Dobří lidé ze St. George
Claudio Gonzalez, Antofagasta, Chile
Ilustrace: Allen Garns
Když mi bylo asi 12 let, viděl jsem církevní film, ve kterém se president Lorenzo Snow (1814–1901) modlil za Svaté posledních dnů v St. George v americkém státě Utah, kteří strádali kvůli velkému suchu.
Ve své modlitbě president Snow řekl: „Pane, požehnej dobrým lidem ze St. George.“
Slova dobří lidé ze St. George v mé mladé mysli zanechala trvalý dojem. Jelikož jsem bydlel v Chile, snažil jsem se představit si, jací tito věrní Svatí, dobří lidé ze St. George, musí být. Chtěl jsem se s nimi setkat.
V roce 2005, o více než 30 let později, jsem s rodinou vzal druhého nejstaršího syna do utažského Prova, aby se připojil ke svému bratrovi, který studoval na Univerzitě Brighama Younga. Večer poté, co jsme přiletěli, jsem řekl: „Chtěl bych vidět dobré lidi ze St. George.“
„Ale tatínku,“ namítl nejstarší syn, „St. George je daleko.“
Odpověděl jsem: „Podívej, tatínek zaplatil letenky. Tatínek platí jídlo. Tatínek platí benzín. Tatínek chce pro sebe pouze jediné. Chtěl by se setkat s dobrými lidmi ze St. George!“
„Tak dobře,“ řekl můj syn, jakmile si uvědomil, že to myslím vážně.
Další den jsme se vydali na cestu dlouhou 418 kilometrů. Když jsme dojeli do St. George, zašli jsme do návštěvnického střediska poblíž chrámu a prohlédli si zimní sídlo presidenta Brighama Younga (1801–1877). Také jsme navštívili tabernacle, kde mě vybídli, abych chvíli hovořil ke své rodině od stejného řečnického pultu, odkud president Snow promlouval k „dobrým lidem ze St. George“. Chodili jsme po městě, pozorovali kolemjdoucí a dávali se s nimi do řeči. Byli to podle všeho běžní věrní Svatí posledních dnů.
Byl jsem rád, že jsme tam jeli. Ale když jsme se vrátili do Chile, něco jsem si uvědomil – s dobrými lidmi ze St. George jsem se setkal již dříve.
Kvůli práci a církevním povoláním cestuji po celém Chile. V Calamě jsem se setkal s mladými dospělými, kteří se snaží dodržovat přikázání. V La Sereně jsem se seznámil s oddanými rodiči, kteří s dětmi přicházejí na církevní shromáždění s předstihem. V Antofagastě vídám Svaté posledních dnů, kteří každý den bojují za to, co je správné. Ve Vallenaru, Copiapó, Caldeře, Tocopille a dalších městech jsem potkal členy, kteří poklekají, aby se pomodlili, a pak kráčejí kupředu, i když to nemají jednoduché.
Když vidím věrné Svaté posledních dnů, kteří jsou poslušní a vytrvalí – nehledě na to, kde žijí nebo jakým problémům čelí – říkám si: „To jsou dobří lidé ze St. George.“