Učení presidentů
Kapitola 6: Komunikace mezi Bohem a člověkem

Kapitola 6

Komunikace mezi Bohem a člověkem

President Brigham Young učil, že naší „první a nejpřednější povinností [je] hledat Pána, dokud neotevřeme stezku komunikace od Boha ke své vlastní duši“. Krátce po smrti proroka Josepha Smitha vyprávěl Brigham Young o snu, ve kterém ho Joseph navštívil a poučil: „Joseph pokročil směrem k nám, vypadal velmi vážně, ale přesto příjemně, a řekl: ,Řekni lidem, aby byli pokorní a věrní a aby si jistě uchovávali Ducha Páně, a ten je povede správně. Ať jsou opatrní a neodhánějí ten tichý a jemný hlas; ten je bude učit tomu, co mají dělat a kam mají jít; ten ponese plody království… Řekni bratřím, že pokud budou následovat ducha Páně, půjdou správně‘“ (JH). Všechny Boží děti mají výsadu být osvěcovány Duchem Kristovým a přijímat osobní zjevení skrze Ducha Svatého, když opravdově hledají Pána.

Učení Brighama Younga

Všem Božím dětem je dán Duch Kristův, aby je osvěcoval a pomáhal jim rozeznat dobro od zla.

Duch Páně osvěcuje každého člověka, který přichází na svět. Na zemi nežije nikdo, kdo není více či méně osvěcován Duchem Pána Ježíše. Říká se o něm, že je světlem světa. Osvěcuje každého člověka, který přichází na svět, a na každé osobě někdy spočívá duch pravdy [viz Jan 1:9; 8:12; Moroni 7:16; NaS 84:46] (DBY, 32).

Ani na okamžik nevěřím, že se na tváři země ode dnů Adama až do současnosti nacházel muž nebo žena, kteří by nebyli osvěcováni, poučováni a učeni zjeveními Ježíše Krista. „Cože! Nevědomí pohané?“ Ano, každá lidská bytost, která má zdravou mysl. Jsem dalek toho, abych věřil, že lidským dětem byla odepřena výsada obdržet Ducha Páně, aby je učil rozeznávat správné od špatného (DBY, 32).

Skálopevně… věřím, že není známo nic, leda skrze zjevení od Pána Ježíše Krista, ať je to v teologii, vědě nebo umění (DBY, 38).

Existují nadaní lidé, s velkým intelektem, schopni myšlení, mající znalost o všech důmyslných mechanismech; jsou v tom odborníky, i když nevědí, odkud svou inteligenci obdrželi. Duch Páně se ještě zcela [neustal] nesnadit s lidmi a poskytovat jim poznání a inteligenci; v důsledku toho jim zjevuje, poučuje je, učí je a vede (DBY, 33).

Bůh je zde – jeho vliv naplňuje nesmírnost prostoru. Má své posly ve všech dílech svých rukou. Bdí nad každým svým stvořením; zná všechny jejich skutky, jejich náklonnosti a myšlenky; neboť jeho inteligence a moc naplňuje nesmírnost prostoru [viz NaS 88:6–13]. Nikoli jeho osoba, ale jeho Duch; a on je zde a učí, vede a řídí národy země (DBY, 32).

Bůh hovoří ke svým dětem skrze zjevení.

Tento lid věří ve zjevení. Tento lid věřil a věří, že Pán promluvil z nebes. Věřili a věří, že Bůh podle svědectví Jana [viz Zjevení 14:6–7] vyslal anděly, aby hlásali věčné evangelium (DBY, 38).

Často slyšíme říkat, že v Církvi musejí být žijící zjevovatelé, aby na zemi mohlo být založeno království Boží a aby se mu dařilo. Uvedu další znění tohoto názoru. Říkám, že žijící zjevovatelé od Boha neboli Duch zjevení musejí být v každém jednotlivci a ve všech jednotlivcích, aby znali plán spasení a zůstávali na stezce, která je vede do přítomnosti Boží (DBY, 38).

