Nyní je čas se připravit
Nyní je čas připravit se na setkání s Bohem. Zítra již může být příliš pozdě.
Drazí bratři a sestry, od doby konání naší poslední generální konference má drahá žena – má milovaná manželka, která se mnou byla 59 let – zemřela. Byla sobota, kdy jsem výjimečně neměl žádný církevní úkol, a tak jsem byl doma a společně jsme pracovali. Ona vyprala prádlo. Já jsem jí ho pomohl odnést, složit a uložit na místo. Poté, zatímco jsme seděli na pohovce, drželi se za ruce a dívali se na televizi, se má drahocenná Dantzel pokojně odebrala na věčnost. Její smrt přišla náhle a neočekávaně. Pouhé čtyři dny předtím se ve zprávě od našeho lékaře po obvyklé prohlídce uvádělo, že její laboratorní testy jsou v pořádku. Poté, co má snaha oživit ji byla marná, mě přemohl pocit úděsu a zármutku. Má nejbližší přítelkyně, andělská matka našich 10 dětí, babička našich 56 vnoučat nám byla odňata.
Dantzel nebyla jen milovaná a milující manželka. Byla také učitelka: svým vznešeným příkladem učila víře, ctnosti, poslušnosti a milosrdenství. Učila mě, jak naslouchat a jak milovat. Díky ní znám veškerá požehnání, ze kterých se kdy může těšit manžel, otec a dědeček.
S hlubokou vděčností si cením nesmírného projevu lásky od drahých přátel z celého světa. Přišlo nespočetně dopisů, lidé často volali, obdrželi jsme mnoho lístků a dalších vzkazů. Všechny tyto pocty vyjadřovaly láskyplný obdiv k ní a soucit k nám, které zde zanechala. Těchto vzkazů bylo tak veliké množství, že jsme, s politováním, nebyli schopni odpovědět na všechny jednotlivě. Rád bych poděkoval každému z vás za velikou laskavost, kterou jste nám projevili. Velmi, opravdu velmi, vám děkuji. Vaše projevy nám přinesly velkou útěchu v tomto bolestném období naší rodiny. Skutečně milujeme drahou Dantzel! Schází nám!
Z jejího náhlého odchodu můžeme získat jedno velmi důležité ponaučení: nyní je čas připravit se na setkání s Bohem. Zítra již může být příliš pozdě. Proroci po celé věky prohlašovali: „Tento život je dobou na to, aby se lidé připravili na setkání s Bohem… [Neodkládejte] den pokání svého.“1
Je třeba se připravit nyní
Přesto ho mnozí odkládají.2 Prorok nás varuje: „Nebudete moci říci… Budu činiti pokání, vrátím se k Bohu svému. Nikoli, to nebudete moci říci; neboť tentýž duch, který ovládá tělo vaše v době, kdy odcházíte z tohoto života, tentýž duch bude… ovládati tělo vaše na onom věčném světě.“3 Jiný prorok dodává: „Ten, kdo je špinavý, bude špinavý nadále; a ten, kdo je spravedlivý, bude spravedlivý nadále.“4
Je nádherné poznání, že „jakéhokoli základu inteligence dosáhneme v tomto životě, ten povstane s námi při vzkříšení“.5 Od proroka Josepha Smitha se také dozvídáme, že „Bůh… stanovil… čas,… kdy přivede všechny své jedince, kteří byli poslušni Jeho hlasu a dodržovali Jeho přikázání, do svého celestiálního odpočinutí. Toto odpočinutí6 je naplněno takovou dokonalostí a slávou, že člověk se musí připravit, než do něj podle zákonů tohoto království může vstoupit a těšit se z jeho požehnání… Bůh dal lidské rodině určité zákony, které, jsou-li dodržovány, je dostatečně připraví na to, aby toto odpočinutí zdědili.“7 Sestra Nelsonová byla připravena velmi dobře!
