Pomodleme se u chrámu

Juan Beltrame

Buenos Aires, Argentina

Když byly našemu synovi Marcovi tři roky, oba jsme se vážně přiotrávili jídlem. Marcovi bylo tak špatně, že upadl do bezvědomí. S manželkou Marianelou jsme s ním spěchali do nemocnice. Když jsme tam dorazili, vypadal, jako by byl mrtvý. Přibližně po čtyřech hodinách konečně opět nabyl vědomí.

Od té doby trpěl Marco po dobu dalších pěti let občasnými záchvaty. Když jsme ho každý večer ukládali ke spánku, říkali jsme si, zda s ním nebudeme muset uprostřed noci znovu spěchat do nemocnice. Během oněch let plných stresu se nám špatně spalo a spoléhali jsme se na modlitbu, víru, půst a kněžská požehnání.

Když bylo Marcovi asi šest let, Marianela mi zavolala do práce a řekla, abych rychle přijel do nemocnice. Marco dostal silný záchvat a byl v kómatu. Když zavolala, pracoval jsem na renovaci argentinského Misionářského výcvikového střediska, které sousedí s chrámem Buenos Aires.

Než jsem vyrazil do nemocnice, jeden můj kamarád a kolega řekl: „Když už jsme tak blízko domu Páně, pojďme se nejdřív společně pomodlit!“ Chrám byl uzavřen kvůli renovaci a rozšíření, ale i tak jsme přistoupili k domu Páně a já jsem se za Marca pomodlil.

Navzdory všemu, čím jsme si s Marcem prošli, jsem pociťoval vděčnost Bohu za čas, který jsme s Marianelou mohli s Marcem dosud strávit. V modlitbě jsem Nebeskému Otci řekl, že se snažíme být dobrými rodiči a že se o Marca staráme tak nejlépe, jak dovedeme. Také jsem Mu řekl, že pokud Marca povolá zpět domů, přijmeme Jeho vůli.

Když jsem dorazil do nemocnice, nevěděl jsem, zda Marco kóma přežije, nebo, když se z něj probudí, zda bude schopný opět chodit či mluvit. Po dvou vysilujících hodinách se probudil. Byl vyčerpaný, ale byl v pořádku. Od toho okamžiku se jeho stav začal zázračně zlepšovat. Nakonec i přestal užívat léky a z nemocnice byl nadobro propuštěn.

S Marianelou na toto obtížné období vzpomínáme s vděčností za to, že Marca stále máme, a za vše, čemu jsme se naučili. Naše zkouška nás sjednotila a duchovně posilnila. Bez ní bychom se nejspíše nenaučili rozpoznávat ony mnohé způsoby, jak se v našem životě projevuje ruka Páně.

Jak říká Marianela: „Byli jsme svědky hory důkazů a zkušeností, díky nimž jsme získali svědectví o Boží přítomnosti – o tom, že je s námi a že nám naslouchá. Pokud vytrváme a jsme-li trpěliví, mohou požehnání přijít ve chvílích, kdy je nejméně očekáváme.“