Pán není všude osobně; ale má své zmocněnce, kteří za něho hovoří a jednají. Jeho andělé, jeho poslové, jeho apoštolové a služebníci jsou určeni a oprávněni jednat v jeho jménu. A jeho služebníci jsou oprávněni radit a nařizovat v největších záležitostech, i v těch, jež by mohly být považovány za zcela nicotné, aby poučovali, řídili a vedli jeho Svaté (DBY, 41).

Žádný člověk nemůže získat vliv v tomto království a sám v něm zůstat a zvelebovat své povolání, aniž by s ním byla moc Boží. Osoby musejí žít tak, aby se mohly těšit ze světla Svatého Ducha, jinak nebudou mít žádnou důvěru v sebe, své náboženství nebo ve svého Boha, a dříve či později se odvrátí od víry (DBY, 33).

Jeden muž se mě zeptal, jak prostřednictvím zjevení vedu tento lid. Učím je žít tak, aby jim Duch zjevení mohl den za dnem objasňovat jejich povinnosti a oni byli schopni vést se sami. Pro získání tohoto zjevení je nezbytné, aby lidé žili tak, aby jejich duch byl čistý a neposkvrněný jako list prázdného papíru, který leží na stole před [pisatelem] a je připraven přijmout jakékoli znaky, které na něj může pisatel napsat (DBY, 41).

Žádné pozemské dohady, žádné pozemské usuzování nemohou otevřít mysl inteligentních bytostí a ukázat jim nebeské věci; to může vykonat pouze Duch zjevení [viz 1. Korintským 2:9–14] (DBY, 37).

Zjevení od Pána Ježíše Krista, duch pravdy, odhalí vše, a všem, kteří ho vlastní, umožní rozpoznat pravdu od omylu, světlo od temnoty, věci Boží od věcí, které Boží nejsou. Je to jediná věc, která nám umožní porozumět evangeliu Syna Božího, vůli Boží a tomu, jak můžeme být spaseni. Následujte ho a povede vás k Bohu, Prameni světla, kde bude otevřená brána a mysl bude osvícena, takže uvidíme, poznáme a pochopíme věci takové, jaké jsou (DBY, 34).

Žádný člověk nemůže znát Ježíše Krista, ledaže mu to bylo zjeveno z nebe [viz 1. Korintským 12:3] (DBY, 37).

Bez přímého zjevení z nebe je nemožné, aby nějaká osoba plně porozuměla plánu spasení (DBY, 38).

Bez zjevení od Boha nevíme, kdo jsme, odkud jsme přišli, ani kdo stvořil zemi, na které žijeme, pohybujeme se a existujeme (DBY, 37).

Když Duch zjevení od Boha inspiruje člověka, jeho mysl je otevřena, aby viděl krásu, řád a slávu stvoření této země a jejích obyvatel, cíl jejího stvoření a záměr jejího Stvořitele pro to, aby ji zalidnil svými dětmi. Potom může jasně pochopit, že naše existence zde má jediný účel, a to oslavení a znovuzřízení do přítomnosti našeho Otce a Boha (DBY, 37).

Aby člověk správně porozuměl každé části a každému dílu zjevení Božích, jak jsou dávána dětem lidským nebo jakémukoli jedinci na nebi nebo na zemi, potřebuje Ducha, kterým byla dána – Ducha, který zjevuje takové záležitosti pro porozumění a činí je důvěrně známými pro mysl (DBY, 39).

Všichni ale máme žít tak, aby nám Duch zjevení mohl diktovat a psát do srdce a říkat nám, co máme dělat namísto tradic našich rodičů a učitelů. K tomu se ale musíme stát takovými, jako jsou malé děti; a Ježíš říká, že pokud se takovými nestaneme, nemůžeme vejít do království nebeského. Jak je to prosté! Žijme oproštěni od závisti, zášti, hněvu, sváru, hořkých pocitů a zlých řečí v našich rodinách a vůči našim sousedům a přátelům a všem obyvatelům země, všude, kde se s nimi setkáváme. Žijme tak, aby naše svědomí bylo čisté, neposkvrněné a jasné (DBY, 36).

