Nepřestávejme pociťovat
Starší Jorge F. Zeballos
Sedmdesátník
Existuje mocnější síla než zemětřesení, hrozivý vítr nebo zuřící požár. Je však tichá a jemná, a pokud chceme, aby nás vedla, musíme jí věnovat pozornost.
Ilustrace Irena FREITASOVÁ
27. února 2010 ve 3:34 zasáhlo většinu Chile prudké zemětřesení o síle 8,8 podle momentové škály a způsobilo paniku, strach a obavy milionů lidí.
O několik dní později jsem byl pověřen, abych předsedal konferenci kůlu v oblasti blízko epicentra tohoto velikého zemětřesení. Říkal jsem si, zda toto zemětřesení a jeho pokračující dozvuky budou mít vliv na účast na konferenci. Byl jsem překvapen, když účast na každém konferenčním zasedání byla větší než kdykoli předtím na minulých konferencích.
Toto zemětřesení očividně připomnělo členům kůlu, přinejmenším dočasně, jak je důležité přibližovat se Bohu, světit sabat a navštěvovat církevní shromáždění. O několik týdnů později jsem zatelefonoval presidentovi kůlu. Zeptal jsem se ho, zda účast na církevních shromážděních byla stále tak veliká. Odpověděl, že s tím, jak se počet a závažnost dozvuků zemětřesení zmenšovaly, zmenšovala se také účast na shromážděních.
Stejné chování následovalo po smutných událostech, při kterých došlo ke zničení Světového obchodního centra v New Yorku v září 2001. Tisíce lidí se při hledání klidu mysli a útěchy, kterou naléhavě potřebovaly, obrátily na své církve. Ale postupem času toto hledání oslabilo a vše se vrátilo k normálu. To, co rozvíjí víru, svědectví a trvalé obrácení, nejsou zemětřesení, vichřice nebo pohromy a tragédie, ať již způsobené přírodou, nebo člověkem.
Eliáš a tichý, jemný hlas
Za dnů proroka Eliáše byl králem Izraele Achab. Achab se oženil s fénickou princeznou Jezábel. Ta mezi Izraelity zavedla způsoby Féničanů, včetně modlářského uctívání. Poté, co Eliáš zpochybnil a přemohl Bálovy kněze, kteří na dvoře krále Achaba prosperovali, ohrožovala ho Jezábel na životě, a tak uprchl do pustiny. (Viz 1. Královská 18:4, 13, 19, 21–40; 19:1–4.)
Eliáš poté, co ho nasytil anděl, kráčel čtyřicet dní a čtyřicet nocí k hoře Oréb. (Viz 1. Královská 19:5–8.) V pustině k Eliášovi přišel hlas Páně. Bylo mu řečeno, aby vyšel z jeskyně, kde předtím nocoval. Když stál na hoře před Pánem, zvedl se „vítr veliký a silný“, tak mocný, že tříštil skály a hory, „ale nebyl v tom větru Hospodin“. Pak přišlo zemětřesení, „ale nebyl v tom třesení Hospodin“. Pak přišel oheň, „ale nebyl v ohni Hospodin“. (1. Královská 19:11–12.) Prudkost větru a síla zemětřesení a ohně nebyly však projevy Pánova hlasu promlouvajícího k prorokovi.
Po těchto mocných projevech přírodních sil přišel k Eliášovi tichý a jemný hlas, a on ho slyšel. (Viz 1. Královská 19:12–13.) Pán mu řekl konejšivým hlasem, koho má pomazat za příštího krále Sýrie, koho má pomazat za příštího krále Izraele a také že má pomazat za proroka Elizea, který bude jeho nástupcem.
Hledejme onen hlas
Tentýž hlas, který přišel k Eliášovi – hlas, který mu řekl, co má dělat v obtížném období svého života a služby – je stále dostupný každému dítěti Božímu, které si upřímně přeje konat vůli Otce. Kde však můžeme uprostřed mnoha hlasitých, světských hlasů zvoucích nás k tomu, abychom kráčeli po temných a zavádějících cestách, nalézt onen tichý, jemný hlas, který nám řekne, co máme dělat, co máme říkat a jakými nás Bůh chce mít?
Nefi nám radí, abychom hodovali „na slovech Kristových; neboť vizte, slova Kristova vám řeknou vše, co máte činiti“. (2. Nefi 32:3.)
