Kapitola 33

Misionářská práce

Jen málo lidí dalo věci misionářské práce tolik, co president Brigham Young. Popis jeho příjezdu do Kirtlandu ve státě Ohio – poté, co asi rok sloužil na misii – je dojímavou zprávou o oběti, kterou pro tuto práci přinesl: „Když jsme dorazili do Kirtlandu [v září 1833], pokud nějaký člověk, který se kdy shromáždil se Svatými, byl chudší, než jsem byl já – bylo tomu tak proto, že neměl nic… Měl jsem dvě děti, o které jsem se musel starat – to bylo vše. Byl jsem vdovcem. ,Bratře Brighame, měl jste nějaké boty?‘ Ne; neměl jsem na nohou boty, kromě páru vypůjčených holínek. Neměl jsem žádné zimní oblečení, kromě doma ušitého kabátu, který jsem měl tři nebo čtyři roky. ,Nějaké kalhoty?‘ Ne. ,Co jste dělal? Byl jste bez nich?‘ Ne; jedny jsem si vypůjčil, abych je nosil, dokud nezískám jiné. Cestoval jsem a kázal a vydal každý svůj dolar. Měl jsem něco, když jsem začal kázat… Cestoval jsem a kázal, až mi nezbylo nic, s čím bych se shromáždil; ale Joseph řekl: ,Dej se na cestu‘ a já jsem postupoval, jak nejlépe jsem mohl.“ (DNSW, 9 Mar. 1867, 2.)

Učení Brighama Younga

Evangelium bude kázáno všem lidem.

Pán mě povolal k tomuto dílu, a já mám pocit, že ho budu dělat. Vyšleme evangelium k národům; a když nás jeden národ odežene, půjdeme k druhému a shromáždíme čestné v srdci a o zbytek se nebudeme starat, dokud nepřijdeme jako spasitelé na horu Sion, abychom pro ně vykonali obřady domu Páně [viz Abdiáš 1:21] (DBY, 319).

Evangelium musí být kázáno světu, aby zlovolní mohli být ponecháni bez omluvy (DBY, 319).

Je nutné, aby všichni měli výsadu přijmout nebo zamítnout věčnou pravdu, aby byli připraveni na spasení, nebo na odsouzení (DBY, 319).

Náš Otec v nebi, Ježíš, náš Starší Bratr a Spasitel světa, a celá nebesa volají k tomuto lidu, aby se připravil spasit národy země, také miliony, které usínají bez evangelia (DBY, 319).

V našich dnech Pán znovuzřídil kněžství pro spasení Izraele. Má v úmyslu spasit ještě někoho jiného? Ano; spasí dům Ezaův, a já doufám, že budu žít, dokud neuvidím založení hory Sionu a příchod spasitelů, aby spasili ony ubohé, bídné bytosti, které nás neustále pronásledují – všechny, kteří nezhřešili proti Duchu Svatému. Naší prací je spasit sebe, spasit dům Izraele, spasit dům Ezaův a všechny pohanské národy – každého, který může být spasen (DBY, 319).

Budu velmi šťastný, až se dozvím, že … lidé na každém ostrově a světadíle, vysocí i nízcí, nevědomí i inteligentní, obdrželi slova věčného života a byla jim udělena moc věčného kněžství Syna Božího (DBY, 320).

Přijde den, kdy evangelium bude hlásáno králům a královnám a velikým země; bude ale hlásáno s jiným vlivem než s tím, s nímž bylo hlásáno chudým, ale bude to stejné evangelium. Nebudeme hlásat nějaké jiné evangelium; je stejné od věčnosti do věčnosti (DBY, 320).

Starší také káží v různých národech Evropy, pokud jim to bylo dovoleno. V některých zemích by jim to zákon nedovolil; ale Pán ještě v těchto národech uskuteční revoluci, dokud se neotevřou dveře a evangelium nebude kázáno všem (DBY, 320).

Shromažďujeme nejchudší z lidu, neučené, a nemnoho učených; ale všeobecně shromažďujeme ty, kteří jsou chudí, kteří touží být vykoupeni; kteří pociťují útisk vysokých a pyšných, který musejí snášet; pocítili touhu být vysvobozeni, a v důsledku toho se jim otevřely uši pro přijetí pravdy. Vezměte si ty, kteří se těší veškerému luxusu tohoto života, a jejich uši jsou zacpané; neslyší (DBY, 321).

A když jste povoláni kázat evangelium na zahraničních misiích, zaujměte stanovisko, že spasíte každou osobu. V mezích spásné milosti se nenachází žádný muž nebo žena, kromě těch, již jsou hodni spasení. S výjimkou těch inteligentních bytostí, které zhřešily proti Duchu Svatému, neexistuje žádná, kromě těch, které jsou hodny, a to mohu říci, veškerého úsilí nějakého staršího, aby je spasil v království Božím (DBY, 321).