Kdybyste obdrželi vidění nebo zjevení od Všemohoucího, takové, které by vám Pán dal ohledně vás samotných, nebo tohoto lidu, které byste ale neměli prozradit, protože byste k tomu nebyli příslušnou osobou nebo protože by to nemělo být v současnosti lidu známo, měli byste ho zavřít a zapečetit tak důkladně a uzamknout tak těsně, jak jsou pro vás zavřena, zapečetěna a uzamčena nebesa, a držet ho v tajnosti jako hrob. Pán nedůvěřuje těm, kteří odhalují tajemství, neboť takovým osobám se nemůže bezpečně zjevit (DBY, 40–41).

Jak to víme, že proroci psali slovo Páně? Zjevením. Jak to víme, že byl Joseph Smith povolán Bohem, aby na zemi založil jeho království? Zjevením. Jak to víme, že vedoucí tohoto lidu učí pravdu? Zjevením (DBY, 38).

Jak můžete poznat, že je dílo posledních dnů pravdivé? Můžete to poznat pouze duchem přímého zjevení z nebe. Co vám dokázalo pravdivost tohoto díla …? Nebyl to duch zjevení, který na vás spočinul? … Máte k němu den za dnem přidávat; máte přidávat tak, jak dává Pán – zde trochu a tam trochu a chovat jako poklad pravdu ve své víře a porozumění, dokud se nestanete dokonalými před Pánem a nebudete připraveni přijmout další věci království Božího (DBY, 36).

Když budete léta věrně pracovat, poznáte tuto prostou skutečnost – že pokud máte správné srdce a stále pokračujete v poslušnosti, pokračujete ve službě Bohu, pokračujete v modlitbě, bude ve vás Duch zjevení jako studnice vody tryskající k věčnému životu [viz NaS 19:38; 63:23]. Nechť se žádná osoba nepřestává modlit, protože nemá ducha modlitby, ani nedovolte žádné pozemské okolnosti, aby vás nutila ke spěchu, když konáte tuto důležitou povinnost. Když se budete sklánět před Pánem a prosit ho, aby vám požehnal, zjistíte prostě tento výsledek – Bůh vám rozmnoží požehnání časně i duchovně (DBY, 46).

Jednou z našich nejdůležitějších povinností je vyhledávat Boží vůli v každodenní modlitbě.

Kdybych měl stanovit prioritu mezi všemi povinnostmi, které jsou od dětí lidských vyžadovány, od první do poslední, na první a nejpřednější místo bych dal povinnost hledat Pána našeho Boha, dokud neotevřeme stezku komunikace z nebe na zem – od Boha ke své vlastní duši. Udržujte každou stezku svého srdce čistou a neposkvrněnou před ním (DBY, 41).

Přiblížíme-li se k němu, on se přiblíží k nám; budeme-li ho včas hledat, nalezneme ho; budeme-li den za dnem věrně a pilně používat svou mysl, abychom poznali mysl a vůli Boží a abychom jim porozuměli, je to tak snadné, ano, jářku snadnější než poznat mysl kohokoli jiného (DBY, 42).

Buďme pokorní, vroucí, poddajní a podrobující se vůli Páně a nebude žádné nebezpečí, ale namísto toho budeme mít jeho Ducha, aby nás vedl. Otevřeme-li ústa a budeme-li vzývat našeho Nebeského Otce ve jménu Ježíšově, budeme mít ducha modlitby (DBY, 44).

Pán říká: Můj lid mě bude vyhledávat kvůli požehnáním, která potřebuje. A místo zařazování modlitby mezi povinnosti, které na nás jako na Svatých posledních dnů spočívají, máme žít tak, abychom ji považovali za jednu z největších výsad, která nám byla poskytnuta; protože kdyby nebylo účinnosti modlitby, co by se stalo s námi jako s lidem i jako s jednotlivci? (DBY, 43.)

Povinností Svatých posledních dnů je modlit se bez ustání a ve všem vzdávat díky, uznávat ruku Páně ve všech věcech a podrobovat se jeho požadavkům (DBY, 42).

