Aby se on také mohl státi silným
President Henry B. Eyring
První rádce v Prvním předsednictvu
Modlím se o to, abychom povstali ve svém povolání pozvedat druhé, abychom je připravovali na jejich vznešenou službu.
Je pro mě požehnáním být na tomto shromáždění s těmi, kteří jsou nositeli kněžství Božího. Oddanost, víra a nesobecká služba této skupiny mužů a chlapců představují novodobý zázrak. Dnes večer promlouvám k nositelům kněžství, starším i mladším, kteří jsou sjednoceni v upřímné službě Pánu Ježíši Kristu.
Pán uděluje svou moc těm ve všech kněžských úřadech, kteří způsobile slouží v kněžských povinnostech.
Wilford Woodruff, jako president Církve, popsal své zkušenosti v úřadech kněžství:
„Vyslechl jsem své první kázání, které jsem kdy v této Církvi slyšel. Den nato jsem byl pokřtěn. … Byl jsem vysvěcen učitelem. Ihned poté započala má misie. … Po celou dobu misie jsem byl učitelem. … Na konferenci jsem byl vysvěcen knězem. … Poté, co jsem byl vysvěcen knězem, jsem byl poslán … na misii do jižní části země. To bylo na podzim 1834. Měl jsem s sebou společníka a vydali jsme se na cestu bez měšce či mošny. Urazil jsem sám pěknou řádku mil a kázal evangelium a pokřtil jsem řadu lidí, které jsem nemohl konfirmovat do Církve, protože jsem byl pouhý kněz. … Než jsem byl vysvěcen starším, byl jsem nějakou dobu na cestách a kázal evangelium. …
[Nyní] jsem členem Dvanácti apoštolů nějakých čtyřiapadesát let. Setkávám se s tímto i s dalšími kvory již šedesát let; a chci tomuto shromáždění říci, že moc Boží mě podporovala stejnou měrou, když jsem měl úřad učitele, a zvláště když jsem na vinici úřadoval jako kněz, jako když jsem byl apoštolem. Dokud konáme svou povinnost, není v tom žádný rozdíl.“1
Tento úžasný duchovní předpoklad, že v tom není žádný rozdíl, naznačuje i Pánův popis Aronova kněžství jakožto přídavku kněžství Melchisedechova.2 Slovo přídavek znamená, že tato dvě kněžství jsou propojena. Toto propojení je důležité z toho důvodu, aby se kněžství stalo silou a požehnáním, kterými být může, na tomto světě i na věky, neboť „je bez počátku dnů či konce roků“.3
Toto propojení je prosté. Aronovo kněžství připravuje mladé muže pro dokonce ještě posvátnější zodpovědnost.
„Mocí a pravomocí vyššího neboli Melchisedechova kněžství je držeti klíče všech duchovních požehnání církve –
Míti výsadu přijímání tajemství království nebeského, míti pro sebe nebesa otevřená, stýkati se se všeobecným shromážděním a s církví Prvorozeného a těšiti se ze společenství a přítomnosti Boha Otce a Ježíše, prostředníka nové smlouvy.“4
Tyto klíče kněžství v dané době vždy v plné míře používá jen jeden muž – president a předsedající vysoký kněz Pánovy Církve. Poté, skrze delegování od presidenta, může být každý muž, který je nositelem Melchisedechova kněžství, obdarován pravomocí a výsadou mluvit a jednat ve jménu Všemohoucího. Tato moc je nekonečná. Týká se života a smrti, rodiny a Církve, velkolepé povahy samotného Boha a Jeho věčného díla.
Pán připravuje nositele Aronova kněžství na to, aby se stal starším, který bude s vírou, mocí a vděčností sloužit v onom vznešeném kněžství Melchisedechově.
Pokud jde o starší, zcela zásadní pro naplňování vaší role v plné kněžské službě bude hluboká vděčnost. Budete vzpomínat na doby, kdy jste byli jáhnem, učitelem nebo knězem a kdy vám nositelé vyššího kněžství podávali pomocnou ruku, aby vás pozvedli a povzbudili na vaší kněžské cestě.
Každý nositel Melchisedechova kněžství má takové vzpomínky, ale onen pocit vděčnosti možná v průběhu let zeslábl. Doufám, že ve vás tento pocit oživím a s ním i odhodlanost poskytnout každému, komu jen můžete, tutéž pomoc, kterou jste kdysi obdrželi vy sami.
Pamatuji si na biskupa, který se ke mně choval, jako kdybych byl už tím, kým jsem měl v kněžské moci možnost se stát. Zavolal mi jednou v neděli, když jsem byl knězem. Řekl, že potřebuje, abych spolu s ním navštívil několik členů našeho sboru. Podal to tak, jako kdybych byl jeho jedinou nadějí na úspěch. Nepotřeboval mě. Měl v biskupstvu vynikající rádce.
