Pokud však ne…
Lidé uskutečňují podivuhodné věci tím, že důvěřují Pánu a zachovávají Jeho přikázání – používáním víry, i když nevědí, že je Pán formuje.
Jednou, když jsem byl ještě mladý, jsem se vrátil domů z basketbalového turnaje pro 8. třídy sklíčený, zklamaný a zmatený. Na maminku jsem vyhrkl: „Nevím, proč jsme prohráli – věřil jsem, že vyhrajeme!“
Nyní si uvědomuji, že jsem nevěděl, co je to víra.
Víra není chvástání, pouhé přání – pouhá naděje. Pravá víra je víra v Pána Ježíše Krista – důvěra a víra v Ježíše Krista, jež vede člověka k tomu, aby Ho následoval.1
Před staletími byl Daniel a jeho společníci náhle vyvrženi z bezpečí do světa – do cizího a strach nahánějícího světa. Když Sidrach, Mizach a Abdenágo odmítli klanět se a uctívat zlatý obraz postavený králem, vzteklý Nabuchodonozor jim řekl, že když ho nebudou uctívat, jak přikázal, budou hned uvrženi do ohnivé rozpálené pece. „A který jest ten Bůh, ješto by vás vytrhl z ruky mé?“2
Tito tři muži rychle a přesvědčivě odpověděli: „Nebo aj, buďto [jestliže nás uvrhneš do pece] že Bůh, jehož my ctíme, (kterýž mocen jest vytrhnouti nás z peci ohnivé rozpálené, a tak z ruky tvé, ó králi), vytrhne nás.“ To zní jako má víra z 8. třídy. Ale pak dali najevo, že plně chápou, co víra je. Oni pokračovali: „[Pokud však ne,] bohů tvých ctíti a obrazu zlatému, kterýž jsi postavil, klaněti se nebudeme.“3 Toto je prohlášení pravé víry.
Věděli, že mohou důvěřovat Bohu – i kdyby to nedopadlo tak, jak doufali.4 Věděli, že víra je více než vnitřní souhlas, více než uznání, že Bůh žije. Víra je naprostá důvěra v Něho.
Víra znamená věřit, že i když my nerozumíme všem věcem, On ano. Víra znamená vědět, že i když naše moc je omezená, Jeho ne. Víra v Ježíše Krista znamená zcela se na Něj spoléhat.
Sidrach, Mizach a Abdenágo věděli, že se na Něj mohou vždy spoléhat, protože znali Jeho plán a věděli, že On se nemění.5 Věděli, tak jako my, že smrtelnost nevznikla náhodou. Je to krátký úsek velikého plánu6 našeho milujícího Otce v nebi, který nám, Jeho synům a dcerám, má pomoci dosáhnout stejných požehnání, jež má On, jsme-li poslušni.
Věděli, tak jako my, že v našem předsmrtelném životě nás učil o účelu smrtelnosti: „Chceme učiniti zemi, na které by tito přebývali; a chceme je tím zkoušeti, zda budou činiti všechny věci, které jim kdy Pán jejich Bůh rozkáže.“7
A tak to je – je to zkouška. Svět je zkušebním místem pro smrtelné muže a ženy. Když porozumíme tomu, že je to zkouška, řízená naším Nebeským Otcem, jenž chce, abychom Mu důvěřovali a umožnili Mu, aby nám pomáhal, můžeme pak vše vidět jasněji.
Řekl nám, že Jeho dílo a Jeho sláva je „uskutečniti nesmrtelnost člověka a život věčný“.8 On již dosáhl božskosti. Nyní Jeho jediným cílem je pomáhat nám – umožnit nám vrátit se k Němu a být jako On a žít věčně Jeho způsobem života.
Protože tito tři mladí Hebrejci toto všechno znali, nebylo pro ně těžké rozhodnout se. Následovali Boha; použili víru v Něho. On je osvobodí, pokud však ne – a zbytek příběhu známe.
