Sdílejme znovuzřízené evangelium

Starší Dallin H. Oaks

Kvorum Dvanácti apoštolů

To, čemu říkáme „misionářská práce členů“, není program, ale láskyplný postoj, s nímž podáváme pomocnou ruku lidem kolem sebe.

I.

Náš Spasitel, Ježíš Kristus, ke konci svého působení na zemi přikázal svým učedníkům: „Protož jdouce, učte všecky národy“ (Matouš 28:19) a „jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření“ (Marek 16:15). Všem křesťanům je takto přikázáno, aby se o evangelium dělili se všemi. Mnozí toto nazývají „velké pověření“.

Jak starší Neil L. Andersen popsal na dopoledním zasedání, Svatí posledních dnů dozajista patří mezi ty, kteří jsou této velké zodpovědnosti oddáni nejvíce. Což bychom měli, protože víme, že Bůh miluje všechny své děti a že v těchto posledních dnech znovuzřídil životně důležité dodatečné poznání a moc, aby jim všem mohl žehnat. Spasitel nás učil, abychom všechny milovali jako své bratry a sestry, a my toto učení ctíme tím, že šíříme svědectví a poselství o znovuzřízeném evangeliu „mezi všechny národy, pokolení, jazyky a lidi“ (NaS 112:1). Toto je nezbytná součást toho, co znamená být Svatým posledních dnů. Pohlížíme na to jako na radostnou výsadu. Co by mohlo být radostnější, než dělit se o pravdy věčnosti s Božími dětmi?

Dnes máme mnoho prostředků, jimiž se můžeme dělit o evangelium, které předchozí generace neměly k dispozici. Máme televizi, internet a sociální sítě. Máme mnoho cenných poselství, jimiž můžeme znovuzřízené evangelium představit druhým. Církev v mnoha zemích požívá velké vážnosti. Máme mnohem větší počet misionářů. Ale využíváme všechny tyto prostředky s maximální účinností? Jsem přesvědčen, že většina z nás by řekla, že ne. Přejeme si efektivněji plnit svou božsky určenou zodpovědnost hlásat znovuzřízené evangelium po celém světě.

Existuje mnoho dobrých myšlenek, jak se dělit o evangelium, které budou fungovat v jednotlivých kůlech či zemích. Ale protože jsme celosvětovou církví, chtěl bych zmínit myšlenky, které budou fungovat všude – od nejnovějších jednotek až po ty nejstarší, od kultur nyní vnímavých k evangeliu Ježíše Krista až po kultury a národy, jež se k náboženství stavějí čím dál více nepřátelsky. Chtěl bych mluvit o myšlenkách, o něž se můžete podělit s těmi, kteří jsou oddanými věřícími v Ježíše Krista, i s těmi, kteří o Jeho jménu nikdy neslyšeli; s těmi, kteří jsou spokojeni se svým stávajícím životem, i s těmi, kteří se zoufale snaží změnit k lepšímu.

Co mám tedy zmínit, co pro vás bude při sdílení evangelia užitečné, ať již jste v jakékoli situaci? Potřebujeme pomoc každého člena a každý člen může pomáhat, neboť bude třeba splnit mnoho úkolů, když se budeme dělit o znovuzřízené evangelium s každým národem, pokolením, jazykem a lidem.

President Monson povzbuzuje členy a misionáře, aby pracovali společně

Všichni víme, že účast členů na misionářské práci je nezbytná jak k získání obrácených, tak k jejich udržení. President Thomas S. Monson řekl: „Nyní je čas, aby se členové a misionáři spojili … a společně pracovali na Pánově vinici a přiváděli duše k Němu. Připravil pro nás prostředky, díky nimž se můžeme dělit o evangelium mnoha různými způsoby, a pokud budeme jednat s vírou v to, že dokážeme Jeho dílo nést kupředu, bude nám v této práci pomáhat.“¹

Misionářská práce není jen jednou klávesou

Dělit se o znovuzřízené evangelium je naší celoživotní křesťanskou povinností a výsadou. Starší Quentin L. Cook nám připomíná: „Misionářská práce není jen jednou z 88 kláves na pianu, na kterou se občas zahraje; je to mohutný akord podmanivé melodie, který musí v našem životě neustále zaznívat, máme-li zůstat v souladu se svým závazkem vůči křesťanství a vůči evangeliu Ježíše Krista.“²

II.

