Manželství a rodina: naše posvátná zodpovědnost
Ve společnosti, v níž se lidé často vyhýbají manželství, straní se rodičovství a v níž jsou rodiny degradovány, máme zodpovědnost ctít manželství, vychovávat své děti a posilovat své rodiny.
Krátce poté, co jsem se oženil, jsem seděl se svými třemi bratry v kanceláři svého otce na obchodní schůzce. Na závěr naší schůzky, když jsme vstali a chystali se odejít, nás otec zastavil, obrátil se k nám a řekl: „Chlapci, nejednáte se svými manželkami tak, jak máte. Musíte jim prokazovat více laskavosti a úcty.“ Otcova slova mi pronikla do srdce.
Dnes jsme svědky toho, že na manželství a rodinu je veden neustálý útok. Zdá se, že protivníkovým prvořadým cílem je znevážit je a zničit. Ve společnosti, v níž se lidé často vyhýbají manželství, straní se rodičovství a v níž jsou rodiny degradovány, máme zodpovědnost ctít manželství, vychovávat své děti a posilovat své rodiny.
Ctít manželství vyžaduje, aby si manželé vzájemně projevovali a poskytovali lásku, úctu a oddanost. Obdrželi jsme posvátný pokyn „milovat svou ženu celým srdcem svým a lnouti k ní a k nikomu jinému“. (NaS 42:22.)
Prorok Malachiáš učil: „Hospodin je svědkem mezi tebou a manželkou mladosti tvé, kteréž ty nevěrně činíš, ješto ona jest tovaryška tvá, a manželka smlouvy tvé… Protož [mějte se na pozoru]… a manželce mladosti své nečiňte nevěrně.“ (Malachiáš 2:14–15.) Žít s manželkou mladosti své, dodržovat smlouvy, nabývat moudrost a sdílet společně lásku nyní a po celou věčnost je skutečně výsadou.
Vybavují se mi tato slova: „Když se pro jednoho stává spokojenost nebo bezpečí druhé osoby stejně důležité jako jeho vlastní spokojenost nebo bezpečí, pak existuje mezi těmito lidmi láska.“ (Harry Stack Sullivan, Conceptions of Modern Psychiatry, [1940], 42–43.)
Manželství je určeno k tomu, aby bylo, a musí být, milujícím, závazným, harmonickým vztahem mezi mužem a ženou. Když manžel a manželka rozumějí tomu, že rodina je ustanovena Bohem a že manželství může být naplněno zaslíbeními a požehnáními, která pokračují na věčnostech, pak by v rodině Svatých posledních dnů bylo zřídkakdy pomýšleno na odloučení a rozvod. Manželské páry by si uvědomovaly, že posvátné obřady a smlouvy učiněné v domě Páně poskytují způsob, pomocí něhož se mohou vrátit do přítomnosti Boží.
Rodičům byla dána posvátná povinnost vychovávat děti dle způsobu Páně (viz Efezským 6:4). „První přikázání, které dal Bůh Adamovi a Evě, se týkalo jejich možnosti být rodiči, a to jako manžel a manželka“ („Rodina – Prohlášení světu“, Liahona, říjen 1998, 24). Naše zodpovědnost se tedy netýká pouze blaha našeho manželského partnera, ale rozšiřuje se také na bedlivou péči o naše děti, neboť „dědictví od Hospodina jsou dítky“. (Žalmy 127:3.) Můžeme se rozhodnout, že v souladu s tím budeme vychovávat své děti a že je budeme „učit…, aby se modlily a kráčely spravedlivě před Pánem“. (NaS 68:28.) Jako rodiče musíme pohlížet na své děti jako na dar od Boha, a musíme se zavázat, že učiníme svůj domov místem, kde milujeme, školíme a vychováváme své syny a dcery.
President Thomas S. Monson nám připomíná, že „plášť vedení není pláštěm pohodlí, ale zodpovědnou rolí… ‚Mládež potřebuje méně kritiků a více příkladů [k následování].‘ Za sto let nebude záležet na tom, jaké jsme měli auto, v jakém domě jsme žili, kolik jsme měli na bankovním účtu, ani jak vypadalo naše oblečení. Ale svět může být o trochu lepší, protože jsme sehráli důležitou roli v životě chlapce nebo dívky“. (Pathways to Perfection, [1973], 131.)
Přestože nás život občas vyčerpává, činí nás netrpělivými nebo příliš zaneprázdněnými a na své děti nemáme čas, nesmíme nikdy zapomenout na nesmírnou hodnotu toho, co doma máme – své syny a dcery. Momentální povinnosti, obchodní závazky nebo nový automobil, to vše je přínosné, ale ztrácí to hodnotu ve srovnání s cenou mladé duše.
