Jak jsem doběhl do Církve

Daniel R. Thompson, Kalifornie, USA

Jednou, když jsem hledal místo, kam bych si šel zaběhat, jsem se rozhodl, že to zkusím na parkovišti jedné církve v sousedství. Líbilo se mi, protože bylo osvětlené a vydlážděné. Zjistil jsem, že když oběhnu 10 až 15 koleček kolem jejich budovy, bude to stačit na můj pětikilometrový trénink.

V následujících třech letech jsem si tu a tam chodíval na ono parkoviště zaběhat. A protože jsem občas chodíval běhat v době, kdy se konaly bohoslužby nebo jiné církevní akce, čas od času jsem na onom parkovišti někoho potkal.

Několikrát jsem měl pocit, že si s někým z nich musím o Církvi promluvit, ale vůbec jsem nevěděl jak. Jednou večer, když jsem se vracel domů z práce, jsem se rozhodl, že se tam zastavím a uvidím, zda tam někdo bude. Když jsem vstoupil do církevní budovy, našel jsem tam misionáře, kteří právě končili pohovor s presidentem misie. Představil jsem se jim a posadili jsme se ve vstupní hale. A tam mě učili první lekci o evangeliu.

V průběhu několika dalších týdnů jsem se s misionáři setkával i nadále. Když jsem se účastnil shromáždění svátosti, členové sboru mi dávali najevo, že mě mají rádi, přijali mě mezi sebe, stali se mými přáteli a poskytovali mi podporu. Když jsem přemýšlel o tom, čemu jsem se učil, uvědomil jsem si, že můj zájem o Církev přerostl v potřebu učinit rozhodnutí, zda se dám pokřtít. Cítil jsem, jak mě Duch nabádá udělat to, co si Nebeský Otec přeje, abych udělal, ale i nadále jsem s tímto rozhodnutím zápolil. Nakonec jsem se dal pokřtít v listopadu 2001, ve věku 36 let.

Rozhodnutí jít si zaběhat na církevní parkoviště se mi tenkrát nezdálo nijak významné. Ale dovedlo mě k největším požehnáním – stal jsem se členem Církve, seznámil jsem se se svou úžasnou manželkou Jennefer a byli jsme spolu zpečetěni na čas a věčnost v chrámu San Diego v Kalifornii.

A tak pokud někdy zpozorujete někoho, jak cvičí na parkovišti sborového domu, představte se mu! Nikdy nevíte – možná se zanedlouho stane nejnovějším členem vašeho sboru!