V této knize se skrývá moc
Starší LeGrand R. Curtis ml.
Sedmdesátník
Největší moc Knihy Mormonovy spočívá v tom, jaký vliv má na to, aby nás přivedla blíže k Ježíši Kristu.
14. června 1989 zakázala vláda v Ghaně kvůli dezinformacím o Církvi veškeré činnosti Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů v této africké zemi. Vláda zabavila majetek Církve a veškerá misionářská činnost se zastavila. Členové Církve, kteří tomuto období říkají „zmrazení“, se snažili co nejlépe žít podle evangelia bez shromáždění v odbočkách či podpory misionářů. Je mnoho inspirujících příběhů o tom, jak si členové uchovali světlo evangelia tím, že uctívali Boha doma, a tím, že se o sebe vzájemně starali jako domácí učitelé a navštěvující učitelky.
Nedorozumění se nakonec vyřešilo, a 30. listopadu 1990 toto zmrazení skončilo a obvyklé církevní aktivity byly obnoveny.1 Od té doby jsou vztahy mezi Církví a ghanskou vládou vynikající.
Členové, kteří toto zmrazení zažili, ochotně poukazují na požehnání, která z tohoto neobvyklého období vzešla. Kvůli protivenství, kterému čelili, se víra mnohých posílila. Avšak jedno požehnání z této doby se dostavilo neobvyklým způsobem.
Nicholas Ofosu-Hene byl mladý policista, který měl za úkol hlídat během období zmrazení sborový dům Církve. Jeho zodpovědností bylo hlídat tuto budovu v noci. Když Nicholas poprvé dorazil do sborového domu, všiml si, že je všude nepořádek – papíry, knihy a nábytek, vše bylo rozházeno. Uprostřed tohoto nepořádku spatřil výtisk Knihy Mormonovy. Snažil se tuto knihu ignorovat, protože mu bylo řečeno, že je to něco špatného. Ale měl zvláštní pocit, že ho přitahuje. Nakonec již tuto knihu ignorovat nedokázal. Vzal ji do ruky. Pocítil nutkání ji začít číst. Četl ji celou noc a při četbě mu po tváři stékaly slzy.
Když ji poprvé vzal do ruky, přečetl celého 1. Nefiho. Napodruhé přečetl celého 2. Nefiho. Když se dostal ke 25. kapitole 2. Nefiho, četl: „A my mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu a píšeme podle proroctví svých, aby děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých.“2
V tom okamžiku Nicholas pocítil Ducha tak silně, že začal vzlykat. Uvědomil si, že během četby obdržel několik duchovních nabádání, že tato kniha je písmo – to nejsprávnější, které kdy četl. Uvědomil si, že Svatí posledních dnů, na rozdíl od toho, co slyšel, věří silně v Ježíše Krista. Poté, co období zmrazení skončilo a do Ghany se vrátili misionáři, Nicholas s manželkou a dětmi vstoupil do Církve. Když jsem ho vloni viděl, byl policejním velitelem a v Církvi sloužil jako president ghanského okrsku Tamale. Říká: „Církev mi změnila život. … Děkuji Všemohoucímu Bohu, že mě přivedl k tomuto evangeliu.“3
Alibert Davies, další Ghaňan, doprovázel jednoho svého přítele do sborového domu, kde měl onen přítel schůzku předsednictva. Když tam na něho Alibert čekal, začal si číst knihu, která tam ležela. Po skončení schůzky si ji chtěl Alibert vzít domů. Dostal svolení vzít si nejen tuto knihu, ale i výtisk Knihy Mormonovy. Když dorazil domů, začal Knihu Mormonovu číst. Nedokázal ji odložit. Četl při svíčce až do 3 hodin do rána. To dělal několik nocí, přemožen tím, co četl, a tím, jak se cítil. Alibert je nyní členem Církve.
