Jsme svědkové: Dvanáct apoštolů v dnešní době

Sarah Jane Weaverová a Jason Swensen

Church News

Novodobí apoštolové hovoří o svém posvátném povolání.

Foto Busath Photography

V uplynulých 189 letech od zorganizování Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů bylo ke službě v Kvoru Dvanácti apoštolů povoláno celkem 102 mužů. I když dal Pán od té doby pokyn k provedení mnoha změn v Církvi, základní povinnosti apoštola se nemění.

President M. Russell Ballard, zastupující president Kvora Dvanácti apoštolů, s námi ve své kanceláři poblíž Chrámového náměstí hovořil o duchovním pověření daném apoštolům, aby svědčili o Spasiteli po celém světě; o mimořádném vztahu, který sdílejí s misionáři, a o některých běžných mylných představách týkajících se toho, co to znamená být „apoštolem, vidoucím a zjevovatelem“. Když byl president Ballard dotázán, zda by mohl doporučit některé další členy Kvora Dvanácti apoštolů, kteří by v rámci přípravy tohoto článku s námi mohli hovořit o svém posvátném povolání, okamžitě odvětil: „Ano. Každého z nich.“

Správné naladění

Dnešní apoštolové čelí nesmírným výzvám. Slouží kongregacím po celém světě, které jsou zkoušeny politickými nepokoji, rozpadem rodiny, neúnavnými tlaky ze strany sociálních sítí a ekonomickými nejistotami. Je důležité, aby apoštolové těmto výzvám a okolnostem, s nimiž se členové potýkají, rozuměli.

Apoštolové, jakožto vedoucí Církve, musí členy a jejich okolnosti poznat, aby byli schopni jim lépe sloužit.

„Potřebujeme se dozvídat o tom, co ovlivňuje život lidí,“ řekl starší Ulisses Soares. „Apoštolové musí být neustále zapojeni do procesu učení se, dotazování a získávání inspirace a zjevení.“

Jakkoli důležité je být v souladu s tím, s čím se členové potýkají, pro apoštoly je podle slov presidenta Ballarda ještě důležitější naslouchat pozorně Božímu hlasu, který je vede, a být v souladu s Pánovou vůlí. „Toto je Pánova Církev a naším hlavním úkolem je dbát na to, abychom byli v souladu s tím, jak by si On přál, abychom vedli Jeho království zde na zemi,“ řekl president Ballard.

Zvláštní svědkové

Když jednotliví apoštolové mluví o svém povolání, je záhy zřejmé, že jejich prvořadým zájmem nejsou administrativní záležitosti. Jejich hlavní zodpovědností je přesně to, co bylo vždy – být „zvláštními svědky jména Kristova na celém světě“. (Nauka a smlouvy 107:23.)

President Ballard řekl, že Spasitelovým posledním pokynem Jeho apoštolům (viz Matouš 28:19–20) bylo nařízení, aby vyšli „učit, svědčit, křtít a budovat a posilovat Jeho Církev“.

V dnešní době se pověření apoštolů nezměnilo. „V prvé řadě a především jsme vždy svědky toho, že Pán Ježíš Kristus skutečně žije,“ řekl starší David A. Bednar. „Nejsme administrátoři; jsme služebníci evangelia Ježíše Krista.“

Apoštolové jsou pověřeni „být cestujícími svědky“, kteří se vydávají do „celého světa“, řekl starší Jeffrey R. Holland. „Přejeme si, aby i ta nejvzdálenější jednotka této Církve, myšleno geograficky, vnímala, že existuje velmi úzké spojení mezi nimi a prorokem Páně,“ uvedl. „Často se říká: ‚V Církvi je svět malý.‘ Doufáme, že toto vždy platí i v případě kontaktu s apoštoly.“

Protož jdouce, učte všecky národy, Harry Anderson

Kontakt s každým kůlem

Starší Quentin L. Cook vysvětlil, že v průběhu čtyřletého období mají vedoucí každého kůlu a sboru, okrsku a odbočky v Církvi možnost setkat se se členem Dvanácti – a obdržet od něj školení týkající se toho, jaké jsou priority proroka.

