Svatější vzor služby

Starší Patrick Kearon

Předsednictvo Sedmdesáti

Proslov z celosvětového zasvěcujícího shromáždění pro mladé dospělé s názvem „Charakteristický rys Pánovy pravé a živé Církve“, který zazněl na Univerzitě Brighama Younga-Idaho 6. května 2018.

Kéž následujeme žijícího Krista ochotněji a efektivněji, zatímco se budeme snažit stát Jeho opravdovými učedníky tím, že budeme sloužit druhým tak, jak by to dělal On.

Když mi bylo asi 15 nebo 16 let, byl jsem hluboce zahleděný sám do sebe a podobně jako mnozí z nás v období dospívání jsem prožíval pocity nestálosti, nejistoty a zranitelnosti. Cítil jsem se ztraceně, nesměle a nemotorně. Nijak tomu nepomáhalo, že moji rodiče žili daleko v Saúdské Arábii a já jsem byl tehdy na internátní škole v jedné opuštěné části anglického pobřeží. Pokud jde o onu školu, Bradavice i s profesorem Snapem by byly příjemnějším zážitkem.

Na onom pobřeží bylo poměrně běžným jevem nepříznivé počasí, ale jednou v zimě se přes Irské moře přehnala zvlášť silná vichřice, kdy vítr dosahoval síly orkánu. Došlo k zaplavení asi 5 000 domů, potraviny docházely a lidé byli odříznuti – zůstali bez elektřiny či jakýchkoli prostředků, které by jim umožňovaly si zatopit či rozsvítit.

Když záplava začala ustupovat, dostali jsme ve škole volno, abychom pomohli s úklidem. Pohled zblízka na takovou přírodní katastrofu mě ohromil. Všude byla voda a bláto. Lidé, jejichž domy byly zaplaveny, měli bledé a propadlé tváře. Řadu dní nespali. Společně se spolužáky jsme se pustili do práce – stěhovali jsme promáčené věci do hořejších pater a vytahovali zničené koberce.

Co mě ale zaujalo nejvíce, bylo přátelství, které vznikalo. Mezi lidmi spojenými v dobré věci v náročné situaci vznikl nádherný a dobrosrdečný vztah. Později jsem si uvědomil, že když jsem se zapojil do tohoto úžasného úsilí pomoci bližním, všechny pocity nejistoty, které mě během dospívání obvykle pohlcovaly, byly pryč.

Zjištění, že pomáhání druhým je lékem na můj zasmušilý a na sebe zaměřený stav, mě mělo změnit. Ale nezměnilo, protože toto zjištění nezapadlo dostatečně hluboko do mého nitra a já jsem nerozjímal více o tom, co se ve mně dělo. K tomu jsem došel až později.

Výzva k pastýřské službě

Přemýšlel jsem o tomto během generální konference v dubnu 2018, když jsem si vyslechl opakovanou výzvu k tomu, abychom sloužili tak, jak slouží Spasitel – a činili tak z lásky a s vědomím toho, že jsme všichni dětmi Nebeského Otce.

Nesloužíme proto, že se naše služba počítá a měří, ale proto, že milujeme Otce v nebi a jsme motivováni vyšším a ušlechtilejším cílem – pomáhat svým přátelům najít cestu vedoucí domů k Němu a zůstat na ní. Máme rádi své bližní a sloužíme jim tak, jak by to dělal Ježíš, kdyby byl na našem místě, a upřímně se snažíme druhým zlepšit život a ulehčit jim jejich břímě. A právě z toho plyne radost a trvalé naplnění pro dárce i příjemce – když se dělíme o ovoce poznání a vnímání své nekonečné hodnoty a Boží věčné lásky ke každému z nás.