Misionáři mají zaměřit svou mysl a srdce na svou misii a mají horlivě pracovat, aby přiváděli duše ke Kristu.

V této Církvi není muže ani ženy, kteří nejsou na misii. Tato misie potrvá, pokud budou žít, a znamená to činit dobro, podporovat spravedlivost, učit zásadám pravdy a zvítězit nad sebou samými a každým kolem sebe, žít podle oněch zásad, aby mohli získat věčný život (DBY, 322).

Když jsem přišel do této Církve, vyrazil jsem ihned jako misionář, a vzal jsem text a začal jsem putovat po trase. Mým textem je pravda, mým námětem je evangelium spasení a mou trasou je svět (DBY, 322).

Nepřejeme si, aby muž vstoupil na misii, pokud není jeho duše v ní (DBY, 322).

Očekáváme, že bratří, kteří jsou povoláváni na misii do zahraničí, zareagují na povolání radostně (DBY, 322).

Vyjděte a kažte evangelium, získávejte zkušenosti, učte se moudrosti a kráčejte pokorně před svým Bohem, abyste mohli obdržet Ducha Svatého, aby vás vedl a řídil a učil vás všem věcem minulým, současným i budoucím (DBY, 322).

Jděte s důvěrou v Boha a neustále mu důvěřujte, a on vám otevře cestu a rozmnoží na vás požehnání a vaše duše bude uspokojena jeho dobrotou. Nemohu vám slíbit nic dobrého, půjdete-li nespravedlivým směrem; váš život musí být příkladem dobrých skutků (DBY, 322).

Chtěl bych do mysli bratří vštípit, že ten, kdo vychází ve jménu Páně a důvěřuje mu celým svým srdcem, nikdy nebude postrádat moudrost, aby odpověděl na každou otázku, která mu je položena, nebo aby poskytl jakoukoli radu, o niž může být požádán, aby vedl lid po stezce života a spasení, a nikdy nebude zmaten ve světech bez konce. Jděte ve jménu Páně, důvěřujte ve jméno Páně, lněte k Pánu a horlivě a bez ustání Pána vzývejte, a světu nevěnujte žádnou pozornost. Uvidíte hojnost světa – bude po celou dobu před vámi – ale budete-li žít tak, abyste vlastnili Ducha Svatého, budete schopni pochopit více ve vztahu k němu za jeden den, než byste mohli bez něho za tucet dnů, a ihned uvidíte rozdíl mezi moudrostí lidí a moudrostí Boží, a budete moci vážit věci na vahách a stanovovat jejich skutečnou hodnotu (DBY, 323).

Pokud starší nemohou jít s čistýma rukama a s čistým srdcem, udělají lépe, když zůstanou zde. Nechoďte s myšlenkou, že až dorazíte k Missouri nebo k Mississippi, do Ohia nebo k Atlantiku, že potom se očistíte; ale vyjděte odtud s čistýma rukama a čistým srdcem, a buďte čistí od hlavy až k patě; potom tak žijte každou hodinou [viz Žalmy 24:4]. Tímto způsobem jděte a tímto způsobem pracujte, a opět se vraťte tak čistí, jako list čistého bílého papíru. Toto je způsob, jak jít; a neuděláte-li to takto, bude vás bolet srdce (DBY, 323).

Putování a práce týkající se odchodu na misii uvrhne starší do postavení, které způsobí, že budou hledat Pána. Musejí žít podle svého náboženství, aby vyšli s čistým srdcem a s čistýma rukama a potom kázali evangelium mocí Boží seslanou z nebes. Nemají se dotýkat hříchu nebo ho ochutnávat, a když se vracejí, mají přijít čistí a neposkvrnění, připraveni pohlédnout Svatým zpříma do očí (DBY, 325).

Když půjdete na misii kázat evangelium s lehkomyslností a lehkovážností v srdci a budete hledat to a ono, a poznávat, co je ve světě, a nebudete mít svou mysl přibitou – ano, mohu říci přibitou – na Kristův kříž, půjdete a navrátíte se nadarmo. Jděte vpřed s pláčem, nesouce drahocenné seménko, plni moci Boží a plni víry uzdravovat nemocné, i jen dotekem své ruky, kárajíce a vymítajíce nečisté duchy a způsobujíce, že se chudí mezi lidmi budou radovat, a vy se navrátíte, přinášejíce s sebou své snopy [viz Žalmy 126:5–6]. Soustřeďte svou mysl na svou misii, a horlivě pracujte, abyste přiváděli duše ke Kristu (DBY, 325).