Angelo Scarpulla začal ve své rodné Itálii studovat teologii, když mu bylo 10 let. Nakonec se stal knězem a sloužil oddaně své církvi. V jisté době jeho víra začala kolísat a on vyhledával a dostával příležitosti studovat dál. Ale čím více studoval, tím více byl znepokojený. To, co četl a pociťoval, ho přesvědčilo, že došlo k všeobecnému odpadlictví od pravé nauky, jíž učili Ježíš a první apoštolové. Angelo hledal pravé Boží náboženství v různých církvích, ale mnoho let nebyl spokojen.
Jednoho dne se setkal se dvěma členy Církve, kteří pomáhali misionářům najít více lidí, které by mohli učit. Cosi ho k nim přitahovalo a s radostí si vyslechl jejich poselství. Angelo ochotně přijal výtisk Knihy Mormonovy.
Onoho večera začal tuto knihu číst. Byl přemožen radostí. Bůh dal Angelovi skrze Ducha vnitřní ujištění, že v Knize Mormonově najde pravdu, kterou tolik let hledal. Zaplavily ho nádherné pocity. To, co četl a co se dozvěděl od misionářů, mu potvrdilo jeho názor, že došlo k všeobecnému odpadlictví, a také se dozvěděl, že pravá Boží Církev byla na zemi znovuzřízena. Krátce poté se dal Angelo pokřtít do Církve.4 Když jsem se s ním poprvé setkal, byl presidentem odbočky naší Církve v italském Rimini.
To, co zažili Nicholas, Alibert a Angelo s Knihou Mormonovou, připomíná zážitek Parleyho P. Pratta:
„Dychtivě jsem [tu knihu] otevřel. … Četl jsem celý den; jídlo mi bylo na obtíž, protože jsem neměl nejmenší chuť jíst; spánek mi byl na obtíž, když přišla noc, protože jsem chtěl raději číst než spát.
Když jsem četl, duch Páně spočíval na mně, a já jsem věděl a pochopil, že tato kniha je pravdivá, a věděl jsem to tak jasně a zjevně, jako člověk chápe a ví, že existuje. Nyní byla moje radost dokonalá, abych tak řekl, a mnohem více předčila všechen zármutek, oběti a strasti, se kterými jsem se v životě potýkal.“5
Někteří lidé mají takovéto mocné prožitky s Knihou Mormonovou, když ji napoprvé otevřou, zatímco u jiných přichází svědectví o pravdivosti postupně, když ji čtou a modlí se ohledně ní. To byl i můj případ. Poprvé jsem četl Knihu Mormonovu jako dospívající student semináře. Toto je ten výtisk Knihy Mormonovy, který jsem četl. Nedokáži vám říci přesný okamžik nebo místo, ale někdy během četby jsem začal cosi pociťovat. Byl to vřelý pocit a duch, který přicházel pokaždé, když jsem tu knihu otevřel. Jak jsem četl dál, pocit sílil. A tento pocit mám dodnes. Pokaždé, když otevřu Knihu Mormonovu, je to jako kdybych otočil vypínačem – srdce a duši mi naplní Duch.
