„Poď, následuj mne“ – křesťanskou láskou a službou
Starší Robert D. Hales
Kvorum Dvanácti apoštolů
Jakožto učedníci Spasitele v těchto posledních dnech k Němu přicházíme tím, že máme rádi Boží děti a sloužíme jim.
Když se laureát Nobelovy ceny Elie Wiesel zotavoval v nemocnici, kde podstoupil otevřenou operaci srdce, navštívil ho jeho pětiletý vnuk. Když se tento malý chlapec podíval dědečkovi do očí, viděl jeho bolesti. „Dědečku,“ zeptal se, „kdybych tě měl víc rád, [bolelo by tě to míň]?“1 Já dnes každému z nás pokládám podobnou otázku: „Pokud budeme více milovat Spasitele, budeme méně trpět?“
Když Spasitel povolal své učedníky, aby Ho následovali, žili podle zákona Mojžíšova, včetně zásady „oko za oko, a zub za zub“,2 ale Spasitel přišel tento zákon naplnit prostřednictvím svého Usmíření. Učil nové nauce: „Milujte nepřátel[e] své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modl[e]te se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví.“3
Učil učedníky, aby se odvrátili od způsobů přirozeného člověka a následovali láskyplné a soucitné způsoby Spasitele tím, že svár nahradí odpuštěním, laskavostí a soucitem. Ono „přikázání nové“, „abyste se milovali vespolek“,4 nebylo vždy snadné dodržovat. Když se učedníci znepokojovali ohledně toho, zda se stýkat s hříšníky a jistými vrstvami lidí, Spasitel trpělivě učil: „Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“5 Nebo jak vysvětlil prorok z Knihy Mormonovy: „Když jste ve službě bližních svých, jste pouze ve službě svého Boha.“6
Jakožto učedníci Spasitele v těchto posledních dnech k Němu přicházíme tím, že máme rádi Boží děti a sloužíme jim. Když tak činíme, nebudeme možná schopni vyhnout se soužením, strastem a utrpením v těle, ale budeme trpět méně z hlediska duchovního. Dokonce i během svých zkoušek můžeme zažívat radost a pokoj.
Křesťanská láska a služba začínají přirozeně doma. Rodiče, jste povoláni, abyste pro své děti a dospívající byli milujícími učiteli a misionáři. Jsou to vaši zájemci. Nesete zodpovědnost pomáhat jim obrátit se. Po pravdě, všichni usilujeme o to, abychom byli obráceni – což znamená být naplněni Spasitelovou láskou.
Když následujeme Ježíše Krista, Jeho láska nás motivuje k tomu, abychom se na cestě smrtelností navzájem podporovali. Nemůžeme to dokázat sami.7 Již dříve jste ode mne slyšeli toto kvakerské přísloví: ty pozvedni mě, já pozvednu tebe a budeme na věky stoupat společně.8 Jakožto učedníci toto začínáme dělat tehdy, když jsme pokřtěni, čímž dáváme najevo svou ochotu „nésti si navzájem břemena svá, aby byla lehká“.9
„Učiti jeden druhého nauce království“10 je způsob, jak si vzájemně projevovat lásku a vzájemně si sloužit. My, rodiče a prarodiče, máme sklon naříkat si nad stavem světa – že se ve školách neučí o morálním charakteru. Je toho ale hodně, co můžeme dělat. Můžeme využít okamžiků vhodných pro výuku ve své rodině – což znamená právě teď. Nedopusťte, aby vám proklouzly mezi prsty. Když nastane příležitost podělit se o myšlenky ohledně evangelia a životních ponaučení, zanechte všeho, sedněte si se svými dětmi a vnoučaty a povídejte si s nimi.
Nemáme si dělat starosti s tím, že nejsme profesionálně vyškolení učitelé evangelia. Žádný školicí kurz ani příručka nemůže pomoci tak, jako když osobně studujeme písma, modlíme se, přemítáme a usilujeme o vedení Svatého Ducha. Duch vás přitom povede. Slibuji vám toto: povolání být rodičem zahrnuje dar učit tak, jak je to správné pro vás a pro vaše děti. Pamatujte na to, že mocí, kterou na nás Bůh spravedlivě působí, je Jeho láska. „My milujeme jej, nebo on prvé miloval nás.“11
Mladí lidé, vy jste jedni z našich nejúspěšnějších učitelů evangelia. Přicházíte na shromáždění proto, abyste se učili a mohli pak doma učit svou rodinu, sousedy a přátele a sloužit jim. Nemějte obavy. Mějte víru svědčit o tom, co víte, že je pravdivé. Pomyslete na to, jak misionáři na plný úvazek rostou díky tomu, že věrně vedou zasvěcený život – používají svůj čas a talenty a vydávají svědectví, aby tak sloužili a žehnali druhým. Když se budete dělit o svědectví o evangeliu, vaše víra se prohloubí a vaše sebedůvěra vzroste!