Existují tři věci, které mohou ve snaze pomáhat dělit se o evangelium dělat všichni členové, bez ohledu na okolnosti, v nichž žijí a pracují. Toto vše by měl dělat každý z nás.

Zaprvé – můžeme se modlit o touhu pomáhat v této životně důležité součásti práce na spasení. Veškeré úsilí začíná touhou.

Zadruhé – můžeme sami za sebe dodržovat přikázání. Věrní a poslušní členové jsou těmi nejpřesvědčivějšími svědky o pravdivosti a hodnotě znovuzřízeného evangelia. A co je ještě důležitější, věrní členové budou mít vždy u sebe Spasitelova Ducha, aby je vedl v jejich snaze účastnit se tohoto velkého úsilí dělit se o znovuzřízené evangelium Ježíše Krista.

Zatřetí – můžeme se modlit o inspiraci ohledně toho, co můžeme my ve své osobní situaci dělat, abychom se dělili o evangelium s druhými. To je něco jiného než modlit se za misionáře nebo se modlit za to, co mohou dělat druzí. Máme se modlit o to, co můžeme osobně dělat my. Když se modlíme, máme pamatovat na to, že modlitby o takovouto inspiraci budou zodpovězeny, bude-li je doprovázet závazek – to, co písma nazývají „opravdovým záměrem“ či „celým úmyslem srdce“. Modlete se s tím, že se zavážete jednat podle inspirace, kterou obdržíte, a slibte Pánu, že bude-li vás inspirovat k tomu, abyste s někým mluvili o evangeliu, uděláte to.

Potřebujeme vedení Páně, protože v každém okamžiku někteří lidé jsou, a jiní nejsou, připraveni přijmout další pravdy znovuzřízeného evangelia. Nemáme nikdy sami posuzovat, kdo je připraven a kdo není. Pán zná srdce všech svých dětí, a budeme-li se modlit o inspiraci, pomůže nám najít ty, o nichž ví, že jsou „připraveni slyšeti slovo“ (Alma 32:6).

Jako apoštol Páně povzbuzuji každého člena a rodinu v Církvi, aby se modlili o to, aby jim Pán pomohl najít ty, kteří jsou připraveni přijmout poselství znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. Starší M. Russell Ballard nám dává tuto důležitou radu, s níž se ztotožňuji: „Důvěřujte Pánu. On je dobrý Pastýř. Zná své ovce. … Nebudeme-li do této práce zapojeni, pak přehlédneme mnoho těch, kteří by si poselství o Znovuzřízení rádi vyslechli. … Zásady jsou celkem jednoduché – modlete se, osobně i v rodině, o misionářské příležitosti.“³ Když budeme projevovat víru, tyto příležitosti budou přicházet, aniž by „působil[y] nuceně nebo nepřirozeně. Budou přirozeným důsledkem naší lásky k našim bratrům a sestrám.“⁴

Vím, že je to pravda. Připojuji svůj slib, že s vírou v Pánovu pomoc získáme vedení a inspiraci a nalezneme v tomto věčně důležitém díle lásky velkou radost. Porozumíme tomu, že úspěch ve sdílení evangelia znamená vyzývat druhé s láskou a upřímným záměrem jim pomoci, bez ohledu na to, jaká bude jejich reakce.

III.

Zde je několik dalších námětů, díky nimž se můžeme účinně dělit o evangelium:

Je třeba mít na paměti, že „lidé se učí tehdy, když jsou připraveni se učit, nikoli tehdy, když jsme my připraveni je učit“.⁵ To, co zajímá nás, jako jsou důležité dodatečné nauky ve znovuzřízené Církvi, obvykle není to, co zajímá ostatní. Ostatní obvykle chtějí vidět výsledky vyplývající z nauky, nikoli nauku samotnou. Když pozorují nebo zažívají účinky znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista v našem životě, pociťují Ducha a začínají se zajímat o nauku. Také mohou projevit zájem tehdy, když usilují o to, aby byli šťastnější, byli blíže Bohu nebo lépe chápali smysl života.⁶ Proto musíme pečlivě a s modlitbou usilovat o schopnost rozpoznat, jak se druhých zeptat, zda by měli zájem se dozvědět více. To bude záviset na mnoha okolnostech, jako například na současné situaci dané osoby a na našem vztahu k ní. Toto je dobrý námět k diskusi na radách, v kvorech a v Pomocném sdružení.
Při rozhovorech s druhými je třeba mít na paměti, že vyzvat je, aby se dozvěděli více o Ježíši Kristu a Jeho evangeliu, je vhodnější, než je vyzvat, aby se dozvěděli více o naší Církvi.⁷ Chceme, aby se lidé obrátili k evangeliu. Toto je onou velkou úlohou Knihy Mormonovy. Vztah k naší Církvi vyplyne z obrácení se ke Kristu – nebude mu předcházet. Mnoho těch, kteří jsou nedůvěřiví vůči církvím, nicméně chová lásku ke Spasiteli. To nejdůležitější dávejte na první místo.
Ve snaze někoho seznámit se znovuzřízeným evangeliem máme postupovat tak, aby to bylo upřímné a abychom o druhé měli láskyplný zájem. K tomu dochází tehdy, když se druhým snažíme pomoci s jejich problémy nebo když s nimi pracujeme v rámci nějaké služby veřejnosti, například když pomáháme trpícím, staráme se o chudé a potřebné nebo se snažíme zlepšit kvalitu života druhých.
Naše snaha dělit se o evangelium se nemá omezovat jen na okruh našich přátel a spolupracovníků. Během olympiády jsme se dozvěděli o taxikáři z řad Svatých posledních dnů v Riu de Janeiru, který s sebou vozil výtisky Knihy Mormonovy v sedmi různých jazycích a dával tuto knihu každému, kdo byl ochoten ji přijmout. Říkal si „misionář v taxíku“. Poznamenal: „[Mým] misijním polem … jsou ulice Ria de Janeira.“⁸

Clayton M. Christensen, který má působivé zkušenosti jako člen-misionář, říká, že „v uplynulých dvaceti letech jsme nepozorovali žádnou souvislost mezi hloubkou vztahu s nějakým člověkem a pravděpodobností, že bude mít zájem dozvědět se něco o evangeliu“.⁹
Biskupstva sborů mohou naplánovat zvláštní shromáždění svátosti a vyzvat členy, aby na ně přivedli zájemce. Členové sboru se budou méně zdráhat přivést na takové shromáždění své známé, protože budou mít větší jistotu, že jeho obsah bude dobře naplánován tak, aby vzbudil jejich zájem a představil Církev v dobrém světle.
Je mnoho dalších způsobů, jak se dělit o evangelium. Letos v létě jsem například dostal radostný dopis od nové členky, která se o znovuzřízeném evangeliu dozvěděla, když jí zavolal bývalý spolužák, aby se jí zeptal, jak se jí daří, protože byla nemocná. Napsala: „Udělalo na mě dojem, co mi o sobě řekl. Po několika měsících, kdy mě učili misionáři, jsem se dala pokřtít. Od té doby se můj život zlepšil.“¹⁰ Všichni známe mnohé, kterým by se život zlepšil díky znovuzřízenému evangeliu. Nabízíme jim pomocnou ruku?
To, že naše mladé členy fascinují sociální sítě a jsou velmi zdatní v jejich používání, jim dává jedinečnou příležitost probudit v druhých zájem o evangelium. Mormon popisuje, jak se Spasitel zjevil Nefitům, těmito slovy: „Učil děti … a sloužil jim a uvolnil jejich jazyk, … aby mohly promluviti.“ (3. Nefi 26:14.) Předpokládám, že dnes bychom řekli: „uvolnil jejich [prsty], aby mohly promluviti.“ Pusťte se do toho, mládeži!

Sdílení evangelia pomocí textových zpráv

Dělit se o evangelium není břímě, ale radost. To, čemu říkáme „misionářská práce členů“, není program, ale láskyplný postoj, s nímž podáváme pomocnou ruku lidem kolem sebe. Je to také příležitost vydat svědectví o našich pocitech ohledně Spasitelova znovuzřízeného evangelia. Starší Ballard učil: „Nejvýznamnějším důkazem našeho obrácení a toho, jaký vztah k evangeliu máme ve vlastním životě, je naše ochota sdílet ho s druhými.“¹¹

Svědčím o Ježíši Kristu, který je Světlem a Životem světa. (Viz 3. Nefi 11:11.) Jeho znovuzřízené evangelium osvětluje naši cestu smrtelností. Jeho Usmíření nám dává ujištění o životě po smrti a sílu vytrvat na cestě k dosažení nesmrtelnosti. A Jeho Usmíření nám dává příležitost získat odpuštění hříchů a v rámci velkolepého Božího plánu spasení se stát způsobilými obdržet věčný život, ten „největší ze všech darů Božích“. (NaS 14:7.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.