Všechny děti tvé budou poučovány
Děti potřebují vědět, že mít víru ve Spasitele a následovat Jej jim pomůže získat pokoj v tomto rozbouřeném světě.
Nedávné katastrofy ve světě se dotkly našeho srdce. Obzvláště těžce na nás doléhá utrpení dětí, které jsou nevinnými oběťmi. Viděli jsme děti bez rodiny, která by se o ně postarala, ochraňovala je a měla je ráda. V srdci toužíme něco udělat – cokoli, co by zmírnilo jejich utrpení a co by jim do života přineslo naději. Jsme vděčni za to, že máme příležitosti pomáhat. Povzbuzuje nás úsilí mnoha lidí, kteří pomáhají těmto dětem.
Nemusíme však chodit daleko, abychom našli děti, které žijí v odlišných, ale přesto obtížných, poměrech. Nevědomky můžeme přehlédnout děti, které jsou kolem nás. Jsme si skutečně vědomi nebezpečných poměrů obklopujících naše vlastní děti? Obvykle dokážeme určit, zda jsou uspokojeny jejich fyzické potřeby, ale co jejich potřeby duchovní? Vědí o světle a pokoji evangelia Ježíše Krista? Písma učí: „Všechny děti tvé budou poučovány Pánem; a veliký bude pokoj dětí tvých.“1
Děti potřebují pokoj, který pochází ze znalosti, že mají milujícího Nebeského Otce, který poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby přinesl světu světlo a naději. Je to na nás, dospělých, abychom děti k onomu pokoji a světlu směrovali.
Vážný duchovní stav některých dětí v dnešním světě je znázorněn na obraze dánského malíře Carla Blocha. Tento obraz krásně ilustruje příběh z písem, který se nachází v Janovi v 5. kapitole. Kristus, ten, který uzdravuje a utěšuje, je hlavním motivem obrazu. Zvedá přikrývku z muže, který byl od narození nemocný. Tento muž čeká na zázrak uzdravení v rybníku Bethesda, ale nemá nikoho, kdo by mu pomohl. Jak tento muž čeká a doufá v zázrak, objeví se v jeho přítomnosti Kristus s mocí uzdravit jej.
Na pozadí obrazu je několik postav, ale žádná z nich se nedívá přímo na Krista. Pán stojí mezi nimi, a přesto pouze jediný muž vidí, kdo to je. Zdá se, že všichni ostatní pokračují ve své každodenní činnosti a nejsou si vědomi Ježíšovy velké moci a zázraku, který se odehraje v jejich přítomnosti. Jedno dítě a žena, snad jeho matka, mají Ježíše v zorném poli; ale i oni, stejně jako ostatní, upírají oči jinam. Jsou v bezprostřední přítomnosti Spasitele, ale tato žena dítě ke Spasiteli nevede. Ráda bych věděla, zda bychom i my promeškali tuto příležitost přijít ke Kristu? Rozptylují nás zážitky ze života a otupují nám duchovní zrak natolik, že nejsme schopni soustředit se na to nejdůležitější? Říkám si, nepromeškáváme i my příležitosti učit se od Pána a pociťovat Jeho lásku? Nepromeškáváme příležitosti dělit se s ostatními – obzvláště s dětmi – o to nejdůležitější, o evangelium Ježíše Krista? Všichni jsme viděli, jak děti a mládež stojí zmateně v davech a touží se dozvědět, co je nejdůležitější.
Téměř slyším, jak toto dítě, stejně jako další děti, vykřikují slova, která mnozí z nás zpívali, „uč mě kráčet v světle Boží moci“. Pamatujete si ta slova:
Uč mě kráčet v světle Boží moci,
uč mě k Otci v nebi se modliti.
