Dobří prarodiče
Autorka žije v Utahu v USA.
Andrew se na Den s rodiči moc netěšil.
„Rodina má je laskavá, zde na zemi o mne dbá.“ (Zpěvník pro děti, str. 98.)
„Andrewe! Autobus je tady!“ zavolala babička.
Andrew vyběhl ze dveří. Zamával babičce, dědečkovi a sestřičce Amy. Amy byla na školu ještě moc malá, takže zůstávala doma s babičkou a dědečkem.
Andrew měl školu rád. Rád si o přestávce hrál s kamarády. Měl rád i paní učitelku Kimballovou.
Po dopolední přestávce paní učitelka Kimballová řekla: „Příští týden si uděláme Den s rodiči – přiveďte do školy někoho z rodičů. Až k nám půjdou, ať přinesou něco z práce, co by nám mohli ukázat. Rádi si poslechneme jejich vyprávění!“
Andrew cítil, jak rudne v obličeji. Nevěděl, co by mohl o svých rodičích říct. Na maminku si moc nepamatoval. Odešla, když byl ještě malý. A tatínka Andrew ani neznal.
Poslouchal, jak ostatní děti mluví o mamince a tatínkovi. Tonyho maminka je požárnice a Jessičin tatínek pracuje v ZOO. Všichni se těšili, že jim její tatínek přinese do třídy opičku nebo lenochoda!
„A co tvoji rodiče?“ zeptal se Andrewa Tony.
Andrew se díval do země. Pokrčil rameny. „Bydlím s babičkou a dědou.“
Andrew měl babičku a dědu moc rád, ale nedělali nic zajímavého. Babička šila přikrývky a oblečení na miminka. Dědeček jezdil velkým nákladním autem a rozvážel potraviny. Andrew se na Den s rodiči moc netěšil.
Toho večera četl Andrew první kapitolu v Knize Mormonově: „Já, Nefi, byv zrozen z dobrých rodičů …“ (1. Nefi 1:1.)
„Nebydlím s rodiči,“ pomyslel si Andrew. „Bydlím jen s babičkou a dědou.“
Právě v tom okamžiku vešla do Andrewova pokoje Amy a svírala v náručí chlupatou deku. Zvedla ji k Andrewovi, aby mu ji ukázala. „Tu dělala babi!“
„Jé, babička ti udělala deku.“ Andrew se pousmál.
Vzpomněl si na všechno hezké, co pro něj babička dělá – ráno mu připraví snídani, pomáhá mu s úkoly a hraje si s ním i s Amy. Babička byla pro něj hodně jako maminka.
Pak si Andrew vzpomněl na dědečka. Dědeček mu četl každý večer knížky. Také mu pomáhal s úkoly. A také ho naučil jezdit na kole. Dědeček byl pro něj hodně jako tatínek.
Andrew se usmíval čím dál víc. Byl za babičku a dědu opravdu vděčný. Když ale pomyslel na to, že do školy přivede babičku nebo dědu, byl přesto nervózní. Ale to bude v pořádku. „Možná nemám dobré rodiče,“ řekl si, „ale mám dobré prarodiče, a to je skvělé.“
Když nadešel Den s rodiči, Andrew seděl s dědečkem v zadní lavici a poslouchal rodiče ostatních dětí. Tonyho maminka přinesla ukázat svoji požárnickou uniformu. Každý si mohl vyzkoušet její helmu. Jessičin tatínek přinesl ze ZOO želvu.
„A teď Andrew,“ řekla paní učitelka Kimballová.
Andrew přišel s dědečkem před tabuli. Zhluboka se nadechl a řekl: „Můj děda jezdí velkým nákladním autem a rozváží potraviny. Potkává při tom spoustu lidí a hodně pracuje.“
Andrew vzhlédl a uviděl, že dědeček se usmívá. Pak dědeček mluvil o tom, jak jezdí autem. Také dal každému něco sladkého! Děti ze třídy měly na dědečka spoustu otázek o jeho práci.
Andrew byl moc rád, že tam s ním dědeček je. On, dědeček, babička a Amy jsou rodina – a jsou dobrá rodina.