„Charakteristickým rysem Pánovy pravé a živé Církve bude vždy organizované, řízené úsilí sloužit jednotlivým dětem Božím a jejich rodinám,“ řekl president Russell M. Nelson. „A protože je to Jeho Církev, budeme my, jako Jeho služebníci, sloužit jednotlivci právě tak, jak to činil On. Budeme sloužit v Jeho jménu, s Jeho mocí a pravomocí a s Jeho láskyplnou dobrotivostí.“¹

Vím, že pokud přijmeme tuto výzvu k pastýřské službě, budeme schopni odpoutat se od sebe sama; růst ve víře, sebedůvěře a štěstí; a budeme schopni překonat sebestřednost a pocity prázdnoty a sklíčenosti, které s ní souvisejí.

Pastýřská služba nás proměňuje

Na tomto druhu pastýřské služby je krásné to, že nejen pomáhá druhým, ale že nás také proměňuje tím, že z nás snímá naše starosti, obavy, úzkosti a pochyby. Zpočátku nás služba může zkrátka vyrušit od našich vlastních problémů, ale to se záhy promění v něco mnohem vznešenějšího a krásnějšího. Aniž bychom si to uvědomovali, začínáme pociťovat světlo a pokoj. Jsme klidní, srdeční a cítíme se příjemně. A uvědomujeme si, že radost nepřichází žádným jiným způsobem.

President Spencer W. Kimball (1895–1985) vysvětlil: „Život v hojnosti, jak je zmiňován v písmech, je duchovním výsledkem, k němuž dospějeme tak, že znásobíme svou službu druhým a vložíme své talenty do služby Bohu a člověku.“ A dodal: „Když sloužíme druhým, stáváme se opravdovějšími – je vskutku snazší ‚nalézt‘ sám sebe, neboť je toho v nás mnohem více, co nalézt můžeme!“²

Povolání od Mistra

Když Spasitel povolal Petra, Ondřeje, Jakuba a Jana, aby Ho následovali, okamžitě změnili směr svého života: „Hned opustivše síti, šli za ním.“ (Matouš 4:20.)

Když ale o Spasitele tím nejkrutějším způsobem přišli, vrátili se k rybaření – k tomu, co podle svého názoru uměli. Při jedné příležitosti, když se marně snažili něco ulovit, k nim přišel vzkříšený Spasitel.

„On pak řekl jim: Zavrztež sít na pravou stranu lodí, a naleznete. I zavrhli, a hned nemohli ji táhnouti pro množství ryb.“ (Jan 21:6.)

Toto bylo nejen projevem toho, že Spasitel neztratil nic ze své moci, ale i důraznou ukázkou toho, že hledali na nesprávném místě a zaměřovali se na nesprávné věci. Když spolu na břehu pojedli rybu, Spasitel se Petra třikrát zeptal, zda Ho miluje. Pokaždé, se vzrůstajícím znepokojením, Mu Petr odpověděl, že ano. Po každé Petrově odpovědi Ježíš Petra požádal, aby pásl Jeho ovce. (Viz Jan 21:15–17.)

Proč se ho Spasitel Petra třikrát zeptal, zda Ho miluje? Petr byl již dříve vyzván, aby Ježíše následoval, a tuto výzvu přijal okamžitě a rybaření opustil. Když ale o Ježíše přišli, byl Petr zarmoucen; cítil se ztracený. Vrátil se k tomu jedinému, co podle svého názoru uměl – k rybaření. Nyní Ježíš chtěl, aby Ho Petr skutečně vyslechl a aby tentokrát pochopil závažnost oné výzvy. Potřeboval, aby Petr porozuměl tomu, co znamená být učedníkem vzkříšeného Krista, když On již nyní nebude stát po jejich boku.

A co Pán po Petrovi požadoval? Chtěl, aby pásl Jeho ovce, Jeho beránky. To bylo to, co bylo zapotřebí dělat. Petr rozpoznal tuto laskavou a přímočarou výzvu od svého Mistra a tento vedoucí apoštol ji přijal a udatně a neohroženě věnoval zbytek svého života službě, k níž byl povolán.

