku Knihy Mormon. Když začnu číst tuto novou knihu, píšu si na okraje poznámky, a tak mám záznam o tom, co se dovídám, když studuji. Čarami spojuji myšlenky, abych si to, co se dovídám, lépe pamatovala. Zabarvuji verše a podtrhávám klíčová slova. Když najdu myšlenky, jež se k sobě vztahují, vytvářím z veršů řetězec, abych tyto myšlenky spojila (viz „Spojování veršů do řetězce“, Učení – není většího povolání, [2000], 57). Ráda nahlížím na písma jako na pracovní sešit, a tak někdy zaznamenávám, kde jsem byla, když jsem něco pochopila, nebo jméno toho, kdo mě učil. Když čtu onen úryvek znovu, tak se mi ten zážitek díky tomu oživí v paměti.
Mnohé z vás studují cizí jazyky. Možná se vám zalíbí číst Knihu Mormon v jiném jazyce. Když čtete písma v jiném jazyce, poznáváte z nového pohledu, co slova znamenají. Někteří lidé začínají tak, že hledají odpovědi na své otázky. Chtějí vědět, kdo jsou a co mají dělat se svým životem. Jeden přítel mi navrhl, abych začala hledat otázky, které nám Pán pokládá v písmech, a abych o nich přemítala (viz John S. Tanner: „Responding to the Lord’s Questions“, Ensign, Apr. 2002, 26). Od té doby jsem objevila mnoho důležitých otázek, například „Čeho si přeješ?“ (1. Nefi 11:2) a „Co [si myslíte] o Kristu?“ (Matouš 22:42). Vedu si seznam těchto otázek na konci svých písem. Často si jednu vyberu a v klidných chvílích o ní přemýšlím, protože přemítání osvětluje mou mysl, abych „[rozuměla] písmům“ (Lukáš 24:45). Když nemám písma u sebe, tehdy začnu studovat písma tak, že procházím učení, jež znám zpaměti. Když si přeříkávám Články víry nebo jiné verše, jsem schopna si je uchovávat v databázi své paměti.
Ať si člověk zvolí jakýkoli způsob studia písem, klíčem pro odemknutí důležitých znalostí je vytrvat ve studiu. Nikdy mě neunaví objevování bohatých pokladů pravdy v písmech, protože učí „zřetelně, ano tak jasně a zřetelně, jak jenom slova… mohou“ (2. Nefi 32:7). Písma svědčí o Kristu (viz Jan 5:39). Řeknou nám vše, co máme činiti (viz 2. Nefi 32:3). „[Učiní nás moudrými] k spasení“ (2. Timoteovi 3:15).
Skrze své studium písem a modlitby, jež mé studium doprovázejí, získávám poznání, které mi přináší pokoj a pomáhá mi zaměřit síly na věčné priority. Protože jsem začala číst písma denně, učím se o Nebeském Otci, o Jeho Synu Ježíši Kristu a o tom, co musím dělat, abych byla jako Oni. Učím se o Duchu Svatém, a jak být hodna Jeho společenství. Učím se o své identitě, že jsem dcera Boží. V podstatě se učím, kdo jsem, proč jsem zde na zemi a co mám dělat se svým životem.
Když byl prorok Joseph Smith mladý, tížila jeho mysl důležitá otázka. Začal číst písma a našel řešení v Bibli (viz Jakub 1:5). Řekl: „Nikdy nevnikl nějaký citát z písma s větší mocí do srdce lidského, než vniklo v uvedené době uvedené místo do srdce mého.“ Přemýšlel o něm „znovu a znovu“ (Joseph Smith–Životopis 2:12). Protože Joseph jednal podle toho, co četl v písmech, dověděl se o Nebeském Otci, o Jeho Synu Ježíši Kristu, o Duchu Svatém a o své identitě, že je syn Boží. Joseph poznal, kdo je, proč je zde na zemi a co je třeba, aby dělal v tomto životě.
Písma jsou tak důležitá, že Nefi riskoval život, aby získal jejich opis. Chtěl „viděti a slyšeti a poznati“ (1. Nefi 10:17). Bádal v písmech a shledal, že jsou žádoucí a velké ceny (viz 1. Nefi 5:21). V písmech se učil o „činech Páně v jiných zemích a mezi národy dřívějších dob“ (1. Nefi 19:22). Začal studovat písma a učil se o Nebeském Otci, o Jeho Synu Ježíši Kristu, o Duchu Svatém a o své identitě, že je syn Boží. Učil se, kdo je a co má dělat.
Velice vám, mladým ženám Církve, důvěřuji. Skrze váš zvyk denního studia písem budete přivedeny k tomu, abyste věřily „ve svatá písma a v proroctví svatých proroků, která jsou sepsána“ (Helaman 15:7). Budete matkami a vedoucími, jež budou pomáhat připravovat příští generaci s porozuměním evangeliu a se svědectvím. Vaše děti budou muži a ženami víry, kteří budou pokračovat v budování království Božího na zemi díky tomu, čemu je budete učit z písem.
Není-li ještě čtení písem vaším zvykem, dnes je ten důležitý den, abyste začaly. Ve skutečnosti to netrvá 25 let, než se naučíte péct dobré bochánky. Potřebovala jsem jen povzbudit, abych začala. Domácí bochánky přinášejí do mé rodiny velké potěšení. Větší radost ale přichází díky zvyku číst denně písma, s čímž jsem začala před mnoha lety. Některé dny mám spoustu času hloubat nad písmy. Jindy přemýšlím jen o několika verších. Tak jako jídlo a dýchání udržuje mé fyzické tělo, písma sytí mého ducha a dávají mu život. Já nyní jako Nefi říkám: „… duše moje se těší z těch písem a moje srdce o nich přemýšlí… Neboť moje duše se raduje z věcí Páně; a moje srdce stále myslí na tyto věci, které jsem byl slyšel a viděl“ (2. Nefi 4:15–16). Ve jménu Ježíše Krista, amen.