Není větší radosti, než když víme, že oni vědí

Starší K. Brett Nattress

Sedmdesátník

Nevím, zda nám může něco přinést více radosti než vědomí toho, že naše děti znají Spasitele.

Bratři a sestry, nedávno jsem se zamýšlel nad touto otázkou: „Kdyby všechno, co vaše děti vědí o evangeliu, měly od vás a vy byste byli jejich jediným zdrojem, kolik by toho věděly?“ Tuto otázku si mohou položit všichni, kteří mají děti rádi, učí je a mají na ně vliv.

Je snad nějaký větší dar, jejž bychom mohli našim dětem dát, než vzpomínka, vepsaná hluboko do jejich srdce, že víme, že náš Vykupitel žije? Vědí, že my to víme? A co je ještě důležitější, poznaly samy pro sebe, že Vykupitel žije?

Když jsem byl malý, měla to se mnou maminka při výchově těžší než s ostatními. Měl jsem přebytek energie. Maminka mi řekla, že nejvíce se bála, že se nedožiji dospělosti. Byl jsem zkrátka příliš aktivní.

Vzpomínám si, jak jsem jako malý seděl jednou na shromáždění svátosti se svou rodinou. Maminka právě dostala nová písma. Bylo to vydání všech standardních děl v jednom svazku, uprostřed s linkovaným papírem na poznámky.

Během shromáždění jsem se jí zeptal, zda si mohu její písma půjčit. V naději, že mi tím pomůže být uctivější, mi je podala. Když jsem písma zkoumal, povšiml jsem si, že do části na poznámky si zapsala osobní cíl. Abyste rozuměli souvislostem, musím upřesnit, že jsem druhé ze šesti dětí a mé křestní jméno je Brett. Maminka si červeně zapsala jediný cíl: „Mít trpělivost s Brettem!“

Jako další důkaz toho, jakým výzvám museli moji rodiče při výchově čelit, vám povím o našem rodinném studiu písem. Maminka nám každé ráno při snídani četla z Knihy Mormonovy. Během této doby jsme s mým starším bratrem Davem seděli sice tiše, ale neuctivě. Abych byl zcela upřímný, vůbec jsme neposlouchali. Četli jsme si nápisy na krabicích s cereáliemi.

Jednoho rána jsem se konečně rozhodl to své mamince vyjasnit. Řekl jsem jí: „Mami, proč nám to děláš? Proč nám každé ráno čteš z Knihy Mormonovy?“ Poté jsem ještě dodal větu, ke které se téměř stydím přiznat. Nemohu uvěřit, že jsem to opravdu vyslovil. Řekl jsem jí: „Mami, já tě neposlouchám!“

Její láskyplná odpověď se stala rozhodujícím okamžikem v mém životě. Řekla mi: „Hochu, byla jsem na shromáždění, kde president Marion G. Romney učil o požehnáních četby písem. Během tohoto shromáždění jsem obdržela zaslíbení, že pokud budu číst svým dětem z Knihy Mormonovy každý den, neztratím je.“ Poté se mi podívala přímo do očí a naprosto odhodlaně řekla: „A já tě nechci ztratit!“

Její slova se mi zabodla do srdce. I přes mé nedokonalosti jsem stál za záchranu! Maminka mě naučila věčné pravdě, že jsem syn milujícího Nebeského Otce. Zjistil jsem, že ať už jsou okolnosti jakékoli, jsem toho hoden. Toto byl dokonalý okamžik pro nedokonalého chlapce.

Jsem na věky vděčný za svou andělskou maminku a za všechny anděly, kteří milují děti dokonale i přes jejich nedokonalosti. Pevně věřím, že všechny sestry – budu jim říkat „andělé“ – jsou matky v Sionu, nezávisle na tom, zda jsou vdané nebo zda mají děti během tohoto pozemského života.

Před lety členové Prvního předsednictva prohlásili: „Mateřství se blíží božskosti. Je to ta nejvyšší, nejsvatější služba, které se lidstvo může ujmout. Staví tu, která ctí jeho svaté povolání a službu, na roveň andělů.“¹

Jsem vděčný za anděly všude v Církvi, kteří odvážně a láskyplně předávají věčné pravdy dětem Nebeského Otce.

Jsem vděčný za dar Knihy Mormonovy. Vím, že je pravdivá! Obsahuje plnost evangelia Ježíše Krista. Neznám nikoho, kdo by každý den pilně četl Knihu Mormonovu s čistým záměrem a vírou v Krista a kdo by ztratil svědectví a odpadl. Moroniův prorocký slib s sebou nese klíč k poznání pravdy ohledně všech věcí – k čemuž patří i schopnost rozpoznávat klamy protivníka a vyvarovat se jich. (Viz Moroni 10:4–5.)