John Gunther, otec, který ztratil svého malého syna, který měl nádor na mozku, naléhavě vyzýval ty, kdo ještě mají své syny a dcery, aby je „objali s trochu větším potěšením a se silnějším vědomím radosti“. (Death Be Not Proud: A Memoir [1949], 259.)
President Harold B. Lee vyprávěl o významném pedagogovi Horaci Mannovi, jenž „hovořil při zasvěcení jedné… chlapecké školy… Ve svém proslovu řekl: ‚Tato škola stála stovky tisíc dolarů, ale pokud je schopna zachránit jednoho chlapce, pak stojí za všechny ty peníze.‘ Jeden z přátel [pana Manna] k němu přistoupil ke konci tohoto shromáždění a řekl: ‚Nechal jste se trochu unést nadšením, že? Řekl jste… že pokud je tato škola, která stála stovky tisíc dolarů, schopna zachránit jen jednoho chlapce, pak stojí za všechny ty peníze? Jistě jste to tak nemyslel.‘
Horace Mann se na něj podíval a odvětil: ‚Ale ano, příteli. Bude to stát za to, pokud ten jeden chlapec bude můj syn; bude to stát za to.‘“ („Today’s Young People,“ Ensign, June 1971, 61.)
Milovat, ochraňovat a vychovávat své děti patří mezi nejposvátnější a z hlediska věčnosti nejdůležitější věci, které vykonáme. Pozemské statky pominou, dnešní filmový hit nebo píseň bude zítra bezvýznamný, ale syn nebo dcera jsou věční.
„Rodina je středem Stvořitelova plánu pro věčný osud jeho dětí.“ („Rodina – Prohlášení světu“.) Proto rodiče a děti musejí pracovat společně v jednotě, aby den za dnem posilovali rodinné vztahy a zušlechťovali je.
Mám bratra, který spolupracoval s velkou universitou. Vyprávěl mi o studentovi – atletovi, který byl vynikajícím překážkářem. Tento mladý muž byl slepý. Rex se ho zeptal: „Upadneš vůbec někdy?“ „Musím být zcela přesný,“ odpověděl atlet. „Vždy, než skočím, si to musím proměřit. Jednou jsem to neudělal a málem jsem se zabil.“ Tento mladý muž pak hovořil o bezpočtu hodin, které mu jeho otec během let věnoval, když ho učil, pomáhal mu a ukazoval mu, jak přeskakovat překážky, dokud se nestal jedním z nejlepších.
Otec a syn – jak by tento mladý muž mohl neuspět v takovémto týmu?
Mladí muži a ženy, můžete velmi pozitivně ovlivňovat svou rodinu, zatímco se snažíte dosáhnout vhodných rodinných cílů. Nikdy nezapomenu na rodinný domácí večer, před mnoha lety, při kterém jsme do klobouku vložili jména jednotlivých členů naší rodiny. Jméno, které jste si pak vytáhli z klobouku, mělo být vaším „tajným přítelem“ během daného týdne. Asi si dokážete představit, jak jsem byl naplněn láskou, když jsem v ono úterý přišel domů z práce, abych zametl garáž, jak jsem předtím slíbil, a zjistil jsem, že je čistě vymetená. Na dveřích garáže byl připevněn lístek, na kterém stálo: „Doufám, že jsi měl pěkný den – tvůj tajný přítel.“ A v pátek večer, když jsem si lehal do postele, jsem objevil svou nejoblíbenější cukrovinku Almond Joy pečlivě zabalenou v obyčejném bílém papíře a olepenou lepicí páskou se vzkazem: „Tatínku, mám tě moc rád! Díky, tvůj tajný přítel.“ Pak, aby toho nebylo málo, když jsem se v neděli večer vrátil domů z pozdní schůzky, našel jsem v jídelně krásně prostřený stůl a na ubrousku, který ležel na mém místě, bylo velkým tučným písmem napsáno „SUPER TÁTA“ a v závorce „tvůj tajný přítel“. Pořádejte rodinné domácí večery, neboť právě při nich lze učit evangeliu, získat svědectví a posilovat rodinu.
Ačkoli se protivník snaží zničit základní složky nezbytné pro vytvoření šťastného manželství a spravedlivé rodiny, dovolte mi, abych vás ujistil, že evangelium Ježíše Krista poskytuje nástroje a učení nezbytné k tomu, abychom v této válce bojovali s útočníkem a porazili ho. Pokud jen budeme ctít své manželství tím, že budeme svým manželským partnerům projevovat více lásky a nesobeckosti, vychovávat své děti vlídným domlouváním a pomocí toho nejlepšího učitele, který se jmenuje příklad, a budeme-li upevňovat duchovnost svých rodin prostřednictvím důsledného rodinného domácího večera, modlitby a studia písem, vydávám vám svědectví, že žijící Spasitel, Ježíš Kristus, nás povede a přinese nám vítězství v našem úsilí dosáhnout věčné rodinné jednotky. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.