Začněte modlitbou

V dnešní době máme na zemi jiného vedoucího apoštola. President Nelson tuto výzvu pást Ježíšovy ovce předává vám i mně. Naším úkolem, navzdory všem rušivým vlivům kolem nás a tolika méně důležitým věcem, které se ucházejí o naši pozornost, je přijmout tuto výzvu a jednat – něco udělat, opravdu něco změnit a žít jinak.

Možná se nyní ptáte: „Kde mám začít?“

Začněte modlitbou. President Nelson nás vybídl, abychom „posílili svou duchovní schopnost získávat osobní zjevení“.³ Zeptejte se Otce v nebi, co můžete udělat a pro koho. Zareagujte na jakékoli vnuknutí, které obdržíte, ať již se vám zdá jakkoli nedůležité. Jednejte podle něj. Jakkoli malý skutek laskavosti nás nutí věnovat pozornost druhým a přináší svá vlastní požehnání. Může se jednat o poslání laskavé textové zprávy někomu, kdo to nebude čekat. Může se jednat o květiny, několik sušenek nebo laskavé slovo. Může se jednat o úklid zahrady nebo dvorku, vyprání prádla, umytí auta, posekání trávníku, odhrnutí sněhu nebo jen naslouchání.

Sestra Jean B. Binghamová, generální presidentka Pomocného sdružení, řekla: „Někdy si myslíme, že musíme udělat něco velkého či hrdinského, aby se to ‚počítalo‘ za službu bližním. Avšak prosté skutky služby mohou mít na druhé – i na nás – nesmírný dopad.“⁴

Možná se zdráháte učinit první krok, protože jste přesvědčeni, že nemáte čas nebo že svým skutkem beztak ničeho nedosáhnete, ale budete žasnout, co dokonce i maličkosti mohou způsobit. President Nelson vám i mně předkládá vyšší a svatější způsob poskytování služby. Když toto přijmeme, zjistíme, jak naplňující, osvobozující a utěšující to pro nás bude a jak se můžeme stát prostředníkem v přinášení změny a útěchy do života druhých.

Občas, například po službě na misii, můžeme být pokoušeni si říci: „Tak, a mám hotovo. Teď ať slouží někdo jiný. Chci si udělat přestávku.“ Ale opravdová pastýřská péče pauzu nezná. Je to způsob života. Můžeme si dát pauzu od pravidelných činností a vyrazit na dovolenou, abychom si odpočinuli a nabrali sílu, ale v naší smluvní zodpovědnosti milovat druhé tak, jak miloval On nás, a pást Jeho ovce, pauzy neexistují.

Pastýřská služba celosvětové Církve

Jsem velmi hrdý na to, že patřím k Církvi, která uvádí pastýřskou službu do praxe. Jen v roce 2017 naši členové věnovali více než 7 milionů hodin pěstování, sklizni a distribuci potravin chudým a potřebným. Církev zajistila čistou vodu pro půl milionu lidí a invalidní vozíky pro 49 000 lidí ve 41 zemích. Dobrovolníci poskytli brýle a oftalmologickou péči a vyškolili 97 000 poskytovatelů péče o lidi s postiženími zraku ve 40 zemích. Ve 38 zemích bylo proškoleno 33 tisíc zdravotních bratrů a sester v oblasti péče o matku a novorozence. Nemluvě o iniciativě Pomáhající ruce, kdy stovky tisíc našich členů v posledních letech obětovaly miliony hodin svého času. Členové Církve Ježíše Krista ochotně pomáhají těm, které zasáhly větší či menší přírodní katastrofy, a také zkrášlují své okolí a obec.

Rychle se rozvíjející církevní kampaň JustServe, která eviduje příležitosti ke službě, má nyní již přes 350 000 registrovaných dobrovolníků, kteří věnovali miliony hodin pomoci v místě svého bydliště.⁵

Toto je Církev skutků. To je to, co děláme. To je to, co děláte vy. Nechť je toto charakteristickým rysem toho, kým jste.

