Mladí dospělí
Pokud jste svou misii ukončili předčasně, nevzdávejte to
Autor žije v Utahu v USA.
Vaše hodnota se nezmenší kvůli tomu, že jste se vrátili z misie předčasně.
Ilustrace David Green
Pokud toto čtete, pravděpodobně už víte, jak nesmírně obtížné může být vrátit se z misie předčasně. Mladí dospělí, kteří slouží, mohou utrpět fyzické zranění, zakoušet problémy v oblasti duševního zdraví, dostat se do výjimečné situace kvůli občanským nepokojům, mít těžkosti týkající se způsobilosti, mít vážné konflikty s ostatními nebo nedodržovat misionářská pravidla, a kvůli tomu musí odejít z misie před očekávaným datem uvolnění.
Nehledě na to, proč se to stalo, Bůh by nechtěl, aby tento nezdar zanechal jakékoli z Jeho dětí duchovně ochromené. Jak tedy mohou misionáři, kteří se z misie vrátili předčasně, jít v životě po takovéto krušné změně dál? A jak mohou pomoci rodiče, církevní vedoucí a jejich blízcí?
Misionář z Knihy Mormonovy
V jednom příběhu z knihy Almovy nalézáme užitečný příklad. Nefitský prorok Alma vedl misii ke zlovolným Zoramitům, doprovázen určitým počtem těch, kterým důvěřoval. Mezi nimi byl i jeho syn Korianton, který „opustil službu a šel … do země Siron za hranici s Lamanity za nevěstkou Isabel“. (Alma 39:3.) Alma ho proto ostře pokáral, vyzval ho k pokání a vysvětlil: „Nezabýval bych se tvými zločiny a nedrásal tvou duši, kdyby to nebylo pro tvé dobro.“ (Alma 39:7.)
Korianton přijal otcovo ukázňování pokorně, činil pokání ze svých hříchů a vrátil se, aby sloužil jako misionář mezi Zoramity a oznamoval „slovo s pravdou a s rozvahou“. (Alma 42:31.) Zpráva dále uvádí, že poté, co Alma promlouval ke svým synům, „synové Almovi [Šiblon a Korianton] vyšli mezi lid, aby mu oznamovali slovo“. (Alma 43:1.)
Návrat s potenciálem
Čemu se můžeme z tohoto příběhu naučit? Zaprvé – misionář, který se vrátí předčasně, i z důvodů, kterým se dalo předejít, je i nadále schopen uskutečňovat veliké věci. Korianton se mohl dopustit závažných chyb, ale i nadále pokračoval v uskutečňování velkého díla. Stejně tak i misionáři, jejichž předčasný návrat je důsledkem jejich vlastních činů, by neměli mít pocit, že zničili svůj duchovní potenciál. Korianton se ze svých chyb poučil a nakonec velice přispěl k budování Božího království; tutéž možnost má každý bez ohledu na to, jak moc má pocit, že selhal.
Zadruhé – dozvídáme se, že při duchovním zotavení předčasně se navrátivšího misionáře hrají zásadní roli ostatní lidé. Alma, Koriantonův otec a kněžský vedoucí, promlouval ke Koriantonovi velmi důrazně, ale měl také důvěru v jeho schopnost přesto dosáhnout svého duchovního potenciálu. Stejně jako v případě Koriantona, následky neposlušnosti na misii sice přijít musí, ale jakékoli ukázňování má být doprovázeno láskou, odpuštěním a milosrdenstvím. (Viz Nauka a smlouvy 121:41–44.)
Návrat pro uzdravení
Totéž poselství naděje pro misionáře, kteří se předčasně vrátili z misie, zaznívá i dnes. Marshall, který se vrátil předčasně kvůli problémům s fyzickým i duševním zdravím, občas pociťoval lítost jednak kvůli zdravotním těžkostem, jednak kvůli osobním nedostatkům, které mu bránily v tom, aby sloužil naplno. I přesto má pocit, že jeho služba byla rozhodně užitečná.
„Jako misionáři nejsme dokonalí,“ říká Marshall. „Jsme dál vystavováni pokušení, stále můžeme zhřešit. Ale vaše nedokonalosti jsou pravděpodobně tím, na co Satan chce, abyste se soustředili – abyste měli pocit, že vaši oběť, kvůli oněm chvílím, kdy jste nebyli tím nejlepším misionářem, Pán nepřijímá.“
Marshall věří, že Pán chce, aby misionáři věděli, že Ho těší jejich služba i tehdy, když byla vykonána nedokonale – ať již v důsledku vlastního rozhodnutí nebo kvůli okolnostem.
Marshall dělá vše, co je v jeho silách, aby zůstal nablízku Nebeskému Otci a Ježíši Kristu, a tím se učí s touto zkušeností vyrovnat a uzdravit se.
