Služte
Starší Carl B. Cook
Sedmdesátník
Je zapotřebí každého člena a každý člen potřebuje příležitost sloužit.
Jako chlapec jsem rád pracoval se strýčkem Lymanem a tetou Dorothy na jejich farmě. Strýček Lyman obvykle řídil naše pracovní činnosti a teta Dorothy často pomáhala a řídila starou dodávku Dodge. Vzpomínám na příval adrenalinu, když jsme uvázli v blátě nebo se snažili vyjet na prudký kopec – strýček Lyman volal: „Dej tam uzávěrku diferenciálu, Dorothy!“ V tu chvíli jsem se začínal modlit. S Pánovou pomocí a skřípěním převodovky se to tetě Dorothy nakonec nějak podařilo. S pohonem na všechna kola dodávka poskočila vpřed a pokračovali jsme v práci.
„Dát tam uzávěrku diferenciálu“ znamená zařadit zvláštní stupeň, kdy je více převodů uspořádáno tak, aby se vytvořil větší točivý moment.1 Soukolí převodovky spolu s pohonem všech čtyř kol umožňuje podřadit, nabrat sílu a pohnout se vpřed.
Rád si představuji, že každý z nás je součástí soukolí, když společně sloužíme v Církvi – ve sborech a odbočkách, kvorech a pomocných organizacích. Tak jako se spojují převody, aby se získala větší síla, máme i my větší moc tehdy, když se spojíme. Když se sjednotíme ve vzájemné službě, dokážeme toho více, než bychom dokázali sami. Je skvělé se zapojit a sjednotit s ostatními, když sloužíme a pomáháme v díle Páně.
Služba je požehnání
Příležitost sloužit je jedním z největších požehnání plynoucích z členství v Církvi.2 Pán řekl: „Miluješ-li mne, budeš mi sloužiti“,3 a my Mu sloužíme skrze službu druhým.4
Tím, jak sloužíme, se přibližujeme Bohu.5 Poznáváme Ho tak, jak by to jinak nebylo možné. Naše víra v Něj se prohlubuje. Své problémy vidíme z jiné perspektivy. Život nám přináší větší uspokojení. Prohlubují se naše láska k druhým i naše touha sloužit. Skrze tento požehnaný proces se stáváme více takovými, jako je Bůh, a jsme lépe připraveni se k Němu vrátit.6
Jak učil president Marion G. Romney: „Služba není něco, co zde na zemi musíme přetrpět, abychom mohli získat právo žít v celestiálním království. Služba je právě tím základním prvkem, z něhož je vytvořen oslavený život v celestiálním království.“7
Služba může být náročná
Služba v Církvi může však být náročná, jsme-li žádáni, abychom udělali něco, z čeho máme strach, pokud nás služba unavuje nebo jsme-li povoláni udělat něco, co se nám zpočátku nelíbí.
Nedávno jsem dostal nové církevní pověření. Předtím jsem sloužil v území Afrika-jihovýchod. Bylo úžasné sloužit tam, kde je Církev relativně mladá a teprve se zřizuje, a tamější Svaté jsme měli moc rádi. Pak jsem byl povolán vrátit se do církevního ústředí a upřímně řečeno, nebyl jsem zrovna nadšený. Změna pověření znamenala krok do neznáma.
Jednou v noci se mi poté, co jsem o nadcházející změně přemítal, zdál sen o mém prapradědečkovi Josephu Skeenovi. Z jeho deníku jsem věděl, že když se se svou ženou Marií přestěhoval do Nauvoo, toužil sloužit, a tak vyhledal Proroka Josepha Smitha a zeptal se, s čím může pomoci. Prorok ho poslal pracovat na prérii a požádal ho, aby se snažil, jak může, a on se tím řídil. Pracoval na Smithově farmě.8
Přemítal jsem nad tím, jakou to bylo pro Josepha Skeena výsadou, že své pověření dostal takto. Náhle jsem si uvědomil, že já mám tutéž výsadu a že ji máme všichni. Všechna církevní povolání přicházejí od Boha – skrze Jeho ustanovené služebníky.9
Pocítil jsem jasné duchovní potvrzení toho, že mé nové pověření bylo inspirované. Je důležité, abychom si toto spojili – že naše povolání přicházejí doslova od Boha skrze naše vedoucí kněžství. Po tomto zážitku se můj postoj změnil a já jsem byl naplněn hlubokou touhou sloužit. Jsem vděčný za požehnání plynoucí z pokání a za změnu svého srdce. Své nové pověření mám moc rád.
I kdyby podle našeho názoru bylo naše církevní povolání prostě jen nápadem vedoucího kněžství nebo i kdybychom ho dostali, protože by ho nikdo jiný nepřijal, budeme díky své službě požehnáni. Ale pokud ve svém povolání rozpoznáváme ruku Boží a sloužíme z celého srdce, vstupuje do naší služby další moc a my se stáváme pravými služebníky Ježíše Krista.