Nechť každý muž a každá žena vzývá jméno Páně, a nechť to také činí z čistého srdce, když jsou v práci, stejně jako ve své komůrce; když jsou na veřejnosti, stejně jako v soukromí, prosíce Otce ve jménu Ježíšově, aby jim žehnal, ochraňoval je a vedl a učil je cestě života a spasení a umožňoval jim žít tak, aby toto věčné spasení, po kterém toužíme, získali (DBY, 43).

Nezáleží na tom, zda vy nebo já jsme naladěni na modlitbu, když přijde čas modlitby, modlete se. Nejsme-li tak naladěni, máme se modlit, dokud se nenaladíme (DBY, 44).

Přicházejí za mnou někteří bratří a říkají: „Bratře Brighame, jsem povinen se modlit, když v sobě nemám ani kousek ducha modlitby?“ Je pravda, že lidé jsou občas tak zmateni, ustaraní a ztrápení, porouchal se jim pluh a další zařízení, zatoulala se jim zvířata a mate je tisíc věcí; náš úsudek nás přesto učí, že jsme povinni se modlit, ať již máme zvláštního ducha modlitby, či nikoli. Mou naukou je, že jste povinni se modlit; a když přijde doba modlitby, má John říci: „Toto je místo a čas k modlitbě; kolena ohněte se na podlahu, a udělejte to hned.“ John ale říká: „Nechci se modlit; nejsem na to naladěn.“ „Poklekni,“ říkám; „a ohni kolena,“ a on začíná přemýšlet a uvažovat. Můžete něco říci? Nemůžete říci: „Bože, buď milosrdný ke mně, hříšníkovi?“ Ano, to může učinit, může-li vystoupit a proklínat svého bližního pro nějaké špatné skutky. Nyní, Johne, otevři ústa a řekni: „Pane, buď ke mně milosrdný.“ „Já ale necítím ducha modlitby.“ To vás neomlouvá, protože víte, co je vaší povinností (DBY, 45).

Když vám ďábel říká, že se nemůžete modlit, když se hněváte, řekněte mu, že to není jeho věc, a modlete se do té doby, dokud nebude tento druh nepříčetnosti rozptýlen a mysl opět neovládne klid (DBY, 45).

Když ráno vstanete, předtím, než si dopřejete jediné sousto jídla, svolejte svou ženu a děti, skloňte se před Pánem, poproste ho, aby vám odpustil vaše hříchy a aby vás po celý den ochraňoval a chránil vás před pokušením a veškerým zlem, aby vedl vaše kroky správným směrem, abyste toho dne mohli udělat něco, co prospěje království Božímu na zemi. Máte na to čas? Starší, sestry, máte čas na modlitbu? (DBY, 44.)

Pomodlete se vždy předtím, než jdete pracovat. Nikdy na to nezapomeňte. Otec – hlava rodiny – nemá nikdy opomenout svolat svou rodinu a zasvětit sebe i je Pánu zástupů a poprosit o vedení a řízení jeho Svatého Ducha, aby je po celý den vedl – právě v onen den. Veď nás v tento den, provázej nás v tento den, zachovávej nás v tento den, ochraňuj nás před tím, abychom v tento den hřešili proti tobě nebo jakékoli bytosti, která je v nebi nebo na zemi! Budeme-li to dělat každý den, budeme v poslední den svého života připraveni těšit se vyšší slávě (DBY, 44).

Víte, že v naší víře a náboženství je jedna zvláštnost, nikdy nežádat Pána, aby něco učinil, aniž bychom byli ochotni pomoci mu vším, čeho jsme schopni; a Pán potom udělá zbytek (DBY, 43).

Nebudu žádat Pána, aby dělal to, co nejsem ochoten udělat já (DBY, 43).

Kdybych ho prosil, aby mi dal moudrost týkající se jakéhokoli životního požadavku nebo ohledně mého vlastního směru nebo směru mých přátel, mé rodiny, mých dětí nebo těch, jimž předsedám, a nezískal od něho žádnou odpověď, a potom bych dělal to nejlepší, čemu mě učí můj úsudek, on je zavázán onu záležitost přijmout a ctít a v každém ohledu tak učiní (DBY, 43).

