„Byste znali mne“
Starší David A. Bednar
Kvorum Dvanácti apoštolů
Máme pouze povědomí o Spasiteli, nebo Ho čím dál více poznáváme? A jak můžeme Pána poznávat?
Spasitel v závěru svého Kázání na hoře zdůraznil věčnou pravdu, že „spásnou milost Syna lze obdržet pouze konáním vůle Otce“.1
Prohlásil:
„Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.
Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili?
A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“2
Naše porozumění tomuto ponaučení se prohloubí, když se zamyslíme nad inspirovanou revizí tohoto textu. Jak význačné je, že Pánova slova zaznamenaná v Bibli krále Jakuba „nikdy [jsem vás] neznal“ se v Překladu Josepha Smitha změnila na „nikdy jste mne neznali“!3
Zamyslete se také nad podobenstvím o deseti pannách. Vzpomeňte si, že pět pošetilých a nepřipravených panen si šlo pro olej do lamp poté, co uslyšelo volání, že mají jít vstříc ženichovi.
„A když odešly kupovati, přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny jsou dvéře.
Potom pak [přišlo i těch pět pošetilých panen], řkouce: Pane, pane, otevři nám.
A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.“4
Význam toho, co toto podobenství pro každého z nás znamená, rozvíjí další inspirovaná revize. Důležité je, že slova „neznámť vás“ uvedená v Bibli krále Jakuba opravuje Překlad Josepha Smitha na „neznáte mne“.5
Slova „nikdy jste mne neznali“ a „neznáte mne“ by každého z nás měla přimět k hlubokému duchovnímu sebezpytování. Máme pouze povědomí o Spasiteli, nebo Ho čím dál více poznáváme? A jak můžeme Pána poznávat? Na tyto niterné otázky se zaměřím ve svém poselství. Upřímně prosím o pomoc Ducha Svatého, zatímco se budeme společně zamýšlet nad tímto důležitým tématem.
Poznávejme Ho
Ježíš řekl:
„Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.
Byste znali mne, také i Otce mého znali byste.“6
Otce poznáváme tím, že poznáváme Jeho Milovaného Syna.
Velkolepým cílem smrtelnosti není pouze dozvědět se o Jednorozeném Otcově, ale také snažit se Ho poznat. Čtyři nezbytné kroky, jež nám mohou pomoci Pána poznat, jsou tyto: uplatňovat v Něho víru, následovat Ho, sloužit Mu a věřit Mu.
Uplatňujme v Něho víru
Uplatňovat víru v Ježíše Krista znamená spoléhat se na Jeho zásluhy, milosrdenství a milost.7 Spasitele začínáme poznávat tím, že povzbudíme své duchovní schopnosti a začneme zkoušet Jeho učení, až nakonec dokážeme v duši dopřát místo části Jeho slov.8 Tak jak naše víra v Pána roste, začínáme Mu důvěřovat a spoléháme se na Jeho moc nás vykoupit, uzdravit a posílit.
Pravá víra se zaměřuje na Pána a vždy vede ke spravedlivým činům. „Víra v Ježíše Krista [je] první zásadou zjeveného náboženství, … základem vší spravedlivosti … a zásadou činu u všech inteligentních bytostí.“9 Protože jednat v souladu se správnými zásadami, jež stanovil Vykupitel, má ústřední význam pro přijetí a uplatňování pravé víry, je „víra bez skutků … mrtvá“.10 Máme být „činitelé slova, a ne posluchači toliko“.11
Naslouchání slovu Božímu a získání duchovního daru víry ve Spasitele jsou spolu těsně spojeny, neboť „víra [přichází] z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží“.12 S Ním a s Jeho hlasem se seznamujeme tím, že v písmech studujeme Jeho slova a hodujeme na nich,13 že se modlíme k Otci v Jeho jménu s opravdovým záměrem14 a že usilujeme o neustálé společenství Ducha Svatého.15 Poznávat a uplatňovat Kristovu nauku ve svém životě je nezbytným předpokladem pro získání daru víry v Něho.16
Uplatňování víry v Pána je nutnou přípravou na to, abychom Ho následovali.