Onen slavný cíl se zdá být velmi vzdálený, pokud má člověk pocit, že je na dně kvůli světskému trápení a sklíčenosti. Pamatuji si, jak jeden můj přítel, když procházel těžkým obdobím, zvolal: „Proč jsem se vůbec narodil?“ Boží plán odpovídá na jeho otázku. Vstoupili jsme do tohoto života, abychom získali fyzické tělo. Můžeme se zamilovat a uzavřít sňatek. Můžeme mít děti a můžeme zažít zkoušky smrtelného života. (Odpusťte mi prosím, že se jedním dechem zmiňuji o dětech i životních zkouškách. Mám dojem, že obé je součástí našeho růstu.) Církev byla znovuzřízena – země byla stvořena – aby tyto rodiny mohly být zpečetěny ve svatých chrámech. Jinak by byla celá země „zcela zpustošena“.8
Přišli jsme, abychom byli zkoušeni, abychom byli prověřováni a abychom se mohli rozhodovat.9 Naše rozhodnutí určují náš osud. Jsme „svobodni, [abychom] si zvolili svobodu a věčný život skrze velikého Prostředníka,… nebo [abychom] si zvolili zajetí a smrt“.10 Ti, kteří si volí Pánovu cestu, budou pravděpodobně snášet pronásledování.11 Jejich odměna je však jistá. Ti, kteří prokáží svou věrnost, „zdědí království Boží… a radost jejich bude plná na věky“.12 Sestra Nelsonová získala tuto odměnu. To mně a naší rodině přináší velikou útěchu!
Zkoušky a prověřování se týkají jak bohatých, tak chudých. Před mnoha lety jsem byl požádán, abych operoval jednoho velmi bohatého muže. Biopsie získaná během operace potvrdila, že měl v pokročilém stádiu rakovinu, která se rozšířila do celého těla. Když jsem ho s tím seznámil, ve své okamžité reakci se spoléhal na své bohatství. Šel by kamkoli a udělal by cokoli, aby se vyléčil. Myslel si, že si může koupit své zdraví. Krátce nato však zemřel. Kdosi se zeptal: „Jak velké bohatství po sobě zanechal?“ Odpověď samozřejmě zněla: „Veškeré!“
Jeho priority se soustřeďovaly na věci tohoto světa. Žebřík jeho úspěchu se opíral o špatnou zeď. Myslím na něj, když čtu tento verš z písem: „Vizte, vaše dny zkoušky pominuly; odkládali jste den spasení svého, až je… příliš pozdě.“13
V přímém protikladu s tím se sestra Nelsonová připravovala po celý život na chvíli, kdy se vrátí k Bohu. Žila každý den tak, jako kdyby byl jejím posledním. Vážila si každé hodiny a uvědomovala si přitom, že čas na zemi je vzácný.
Někteří lidé žijí tak, jako kdyby neexistoval žádný den zúčtování. Jiní plýtvají dnešním časem tím, že jsou ochromeni obavami ze zítřka či si dělají paralyzující starosti kvůli chybám ze včerejška. Každý z nás by udělal dobře, kdyby dbal na básníkova slova napsaná na slunečních hodinách:
Stín, který na ciferník vrhám,
odděluje budoucnost od minulosti.
Před stínem spí ještě nezrozená hodina,
v temnotě a mimo dosah tvé moci.
Za stínem, kam se již nelze vrátit,
je hodina minulá, která již není tvá.
Pouze jednu hodinu máš ve své moci –
ono NYNÍ, na které teď slunce stín vrhá.14
Jak se můžeme připravit?