A kde najdeme slova Kristova, abychom na nich mohli hodovat? Můžeme se obrátit na písma, zejména na Knihu Mormonovu, která byla napsána a zachována ve své čistotě pro nás, obyvatele této generace. Nasloucháme také slovům novodobých proroků, kteří nám sdělují přání našeho Věčného Otce a našeho Spasitele Ježíše Krista v dnešní době.
Slova žijících proroků nás vedou, když čelíme novým a složitým problémům. Například zatímco se v posledních letech svět v převládajícím zmatku snaží svými filosofiemi trvale změnit koncept manželství a rodiny, slova proroků pevně, odvážně a láskyplně zdůrazňují posvátnou podstatu rodiny, když prohlašují, že „manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem a že rodina je středem Stvořitelova plánu pro věčný osud jeho dětí“.1
Dnešní proroci a apoštolové také zdůrazňují důležitost svěcení sabatu doma i v Církvi a zajištění spasení pro naše předky pomocí rodinné historie a chrámové práce. Na každé generální konferenci poskytují Církvi další nezbytné duchovní vedení.
Duch Svatý nás povede
Nefi dále učí: „Když vstoupíte na cestu a obdržíte Ducha Svatého, on vám ukáže všechny věci, které máte činiti.“ (2. Nefi 32:5.) A tak nás Nefi poté, co zdůraznil důležitost hledání slov Kristových, učí nyní tomu, že musíme mít přímé, osobní napojení na Ducha Svatého, třetího člena Božstva.
Nefi dobře věděl, o čem mluví. Když byl se svou rodinou o 30 nebo 40 let dříve v poušti a stavěl loď, která je měla přepravit do zaslíbené země, káral své bratry za to, že se dopouštěli nepravostí i poté, co slyšeli hlas anděla.
Řekl jim: „Jste pohotoví k tomu, abyste činili nepravost, ale pomalí v tom, abyste se rozpomněli na Pána, svého Boha. Viděli jste anděla a on k vám promlouval; ano, čas od času jste slyšeli jeho hlas; a on k vám promlouval tichým, jemným hlasem, ale vy jste neměli citu, a tak jste nemohli cítiti jeho slov; pročež, promlouval k vám jako hlasem hromu, jenž způsobil, že se země otřásala, jako by se měla rozpuknouti.“ (1. Nefi 17:45.)
Nepřestávejme pociťovat
Bůh komunikuje se svými dětmi obvykle prostřednictvím Ducha Svatého, který k nám nejčastěji promlouvá hlasem pronikajícím do naší mysli a do srdce – je to „tichý, jemný hlas, který šeptá a proniká skrze všechny věci“. (NaS 85:6.) Naslouchejme tomuto jemnému hlasu a nečekejme na to, až k nám bude někdo muset promluvit hlasem hromovým! Pamatujte, že Eliáš zjistil, že hlas Páně není ve větru, zemětřesení ani ohni. Pán k němu promlouval prostřednictvím Ducha Svatého tichým, jemným hlasem.
„Hlas Ducha k nám přichází spíše jako pocit než zvuk,“ řekl president Boyd K. Packer (1924–2015), president Kvora Dvanácti apoštolů. „Naučíte se, stejně jako jsem se to naučil já, ‚naslouchat‘ onomu hlasu, kterého lze spíše pociťovat než slyšet. …
Je to duchovní hlas, který přichází do mysli jako myšlenka nebo jako pocit, který je vám vložen do srdce.“2
Slova pocházející od Ducha Svatého pociťujeme v mysli a v srdci spíše než slyšíme v uších. Nepřestávejme pociťovat tato nabádání! Kéž otevřeme mysl a srdce, abychom přijímali slova proroků. Kéž dovolíme Duchu Svatému, aby nás i nadále učil skrze tichý, jemný hlas. Když Spasitel učil své učedníky o Duchu Svatém, který k nim měl být seslán po Jeho odchodu, řekl: „Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko.“ (Jan 14:26.)
Každý věrný člen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů má právo a požehnání přijímat z nebe osobní vedení, inspiraci a osobní zjevení prostřednictvím Ducha Svatého.
President Thomas S. Monson (1927–2018) řekl: „Nechte na sebe působit onen tichý a jemný hlas. Pamatujte na to, že někdo s pravomocí vám při konfirmaci vložil ruce na hlavu a řekl: ‚Přijmi Ducha Svatého.‘ Otevřete své srdce i duši a naslouchejte tomuto zvláštnímu hlasu, který svědčí o pravdě. Jak slíbil prorok Izaiáš: ‚Ušima svýma uslyšíte slovo řkoucí: Toť jest ta cesta, choďte po ní.‘ [Izaiáš 30:21].“3