Jak se nám podařilo dělit se o evangelium s druhými
Jako nedávno obrácení jsme toho s manželkou moc nevěděli o tom, jak být misionáři. Stanovili jsme si cíl podělit se o evangelium se 100 lidmi.
Never a Everjoyce Chikunguwovi
S manželkou Everjoyce pocházíme z Mutare, malého města na východní hranici Zimbabwe. Brzy poté, co jsme byli pokřtěni a konfirmováni, jsme se velmi nadchli pro misionářskou práci. Četli jsme, že „pole je již bílé ke žni“ (NaS 33:7), a přestože jsme toho moc nevěděli o tom, jak být misionáři, rozhodli jsme se, že se musíme rozmachovat „srpem svým“ a žnout „se vší svou mocí, myslí a silou“.
Byli jsme členy nově vytvořené odbočky Dangamvura, která se nacházela v jednom z městských obvodů Mutare. V té době, v roce 1991, měla odbočka 25 členů. Brzy jsme byli povoláni jako misionáři odbočky. Mnohému jsme se naučili od misionářského manželského páru, který v naší oblasti sloužil. Mimo jiné nám také poradili, abychom si stanovovali cíle.
Chtěli jsme se dělit o evangelium se všemi, takže jsme si stanovili cíl podělit se o evangelium se 100 lidmi během prvního roku naší služby jako misionářů odbočky. Možná jsme byli naivní, ale nám se tento cíl zdál reálný. Důvěřovali jsme Pánu, že nám pomůže.
Když jsme na církevních shromážděních zpívali náboženské písně, objevili jsme svůj skrytý hudební talent. Rozhodli jsme se tento talent používat a začali jsme zpívat pro lidi (a i s nimi), kteří projevili zájem o evangelium, když jsme se s nimi setkali, abychom je učili. Když jsme zpívali posvátnou hudbu, doprovázel nás Duch a dotýkal se srdce těch, které jsme učili. Stejně tak se jich dotýkalo i poselství znovuzřízeného evangelia. Všechny jsme povzbuzovali, aby vstoupili do našeho pěveckého sboru v odbočce, a mnozí to udělali, ať již byli Svatými posledních dnů, či nikoli. Více lidí se dozvídalo o evangeliu a mnozí vstoupili do vod křtu.
Ilustrace Oriol Vidal
Jak naše misionářské úsilí pokračovalo, stále jsme se postili a modlili za rodiny, které vstoupily do Církve. Měli jsme pocit, že spravedlivý příklad těchto rodin viděli i ostatní lidé v místě, kde jsme žili. Byli jsme stále častěji zváni, abychom učili rodiny, a okruh těch, které jsme učili, se rozšiřoval o perspektivní členy.
Výsledkem toho, že se nově pokřtěné manželské páry učily evangeliu a žily podle něj, bylo to, že k sobě těsněji přilnuly a projevovaly si více lásky. Rodiče byli schopni opustit tradice, které nebyly slučitelné s kulturou evangelia. Vyhýbali se alkoholu a tabáku. Učili své děti správným zásadám. Mnozí, kteří byli v minulosti příliš zaujati světskými věcmi, nyní přijímali povolání v Církvi. Stali se požehnáním pro svou odbočku i pro místo, kde žijí. Ruka Páně uskutečnila v jejich životě mocnou změnu.
Ačkoli v té době docházelo v Mutare k velkému pronásledování, růst Církve to nezastavilo. Zdálo se, že tím, jak rostlo protivenství, rostl i počet lidí, kteří toho chtěli o Církvi zjistit více. Například když do Církve přišli v přestrojení vojáci, aby zjistili, co se tam děje špatného, zapůsobil na ně Duch. Mnozí byli později pokřtěni a vysvěceni ke kněžství.
S Pánovou pomocí jsme se nakonec podělili o evangelium s mnohem více lidmi, než bylo naším původním cílem. Protože jsme byli ochotni hledat způsoby, jak bychom mohli oslovit druhé, byli jsme svědky mocné změny v životě mnohých lidí v celém našem městě.