Zasvěťte je [své drahé] Pánu Bohu Izraele a nechejte je doma; a až budete v Anglii nebo mezi jinými národy, nezáleží kde, až se budete modlit za své rodiny, modlete se za ně … a nenoste je u sebe, jako kdyby byli ve vašem kufru. Modlete se za ně tam, kde jsou. Musíte cítit – pokud žijí, vše je v pořádku; pokud umírají, vše je v pořádku; pokud umírám já, vše je v pořádku; pokud žiji, vše je v pořádku; neboť jsme Pánovi a brzy se opět shledáme (DBY, 324).

Když se muži těší duchu své misie a uskutečňují své povolání a postavení před Pánem a lidmi, představuje to nejšťastnější část jejich života (DBY, 328).

Duch, nikoli logika nebo diskuse, obrací lidi k evangeliu Ježíše Krista.

Cestoval jsem jenom krátce, dávaje svědectví lidem, když jsem poznal, že byste mohli dokazovat nauku z Bible až do soudného dne, a to by lidi pouze přesvědčilo, ale neobrátilo by je to. Mohli byste číst z Bible od Genesis do Zjevení a dokázat každý puntík, který předkládáte, a to samo by na lidi nemělo žádný vliv pro jejich obrácení. Nic jiného než svědectví skrze moc Ducha Svatého jim nepřinese světlo a poznání – nepřivede jejich srdce k pokání. Nic jiného než toto to nikdy nedokáže. Často jste mě slyšeli říkat, že bych raději slyšel staršího, buď zde nebo ve světě, pronést pouze pět slov doprovozených mocí Boží, a ta že vykonají více dobra než vyslechnutí dlouhých kázání bez Ducha. To je pravda, a my to víme (DBY, 330).

Nechť vyjde jeden, který je starostlivý, aby logicky dokázal vše, co říká, početnými citáty ze zjevení, a nechť s ním cestuje druhý, který skrze moc Ducha Svatého umí říci: „Tak praví Pán“ a umí lidem povědět, čemu mají věřit – co mají dělat – jak mají žít, a umí je učit, že se mají poddat zásadám spasení – i když nemusí být schopen vydat ze sebe jediný logický argument, i když se může chvět pocitem své slabosti a vyhledává u Pána sílu, jak tito lidé obvykle dělají, nezměnitelně zjistíte, že ten člověk, který svědčí mocí Ducha Svatého, přesvědčí a shromáždí mnohem více čestných a bezúhonných než ten, který pouze logicky zdůvodňuje (DBY, 330).

Diskuse a argumenty nemají onen spásný účinek, který má svědčení o pravdě, tak jak ji Pán zjevuje starším skrze Ducha. Myslím, že v tom se mnou budete všichni souhlasit; přinejmenším, toto je moje zkušenost. Nepřeji si, aby to bylo pochopeno jako vržení stébla do cesty starších, kteří vybavují svou mysl veškerými argumenty, které mohou nashromáždit, aby měli důkazy na obranu svého náboženství, ani v nejmenším si nepřeji jim bránit v tom, aby se učili všemu, čemu mohou, pokud jde o náboženství a vládní zřízení. Čím více poznání starší mají, tím lépe (DBY, 330).

Duch pravdy učiní více pro přivedení osoby ke světlu a poznání než květnatá slova (DBY, 333).

Kazatel potřebuje moc Ducha Svatého, aby každému srdci v pravý čas poskytl slovo, a posluchači potřebují Ducha Svatého, aby přinesli plody kázaného slova Božího k jeho slávě [viz NaS 50:17–22] (DBY, 333).

Žádný člověk nikdy nekázal kázání evangelia, leda darem a mocí Ducha Svatého seslaného z nebes. Bez této moci není v kázání žádného světla (DBY, 333).

Pokud nějaký starší při kázání evangelia necítí, že má moc kázat život a spasení a právoplatně vykonávat obřady, a to také mocí Boží, nebude naplňovat svou misii ke své vlastní cti, ani k dobru lidí a k pokroku a cti království Božího. Ze všeho, co mohu číst, ze všeho, co mohu shromáždit, ze zjevení od Boha k člověku a ze zjevení Ducha ke mně, žádný člověk nemůže úspěšně kázat evangelium a být přijímán, žehnán a uznáván nebesy, pokud nekáže mocí Boží skrze přímé zjevení (DBY, 336).

Pokračujte ve věrné práci a udržujte si ducha kázání a evangelia.

Přeji si vznést tento požadavek – aby starší, kteří se vracejí z misie, se považovali za misionáře zde, stejně jako v Anglii nebo v jiné části světa (DBY, 328).

