Máte pocit, že jste bez spojení? Zkuste zpomalit
„Velmi rád čekám,“ zní věta, kterou nikdo nikdy nevyslovil. Ale možná by měl.
Ilustrace Pascal Campion
Pokud řadíte čekání v dlouhých frontách na svém seznamu nočních můr někam k pavoukům a hadům, nejste sami.
Ať již stojíme ve frontě, vězíme v dopravní zácpě, nebo vyhlížíme autobus, neradi čekáme.
Naštěstí se z čekací doby skutečně stává něco, co se děje jen v nočních můrách – jsou obávanou možností, ale ne každodenní skutečností. Žijeme v době nulové čekací doby. Technika všechno tak urychluje, že se nedokážeme soustředit ani na tak dlouho, jako akvarijní rybička. (Ano, opravdu.)1 Když přece jen nastane chvíle, kdy musíme čekat, snažíme se tento čas něčím vyplnit – obvykle tím, že se zaměříme na své mobilní zařízení.
Na technice či efektivitě není v podstatě nic špatného, ale rychlé tempo a neustálé rozptylování nás mohou zdržovat od něčeho mnohem důležitějšího.
Více než jen přiléhavý verš z písem
Nedávno jsem měla pocit, že na tom po duchovní stránce nejsem příliš dobře. Nemohla jsem to pochopit. Chodila jsem na shromáždění, drmolila modlitby a zběžně nahlížela do písem. Občas jsem pociťovala duchovní nabádání, ale celkově jsem měla pocit, že mi chybí spojení.
Když jsem to v úzkostlivé modlitbě řekla Nebeskému Otci, vytanula mi na mysli tato slova: „Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh.“ (Žalm 46:10.)
Zdálo se mi, jako by slova upokojtež se byla zvýrazněná, podtržená a tučně vytištěná.
Možná jsem dělala vše, co je správné, ale dělala jsem to příliš rychle a povrchně. Nedokázala jsem se soustředit na život podle evangelia.
Žádná náboženská praktika mi nemohla přinést hlubší duchovní spojení s Bohem, pokud jsem se jí věnovala jen zběžně a nedokázala se na ni soustředit. Ona slova byla něčím mnohem významnějším než jen přiléhavým veršem z písem. K tomu, abych poznala Boha a napojila se na božské vědomosti, které člověku pronikají do samého nitra a po kterých jsem toužila, jsem potřebovala zpomalit a upokojit se.
Uposlechnout onoho nabádání nebylo jednoduché. Ale představovalo to zásadní změnu.
A tak zpomalte …
Nefi učí, že ti, kteří pilně hledají, naleznou; „a tajemství Boží jim budou odhalena mocí Ducha Svatého“. (1. Nefi 10:19; zvýraznění přidáno.)
Pojďme si to rozebrat: K poznání tajemství Božích je zapotřebí, abychom pilně hledali. Jedná se o důsledný a cílevědomý postup, a nikoli o jednorázové vyhledávání na Googlu. A pak, tajemství se neobjeví z ničeho nic – odhalují se postupně. Tento proces vyžaduje čas. A onen čas je zcela zásadní! Čas, který věnujeme přemítání a hledání, nám poskytuje čas k tomu, abychom se spojili s Duchem, jehož mocí přicházejí odpovědi.
President David O. McKay (1873–1970) prohlásil, že rozjímání – „hluboké, trvalé přemítání o určitém náboženském tématu“ – je „jeden z … nejposvátnějších průchodů, jimiž vcházíme do přítomnosti Páně“.2 Tím, že zpomalíme, můžeme otevřít dveře vedoucí ke zjevení. Můžeme se přenést přes všudypřítomné ideály světa a spojit se s tím, co je božské. Zmíněné dveře potřebujeme. Potřebujeme zpomalit.
Vyžaduje to úsilí
Zpomalit v mém případě znamenalo, že při modlitbě budu klečet a pronášet ji nahlas. Pozice těla vyjadřující zbožnou úctu a možnost slyšet vlastní slova mi pomohly lépe se soustředit. Zpomalit znamenalo studovat z tištěných písem a psát si vlastnoruční poznámky. Vyžaduje to více úsilí a času, a ono zvýšené úsilí a čas představují dobrou možnost, jak probudit a povzbudit své schopnosti, a tím umožnit Duchu a touze po pravdě, aby v nás působili, a onomu seménku svědectví, aby zapustilo kořeny, vyrostlo a přineslo ovoce. (Viz Alma 32:27, 37.)
Téměř jakoukoli informaci můžeme nalézt stisknutím pouhých několika kláves, ale duchovní porozumění a obrácení vyžaduje čas a pilné úsilí. Nezáleží na tom, jak zpomalíte a jakým způsobem se budete věnovat evangeliu, hlavní je, že to uděláte! Ve chvíli, kdy dostáváme informace na stříbrném podnose, přestáváme se do značné míry na svém studiu osobně podílet. Bráníme tomu, abychom dostávali příležitosti spojit se s Duchem.
Samozřejmě můžeme přijímat a využívat technické prostředky a vymoženosti, které nám usnadňují každodenní úkoly a umožňují nám efektivněji využívat čas. Nemůžeme si však v životě dovolit sklouznout k nesoustředěnosti a povrchnímu myšlení, jež se s tím tak často pojí. Namísto toho, abychom se děsili pomyšlení, že budeme muset čekat, to můžeme vnímat jako příležitost zpomalit, rozjímat a posílit své spojení s Duchem.