Nauč mě znáti jen dobré věci,
nauč mě ve světle choditi.2
Učíme své děti znát krásu, moc a zázraky evangelia Ježíše Krista, pociťovat je a radovat se z nich? President Gordon B. Hinckley nám radí: „Vyživujme své děti znalostí o Tom, kterého nazýváme Pánem Ježíšem Kristem. Učme své děti velkolepým spásným zásadám evangelia.“3 Děti potřebují vědět, že mít víru ve Spasitele a následovat Jej jim pomůže získat pokoj v tomto rozbouřeném světě.
Jak máme učit své děti? Můžeme následovat příklad Spasitele. V Knize Mormonově čteme, jak se vzkříšený Spasitel ukázal obyvatelům západní polokoule. Zatímco vyučoval lid, shromáždil děti kolem sebe. Poklekl a modlil se s dětmi, i za ně. Požehnal jedno dítě po druhém. Pociťoval radost z jejich přítomnosti a otevřel nebesa, aby děti mohly být vyučovány shůry.
Když s vámi děti sedí u rodinného jídelního stolu, když se účastní každodenní rodinné modlitby a studia písem a rodinného domácího večera, následujete příklad Spasitele tím, že je máte rádi a učíte je. Když tak činíte, dejte jim poznat, že vaše rodina se společně snaží dodržovat přikázání a že se snaží být hodna toho, aby mohla být věčnou rodinou. Během důvěrných chvilek strávených s dítětem se může stát, že nás Duch pobídne k tomu, abychom položili tu správnou otázku nebo abychom řekli to, co našim dětem pomůže poznávat Pánovo světlo a pociťovat ho. Když budeme připravovat tyto příležitosti, Duch nás povede.
Máme mezi sebou báječné, schopné děti. Můžeme jim pomoci nalézt pokoj v tomto životě i v životě příštím.
Děti musejí zažít světlo Kristovo, aby si mohly toto světlo volit a odolávat temnotě. Mojžíš měl podivuhodný zážitek, když byl proměněn a spatřil Boha svýma duchovníma očima. Poté, co byl Mojžíš vyučován Bohem a co spatřil Jeho slávu a dílo, přišel za ním Satan s temnotou a zmatkem. Díky tomu, že Mojžíš zakusil světlo a slávu Boží, věděl, jaký je mezi nimi rozdíl. Směle se Satanovi postavil a řekl: „Kdo jsi? Neboť viz, já jsem syn Boží.“4
Děti musejí být naplněny světlem evangelia, aby, když přijde pokušení, mohly říci: „Já vím, kdo jsem. Já jsem dítě Boží. Já vím, co musím udělat. Musím být pokřtěn, obdržet Ducha Svatého a dodržovat přikázání.“ Poté mohou děti říci: „Já vím, kým se mohu stát. Mohu se stát spravedlivou mladou ženou“ nebo „mohu se stát spravedlivým mladým mužem a obdržet kněžství“. Děti naplněné touto znalostí a světlem se mohou rozhodnout, že odmítnou temnotu a obrátí se ke světlu a k pokoji evangelia.
Děti, které chovají evangelium ve svém srdci, rozpoznávají ve svém životě ruku Páně. Děti toho vědí více, než se někdy domníváme, a mohou toho zvládnout více, než si někdy myslíme. Poznala jsem, že děti, které se těší světlu evangelia, věří. Ony nepochybují. Jedenáctiletá Samantha řekla: „Vím, že evangelium je pravdivé, protože to pociťuji.“ Tříletý Benjamin řekl: „Vím, že Nebeský Otec slyší mé modlitby a odpovídá na ně, protože mě má rád.“ Děti, které mají světlo evangelia, říkají: „Když se rozhodnu, že budu následovat vnuknutí Ducha Svatého, poznávám, že řídí můj život, protože jsem šťastný.“
Sam začíná rozumět pocitům, které pocházejí od Ducha Svatého. Když se ho matka zeptala: „Kdo je Duch Svatý?“ odpověděl: „Je to pocit tepla tady uvnitř.“ Sam také pochopil, že když byl jeho bratříček, kterému byly dva týdny, nemocný, byl to Duch Svatý, kdo jej povzbuzoval, aby se modlil o Pánovu pomoc.