Často povoláváme bratří, aby šli na misii kázat evangelium, a oni půjdou a budou pracovat tak věrně, jak to lidé dokáží, vroucí v duchu, v modlitbě, ve vkládání rukou, v kázání a v učení lidí tomu, jak být spaseni. Za několik let přijdou domů, odhodí kabát a klobouk a řeknou: „Náboženství, zůstaň stranou, nyní budu pracovat, abych něco získal pro sebe a svou rodinu.“ Toto je extrémní pošetilost. Když se člověk vrací z misie, kde kázal evangelium, má být právě tak připraven přijít k tomuto řečnickému pultu, aby kázal, jako kdyby byl v Anglii, Francii, Německu nebo na ostrovech mořských. A když je doma týden, měsíc, rok nebo deset let, duch kázání a duch evangelia v něm mají být jako řeka proudící k lidem v dobrých slovech, učení, předpisech a příkladech. Není-li tomu tak, neplní své poslání (DBY, 328–329).

Přijďte domů se vztyčenou hlavou. Udržujte se čistými, od hlavy až k patě; buďte čistí v srdci – jinak se vrátíte s pokleslým duchem a s opadlou tváří a budete se cítit, jako byste již nikdy neměli povstat (DBY, 328).

Ti věrní starší, kteří svědčili o tomto díle tisícům lidí na světadílech a ostrovech mořských, uvidí plody své práce, ať řekli pět slov nebo tisíce. Možná tyto plody neuvidí okamžitě a možná, v mnoha případech, teprve v miléniu; ale příchuť jejich svědectví bude přecházet z otce na syna (DBY, 329).

Doporučení ke studiu

Evangelium bude kázáno všem lidem.

President Young řekl, že až bude evangelium kázáno králům a královnám, bude „hlásáno s jiným vlivem než s tím, s nímž bylo hlásáno chudým“. Proč různí lidé reagují na odlišné učební metody? Jak můžeme své učební metody upravit pro výuku různých lidí, aniž bychom činili kompromis s pravdami evangelia?
President Young prohlásil, že Pán „uskuteční revoluci“ v těch národech, jejichž zákony nebudou dovolovat výuku evangelia. Jak se toto proroctví naplňuje?
Kdo podle presidenta Younga „je hoden spasení“? (Viz také NaS 18:10–16.)

Misionáři mají zaměřit svou mysl a srdce na svou misii a mají horlivě pracovat, aby přiváděli duše ke Kristu.

Podle presidenta Younga je každý muž a žena v této Církvi na misii. Jaké jsou naše zodpovědnosti? Jaké konkrétní skutky přinesly vám nebo druhým úspěch ve vašem misionářském úsilí? Co vám bude pomáhat, podle vašich zkušeností z misionářského úsilí, úspěšněji zvát lidi, aby přišli ke Kristu? (Viz také Moroni 10:32.)
President Young učil, že misionáři mají mít svou duši v tomto díle. Co to znamená na základě toho, co jste se dočetli v této kapitole?
Co president Young slíbil těm, již budou kázat evangelium a důvěřovat v Boha? Proč máme při sdílení evangelia usilovat o společenství Ducha Svatého?
Proč je důležité, aby misionáři byli čistí předtím, než začnou svou službu na plný úvazek? Co president Young radil ohledně způsobilosti misionářů v době, kdy slouží, a když se vracejí?
Proč mají misionáři mít svou mysl „přibitou“ k našemu Spasiteli, Ježíši Kristu? Co president Young poradil misionářům na plný úvazek, kteří se potýkají se steskem po domově?

Duch, nikoli logika nebo diskuse, obrací lidi k evangeliu Ježíše Krista.

Proč jsou misionáři, kteří svědčí o evangeliu mocí Ducha Svatého, úspěšnější než ti, kteří učí pouze logikou a rozumem? Proč je diskutování neúčinnou metodou sdílení evangelia?
Proč v kázání těch, kteří nemají Ducha Svatého, není žádné světlo?
Co president Young slíbil těm, kteří káží „mocí Boží skrze přímé zjevení“ a kteří důvěřují v Boha?

Pokračujte ve věrné práci a udržujte si ducha kázání a evangelia.

Proč je pro misionáře „extrémní pošetilostí“ po návratu domů odložit své náboženství?
Když jsme uvolněni z povolání, jak si můžeme udržet „duch[a] kázání a duch[a] evangelia… jako řek[u] proudící k lidem v dobrých slovech, učení, předpisech a příkladech“?
Co president Young slíbil věrným misionářům, kteří svědčili o Pánově dílu?

Elder Thomas C. Griggs — Fotografie staršího Thomase C. Griggse, misionáře na Britských ostrovech, rok 1880.

church missionaries — Misionáři Církve v Echo Canyon v Utahu, rok 1867. První misionáři učili evangeliu v Anglii, Evropě a na ostrovech v Tichém oceánu.