„Konference pro vedoucí nám umožňují plnit naše naukové pověření budovat Církev a usměrňovat veškeré její záležitosti ve všech národech [viz Nauka a smlouvy 107:34] pod vedením Prvního předsednictva,“ řekl.

Starší Bednar poznamenal, že společně mohou tyto bohaté a velmi poučné zkušenosti členů Kvora Dvanácti apoštolů pomáhat vést místní vedoucí, když činí důležitá rozhodnutí týkající se povzbuzování a podporování členů, aby zvládali své těžkosti.

„Když navštěvujeme různá místa, pociťujeme dobrotivost členů,“ řekl starší Gerrit W. Gong. „Slýcháme zážitky a zkušenosti a dozvídáme se to, co nám pomáhá lépe rozumět, když se spolu jako kvorum radíme ohledně toho, co se děje v různých částech světa a v různých skupinách v Církvi.“

Cesty na konference pro vedoucí „nám poskytují příležitosti setkávat se s úžasnými a nádhernými lidmi,“ řekl starší Cook. „Navštěvujeme je u nich doma a máme možnost jim posloužit. … A právě pastýřská služba Svatým se našeho srdce dotýká nejhlouběji. Činíme tak na základě vedení od Ducha Svatého a Spasitele a na základě znalosti zrozené ze zkušeností, z nichž některé jsou příliš posvátné na to, abychom o nich mluvili,“ řekl.

Vyslaní k jednotlivcům

Presidenta Ballarda – během téměř 43 let v povolání generální autority a nyní ve čtvrté dekádě služby v Kvoru Dvanácti apoštolů – zavedly jeho povinnosti do většiny zemí světa, což mu umožnilo osobně sloužit nesčetnému počtu členů a misionářů. Miliony lidí si vyslechly jeho proslovy na generálních konferencích a zasvěcujících shromážděních. I když oblast jeho zodpovědnosti pokrývá celý svět, Duch Svatý mu umožňuje navazovat spojení s jednotlivci a žehnat jim. Podle jeho slov je tento zdánlivý paradox tím, jak Spasitel pracuje. „Občas od někoho dostanu dopis, kde se píše: ‚Byl jsem na jednom shromáždění a vy jste řekl něco, co mi změnilo život.‘ Toto je moc Ducha Svatého. Pán vede svou Církev na té nejosobnější úrovni.“

Podle slov staršího Bednara lze apoštolskou službu definovat „bezpočtem nádherných a jednoduchých zážitků se členy Církve po celém světě“. „Pán posílá člena Kvora Dvanácti na konkrétní místa v konkrétní době, a tam se setkáváme s věrnými Svatými posledních dnů i dalšími lidmi, kteří často s něčím zápolí nebo potřebují útěchu a ujištění. Bůh tato setkání režíruje,“ poznamenal starší Bednar.

Starší Ronald A. Rasband uvedl, že po svém povolání apoštolem zjistil, že ke každé činnosti ve svém životě musí přidat nějaký čas navíc, aby se mohl pozdravit se členy Církve a s ostatními. „Nejde o mě,“ řekl. „Jde o úctu a respekt, který členové této Církve chovají k úřadu apoštolství.“

Starší Rasband uvedl, že při jeho vysvěcení k apoštolství mu bylo řečeno: „‚Dáváme ti příležitost a možnost být zvláštním svědkem jména Kristova na celém světě, … za všech dob a za všech okolností.‘ Tato slova byla při mém vysvěcení zmíněna: ‚Za všech dob a za všech okolností.‘“

President Ballard ve Španělsku

Starší Holland v Anglii

Starší Uchtdorf v Rusku

Starší Bednar v Peru

Fotografie: Juan Antonio Rodriguez (Španělsko), Simon Jones (Anglie), Luis Antonio Arroyo Abando (Peru), Christen Albo (Argentina), Dalene Griffin (Mexiko), Alexandre Borges (Brazílie)

Významný vztah

Apoštolové sdílejí posvátný, vzájemně provázaný vztah s více než 70 000 misionáři na plný úvazek, kteří v Církvi slouží.