Služba vyžaduje víru
Vykonávání povolání vyžaduje víru. Brzy poté, co Joseph začal pracovat na farmě, on a Maria vážně onemocněli. Neměli žádné peníze a byli mezi cizími lidmi. Bylo to pro ně složité období. Joseph si napsal do deníku: „Pracovali jsme dál [a] drželi se Církve s tou trochou víry, kterou jsme měli, přestože se nás ďábel snažil zničit a odvrátit nás.“10
Spolu s dalšími stovkami potomků Josepha a Marie budu na věky vděčný za to, že se neodvrátili. Když vytrváváme v povoláních a zodpovědnostech a jdeme dál s veškerou vírou, kterou máme, požehnání budou přicházet.
Znám jednu úžasnou učitelku Nauky evangelia, která při výuce pozvedá členy své třídy. Ale ne vždy tomu tak bylo. Když vstoupila do Církve, dostala povolání učit v Primárkách. Měla pocit, že nemá žádné učitelské dovednosti, ale protože znala důležitost služby, povolání přijala. Záhy poté ji přemohl strach, a tak přestala chodit na shromáždění, aby nemusela učit. Naštěstí si její nepřítomnosti všiml její domácí učitel, navštívil ji a pozval zpět. Biskup a členové sboru jí pomáhali. Nakonec, když se její víra prohloubila, začala učit děti. Díky uplatňování zásad nyní uvedených v příručce Učte tak, jak učil Spasitel jí Pán v jejím úsilí požehnal a ona se stala talentovanou učitelkou.11
Přirozený člověk v nás má tendenci umožnit nám vymluvit se ze služby například z těchto důvodů: „Nejsem připravený sloužit; ještě se musím učit“, „Jsem unavený a potřebuji pauzu“, „Jsem moc starý – teď je řada na jiných“ nebo „Mám prostě moc práce“.
Bratři a sestry, přijetí a vykonávání povolání je skutkem víry. Můžeme vložit důvěru v to, čemu opakovaně učí náš prorok, president Thomas S. Monson: „Koho Pán povolává, toho uschopňuje“ a „Když máme Pánovo pověření, máme také nárok na Pánovu pomoc“.12 Ať již jsme ohromení či lhostejní, ať již jsme vyděšení k smrti či k smrti znudění, Pán si přeje, abychom podřadili, nabrali sílu a sloužili.
Nevidím žádné známky toho, že by president Monson a jeho spolupracovníci z Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti byli příliš zaneprázdnění či příliš unavení. Jsou inspirujícím příkladem moci, jež nám vstupuje do života, když uplatňujeme víru a přijímáme pověření a věrně a oddaně je vykonáváme. Již před mnoha lety přiložili „k dílu ruku svou“13 a dál se tlačí vpřed, kupředu a vzhůru.
Ano, slouží v důležitých povoláních, ale důležité je každé povolání či pověření. President Gordon B. Hinckley, předcházející prorok a president Církve, řekl: „Jsme v tomto velikém úsilí všichni společně. … Vaše povinnost je ve sféře vaší zodpovědnosti stejně tak závažná jako ta moje ve sféře mé. Žádné povolání v této Církvi není malé nebo bezvýznamné.“14 Každé povolání je důležité.15
Služme
S vírou povstaňme, přiložme „k dílu ruku svou“ a služme „dobré věci“.16 Zařaďme spolu s věrnou tetou Dorothy správný stupeň. Služme jako bratři a sestry.
Pokud chcete opravdu potěšit svého biskupa nebo presidenta odbočky, zeptejte se ho: „Jak mohu pomoci?“ „Kde by si Pán přál, abych sloužil?“ Když se bude modlit a zváží vaše osobní, rodinné a pracovní zodpovědnosti, bude inspirován předat vám vhodné povolání. Až budete ustanovováni, dostanete kněžské požehnání, aby vám pomohlo uspět. A požehnáni budete! Je zapotřebí každého člena a každý člen potřebuje příležitost sloužit.17
Naším příkladem je Ježíš Kristus
Ježíš Kristus, náš velký Příklad, zasvětil svůj život Otcovu dílu. Na Velké radě, než byl zorganizován tento svět, se Ježíš, vyvolený a pomazaný od počátku, nabídl: „Zde jsem, pošli mne.“18 Tímto se doslovně stal služebníkem nás všech. Prostřednictvím Ježíše Krista a moci, kterou získáváme skrze Jeho Usmíření, můžeme sloužit i my. On nám bude pomáhat.19
Rád bych ze srdce vyjádřil lásku vám, kteří v současné době možná nemůžete kvůli osobní situaci sloužit v Církvi obvyklým způsobem, ale žijete v duchu služby. Modlím se, abyste byli ve všem, co děláte, požehnáni. Také vyjadřuji vděčnost těm, kteří týden za týdnem zvelebují své povolání, i těm, kteří nějaké povolání k službě brzy přijmou. Každá snaha něčím přispět a každá oběť se cení, a zvláště si jich cení Ten, jemuž sloužíme. Všichni ti, kteří slouží, obdrží Boží milost.20
Ať je náš věk či situace jakákoli, nechť je služba naším „bojovým zvoláním“.21 Služte ve svém povolání. Služte na misii. Služte své matce. Služte neznámému člověku. Služte bližnímu. Prostě služte.
Kéž Bůh každému z nás žehná v našem úsilí sloužit a stát se pravým následovníkem Ježíše Krista.22 Svědčím o tom, že On žije a řídí toto dílo. Ve jménu Ježíše Krista, amen.