Mezi nejúčinnější způsoby naší křesťanské služby patří rodinné studium písem, rodinné modlitby a rodinné rady. Již více než sto let nás církevní vedoucí vyzývají, abychom si každý týden vyhradili určitou dobu, kdy nás nebude nic rušit. Mnozí z nás se však o toto požehnání stále připravují. Rodinný domácí večer neznamená kázání od maminky a od tatínka. Je to naše příležitost podělit se s rodinou o jednoduché duchovní zásady a zkušenosti, pomoci našim dětem učit se, jak se starat o druhé a dělit se s nimi, společně si užívat zábavu, společně vydávat svědectví a společně růst a rozvíjet se. Když budeme každý týden pořádat rodinný domácí večer, prohloubí se láska, kterou k sobě navzájem chováme, a budeme méně trpět.
Pamatujme na to, že ta nejdůležitější práce v naší rodině probíhá skrze moc Ducha Svatého. Kdykoli ve hněvu zvýšíme hlas, Duch z našeho společenství nebo z rodiny odchází. Když mluvíme s láskou, Duch s námi může být. Pamatujme na to, že naše děti a vnoučata měří naši lásku podle toho, kolik času jim věnujeme. A především neztrácejte trpělivost a nevzdávejte to!
Písma nám říkají, že když se některé z duchovních dětí Nebeského Otce rozhodly nenásledovat Jeho plán, nebesa plakala.12 Někteří rodiče, kteří své děti milují a učili je, také pláčí, když se jejich dospělé děti rozhodnou nenásledovat Pánův plán. Co mohou rodiče dělat? Není možné, abychom svými modlitbami připravili druhé o svobodu jednání. Vzpomeňte si na otce marnotratného syna, který trpělivě čekal, dokud jeho syn nepřišel „sám k sobě“, a přitom ho celou dobu vyhlížel. „A když ještě opodál byl,“ běžel k němu.13 Můžeme se modlit o vedení ohledně toho, kdy máme promluvit, co máme říci, a ano, kdy máme při některých příležitostech mlčet. Pamatujte na to, že naše děti a členové naší rodiny se již v předsmrtelné říši rozhodli, že budou následovat Spasitele. Někdy se tyto posvátné pocity opět probudí jen díky jejich vlastním životním zkušenostem. Rozhodnutí milovat a následovat Pána musí nakonec učinit oni sami.
Je ještě další výjimečný způsob, jak učedníci projevují lásku ke Spasiteli. Dnes vzdávám hold všem, kteří slouží Pánu jako pečovatelé. Pán vás vskutku velmi miluje! Svou tichou a nenápadnou službou následujete Toho, kdo slíbil: „Otec tvůj, který vidí v skrytu, tě odmění zjevně.“14
Myslím na našeho souseda, jehož manželka byla postižena Alzheimerovou chorobou. Každou neděli jí pomáhal obléci se na církevní shromáždění, učesat si vlasy, nanést make-up, a dokonce i nasadit náušnice. Vykonáváním této služby se stal příkladem pro každého muže a každou ženu v našem sboru – a vlastně i pro celý svět. Jednoho dne mu manželka řekla: „Ráda bych zase viděla svého manžela a byla s ním.“
Odpověděl: „Já jsem tvůj manžel.“
A ona mu sladce odvětila: „To je dobře!“
Nemohu mluvit o poskytování péče, aniž bych vyjádřil vděčnost mimořádné pečovatelce v mém životě – mé věčné společnici Mary, která je v mých očích mimořádnou Spasitelovou učednicí. Do své soucitné péče a lásky dávala a dává vše. V jejích rukou se odráží Pánův něžný a pomáhající dotek. Bez ní bych zde nebyl. A bez ní bych nebyl schopen vytrvat do konce a být s ní ve věčném životě.
Pokud hluboce trpíte, ať již s druhými, nebo sami, naléhavě vás žádám, abyste Spasiteli dovolili být vaším pečovatelem. Spoléhejte se na Jeho pevné rámě.15 Přijměte Jeho ujištění. Slibuje nám, že nás neponechá bez útěchy: „Přijduť k vám.“16
Bratři a sestry, pokud jsme tak dosud plně neučinili, obracejme se více k odpuštění, laskavosti a lásce. Zřekněme se oné války, která tak často zuří v srdci přirozeného člověka, a hlásejme Kristovu péči, lásku a pokoj.17
Pokud „jste došli poznání slávy a [dobrotivosti] Boží“18 a také „usmíření, jež bylo připraveno od založení světa“,19 „nebudete pomýšleti na to, abyste jeden druhému ubližovali, ale abyste žili pokojně. … A nestrpíte, aby děti vaše … přestupovaly zákony Boží a měly potyčky a hádaly se spolu. … Ale vy je budete učiti, … aby se navzájem milovaly a aby si navzájem sloužily.“20
Spasitel krátce před svým Ukřižováním učil apoštoly tomuto: „Přikázaní nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás“21 a „Milujete-li mne, přikázání [má zachovávejte].“22
Svědčím o tom, že Spasitelův pravý postoj vůči nám je ten, který představuje Thorvaldsenova socha Kristus. Dál k nám vztahuje ruce23 a vyzývá nás: „Pojďte a následujte mě.“ Následujeme Ho tím, že k sobě navzájem chováme lásku a sloužíme si a dodržujeme Jeho přikázání.
Vydávám své zvláštní svědectví, že On žije a miluje nás dokonalou láskou. Toto je Jeho Církev. Thomas S. Monson je Jeho prorok na zemi v dnešní době. Modlím se o to, abychom více milovali Nebeského Otce a Jeho Syna a méně trpěli. Ve jménu Ježíše Krista, amen.