Navštívili jsme jednu hladovějící vdovu bez peněz. Chtěl, abych mu pomohl dotknout se jejího srdce, vyzvat ji, aby si vytvořila a používala rozpočet, a slíbit jí, že může zlepšit svou situaci tak, že nejenže bude schopná postarat se sama o sebe, ale také bude moci pomáhat druhým.
Pak jsme šli přinést útěchu dvěma dívenkám, které žily ve složité situaci. Když jsme odcházeli, biskup mi potichu řekl: „Ty děti nikdy nezapomenou, že jsme je přišli navštívit.“
V dalším domě jsem viděl, jak vyzvat méně aktivního muže k návratu k Pánu tím, že ho přesvědčíme, že ho členové sboru potřebují.
Onen biskup byl nositelem Melchisedechova kněžství, který mi pomohl uvědomit si mé možnosti a inspiroval mě příkladem. Učil mě, jak mít moc a odvahu jít ve službě Pánu kamkoli. Již dávno odešel za svou odměnou, ale stále si ho pamatuji, protože se sklonil, aby mě pozvedl, když jsem byl nezkušeným nositelem Aronova kněžství. Později jsem se dozvěděl, že mě viděl stát na budoucí cestě kněžství s většími zodpovědnostmi, které tehdy přesahovaly mou vizi.
Můj otec pro mě dělal totéž. Byl to zkušený a moudrý nositel Melchisedechova kněžství. Jednou ho jeden apoštol požádal, aby napsal krátké pojednání o vědeckých důkazech týkajících se stáří země. Sepsal ho pečlivě, s vědomím, že někteří z těch, kteří ho budou číst, jsou silně přesvědčeni, že země je mnohem mladší, než naznačují vědecké důkazy.
Dosud si pamatuji, jak mi otec podal to, co napsal, se slovy: „Hale, máš dostatek duchovní moudrosti, abys poznal, zda mám toto poslat apoštolům a prorokům.“ Moc si nevzpomínám, o čem se v onom pojednání psalo, ale navždy si s sebou ponesu pocit vděčnosti za skvělého nositele Melchisedechova kněžství, jenž ve mně viděl duchovní moudrost, kterou jsem já neviděl.
Jednou večer, o několik let později, poté co jsem byl vysvěcen apoštolem, mi zavolal prorok Boží a požádal mě, abych si přečetl něco, co bylo napsáno o nauce Církve. Strávil celý večer pročítáním kapitol jedné knihy. S pousmáním řekl: „Nezvládnu to celé sám. Neměl bys odpočívat, když já pracuji.“ A pak použil téměř totožná slova jako můj otec před mnoha lety: „Hale, ty jsi ten, kdo by si to měl přečíst. Určitě poznáš, zda je správné to publikovat.“
Tentýž vzor, kdy nositel Melchisedechova kněžství pomáhá druhým uvědomit si jejich možnosti a dodává jim sebedůvěru, se opakoval jednou večer na řečnické slavnosti pod záštitou Církve. Bylo mi 17 let a požádali mě, abych promluvil k širokému obecenstvu. Netušil jsem, co se ode mě očekává. Neměl jsem zadané téma, a tak jsem si připravil proslov, který dalece překračoval mou znalost evangelia. Při proslovu jsem si uvědomil, že jsem udělal chybu. Dosud si pamatuji, že poté, co jsem domluvil, jsem měl skličující pocit, že jsem selhal.
Dalším a posledním řečníkem byl starší Matthew Cowley z Kvora Dvanácti apoštolů. Byl to úžasný řečník – milovaný po celé Církvi. Dosud si pamatuji, jak jsem k němu vzhlížel ze svého sedadla vedle tribuny.
Spustil mocným hlasem. Řekl, že díky mému proslovu má pocit, že je na skvělé konferenci. A když to říkal, usmíval se. Mé pocity selhání se rozplynuly a získal jsem sebedůvěru, že se možná jednou stanu tím, kým si asi myslel, že již jsem.
Vzpomínka na onen večer mě dodnes pokaždé přiměje, abych pečlivě naslouchal, když promlouvá nositel Aronova kněžství. Díky tomu, co pro mě udělal starší Cowley, vždy očekávám, že uslyším slovo Boží. Jen zřídkakdy jsem zklamán a spíše často žasnu a nemohu se ubránit úsměvu – podobně jako starší Cowley.
Je toho hodně, co může naše mladší bratry posilovat, aby povstali v kněžství, ale nic nebude mít větší moc, než když jim budeme pomáhat rozvíjet víru a důvěru v to, že mohou ve své kněžské službě čerpat z moci Boží.
Tuto víru a důvěru si neuchovají díky jedinému zážitku, kdy je pozvedne třeba i ten nejnadanější nositel Melchisedechova kněžství. Schopnost čerpat z těchto mocí se musí rozvíjet na základě mnoha vyjádření důvěry ze strany těch, kteří jsou v kněžství zkušenější.
