Konečně věčná rodina
Autorka žije v Coloradu v USA.
„Cokoli zpečetíš na zemi, bude zpečetěno na nebi.“ (Helaman 10:7.)
„Co to znamená ‚Rodiny jsou věčné‘?“ zeptala se Mia. Posunula figurku po hrací desce. Mia byla na návštěvě u své nejlepší kamarádky Zoey a hrály si spolu v obývacím pokoji. Na stěně byl obrázek s nápisem „Rodiny jsou věčné“. Mie se líbilo, jak ta věta zní.
„To znamená, že i když někdo zemře, jste pořád rodina,“ vysvětlila Zoey. Položila kartu a posunula svoji figurku.
Mia se rozhlédla po místnosti. Vypadalo to tam normálně. Byly tam pohovky, stolky, polštářky a televize. Ale v domě u Zoey se Mia cítila jinak než doma. „Máte věčnou rodinu?“ zeptala se.
Zoey na ni vzhlédla od hry a usmála se. „Ano! Moje maminka a můj tatínek měli svatbu v chrámu. Takže můžeme být spolu navždy.“
„Proto se tedy u vás cítím jinak než doma?“ zeptala se Mia.
Zoey znejistěla. „Jinak?“
Mia nevěděla, jak má Zoey vysvětlit to, jak se u nich doma cítí. Byl to takový radostný, vřelý pocit. Ale zdálo se jí hloupé to říci. „To je jedno,“ řekla. „Hrajeme dál.“
Onoho večera se Mie stále vracela myšlenka na Zoeyinu věčnou rodinu. To, co cítila u Zoey doma, jí bylo moc příjemné. Miina rodina se za několik dnů měla stěhovat do Ontaria v Kanadě. Byla zvědavá na to, jak se bude v novém domě cítit.
„Mami, u Zoey doma se cítím moc dobře,“ řekla Mia, když ji maminka ukládala do postele. „Přála bych si, abych se v našem novém domě cítila taky tak.“ Miu napadlo, jak moc má maminku, tatínka a bratříčky ráda. „Chtěla bych, aby naše rodina byla taky věčná.“
Maminka ji tiše poslouchala. A pak řekla: „Já taky.“
Druhý den maminka zavolala Zoeyině mamince. Zjistila, že Zoeyina rodina chodí do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
„Chtěla bych do té církve jít,“ řekla Mia rodičům při balení. Jejich dům byl už téměř prázdný.
„Zoeyina maminka říkala, že nám může pomoct najít církevní budovu,“ řekl tatínek, zatímco zalepoval krabici páskou.
Mia se usmívala a v nitru cítila cosi hřejivého. Možná, že v jejich novém domově bude mít taky takový radostný, vřelý pocit jako u Zoey!
Jakmile se Mia a ostatní členové rodiny v novém domově zabydleli, začali chodit na shromáždění. Lidé tam byli moc milí. Každého oslovovali „bratře“ nebo „sestro“. Mia s brášky chodila do Primárek. Líbilo se jí zpívání písní a čtení písem.
Brzy začaly k Mie domů chodit dvě mladé ženy. Jmenovaly se sestra Justinová a sestra Ramosová a byly to misionářky. Vyprávěly Miině rodině o Nebeském Otci, Ježíšovi a Knize Mormonově. Mia se o evangeliu učila moc ráda. Dokonce i bratříčci tiše seděli a poslouchali!
Mia řekla sestře Ramosové a sestře Justinové o tom, jaké to bylo u Zoey doma. „Chtěla bych mít věčnou rodinu, jako má Zoey.“
„Nebeský Otec si přeje, abychom věčnou rodinu měli všichni,“ řekla sestra Ramosová se zářivým úsměvem. „Přeje si, abychom byli šťastní.“
Miina rodina se brzy rozhodla, že se dají pokřtít.
Na jejich křest se přijela až do Ontaria podívat i Zoey se svou rodinou. A o rok později přijeli znovu. Tentokrát proto, že Mia a ostatní členové její rodiny měli být zpečetěni v chrámu!
V den zpečetění stála Mia s rodinou před chrámem a všichni byli oblečeni v bílém. Usmívali se od ucha k uchu. Mia měla v srdci pocit tepla a pokoje. „Teď už jsme věčná rodina!“ řekla radostně.
„Přesně tak,“ řekl tatínek. „Jsme věčná rodina.“