Dopis od milujícího bratra
Autorka žije v Utahu v USA.
Můj starší bratr nemohl být na oslavě mých 16. narozenin, protože sloužil na misii. Přesto však rada, kterou mi poslal, byla darem, kterého si budu navždy vážit.
Šestnáct! Jak úžasné období života! „Nikdo nemá být v tomhle věku na všechno sám,“ pomyslela jsem si.
Moji moudří rodiče byli laskaví a vždy mi dávali dobré rady. Starší sestra se právě vdala a přestěhovala se do jiného státu. Mladší bratr byl ve svých 11 letech naplno zaměstnán svými vlastními starostmi a zájmy. Měla jsem skvělé kamarády a věděla jsem, že i moji církevní vedoucí o mě mají upřímný zájem.
Ale mým skutečným důvěrníkem byl můj starší bratr Gary. Jako dospívající jsem k němu ve všem vzhlížela. „Kdykoli si promluvím s ním, dává mi všechno větší smysl,“ říkala jsem si. „Kéž by tu tak mohl být právě teď.“
Ale nebyl. Byl daleko v Japonsku, na misii na plný úvazek.
I když mi Gary chyběl, narozeniny jsem si užila. Maminka mi připravila naši tradiční narozeninovou snídani a ještě před odchodem do školy jsem dostala několik dárků. Večer jsme šli s rodinou do restaurace na pizzu a potom nás čekal narozeninový dort. Dokonce jsem i chvílemi přemýšlela o chození na rande, o řízení auta a o mnoha dalších úžasných věcech, které jako šestnáctiletá již budu moci dělat.
Ale tím nejlepším dárkem, který jsem ten den dostala, byl dopis ve schránce. Gary na můj výjimečný den nezapomněl! Toto bylo v době, kdy ještě neexistovaly e-maily, a tak dopis z Japonska do utažského Cache Valley putoval dlouho. Žasla jsem nad tím, že jeho dopis přišel přesně na mé narozeniny! Dopis byl napsán rukou, což bylo téměř jako by můj bratr byl vedle mě, když jsem četla jeho slova:
„Drahá Merilee,
tak máš před sebou důležité narozeniny, viď? Až budeš tento dopis číst, bude už nejspíš po narozeninách. Nemohu tomu uvěřit – už ti je 16! Jako by to bylo před pár lety, kdy jsi ještě [nosila svůj červený kovbojský klobouček].
Buď laskavá a čistá a vždy dávej každému najevo, že Církev je pro tebe hodně důležitá. Když to budeš dělat, nedostaneš se nikdy do situace, kdy budeš muset učinit nějaké rozhodnutí pod tlakem vrstevníků. Například: když jsem byl na střední škole, každý věděl, že nechci pít ani kouřit, za žádných okolností, a tak jsem nikdy nebyl pozván na večírek, kde se něco takového dělo. Moji kamarádi věděli, že tohle prostě nedělám. …
Když budeš lidem dávat najevo, jaká jsou tvá měřítka, pak k tobě budou přitahováni lidé s tvými měřítky. Neříkám, že o tom musíš s každým mluvit, ale skutky hovoří nahlas. Máš velmi laskavého ducha a tvé jméno se k tobě dokonale hodí. A máš také dobrý smysl pro humor. Všechno nejlepší k tvým důležitým šestnáctým narozeninám!“ Poslední věta byla podtržena červeně. Nemohla jsem dostat lepší dárek k narozeninám! Četla jsem si to znovu a znovu, tak dlouho, dokud se Gary nevrátil z Japonska domů a my jsme si mohli konečně popovídat osobně.
Ten dopis jsem dostala před mnoha lety, ale stále ho mám. Od té doby se mnohé změnilo, ale moje láska k bratrovi nikoli. Dnes ho podporuji nejen jako svého bratra a přítele, ale také jako staršího Garyho E. Stevensona z Kvora Dvanácti apoštolů. Rady, které předává celému světu jako zvláštní svědek Ježíše Krista, mi v životě dodávají sílu, podobně jako onen dopis, který mi poslal k mým 16. narozeninám.