Pán nám dal svobodu jednání, právo a zodpovědnost se rozhodovat.9 Dovoluje, abychom procházeli zkouškami. Ujišťuje nás, že nestrpí, abychom byli pokoušeni nad svou schopnost vydržet.10 My však musíme pochopit, že velké překážky tvoří velké muže. Nevyhledáváme soužení, když však reagujeme s vírou, Pán nás posiluje. Všechna pokud však ne mohou přejít v pozoruhodná požehnání.
Apoštol Pavel si toto důležité poučení osvojil a po desetiletích horlivé misionářské práce prohlásil: „Chlubíme se ssouženími, vědouce, že ssoužení trpělivost působí, A trpělivost [zkušenost, zkušenost] pak naději. A nadějeť nezahanbuje.“11
Spasitel ho ujistil: „Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se.“12
Pavel odvětil: „Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova… Líbost mám v nemocech, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tehdy silen jsem.“13 Když Pavel svým výzvám čelil Pánovým způsobem, jeho víra rostla.
„Věrou obětoval Abraham Izáka, byv pokoušín.“14 Abrahamovi pro jeho velkou víru bylo přislíbeno potomstvo početnější než hvězdy na nebesích, a toto potomstvo mělo přijít skrze Izáka. Ale Abraham se okamžitě podrobil Pánovu příkazu. Bůh dodržuje svůj slib, pokud však ne tím způsobem, který Abraham očekával, přesto Mu bude zcela důvěřovat.
Lidé uskutečňují podivuhodné věci tím, že důvěřují Pánovi a zachovávají Jeho přikázání – používáním víry, i když nevědí, že je Pán formuje.
„Věrou Mojžíš,… odepřel slouti synem dcery Faraonovy,
Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti,
Větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo;…
Věrou opustil Egypt, neboje se hněvu královského;…
Věrou přešli moře červené jako po suchu;…
Věrou zdi Jericha padly“.15
Jiní „skrze víru vybojovávali království, … docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům,
Uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji“.16
Ale uprostřed všech těch slavných konců, v něž účastníci doufali a jež očekávali, vždy byla různá pokud však ne:
„Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni,… vězeními a žaláři.
Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili… opuštěni, ssouženi, a zle s nimi nakládáno, …17
Proto že Bůh něco lepšího pro ně obmýšlel skrze jejich utrpení, neboť skrze utrpení by nepřišli k dokonalosti.“18
V našich písmech a dějinách je hojnost zpráv o velikých mužích a ženách Božích, kteří věřili, že je Bůh osvobodí, pokud však ne, prokazovali tím, že důvěřovali a byli věrni.
On má moc, ale toto je naše zkouška.
Co Pán od nás očekává ohledně našich zkoušek? Očekává, že uděláme vše, co můžeme. On učiní zbytek. Nefi řekl: „Neboť víme, že z milosti budeme spaseni přese všechno, co můžeme dělati.“19
Musíme mít stejnou víru jako Sidrach, Mizach a Abdenágo.
Náš Bůh nás osvobodí od posměchu a pronásledování, pokud však ne… Náš Bůh nás osvobodí z nemoce a choroby, pokud však ne… On nás osvobodí z osamělosti, sklíčenosti nebo strachu, pokud však ne… Náš Bůh nás ochrání před hrozbami, obviněním a nejistotou, pokud však ne… On nás ochrání před smrtí nebo nemocí milovaných, pokud však ne, … my budeme důvěřovat Pánu.
Bůh bude dbát na to, že se s námi jedná spravedlivě, pokud však ne… Zajistí, abychom byli milováni a uznáváni, pokud však ne… Dostaneme dokonalého partnera a spravedlivé a poslušné děti, pokud však ne… budeme mít víru v Pána Ježíše Krista vědouce, že když budeme dělat vše, co můžeme, budeme, v Jeho čase a Jeho způsobem, osvobozeni a obdržíme vše, co má On.20 O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.