Nositelé Aronova kněžství budou také každý den, ba i hodinu potřebovat povzbuzení a nápravu od samotného Pána skrze Ducha Svatého. A to jim bude dostupné, pokud se rozhodnou zůstat toho hodni. Bude to záviset na rozhodnutích, která budou činit.
A právě proto musíme skrze příklad a svědectví učit tomu, že slova velkého vedoucího v Melchisedechově kněžství, krále Beniamina, jsou pravdivá.5 Jsou to slova lásky pronesená ve jménu Páně, jehož kněžství toto je. Král Beniamin učí tomu, co se od nás požaduje, abychom zůstali natolik čistými, abychom mohli od Pána obdržet povzbuzení a nápravu:
„A nakonec, nemohu vám vypověděti všechny věci, jimiž se můžete dopustiti hříchu; neboť jsou rozmanité cesty a prostředky, dokonce tak mnohé, že je ani nemohu vypočítati.
Ale tolik vám mohu říci, že nebudete-li bdíti nad sebou samými a nad myšlenkami svými a nad slovy svými a nad skutky svými a nebudete-li dodržovati přikázání Boží a nevytrváte--li ve víře v to, co jste slyšeli o příchodu Pána našeho, až do konce života svého, musíte zahynouti. A nyní, ó člověče, pomni a nezahyň.“6
My všichni jsme si vědomi ohnivých šípů protivníka spravedlivosti, které útočí jako strašlivé vichry proti mladým nositelům kněžství, jež máme tak rádi. Nám osobně připadají jako mladí válečníci, kteří si říkali synové Helamanovi. I oni dokáží přežít, stejně jako mladí válečníci, pokud se udrží v bezpečí, jak je o to král Beniamin naléhavě žádal.
Synové Helamanovi nepochybovali. Odvážně bojovali a vyšli z bitvy jako vítězové, protože věřili slovům svých matek.7 Chápeme moc víry milující matky. Matky poskytují svým synům v dnešní době velkou podporu. My, nositelé kněžství, můžeme a musíme k této podpoře přispět s odhodláním chopit se výzvy, že když jsme obráceni, máme se sklonit ke svým bratřím, abychom je posílili.8
Modlím se o to, aby každý nositel Melchisedechova kněžství přijal tuto příležitost nabízenou Pánem:
„A jestliže je mezi vámi nějaký člověk silný Duchem, nechť vezme s sebou toho, kdo je slabý, aby mohl býti vzděláván ve veškeré mírnosti, aby se on také mohl státi silným.
Tudíž, vezměte s sebou ty, již jsou vysvěceni k menšímu kněžství, a pošlete je před sebou, aby domluvili schůzky a připravili cestu a navštívili schůzky, které vy sami nejste schopni navštíviti.
Vizte, toto je způsob, kterým mi apoštolové moji v dávných dnech budovali církev mou.“9
Vy, vedoucí kněžství a otcové nositelů Aronova kněžství, můžete konat zázraky. Můžete pomoci Pánu zaplnit řady věrných starších mladými muži, kteří přijímají povolání kázat evangelium a činí tak se sebedůvěrou. Budete svědky toho, že mnozí, které jste pozvedli a podpořili, zůstanou věrní, ožení se způsobile v chrámu a na oplátku budou pozvedat a připravovat další.
K tomu nebudou zapotřebí nové činnosti a akce, lepší výukové materiály ani lepší sociální sítě. Nebude k tomu zapotřebí jiné povolání než to, které již nyní máte. Přísaha a smlouva kněžství vám udílí moc, pravomoc a směr. Modlím se o to, abyste si, až přijdete domů, pečlivě prostudovali přísahu a smlouvu kněžství, která se nachází v 84. oddíle Nauky a smluv.
My všichni doufáme, že více mladých mužů bude mít zážitky jako Wilford Woodruff, který jako nositel Aronova kněžství učil evangeliu Ježíše Krista s mocí druhé obrátit.
Modlím se o to, abychom povstali ve svém povolání pozvedat druhé, abychom je připravovali na jejich vznešenou službu. Děkuji z celého srdce všem těm úžasným lidem, kteří pozvedli a pozvedají mě a kteří mi ukazují, jak mít rád a pozvedat druhé.
Svědčím o tom, že president Thomas S. Monson je v této době držitelem všech klíčů kněžství na zemi. Vydávám svědectví o tom, že svým životem věnovaným službě nám všem byl a je příkladem toho, jak jakožto nositel Melchisedechova kněžství pozvedat druhé. Jsem osobně vděčný za to, jak pozvedá i mě a jak mi ukazuje, jak pozvedat druhé.
Bůh Otec žije. Ježíš je Kristus. Toto je Jeho Církev a království. Toto je Jeho kněžství. Vím to sám za sebe mocí Ducha Svatého. Ve jménu Pána Ježíše Krista, amen.