Nyní je ten vhodný čas. Jak se však můžeme připravit? Začněte pokáním! V písmech se praví: „Jestliže jste se snažili jednati zlovolně ve dnech své zkoušky, pak budete shledáni nečistými před soudcovskou stolicí Boží;… žádná nečistá věc nemůže přebývati s Bohem.“15 On stanovil toto jednoduché pravidlo: „Pokud se neřídíte zákonem mým, nemůžete dosáhnouti této slávy.“16
Nyní je čas na to, abychom projevovali úctu ke svému fyzickému tělu. Toto tělo slouží jako schránka našeho ducha po celou věčnost. Fyzické choutky mají být ovládány vůlí našeho ducha. Musíme „[popírat] v sobě veškerou bezbožnost“.17 Musíme „[zanechati] všeho zlého a [přilnouti] ke všemu dobrému, [a žíti] každým slovem, jež vychází z úst Božích“.18
Kvůli častým a hrozivým kalamitám ve světě někteří lidé pochybují o existenci Boží. On se nám však ve skutečnosti snaží pomoci. Zjevil tato slova: „Jak často jsem na vás volal ústy služebníků svých a skrze službu andělů a svým vlastním hlasem a hlasem hromů a… bouří,… zemětřesení… velikých krupobití,… hladu a morů všemožného druhu… a spasil bych vás věčným spasením, ale vy jste nechtěli!“19
On doufá, že získáme věčný život. Věčný život si zasloužíme poslušností smluv a obřadů chrámu – vykonaných pro sebe, pro své rodiny a pro své předky. Bez nich nemůžeme být učiněni dokonalými.20 Nemůžeme se dostat do přítomnosti Boží pouze tím, že si to budeme přát. Musíme být poslušni zákonů, na nichž jsou tato požehnání založena.21
Boží plán je spravedlivý. Dokonce i ti, „kdož zemřeli bez poznání tohoto evangelia, kdož by ho přijali, kdyby jim bylo dovoleno zůstati, budou dědici celestiálního království Božího“.22 Jeho plán je také milosrdný. On bude „souditi všechny lidi podle skutků jejich, podle přání srdce jejich“.23
Nyní je čas, abychom zapsali své jméno mezi lid Boží. To činíme tím, že platíme desátek. On požaduje desátek po svých lidech, aby jim mohl žehnat.24 Sestra Nelsonová tomuto učila naši rodinu stále dokola.25
Nyní je čas, abychom srovnali své cíle s cíli Božími. Jeho dílo a Jeho sláva – „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“26 – se může stát i naším dílem a slávou. O chrámovém sňatku Spasitel prohlásil: „Jestliže se muž ožení s manželkou skrze slovo mé, což je zákon můj, a skrze novou a věčnou smlouvu,… [oni zdědí] trůny, království, knížectví a moci, panství,… oslavení a [slávu] ve všech věcech“.27 Musíme následovat příklad Pána, milovat jako On, modlit se jako On a vytrvat do konce jako On.28
Důležitost smrti v Božím věčném plánu
Smrt je nezbytnou součástí naší věčné existence. Nikdo neví, kdy přijde, ale je podstatným prvkem Božího velikého plánu štěstí.29 Díky usmíření Páně je konečné vzkříšení skutečností a věčný život je možností pro celé lidstvo.30 Tato možnost se stává skutečností, když jsme poslušni Božího zákona. On řekl: „Pokud nebudete zachovávati přikázání má,… v žádném případě nevstoupíte do království nebeského.“31 Jednoho dne budeme souzeni Pánem32 a půjdeme do vlastního příbytku, který je připraven v nebeském domě našeho Otce.33 Celestiální sláva čeká na ty, kteří byli věrni laskavým přikázáním Božím.34
Bratři a sestry, žijeme, abychom zemřeli, a umíráme, abychom žili – v jiné sféře. Jsme-li dobře připraveni, smrt nenahání žádnou hrůzu. Z věčného hlediska je smrt předčasná pouze pro ty, kteří nejsou připraveni setkat se s Bohem.
Nyní je čas se připravit. Když pak smrt přijde, můžeme jít vstříc celestiální slávě, kterou Nebeský Otec připravil pro své věrné děti. Mezitím je pro truchlící pozůstalé – jako například pro naši rodinu a pro mne – osten smrti zmírněn vytrvalou vírou v Krista, dokonalým jasem naděje, láskou k Bohu a ke všem lidem a hlubokou touhou jim sloužit.35 Tato víra, tato naděje, tato láska nás uzpůsobí k tomu, abychom vstoupili do Boží svaté přítomnosti a abychom, se svými věčnými partnery a rodinami, s Ním přebývali navěky. O tomto svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.