Zásady pastýřské služby
Podávejte druhým soucitně pomocnou ruku
Když se budete řídit Spasitelovým příkladem soucitu, zjistíte, že můžete druhým změnit život k lepšímu.
Víra tvá tě uzdravila, Jorge Cocco
Soucit znamená vnímat, že druzí strádají, a zároveň pociťovat touhu jim v jejich strádání ulehčit nebo je ho zbavit. Když se zavazujeme, že budeme následovat Spasitele, zavazujeme se, že si budeme soucitně „nésti … navzájem břemena svá“ (Mosiáš 18:8). Pověření bdít nad druhými je příležitostí sloužit tak, jak by sloužil Pán – se „[soucitem], rozeznání v tom majíce“ (Judas 1:22). Pán přikázal: „Milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému.“ (Zachariáš 7:9.)
Spasitelův soucit
Soucit byl hybnou silou Spasitelovy služby. (Viz rámeček „Soucitný Spasitel“.) Soucit, který choval k bližnímu, Ho v nespočtu případů přiměl k tomu, aby lidem kolem sebe podal pomocnou ruku. Díky schopnosti rozpoznat potřeby a tužby lidí jim mohl žehnat a učit je tak, jak to pro ně bylo nejpřínosnější. Spasitelova touha pozvednout nás nad naše strádání vedla k vrcholnému soucitnému skutku – k Jeho Usmíření za hříchy a utrpení lidstva.
Jeho schopnost reagovat na potřeby člověka je něčím, o co můžeme usilovat i my, zatímco sloužíme druhým. Povedeme--li spravedlivý život a budeme-li naslouchat nabádáním Ducha, získáme inspiraci ohledně toho, jak druhým podat pomocnou ruku tak, aby jim to bylo ku prospěchu.
Náš závazek projevovat soucit
Nebeský Otec si přeje, aby Jeho děti byly soucitné. (Viz 1. Korintským 12:25–27.) K tomu, abychom se stali pravými učedníky, si musíme vypěstovat soucit k druhým a projevovat ho, a to zvláště vůči těm, kteří se ocitli v nouzi. (Viz NaS 52:40.)
Tím, že na sebe prostřednictvím své smlouvy křtu bereme jméno Ježíše Krista, dosvědčujeme, že jsme ochotni uplatňovat soucit. President Henry B. Eyring, druhý rádce v Prvním předsednictvu, učil, že nám v tom pomáhá dar Ducha Svatého. Řekl, že jsme členy Církve Ježíše Krista, kteří uzavřeli smlouvu.
Pokračoval: „Právě proto máte touhu pomáhat tomu, kdo má obtíže kráčet kupředu, zatímco nese břímě zármutku a těžkostí. Slíbil[i] jste, že Pánu pomůžete učinit jejich břímě lehké, aby získali útěchu. Schopnost pomáhat ulehčovat tato břemena vám byla dána, když jste obdržel[i] dar Ducha Svatého.“1
Například jedna sestra z Ruska čelila obtížné situaci v rodině, která jí bránila navštívit shromáždění déle než rok. Další sestra z její odbočky jí každou neděli soucitně podávala pomocnou ruku prostřednictvím toho, že jí volávala, aby jí pověděla o proslovech, lekcích, povoláních na misii, narozených dětech a dalších novinkách z odbočky. Jakmile se situace sestry, která musela zůstávat doma, vyřešila, měla díky každotýdenním telefonátům své přítelkyně pocit, že je stále součástí odbočky.