Nechť každý Svatý, když se modlí, prosí Boha o věci, které potřebuje, aby mu umožnily podporovat spravedlivost na zemi. Pokud nevíte, o co prosit, dovolte mi, abych vám řekl, jak se máte modlit. Při modlitbě v soukromí se svou rodinou, když nevíte, o co prosit, pokořte se před svým Otcem v nebi a úpěnlivě ho proste, aby vás vedl inspirací Svatého Ducha a aby vedl tento lid a řídil záležitosti svého království na zemi, a potom skončete. Proste ho, aby vás postavil tam, kde vás chce mít, a pověděl vám, co chce, abyste dělali, a aby pocítil, že jste pro to k dispozici (DBY, 45–46).

Nechť jsou všechny osoby vroucí v modlitbě, dokud nepoznají věci Boží pro sebe a nezískají jistotu, že kráčejí po stezce, která vede k věčnému životu; potom zmizí závist, dítě nevědomosti, a žádný člověk nebude mít sklon vyvyšovat se nad druhého; neboť takový pocit nemá v řádu nebe místa. Ježíš Kristus se nikdy nechtěl lišit od svého Otce. Byli a jsou jedno. Jsou-li lidé vedeni zjeveními Ježíše Krista a jsou-li si této skutečnosti skrze svou věrnost vědomi, žádný strach, že by nebyli jedno v Ježíši Kristu a neviděli okem v oko (DBY, 42).

Doporučení ke studiu

Všem Božím dětem je dán Duch Kristův, aby je osvěcoval a pomáhal jim rozeznat dobro od zla.

  • Přemýšlejte o působení světla Kristova neboli Ducha Páně. (Viz také Průvodce písmy, „Světlo, Světlo Kristovo“; NaS 88:6–13; Moroni 7:12–19.) Co to znamená být „osvěcován Duchem Pána Ježíše“?

  • Jak můžeme poznat věčná měřítka „správného“ a „špatného“?

  • Jak se podle presidenta Younga Duch Páně stále ještě „namáhá s lidmi“?

  • Jakou mocí, která „naplňuje nezměrnost prostoru“, působí Pán na své děti? V jakém smyslu není Bůh od nikoho z nás daleko? (Viz také Skutky 17:27.) Jaké vidíte důkazy toho, že Bůh ovlivňuje události na celém světě?

Bůh hovoří ke svým dětem skrze zjevení.

  • Kdo je Pánem oprávněn přijímat zjevení pro celou Církev? (Viz také NaS 21:4–5; 28:2; 43:3–4; 90:3–5.) Kdo jsou „žijící zjevovatelé“? Jaké jsou naše zodpovědnosti vůči žijícím zjevovatelům?

  • President Young řekl, že učení o spasení lze poznat pouze zjevením. Jaká zjevení nám Pán poskytne jako jedincům? (Viz také 2. Nefi 32:5; Numeri 11:29.)

  • Jak můžeme podle presidenta Younga poznat, že jsme vedeni v souladu s vůlí Boží? Za jakých podmínek můžeme ve svém životě „den za dnem“ přijímat zjevení, jež nás vede?

  • Jaký slib je dáván těm, kteří „léta věrně“ pracují s modlitbou, poslušností a ve službě? Jaké zkušenosti, které máte s modlitbou, vám pomáhají přizvat do vašeho života Ducha?

Jednou z našich nejdůležitějších povinností je vyhledávat Boží vůli v každodenní modlitbě.

  • Co je podle presidenta Brighama Younga naší „první a nejpřednější“ povinností jako členů Církve?

  • Za jakých podmínek budeme pravděpodobně mít „Ducha, aby nás vedl“? (Viz také 3. Nefi 19:9, 24.)

  • Jakou konkrétní radu dal president Young ohledně modlitby?

  • Jaké důrazné napomenutí dal president Young těm, kteří nejsou naladěni na modlitbu?