Pociťujete ten pokoj, který tyto děti mají?
K učení dětí je zapotřebí více než jen touha. Vyžaduje to od nás píli. Již jsem se zmínila o písni „Nauč mě kráčet ve světle“, kterou napsala Clara McMasterová. Sestra McMasterová mi vyprávěla, že když sloužila v generální komisi Primárek, dostala za úkol napsat píseň o učení dětí. Tento úkol se jí zdál obzvláště těžký a modlila se, aby věděla, jak začít a jak tento úkol dokončit.
Když po velkém úsilí svou práci odevzdala, bylo jí řečeno, že to ještě není ono. Neřekli jí, co má změnit, jen aby ve svém úsilí pokračovala, dokud to nebude správně. Byla duchovně vyčerpaná a nevěděla, jak postupovat dál. Znovu vyhledala vedení u Pána, provedla změny a odevzdala další verzi. Tento postup se opakoval třikrát, až jí konečně bylo řečeno, že je to dokonalé a že už nemusí nic měnit.
Přestože bylo mnoho okamžiků, kdy to sestra McMasterová chtěla vzdát, vytrvale pracovala na tom, oč byla požádána a co, jak doufala, požehná život dětí. Její inspirovanou píseň zpívají dospělí a děti v mnoha zemích a v mnoha jazycích. Tato píseň vyjadřuje touhu mého srdce – aby se všechny děti naučily kráčet ve světle evangelia Ježíše Krista. Tato píseň začíná prosbou dítěte „Uč mě kráčet v světle Boží moci“ a končí závazkem „že chodíme ve Tvé blízkosti“.5
Výuka dětí nás bude stát čas a úsilí, ale nesmíme se nechat rozptýlit nebo to vzdát. Naše děti potřebují, aby se naplnil slib: „A veliký bude pokoj dětí tvých.“6 Nenechte žádné dítě pochybovat o tom, zda ho Nebeský Otec a Ježíš Kristus milují. Dejte všem dětem poznat, kdo jsou, co mají dělat a kým se mohou stát.
Jsem vděčná všem, kteří dětem podávají pomocnou ruku, mají je rádi a učí je, že bez ohledu na jejich světské poměry mohou pociťovat pokoj světla evangelia a obdržet sliby Páně.
Ráda bych promluvila zvláště k dětem po celém světě. Poznala jsem některé z vás tady a některé z vás na místech, jako jsou Afrika, Filipíny, Korea a nedávno Ukrajina a Rusko. Navštívila jsem vás v Primárkách, a dokonce i v dětských nemocnicích. Doufám, že víte, jak moc vás má ráda vaše rodina, vaši učitelé v Primárkách, a co je nejdůležitější, Nebeský Otec a Ježíš Kristus.
Nikdy se nespokojte s ničím méně, než s výsadami a požehnáními, která vám nabízí Bůh. Měřítka, která dodržujete ve svém oblékání, v mluvě a v chování, jsou vnějším projevem vašeho vnitřního závazku následovat plán, který pro vás Nebeský Otec má.
Máte na mě větší vliv, než si dokážete představit. Děkuji vám za radost a naději, kterou vnášíte do srdce mně, svým vedoucím Primárek a zvláště svým rodičům. Nezapomeňte prosím vyjádřit své poděkování těm, kteří vás mají rádi a učí vás. Já vím, a chci, abyste to věděli i vy, že jste děti Boží, že vás Nebeský Otec miluje a že se k Němu můžete modlit vždy a všude. Snažte se mít vždy na paměti Ježíše Krista a následovat Ho, a to vám bude nyní přinášet do života světlo a pokoj, a bude vám to dávat naději ve věčnost. O tomto svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.