Slovo apoštol pochází z řečtiny a znamená „být poslán“, vysvětlil starší Dale G. Renlund. Vezměte v úvahu Spasitelovo vymezující pověření určené Jeho apoštolům v dávných dobách: „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude.“ (Marek 16:15–16.)

President Ballard řekl, že Dvanáct apoštolů se tímto příkazem řídí a jsou „spravedlivě zapojeni“ do misionářské práce a do oznamování poselství evangelia.

Podobně jako v případě Pavla z dávných dob i dnešní apoštolové na základě modlitby delegují své povinnosti dělit se o evangelium s druhými. A misionáři jsou, podobně jako apoštolové, vysíláni do celého světa, aby učili Kristovu evangeliu. „Právě Dvanáct apoštolů, pomocí klíčů, které mají, tyto misionáře přidělují do konkrétních misií,“ vysvětlil starší Bednar. „A tak je posíláme.“

Pán zůstává tím, kdo misionářskou práci vede a řídí. Zplnomocňuje své žijící apoštoly, kteří jsou v různých obdobích pověřováni sloužit v Misionářské výkonné radě, aby sdělovali Jeho přání misionářům na plný úvazek pracujícím v misijním poli. Starší Bednar poznamenal, že tyto administrativní povinnosti jsou něčím více než pouhým „řízením organizace“. Apoštolové jsou držiteli kněžských klíčů pro shromažďování Izraele. „Poskytujeme duchovní dohled a vedení, aby se tato práce vykonávala tak, jak si Pán přeje,“ řekl.

Misionářské výkonné radě Církve předsedá starší Dieter F. Uchtdorf. Na jeho pracovním stole se nachází malá bronzová soška zobrazující dva misionáře, jak na kole zběsile šlapou do pedálů – možná na cestě na schůzku se zájemcem. Kdykoli se na tuto bronzovou sošku podívá, připomíná mu to nerozlučitelné pojítko mezi apoštoly a misionáři. „Každý z oněch 70 000 misionářů vykonává posvátnou službu a je povolán Pánem skrze dopis od proroka Božího, aby byl zástupcem Spasitele. Tito misionáři jsou prodlouženou rukou Dvanácti.“

„Kdykoli máme čas, tak se s nimi setkáváme,“ řekl president Ballard. „Dáváme jim možnost klást otázky. Snažíme se jim pomáhat, aby nacházeli, učili, křtili a posilovali děti našeho Nebeského Otce.“

Obě tyto skupiny jsou ve vzájemné spolupráci vysílány dělit se o dobrou zprávu evangelia s lidmi po celém světě. „Pohlížíme na misionáře na plný úvazek jako na své společníky,“ poznamenal starší D. Todd Christofferson.

Mylné představy

Ačkoli se někteří vnější pozorovatelé mohou domnívat, že Církev je vedena jako firma, být apoštolem, podle slov staršího Garyho E. Stevensona, „není jako být výkonným úředníkem ve firmě; je to něco úplně jiného“. „Role apoštola Pána Ježíše Krista je ve skutečnosti rolí sloužící a pastorační.“ Role spočívající v tom, že jsme svědky Ježíše Krista pro svět, „nás vzdělává a definuje“.

Starší Neil L. Andersen řekl, že v Kvoru Dvanácti apoštolů neexistují žádné frakce, lobbování, ani mocenská střediska. V kvoru existují „rozdílné názory“, ale „neprojevuje se ego jejich členů“.