Následujme Ho
„A chodě Ježíš podlé moře Galilejského, uzřel dva bratry, Šimona, kterýž slove Petr, a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí sít do moře, (nebo byli rybáři).
I dí jim: Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.
A oni hned opustivše síti, šli za ním.“17
Petr a Ondřej jsou mocným příkladem těch, kteří uslyšeli Mistra a následovali Ho.
Spasitel stejně tak říká vám i mně: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.“18 Vzít na sebe Jeho kříž znamená popřít v sobě veškerou bezbožnost a každou světskou žádost a zachovávat přikázání Páně.19
Spasitel nás nabádá, abychom se stali takovými, jako je On.20 A proto následovat Pána znamená Ho napodobovat. V poznávání Pána pokračujeme tím, že usilujeme skrze moc Jeho Usmíření o to, abychom se stali takovými, jako je On.
Ježíš během svého působení ve smrtelnosti vytyčil cestu, kráčel po ní jako první a dal nám dokonalý příklad. Správná představa o Jeho charakteru, dokonalosti a vlastnostech21 nám dává trvalý cíl a jasný směr při naší snaze Ho následovat na cestě oddaného učednictví.
Následování Spasitele nám rovněž umožňuje získat skutečné poznání toho, že směr, jímž se v životě ubíráme, je v souladu s Boží vůlí.22 Toto poznání není nepoznatelným tajemstvím a nezaměřuje se v prvé řadě na naše časné cíle ani na běžné starosti smrtelníka. Přesněji řečeno, snaha neochvějně a vytrvale kráčet po cestě smlouvy je právě tím životním směrem, který Pána těší.
Lehiův sen v Knize Mormonově popisuje cestu, které se máme držet, obtíže, s nimiž se budeme setkávat, a dostupné duchovní zdroje, které nám pomohou následovat Spasitele a přijít k Němu. Tlačit se kupředu po těsné a úzké cestě – to je to, co by si Spasitel přál, abychom dělali. Prahne po tom, aby nám bylo požehnáno tím, že ochutnáme ovoce stromu a staneme se obrácenými k Pánu.23 A proto nás vybízí: „Poď, následuj mne.“24
Jak uplatňování víry v Ježíše Krista, tak Jeho následování jsou důležitou přípravou na to, abychom Mu sloužili.
Služme Mu
„Neboť jak může člověk poznati pána, jemuž nesloužil a jenž je pro něho cizincem a jenž je daleko od myšlenek a od záměrů srdce jeho?“25
Pána poznáváme v plnější míře tím, že Mu sloužíme a pracujeme v Jeho království. Když tak činíme, žehná nám štědře nebeskou pomocí, duchovními dary a většími schopnostmi. Když pracujeme na Jeho vinici, nejsme nikdy sami.
Prohlásil: „Neboť půjdu před tváří vaší. Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“26
Spasitele poznáváme tím, že se ze všech sil snažíme jít tam, kde nás chce mít; když usilujeme o to, abychom říkali, co si přeje, abychom řekli; a když se stáváme tím, kým nás chce mít.27 Když pokorně uznáváme, že jsme na Něm zcela závislí, prohlubuje naše schopnosti sloužit efektivněji než kdy předtím. Naše tužby se postupně čím dál více přibližují Jeho tužbám a Jeho záměry se stávají našimi záměry, takže nežádáme „o to, co je proti [Jeho] vůli“.28
Sloužit Mu vyžaduje celé naše srdce, moc, mysl a sílu.29 Z toho plyne, že nesobecká služba druhým potlačuje sebestředné a sobecké sklony přirozeného člověka. Ty, kterým sloužíme, začneme mít rádi. A jelikož je služba druhým službou Bohu, prohloubí se naše láska k Němu i k našim bratrům a sestrám. Taková láska je projevem duchovního daru pravé lásky, to jest čisté lásky Kristovy.30
„Modlete se k Otci z celé síly srdce, abyste mohli býti naplněni touto láskou, kterou uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista; abyste se mohli státi syny Božími; abychom, až se zjeví, byli jako on, neboť ho budeme viděti takového, jaký je; abychom mohli míti tuto naději; abychom mohli býti očištěni tak, jako on je čistý.“31
Pána poznáváme tím, že jsme naplněni Jeho láskou.
