Pionýrka Mara
Autorka žije v Texasu v USA.
Říjen 2018, Phnompenh, Kambodža
Mara si zapnula sukni a podívala se do zrcadla. Bylo nezvyklé mít na sobě nedělní šaty v sobotu, ale tato sobota byla zvláštní. Byla generální konference!
„Těšíš se na zasedání žen?“ zeptala se mak (maminka). Rychle a jemně učesala Maře vlasy. „Chtěla bych, abys naslouchala, jak nejlépe dokážeš.“
„Ano! Doufám, že budou povídat příběhy o pionýrech!“ Ty měla Mara nejradši.
„Možná ano,“ řekla mak. „Víš, že i tatínek je pionýr?“
Maru to zmátlo. Její tatínek nikdy netáhl ruční vozík.
„Jak to, že je pionýr?“ zeptala se.
Mak pokývla k oknu, směrem k řece. „Zrovna rybařil, když ho oslovili misionáři. Nechal se pokřtít jako první z rodiny,“ odvětila mak. „A díky tomu je pionýr! A teď se pojďme podívat, kde je babička.“
Yiay (babička) na ně čekala v přední místnosti. Rodina Mary bydlela pohromadě s prarodiči. Yiay pomáhala starat se o Maru po škole, zatímco její rodiče pracovali. Teď stála yiay u mopedu, kterým se dopravovali po městě.
„Církev v Kambodži působí teprve 25 let,“ řekla mak Maře, když otvírala dveře, aby vyvezla moped na ulici. „Takže jsme všichni pionýři. I ty!“
„Jak to, že jsem pionýrka?“ divila se Mara, zatímco nasedala na moped. Mak moped řídila, yiay seděla vzadu a Mara uprostřed mezi nimi. Mara se pevně držela, zatímco se proplétaly ulicemi plnými lidí.
Když projížděly kolem kavárny, ovanula je vůně čaje. Skoro všichni tu pijí čaj. Ale Mara ne. Řídí se Slovem moudrosti. Mara se usmála. Toto je jedna z věcí, ve kterých je pionýrka!
Když zahnuly na mopedu za roh, uviděla Mara wat, buddhistický chrám. Jeho červená špičatá střecha čněla nad ostatními budovami. Mniši s oholenou hlavou oblečení v oranžovém rouchu seděli na nádvoří a studovali.
Mara věděla, že lidé v Kambodži jsou většinou buddhisté. Nevěří v Ježíše Krista. Ale Mara ano. „Toto je další věc, ve které jsem pionýrka,“ pomyslela si Mara. A dnes bude mít příležitost naslouchat prorokovi!
Když na mopedu zahnuly na církevní parkoviště, uviděla Mara, jak tam míří spousta žen. Některé šly pěšky a jiné jely na mopedu. Další dorazily v tuk tucích, vozících tažených motocyklem. Mnohé ženy měly na sobě šaty nebo prosté sukně, stejně jako Mara. A některé měly na sobě sampot, krásnou dlouhou sukni vyrobenou z pestré vzorované látky.
Mara, mak a yiay se spolu s ostatními ženami posadily do kaple. Konference se vlastně konala před týdnem v utažském Salt Lake City. Ale nyní budou mít lidé v Kambodži možnost sledovat vysílání v khmérštině. Mara doma mluvila jak anglicky, tak khmérsky, a ve škole se navíc učila francouzsky. Ale mnozí Kambodžané mluvili jen khmérsky.
První sestra ve svém proslovu nic o pionýrech neříkala. Ale druhá sestra vyprávěla příběh o tom, jak cestou domů ze školy šplhávala do kopce po strmé pěšině z udusané hlíny. Říkalo se jí „klučičí cesta“ a ona si občas zouvala boty a chodívala po ní bosa. Snažila se dělat to, co je obtížné, aby byla jako pionýři. Mara se usmála, když pomyslela na všechny příležitosti, jak může být pionýrkou ona sama.
Posledním řečníkem byl prorok. Stál zpříma. Mara naslouchala obzvlášť pozorně. „Vyzývám vás, abyste od nynějška do konce roku přečetly Knihu Mormonovu,“ řekl. „Nebesa se vám otevřou. Pán vám požehná.“
Mara si uvědomovala, že přečíst celou Knihu Mormonovu nebude jednoduché. Podívala se na ženy okolo sebe. Všechny se rozhodly následovat Ježíše Krista. Všechny dnes večer přišly, aby naslouchaly prorokovi. I ona bude následovat proroka, stejně jako ony. Bude pionýrkou!