Podle staršího Andersena Pán k sobě přivádí lidi z různých profesí a s různými životními zkušenostmi. Avšak „jsou si podobní ve svědectví o Spasiteli a ve své pokoře. Neusilují o postavení; nesnaží být tím nejchytřejším v místnosti. A Pán s tím může pracovat. Nikdy jsem neviděl nikoho [z Dvanácti] projevit hněv a nikdy jsem neviděl, že by někdo druhého shazoval.“

Starší Uchtdorf poznamenává, že apoštolství je definováno pokorou. Kvůli jejich povolání je lidé kdekoli, kam se vydají, poznávají, „ale my víme, že se nejedná o nás – jedná se o Něho. My Ho zastupujeme. … Je to vše o Jeho velikosti.“

Starší Cook v Argentině

Starší Christofferson v Mexiku

Starší Andersen v Brazílii

Indii Hongkongu Brazílii Číně

Všichni jsme povoláni sloužit

Spasitel po své smrti a Vzkříšení učil své učedníky 40 dnů a poté vystoupil na nebe. Členové Kvora Dvanácti apoštolů – v němž bylo kvůli zrazení a smrti Jidáše Iškariotského jedno místo prázdné – se shromáždili a vznesli prosby Pánu.

Byli vybráni dva muži – Matěj a Barsabáš – a apoštolové se modlili, aby jim Pán ukázal „kterého … vyvolil z těchto dvou. … Spadl pak los na Matěje, i připojen jest … k jedenácti apoštolům“. (Viz Skutkové 1:23–26.)

Starší Renlund vysvětlil, že ani tehdy, ani dnes „není povolání apoštola něco, čeho by člověk mohl dosáhnout na základě svého úsilí nebo zásluh. Není to povolání, které si lze zasloužit. V 1. kapitole Skutků Bůh vybral namísto Barsabáše Matěje. Neřekl nám proč. Měli bychom však vědět, že Barsabášovo svědectví vyjadřující úctu Spasiteli a Jeho Vzkříšení bylo rovnocenné svědectví Matějovu.“

Starší Renlund vysvětlil, že vybíral Bůh. „Pokud Barsabáš plnil své povolání, ať již bylo jakékoli, jeho odměna se nelišila od odměny, kterou obdržel Matěj – za předpokladu, že své povolání zveleboval.“

Právě tak, jak bylo Barsabášovo svědectví rovnocenné svědectví Matějovu, má i každý člen nárok na „podobný vztah s Pánem, jaký mají apoštolové, a může tento vztah rozvíjet“, řekl president Ballard.

Služba Pánu a Církvi je „výsada a požehnání. Je to čest,“ řekl starší Uchtdorf. „Pán nám projevuje svou lásku a my můžeme projevit svou lásku k Pánu tím, že uděláme cokoli, o co nás požádá.“

Posvátná zkušenost

Starší Andersen poznamenal, že být součástí cestující vysoké rady je posvátná zkušenost. „Když vydáváme svědectví, pak toto svědectví vstupuje do srdce lidí zčásti díky našemu vysvěcení.“

Starší Christofferson řekl, že na začátku apoštolské služby ho přemáhalo to, co podle jeho názoru od něj druzí očekávali. Pak ale od Pána obdržel jednoduché poselství: „Zapomeň na sebe a na to, co si o tobě lidé mohou myslet, ať již na ně uděláš velký dojem nebo z tebe budou zklamaní nebo cokoli jiného. Zkrátka se soustřeď na to, co si jim přeji skrze tebe dát. Soustřeď se na to, co si přeji, aby si skrze tebe vyslechli.“

Před několika lety byl starší Christofferson na návštěvě města Mérida ve Venezuele, kde ho v okně spatřil malý, asi 7letý chlapec, který začal volat: „El Apostol, el Apostol!“ („Apoštol, apoštol!“).

„Je to velmi prostá příhoda, ale je pro mě známkou toho, jak hlubokou úctu mají k tomuto povolání dokonce i děti,“ řekl. „Nejde o člověka, který toto povolání zastává. Ono dítě si osvojilo takovouto úctu k tomuto povolání a k tomu, co představuje.“

Starší Rasband v Indii; starší Stevenson v Hongkongu; starší Renlund v Brazílii; starší Gong v Šanghaji v Číně; starší Soares na Univerzitě Brighama Younga

Fotografie: Wendy Gibbs Keeler (Indie), Clebher Tex (Brazílie), Monica Georgina Alvarado Zarate (Šanghaj), Janae Bingham (BYU)