Věřme Mu
Je možné v Něho uplatňovat víru, následovat Ho a sloužit Mu, aniž bychom Mu věřili?
Znám členy Církve, kteří přijímají za pravdu nauku a zásady obsažené v písmech a hlásané od tohoto řečnického pultu. A přesto mají problém uvěřit, že se tyto pravdy evangelia vztahují konkrétně na jejich život a situaci. Mají patrně víru ve Spasitele, ale nevěří, že Jeho zaslíbená požehnání jsou jim dostupná ani že mohou působit v jejich životě. Rovněž se setkávám s bratry a sestrami, kteří svědomitě slouží, ale pro něž se znovuzřízené evangelium zatím nestalo živoucí skutečností přetvářející jejich život. Pána poznáváme tím, že věříme nejen v Něho, ale také tím, že věříme Jemu a Jeho ujištěním.
V Novém zákoně požádal jistý otec Spasitele, aby mu uzdravil dítě. Ježíš odpověděl:
„Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.
A i hned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.“32
Mnohokrát jsem přemítal o žádosti tohoto otce: „Spomoz nedověře mé.“ Přemýšlím, zda tento muž onu prosbu nevyslovil především proto, aby mu pomohla uvěřit v Ježíše jakožto našeho Vykupitele a v Jeho moc uzdravovat. Možná již přijímal Krista jako Syna Božího. Ale možná potřeboval pomoci uvěřit, že Mistrova moc uzdravovat může být vskutku natolik jedinečná a osobní, aby požehnala jeho vlastnímu milovanému synu. Možná věřil v Krista v obecném smyslu, ale nevěřil Kristu konkrétně a osobně.
Často svědčíme o tom, o čem víme, že je to pravdivé, ale možná podstatnější otázka pro každého z nás je, zda věříme tomu, co víme.
Posvátné obřady vykonané skrze náležitou kněžskou pravomoc jsou zcela zásadní pro to, abychom uvěřili Spasiteli, poznali Ho, a nakonec uvěřili tomu, co víme.
„A [Melchisedechovo] kněžství spravuje evangelium a drží klíč tajemství království, a to klíč poznání Boha.
Tudíž, v obřadech jeho se projevuje moc božskosti.“33
Věříme Pánu a poznáváme Ho díky tomu, že klíč k poznání Boha spravovaný prostřednictvím Melchisedechova kněžství odemyká dveře a každému z nás umožňuje v životě přijímat moc božskosti. Věříme Spasiteli a poznáváme Ho, když Ho následujeme tím, že přijímáme a dodržujeme svaté obřady, a tím, že dovolujeme, aby se Jeho obraz stále více vtiskával do naší tváře.34 Věříme Kristu a poznáváme Ho tím, že osobně zažíváme onu proměňující, uzdravující, posilující a posvěcující moc Jeho Usmíření. Věříme Mistru a poznáváme Ho, když v nás zakoření moc Jeho slova,35 když se nám moc Jeho slova zapíše do mysli i do srdce36 a my odložíme všechny své hříchy, abychom Ho poznali.37
Věřit Mu znamená důvěřovat, že v našem osobním životě a v rodině jsou nám dostupná Jeho hojná požehnání, jež nám mohou pomoci. Věřit Mu celou svou duší38 začínáme tehdy, když se tlačíme kupředu po cestě smlouvy, podrobujeme svou vůli té Jeho a podvolujeme se Jeho prioritám a načasování, jež pro nás má. Když Mu věříme – když přijímáme za pravdu Jeho moc i zaslíbení – vnáší nám to do života perspektivu, pokoj a radost.
Zaslíbení a svědectví
Jednoho dne se každé koleno skloní a každý jazyk vyzná,39 že Ježíš je Kristus. Onoho požehnaného dne poznáme, že On zná každého z nás jménem. A já vám svědčím a slibuji, že můžeme nejen mít o Pánu povědomí, ale můžeme Ho poznat, když v Něho budeme uplatňovat víru, když Ho budeme následovat, sloužit Mu a věřit Mu. O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.