Můj nejlepší pracovní den v životě!

Starší Joni L. Koch

Sedmdesátník

Když se naučíte mít rádi práci a cenit si jí, naleznete také veliký zdroj radosti.

Před několika lety jsem byl v jedné z poslucháren na Churchillově koleji Univerzity v Cambridgi, kde jsem se účastnil výroční schůze společnosti, pro kterou jsem pracoval. Při té příležitosti jsem měl tu výsadu převzít od globálního presidenta a generálního ředitele společnosti ocenění pro svůj tým za vynikající práci, kterou jsme onoho roku odvedli.

Když vedoucí pracovníci, kteří představovali 80 tisíc zaměstnanců z celého světa, tleskali a chválili náš tým za dosažený úspěch, pomyslel jsem si: „Toto je snad můj nejlepší pracovní den v životě!“ Atmosféra byla v tu chvíli nadmíru radostná.

Sdílený chléb

Pak jsem si však vzpomněl na svůj první pracovní den o téměř 40 let dříve. Můj otec vlastnil pekařství, v němž pekl chléb, který rozvážel do mnoha menších obchodů v našem městě v jižní Brazílii. Když jsem byl ještě dítě, trval jsem na tom, aby mě tatínek vzal s sebou do práce. Jednoho dne konečně řekl ano!

Maminka mi ušila malou bílou zástěru a pekařskou čapku a s tatínkem jsme vyrazili do pekárny. Společně jsme namíchali a připravili těsto, z něhož jsme ručně vytvarovali bochníky, které jsme pak vložili do cihlové pece. Když se chléb upekl, opatrně jsme ho pomocí dřevěné lopaty vytáhli. Několik vteřin jsme počkali a pak jsme společně ochutnali ještě teplý chléb. Chutnal výtečně!

Jak jsem o tom tak přemýšlel, došel jsem k závěru, že onen den, kdy jsem přebíral ocenění v Cambridgi, byl mým druhým nejlepším pracovním dnem. Ten nejlepší a nejšťastnější pracovní den se odehrál v mnohem prostších podmínkách – v malé pekárně bez jakéhokoli publika či potlesku vestoje. Byli jsme tam jen já a můj tatínek. Onoho dne mě tatínek naučil mít rád práci a vážit si jí a pomohl mi pocítit radost plynoucí z toho, když něco vytvořím úplně od začátku a vlastníma rukama. Naučil jsem se, že práce přináší uspokojení tělu i duši.

Práce je požehnání

Když Pán řekl Adamovi a Evě: „V potu tváři své chléb jísti budeš“ (Genesis 3:19), vypadalo to, jako by je káral. Ve skutečnosti jim však poskytl příležitost zakoušet onen radostný a naplňující pocit pramenící z dosažení soběstačnosti, kdy člověk zaopatřuje své vlastní potřeby a přání.

Mnozí z nás vnímají práci jen jako prostředek, jak časně zaopatřit sebe a svou rodinu, nebo možná i jako prostředek, jak dosáhnout jistého společenského postavení spočívajícího v dobře znějící pracovní pozici či titulu. Mnohem důležitější je však to, že Bůh si přeje, abychom pracovali proto, abychom mohli získávat hluboké pocity uspokojení ve chvílích, kdy něco dokončíme, vytvoříme něco nového, zlepšíme nebo zdokonalíme něco, co již existuje, nebo nějak jinak obohatíme svět, ve kterém žijeme.

Z duchovního pohledu – život soustředěný na evangelium vždy zahrnuje práci. Starší D. Todd Christofferson z Kvora Dvanácti apoštolů řekl: „Zasvěcený život je naplněn prací, někdy opakující se, jindy podřadnou, a jindy nedoceněnou, ale vždy je to práce, která zdokonaluje, uspořádává, zaopatřuje, pozvedává, slouží a míří výš.“¹

Když jste byli dítětem, slýchali jste občas možná tuto otázku: „Čím budeš, až budeš velký?“ V době dospívání nahrazuje tuto otázku nejspíš tato: „Co budeš studovat na vysoké?“

Nadšení, čest a cílevědomost

Ať již se rozhodnete pro jakoukoli profesi nebo ať již skončíte v jakémkoli odvětví, dbejte na to, abyste svou práci konali nadšeně, čestně a cílevědomě. Měli byste pracovat usilovně a vždy se snažit dosahovat těch nejlepších možných výsledků. Budete-li k práci zaujímat takovýto postoj, pomůže vám to být časně, emocionálně i duchovně zabezpečeni. Příležitost pracovat je požehnání od Pána. Když se naučíte mít rádi práci a cenit si jí, budete zakoušet pocity štěstí a naplnění pramenící ze soběstačnosti.

Dodnes slyším onen potlesk a povzbuzující slova od obecenstva na univerzitě v Cambridgi, ale mnohem více si cením vzpomínky na den, který jsem strávil v pekárně se svým tatínkem, a na vůni bochníků čerstvě vytažených z pece.