Tři druhy služby

Rád bych vyzdvihl tři široké oblasti služby, do nichž má každý z nás možnost se zapojit.

1. Služba, kterou jsme pověřeni nebo vyzváni vykonávat jakožto svou zodpovědnost v Církvi. Budeme usilovat o takový druh služby, který budou druzí oceňovat, nikoli měřit – budeme přemýšlet o těch, o které máme pečovat, budeme se za ně modlit a pomáhat jim.

2. Služba, kterou se rozhodneme poskytovat z vlastní vůle. Je rozšířením té první oblasti, která vplyne do našich každodenních skutků a jednání s lidmi, když se budeme vědoměji snažit zapomínat na sebe a obracet svou pozornost k druhým. V tomto případě se nejedná o formální pověření, ale o to, že jsme motivováni touhou následovat Krista, přičemž začínáme tím, že jsme laskavější a ohleduplnější vůči lidem kolem sebe.

3. Veřejná služba. Tam, kde je to vhodné, se zapojte do politiky se záměrem sloužit a pozvedat jednotlivce i obce. Vyhýbejte se politickému stranictví, které se v obcích, zemích i na kontinentech stalo vyostřeným, tvrdošíjným a destruktivním. Přidejte se k dalším politikům, kteří se společně snaží přinášet uzdravení ustaraným lidem v rámci své jurisdikce i za jejími hranicemi. Můžete být hlasem podporujícím rovnováhu a rozum a hájícím spravedlnost ve všech oblastech společnosti. Je čím dál více zapotřebí, abyste věnovali energii tomuto druhu hodnotné občanské angažovanosti.

Můžeme změnit vlastní svět

Když čteme zprávy, můžeme mít pocit, že svět se ocitl na šikmé ploše. Pokud každý z nás udělá každý den něco velkého či malého, můžeme svůj svět i svět lidí kolem sebe změnit. Když budete v místě svého bydliště sloužit svým bližním a budete sloužit se svými bližními, najdete přátele, kteří budou sdílet vaši touhu pomáhat. Z toho vzniknou pevná přátelství a vybudují se mosty napříč kulturami a náboženskými vyznáními.

Pokud přijmete výzvu sloužit tak, jako slouží Ježíš, budete proměněni a budete čím dál více nesobečtí. Objevíte radost, která vyplývá z konání pastýřské služby podle vzoru Spasitele, a necháte za sebou své úzkosti, nejistoty a sklíčenost, jež pocházejí z vašich domnělých pocitů nedostatečnosti.

Možná vám vytanulo na mysli určité jméno nebo nějaká záležitost. Jedná se pravděpodobně o výzvu od Ducha; a možná, že jste ji obdrželi již dříve. Nabídněte pomoc druhým, věnujte jim pozornost a povzneste je. Rozhodněte se, že na tuto výzvu zareagujete, a pomodlete se ještě dnes, abyste věděli, co dělat. Až uvidíte a pocítíte požehnání, která toto přinese vám i těm, kterým sloužíte, budete z toho chtít udělat každodenní zvyk.

Naším nejvznešenějším a nejlepším úsilím je dělit se se všemi Božími dětmi o světlo, naději, radost a účel evangelia Ježíše Krista a pomoci jim najít cestu domů. To, že jim pomáháme a sloužíme, je projevem evangelia v praxi. Když toto přijmeme za svůj způsob života, zjistíme, že nás jedinečně naplňuje a že právě takto najdeme pokoj a radost, jež nám možná unikaly.

Takto Spasitel žil; a toto je důvod, proč takto žil – aby vám i mně poskytl dokonalý balzám a to nejvyšší uzdravení skrze svůj veliký, nekonečný a smírný dar. Kéž následujeme žijícího Krista ochotněji a efektivněji, zatímco se budeme snažit stát Jeho opravdovými učedníky tím, že budeme sloužit druhým tak, jak by to dělal On.