U jiných přichází svědectví o Knize Mormonově pomaleji, po mnohém studiu a modlitbách. Jeden z mých přátel četl Knihu Mormonovu se snahou poznat, zda je pravdivá. Použil výzvu v Moronim, aby se ptal Boha s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem a vírou v Krista, zda je Kniha Mormonova pravdivá.6 Slíbenou duchovní odpověď ale nedostal ihned. Avšak jednoho dne, když jel autem a byl hluboce zamyšlen, mu Duch dosvědčil pravdivost Knihy Mormonovy. Byl tak šťastný a ohromený, že stáhl okénko u auta a zakřičel – na nikoho konkrétně, a přesto celému světu – „je to pravda!“
Ať již naše svědectví o Knize Mormonově přichází, když ji poprvé otevřeme, nebo po určité době, budeme-li ji dál číst a uplatňovat její učení, bude na nás působit po celý život. President Ezra Taft Benson učil: „V této knize je moc, která vám začne proudit do života v okamžiku, kdy ji začnete vážně studovat. Naleznete větší moc odolávat pokušení. Naleznete moc vyvarovat se klamu. Naleznete moc stát na těsné a úzké cestě.“7
Povzbuzuji každého, kdo poslouchá nebo čte toto poselství, včetně nositelů Aronova kněžství shromážděných na tomto dnešním setkání, aby objevil moc Knihy Mormonovy. President Thomas S. Monson nás povzbuzuje: „Čtěte Knihu Mormonovu. Přemítejte o jejím učení. Zeptejte se Nebeského Otce, zda je pravdivá.“8 V rámci tohoto procesu pocítíte ve svém životě Ducha Božího. Tento Duch bude součástí vašeho svědectví o tom, že Kniha Mormonova je pravdivá, že Joseph Smith byl prorok Boží a že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je dnes pravou Boží Církví na zemi. Toto svědectví vám pomůže odolávat pokušení.9 Připraví vás na „veliké povolání … pilně pracovati na vinicích Páně“.10 Bude pro vás pevnou kotvou, až budou na vaši víru útočit nařčení či pomluvy, a bude to skálopevný základ, až na vás zaútočí otázky, na které nedokážete, přinejmenším ne okamžitě, odpovědět. Budete schopni rozlišovat mezi pravdou a omylem a budete pociťovat ujištění od Ducha Svatého, který vám bude znovu a znovu potvrzovat vaše svědectví, zatímco budete dál během celého života číst Knihu Mormonovu.
Také povzbuzuji všechny rodiče, kteří slyší nebo čtou toto poselství, aby z Knihy Mormonovy učinili důležitou součást svého domova. Když naše děti vyrůstaly, četli jsme Knihu Mormonovu při snídani. Toto je záložka, kterou jsme používali. Vpředu je citát presidenta Bensona se slibem, že když budeme číst Knihu Mormonovu, Bůh na nás vylije požehnání.11 Na zadní straně je toto zaslíbení od presidenta Mariona G. Romneyho, bývalého rádce v Prvním předsednictvu: „Jsem si jist, že budou-li rodiče v našich domovech číst s modlitbou a pravidelně, jak sami, tak se svými dětmi, z Knihy Mormonovy, pak duch této velké knihy prostoupí naše domovy a všechny, kteří v nich přebývají. … Zmizí duch rozbroje. Rodiče budou radit svým dětem s větší láskou a moudrostí. Děti budou ochotněji přijímat a poslouchat rady svých rodičů. Poroste spravedlivost. Náš domov a život budou oplývat vírou, nadějí a pravou láskou – čistou láskou Kristovou – a v jejich stopách bude přicházet pokoj, radost a štěstí.“12
Nyní, po mnoha letech, co naše děti odešly z domova a vychovávají vlastní rodiny, jasně vidíme naplnění zaslíbení od presidenta Romneyho. Naše rodina není zdaleka dokonalá, ale můžeme svědčit o moci Knihy Mormonovy a o požehnáních, která čtení této knihy přineslo a dál přináší do života celé naší rodiny.
Největší moc Knihy Mormonovy spočívá v tom, jaký vliv má na to, aby nás přivedla blíže k Ježíši Kristu. Je to silný svědek o Něm a o Jeho vykupujícím poslání.13 Díky ní rozumíme velkoleposti a moci Jeho Usmíření.14 Učí jasně Jeho nauce.15 A díky vznešeným kapitolám, jež popisují návštěvu vzkříšeného Krista mezi Nefity, Ho vidíme a zažíváme, jak miluje druhé, žehná jim a učí je, a poznáváme, že totéž učiní i pro nás, pokud k Němu přijdeme tím, že budeme žít podle Jeho evangelia.16
Bratří, svědčím o moci skrývající se v Knize Mormonově. Ať již ji čtu v angličtině, italštině nebo francouzštině, jako knihu nebo v elektronickém zařízení, nacházím téhož úžasného ducha, který z jejích kapitol a veršů plyne do mého života. Svědčím o její schopnosti přivádět nás blíže ke Kristu. Modlím se o to, aby každý z nás plně využíval moc, která se skrývá v této úžasné knize písem. Ve jménu Ježíše Krista, amen.