Jsem také vděčný za milujícího Nebeského Otce a Jeho Syna Ježíše Krista. Spasitel nám poskytl dokonalý příklad toho, jak žít v nedokonalém a nespravedlivém světě. „My milujeme jej, nebo on prvé miloval nás.“ (1. Janova 4:19.) Jeho láska k nám je nezměrná. On je náš nejvěrnější přítel. Jeho pot byl „jako krůpě krve“ za vás i za mne (Lukáš 22:44). Odpustil to, co se zdálo být neodpustitelné. Miloval nemilovatelné. Vykonal to, co by žádný smrtelník vykonat nemohl: Usmíření, díky němuž lze překonat přestupky, bolesti a nemoci veškerého lidstva.

Díky Usmíření Ježíše Krista můžeme žít s příslibem toho, že ať již jsou naše problémy jakékoli, vždy můžeme mít naději v Toho, „který má moc ke spasení“. (2. Nefi 31:19.) Díky Jeho Usmíření můžeme mít radost, mír, štěstí a věčný život.

President Boyd K. Packer prohlásil: „S výjimkou oněch několika málo, kteří si volí zatracení, neexistuje žádný zlozvyk, závislost, vzpoura, přestupek, odpadlictví ani zločin, který by byl ze zaslíbení úplného odpuštění vyňat. Takové je zaslíbení plynoucí z Kristova Usmíření.“²

Jednou z nejúžasnějších událostí v historii lidstva je Spasitelova návštěva dávných obyvatel Ameriky a Jeho působení u nich. Představte si v duchu, jaké by to bylo, kdybyste tam byli. Když jsem přemítal o Jeho láskyplné něžné péči, kterou projevil skupině Svatých shromážděných u chrámu, zamýšlel jsem se nad jednotlivými dětmi, jež miluji více než život samotný. Snažil jsem se představit si, jak bych se cítil, kdybych spatřil naše maličké, kdybych na vlastní oči viděl, jak Spasitel zve každé dítě, aby k Němu přišlo, viděl bych Spasitelovu otevřenou náruč a stál bych opodál, zatímco by děti, jedno po druhém, pocítily stopy hřebů v Jeho rukou a nohou, a pak bych viděl, jak každé z nich vydává svědectví o tom, že On žije! (Viz 3. Nefi 11:14–17; viz také 17:21; 18:25.) Viděl bych, jak se naše děti otáčejí a volají: „Mami, tati, to je On!“

Nevím, zda nám může něco přinést více radosti než vědomí toho, že naše děti znají Spasitele, že vědí, „k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých“. Proto jako členové Církve „kážeme o Kristu“ a svědčíme o Kristu. (2. Nefi 25:26.)

Proto se se svými dětmi každý den modlíme.
Proto s nimi každý den čteme písma.
Proto je učíme sloužit druhým, aby se mohly držet nároku na požehnání toho, že mohou samy sebe nalézt, když samy sebe ztratí ve službě druhým. (Viz Marek 8:35; Mosiáš 2:17.)

Pokud se budeme oddaně řídit těmito prostými modely učednictví, budeme své děti posilovat láskou Spasitele, božským vedením a ochranou, zatímco budou vystaveny prudkým větrům protivníka.

Evangelium je ve skutečnosti o jednotlivcích. Je o jedné ztracené ovci (viz Lukáš 15:3–7); je o jedné Samaritánce u studny (viz Jan 4:5–30); je o jednom marnotratném synovi (viz Lukáš 15:11–32).

Je o jednom malém chlapci, který tvrdí, že neposlouchá.

Je o každém z nás – ať jsme jakkoli nedokonalí – abychom byli se Spasitelem zajedno tak, jako je On zajedno s Otcem. (Viz Jan 17:21.)

Svědčím o tom, že máme milujícího Nebeského Otce, který nás zná jménem! Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je žijící Syn živého Boha. On je Jednorozený a je náš Přímluvce u Otce. Také svědčím o tom, že spasení přichází jedině Jeho jménem – a žádným jiným způsobem.

Modlím se, abychom zasvětili své srdce a ruce pomáhání všem dětem Nebeského Otce, aby Ho poznaly a pociťovaly Jeho lásku. Když tak činíme, slibuje nám věčnou radost a štěstí v tomto světě i ve světě, který přijde. Ve jménu Ježíše Krista, amen.