Návrat ku pokání
Jiný misionář, který sloužil v Coloradu v USA, byl poslán z misie domů z kázeňských důvodů a byl z Církve vyloučen, ale později byl znovu pokřtěn. „Návrat domů byl těžký,“ říká. „Cítil jsem se ztracený a prázdný. Na návratu domů se někdy zdálo nejtěžší nalézt motivaci k návštěvě církevního shromáždění, čtení písem a modlitbě. Nejjednodušší věci byly ty nejtěžší.“
Tento mladý muž však nalezl sílu díky podpoře přátel a rodiny a díky úsilí činit pokání.
„Stanovení si cílů, schůzky s biskupem a návštěvy chrámu, když jsem toho byl hoden, mi významně pomohly přiblížit se k mému Nebeskému Otci,“ dodává. „Vzpomínám si na chvíle, kdy jsem se nemohl setkat s biskupem nebo dosáhnout nějakého cíle; protivník byl vždy hned na místě, aby mě pokoušel.“
K jeho uzdravení mohlo dojít díky tomu, že „jsem vždy pamatoval na to, že mám Nebeského Otce, který mě miluje a přeje si, abych byl šťastný. Když máme svědectví o Spasitelově Usmíření a o pokání, můžeme se vždy přibližovat k Bohu bez ohledu na to, jak daleko od Něj se možná cítíme být.“
„Když se zpětně dívám na svou misii,“ pokračuje a má tím na mysli měsíce služby před událostmi vedoucími k tomu, že byl poslán domů, „mám i nadále pocit, že to byla jedna z nejlepších zkušeností, které jsem kdy měl. Hodně jsem se toho naučil a ačkoli to nedopadlo tak, jak jsem plánoval, byl jsem přesto schopen vidět, jak se díky evangeliu mění životy. Udělal jsem nějaké chyby, ale když se snažím činit pokání a neustále kráčet kupředu, mé svědectví se stále prohlubuje.“
Přeje si, aby ti, kteří se z misie vrátili předčasně následkem rozhodnutí, která učinili, věděli, že „to není konec světa. Návrat domů je prvním krokem vedoucím k pokání. Jakmile projdete tímto procesem pokání, získáte mnoho. Ono těžké břemeno z vás bude sejmuto. Není lepšího pocitu, než vědět, že děláme to, co je správné v očích Božích.“
Mějte rádi ty, kteří se vrátili z misie předčasně
Oba tito misionáři, kteří se vrátili předčasně, zdůrazňují, jak důležité je, aby přátelé a rodina prokazovali předčasně se navrátivším misionářům lásku a aby je podporovali.
„Dejte jim prostor,“ říká Marshall. „Ale ujistěte se, že budete nablízku, protože ta zkušenost může být poněkud deprimující. Buďte jejich přáteli.“ Když nasloucháme Duchu, můžeme zjistit, co potřebují, a poznat, kdy jim nabídnout pomoc a kdy respektovat jejich soukromí.
„Mějte je prostě rádi,“ dodává misionář, který sloužil v Coloradu. „Povzbuzujte je, aby vždy pamatovali na smírnou oběť Ježíše Krista.“
To, jak se druzí chovají k předčasně se navrátivším misionářům, může mít vliv na to, zda tito s pocitem hanby odpadnou nebo se s vírou posunou kupředu. Je tedy nezbytné, aby je druzí přijali, aniž by je odsuzovali.
Misionáři, kteří se vrátili předčasně, mají – stejně jako Korianton – potenciál pozvednout se ze svého současného zranitelného stavu a stát se mocnými nástroji Pána.
Nacházejte naději v Božím plánu
Starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů nabízí předčasně se navrátivším misionářům slova útěchy. „Když se vás někdo zeptá, zda jste sloužili na misii, řekněte, že ano,“ řekl. „… Važte si služby, kterou jste vykonali. Buďte vděční za příležitost, že jste mohli svědčit, sloužit ve jménu Pána, nosit misionářskou jmenovku. … Moc vás prosím, abyste to znovu neprožívali; abyste se k tomu nevraceli; abyste si nemysleli, že jste nedostateční nebo že jste ztroskotanci.“1
Vy, kteří jste se vrátili z misie předčasně v důsledku hříchu, pamatujte na slova sestry Joy D. Jonesové, generální presidentky Primárek: „Zhřešíme-li, můžeme být něčeho méně hodn[i], ale nikdy nejsme méně hodnotn[í]!“2 Sestra Jonesová říká, že pokud se obrátíme k Bohu, On nám pomůže vypěstovat si sebedůvěru i v těch nejtěžších chvílích.
Poselství z Knihy Mormonovy, poselství od novodobých předčasně se navrátivších misionářů a od církevních vedoucích je totožné: Nikdy se nevzdávejte naděje, protože Bůh s vámi má nadále záměry, které jsou větší, než si dokážete představit. Pokud jde o blízké těchto misionářů: vězte, že to, jak budete reagovat na jejich návrat domů, bude mít obrovský význam ve snaze pomoci jim uzdravit se a dosáhnout svého potenciálu. Pamatujte na to, že Usmíření Ježíše Krista může zhojit všechny rány – včetně těch, které jsou způsobeny předčasným návratem z misie.