Věřte!
Věřte si. Věřte, že nejste nikdy samy. Věřte, že budete vždy vedeny.
Před několika měsíci jsem byla pozvána, abych mluvila k mladým ženám v kůlu, v němž jsem vyrostla. Byla jsem napjatá a nedočkavá. Moje maminka jela se mnou a přijely jsme o trochu dříve. Shromáždění se konalo v budově, kam jsem chodívala na shromáždění, než jsem odešla na univerzitu. Už dlouho jsem zde nebyla a netušila jsem, co se stane, až vstoupím do budovy. Zaplavila mě spousta vzpomínek a rozplakala jsem se. Maminka se na mne podívala a řekla: „Elaine, na to teď není čas.“ Když jsem ale na konci krásného mramorového schodiště spatřila kancelář, kde můj tatínek sloužil jako biskup, tekly mi slzy. Když jsem došla nahoru, dveře biskupovy kanceláře byly otevřené. Když jsem do ní vešla, uviděla jsem, že byla přestavěna na malou učebnu a opět mě zaplavila spousta vzpomínek. V mysli jsem viděla tatínka, jak sedí za stolem, a sebe, jak jako malá sedím na židli před ním a platím desátek a jak jako mladá žena mám pohovor a jak dostávám kněžská požehnání. Má láska k té budově byla silně svázána s duchovními zážitky a pocity, které jsem tam měla.
Často jsem jako malá doprovázela tatínka-biskupa do církevní budovy a čekala jsem tam, dokud neskončily jeho schůzky a pohovory. Zaměstnávala jsem se prozkoumáváním. Znala jsem v té budově každý kout a skulinu. Jednou z mých nejoblíbenějších místností byla „místnost ve věži“. Byla to velká místnost na konci příkrého schodiště. Nad velkým krbem tam visel obraz Spasitele. Vždy mě ta místnost přitahovala. Vyšla jsem po schodech a uctivě jsem do ní vstupovala. Sedávala jsem na židli a dívala se na obraz Spasitele a modlila se k Nebeskému Otci. Byly to prosté modlitby. Ale vždy, když jsem se modlila, mne zaplavil zvláštní pocit a já jsem věděla, že On slyší mé dětské modlitby. To je místo, kde jsem začala věřit.
Pán nám slíbil, že když pilně hledáme, stále se modlíme a jsme věřícími, „všechny věci se obrátí k [našemu] blahu“ (NaS 90:24). To neznamená, že vše bude dokonalé nebo že nebudeme mít zkoušky, ale to znamená, že vše bude dobré, jen když nepolevíme. Máme příležitost být „příkladem [věřících]“ (1. Timoteovi 4:12) a Spasitel slíbil, že „všeckoť jest možné věřícímu“ (Marek 9:23). Takže, věřte si. Věřte, že nejste nikdy samy. Věřte, že budete vždy vedeny.
Věřte si
Starší David B. Haight z Kvora dvanácti apoštolů o vás řekl: „Věříme vám, vaši rodiče a bratři a sestry vám věří, a Bůh od vás očekává to nejlepší. Musíte si věřit. Nevzdávejte se, když je cesta hrbolatá, neboť pokládáte základ velikého díla a ono veliké dílo je váš život“ („Čas na přípravu“, Ensign, Nov. 1991, 38).
President Gordon B. Hinckley nám řekl: „Já si věřím. Nemyslím to namyšleně. Ale věřím ve svou schopnost a ve vaši schopnost činit dobro, přinášet něco společnosti, jejíž součástí jsme, růst a rozvíjet se a činit věci, o nichž si nyní myslíme, že jsou nemožné… Věřím zásadě, že v tomto světě mohu něco změnit. Může to být jakkoli malé. Ale přispěje to k většímu dobru.“ („I Believe,“ Tambuli, Mar. 1993, 8.)
Jste jedna z největších generací mladých žen, jež kdy žily na této zemi. Než jste přišly na tuto zem, učily jste se u Otcových nohou. Byly jste uschovány, abyste přišly na zem za zvláštním účelem. Každá z vás má udělat to, co nikdo jiný nemůže udělat stejně dobře. Máte naplnit jisté určení.
Váš spravedlivý příklad jako jedné z věřících ve světě něco změní, takže „nebuďte [unaveny] konáním dobra, neboť kladete základ velikému dílu“ (NaS 64:33).
Věřte, že nejste nikdy samy
Když se snažíte být příkladem věřících, můžete mít pocit, že stojíte samy. Můžete mít pocit, že jste jediná, kdo se tak usilovně snaží být spravedlivou a čistou. Můžete mít pocit, že jste jediná, kdo se snaží být cudnou ve svém jednání, řeči a zevnějšku. Vy ale nejste sama. Po celém světě jsou tisíce mladých žen jako vy, jež se snaží být příkladem věřících.
