Když služba byla těžká
Autorka žije v Santiagu na Filipínách.
Jak bych se mohla starat o někoho, s kým je tak obtížné vycházet?
Ilustrace Chris Thornock
Jednou z nejtěžších věcí, které jsem kdy překonala, byl můj postoj, který by se dal charakterizovat slovy „je mi to jedno“. Pokud jsem právě nebyla nadšená z toho, co dělám, chovala jsem se k lidem odměřeně a s netrpělivostí.
To se změnilo o jedněch školních prázdninách, kdy mě požádali, abych se starala o svého 76letého dědečka. Dadi, jak jsme mu říkali, prodělal mrtvici, po níž zůstal ochrnutý na půl těla. Když mě rodina požádala, abych o něj dva měsíce pečovala, nedokázala jsem si ani představit, jak bych to zvládla!
Musela jsem vstávat brzy, abych mu připravila snídani, koupel a léky. Pomáhala jsem mu při chození, které bylo součástí jeho každodenního cvičení. A protože mu pohyb činil obtíže, byla jsem stále po jeho boku, i tehdy, když se myl nebo šel na toaletu. To bylo pro mě, 18letou dívku, to nejtěžší.
Kromě toho všeho bylo navíc obtížné s ním vycházet. Není členem Církve a má odlišné zásady. Velmi se litoval – stále křičel, nikdy se neusmál a pořád opakoval: „Umírám!“ Kvůli tomuto postoji bylo pro nás těžké vytvořit si nějaké pouto.
Zpočátku jsem dělala vše pro to, abych se svým úkolům vyhnula, ale nefungovalo to. A tak jsem se rozhodla, že změním postoj a budu se snažit ze všech sil.
Týden po změně přístupu se pro mne služba Dadimu stala radostí. Začala jsem být trpělivější a chápat jeho strasti. Když jsem mu sloužila, přestala jsem to, že jsem s ním, považovat za přítěž, ale vnímala jsem to spíše jako příležitost dobře strávit společný čas.
Dadi se také změnil. Ze zamračeného starce se stal usměvavý a hodný děda. Dokonce si oblíbil písničky z programu Especially for Youth [Zvláště pro mládež].
Jednou v noci jsem z jeho pokoje slyšela nějaký zvuk, tak jsem se šla podívat, co dělá. Poprvé se modlil. Tato změna, která se s ním udála, mě každý den inspiruje.
Nyní jsem zpátky ve škole, ale se svou rodinou navštěvuji Dadiho dvakrát měsíčně. Společně jíme a zpíváme. Jeho zdraví se zhoršilo, takže modlitba za něj je nyní tou největší pomocí, kterou mu mohu poskytnout.
Jsem vděčná za příležitost pečovat o Dadiho, protože mi to pomohlo poznat, co jsem schopna dávat. Láska je velmi mocná – obměkčila mé srdce i srdce Dadiho. Naučila jsem se významu oběti a soucitu. Pravá láska skutečně osvěcuje každé srdce!