Carmelita a Rosario, dvě mladé ženy v Jalapě v Mexiku, patří k těmto věřícím. Jsou jedinými členkami Církve v rodině a žijí samy. Když jsem navštívila jejich malý domek, řekly, že vědí, že je Nebeský Otec nesmírně miluje, protože poslal misionáře, aby je učili evangeliu. I když nemají lehký život, každý den se spoléhají na láskyplnou péči a vedení Nebeského Otce.
Carmelitě i Rosarii a každé z vás svědčím, že nejste samy. Pán slibuje: „[Já] vás předejdu; budu s vámi po pravici i po levici. Ducha mého budete míti ve svých srdcích a andělé moji budou kolem vás, aby vás posilovali.“ (NaS 84:88.)
Věřte, že budete vedeny
Když budete pilně bádat v písmech a vždy se modlit, Pán vás povede. Jedna mladá žena žijící v Mongolsku naslouchala slovům proroků, když jí misionáři četli pasáže z Knihy Mormon. Kniha Mormon nebyla do jejího jazyka ještě přeložena, ale když jí misionáři slova překládali, uvěřila a byla pokřtěna. Stala se příkladem věřících v Mongolsku.
Později byla povolána do Salt Lake City na misii. To bylo radosti! Učila se anglicky a koupila si písma, konečně vlastní. Když k nám přišla na návštěvu, četla uctivě ze svých nových písem. Milovala je. Všimla jsem si, že na každé straně bylo téměř vše žlutě podtrženo. Řekla jsem: „Sestro Sarantsetseg, vaše písma vypadají jako zlaté desky.“ Odpověděla: „Jen si podtrhávám to, co mám ráda.“
Vše v písmech lze použít v našem životě. Písma odpovídají na naše otázky, poskytují nám vzory a hrdiny a pomáhají nám porozumět tomu, jak čelit překážkám a zkouškám. Často budou verše, které čtete, odpovědí na vaše modlitby.
Když mi bylo asi tolik jako vám, můj tatínek vážně onemocněl. Mysleli jsme si, že je to jen chřipka, ale jak šly dny dál, nemoc postupovala. V té době jsem vskutku poznala, co to znamená „modlete se vždy“ (2. Nefi 32:9). Stále jsem se v srdci modlila a vyhledávala jsem osamělá místa, kde jsem v modlitbě vylévala duši Nebeskému Otci, aby uzdravil tatínka. Tatínek po několikatýdenní nemoci zemřel. Byla jsem otřesena a vyděšena. Co si počne naše rodina bez tatínka, kterého jsme tak milovali? Co budeme dělat? Měla jsem pocit, že Nebeský Otec neslyšel ani nezodpověděl mé vroucí modlitby. Byla to zkouška mé víry. Obracela jsem se na Nebeského Otce a ptala se: „Nebeský Otče, skutečně jsi?“
Řadu měsíců jsem se modlila o pomoc a vedení. Modlila jsem se za svou rodinu a o to, abych pochopila, proč nebyl tatínek uzdraven. Po určitou dobu se mi zdálo, že nebesa mlčí, ale naše rodina se stále modlila o útěchu a vedení. I já jsem pokračovala v modlitbách. Pak, po mnoha měsících, když jsem v neděli seděla na shromáždění svátosti, mi přišla odpověď ve formě verše. Řečník řekl: „Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej. Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.“ (Přísloví 3:5–6.) Cosi mě naplnilo a já jsem měla pocit, že jsem v kapli sama. To byla má odpověď. Nebeský Otec vyslyšel mou modlitbu!
Ten zážitek jsem měla před mnoha lety, ale stále si ho živě pamatuji a svědčím, že mi ukazuje cestu. Vím, že když Mu věříme a důvěřujeme, „všechny věci se obrátí k [našemu] blahu“.
Výzva apoštola Pavla, kterou předložil svému mladému příteli Timoteovi, platí i pro každou z vás: „Buď příkladem [věřících]“ (1. Timoteovi 4:12). Budete to dělat? Budete ukazovat světu a Pánovi, že věříte, tím, jak se oblékáte, jak mluvíte, jak máte v úctě své tělo, naprostou čistotou svého života? Svět potřebuje mladé ženy, jež jsou věřící.
Věřte Spasiteli. Miluje vás a já svědčím, že vás neponechá osamocené. On slíbil:
„Tak Já s tebou jsem, tobě netřeba se bát,
vždyť Já jsem tvůj Bůh, nepadneš, zůstaneš stát.
Pomoc tvoje jsem pro jakýkoliv čas,
a i když budeš klesat…, Já pozvednu tě zas.“
(„Jak pevný to základ“, Zpěvník náboženských písní a písně pro děti, str. 7; viz také Izaiáš 41:10; 43:2–5.)
Věřím, že každá z vás má moc měnit svět. Věřte si. Věřte, že nejste nikdy samy. Věřte, že budete vedeny. Ve jménu Ježíše Krista, amen.