Úvodní proslov
Naše břímě na cestě vpřed je obrovské. Ale naše příležitost je nádherná.
Milovaní bratři a sestry, jménem celosvětového členstva této Církve vyjadřuji našim bližním a přátelům z řad katolíků, v této době jejich velikého zármutku, naši upřímnou soustrast. Papež Jan Pavel II. pracoval neúnavně, aby křesťanství pokročilo kupředu, aby ulehčil břímě chudým a aby bez bázně obhajoval morální hodnoty a lidskou důstojnost. Bude velice postrádán, zvláště ho bude postrádat velmi mnoho těch, kteří spoléhali na jeho vedení.
A teď, bratři a sestry, si myslím, že bude vhodné, když v úvodu této konference řeknu několik slov o zodpovědnostech týkajících se našeho správcovství v uplynulých 10 letech.
12. března 1995 nám byla udělena veliká a posvátná odpovědnost předsednictví.
Na konferenci, která následovala, jsem prohlásil:
„Bratři a sestry, nastal čas, abychom dosáhli o trochu výše, abychom pozvedli zrak a abychom rozšířili mysl k lepšímu a hlubšímu pochopení velkolepého mileniálního poslání této Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Toto je období, kdy musíme být silní. Je to čas, kdy musíme jít bez váhání kupředu, protože dobře známe význam, šířku a důležitost našeho poslání. Je to čas, kdy musíme dělat to, co je správné, bez ohledu na to, co by mohlo následovat. Je to čas, kdy máme být shledáni jako ti, kteří dodržují přikázání. Je to období, kdy máme projevovat laskavost a lásku těm, kteří mají soužení, a těm, kteří bloudí v temnotě a kteří se trápí. Je to čas, kdy musíme být navzájem ohleduplní a dobří, slušní a zdvořilí, ať jednáme s kýmkoli. Jinými slovy, stát se podobnějšími Kristu.“ („This Is the Work of the Master“, Ensign, May 1995, 71.)
Vy musíte posoudit, jak dalece se nám podařilo naplnit výzvu danou před 10 lety.
Toto uplynulé desetiletí bylo nádherným obdobím v historii Církve. Nastal pozoruhodný rozkvět tohoto díla. Dosáhli jsme mnoha významných úspěchů.
Tento pokrok není pouze dílem Prvního předsednictva, Kvora Dvanácti, Sedmdesáti nebo Předsedajícího biskupstva. Je to výsledek víry, modliteb, úsilí, oddané služby každého člena předsednictva kůlu nebo vysoké rady, každého biskupstva a předsednictva kvora, každého předsednictva pomocné organizace; a každého věrného a aktivního člena této Církve kdekoli ve světě.
Každému z vás, ať jste kdekoli, jsou určena tato slova, jež vyjadřují pocity mého srdce, a děkuji vám za vaši velkou a obětavou službu. Jak úžasným jste lidem!
Majestátnost a nádhera evangelia Ježíše Krista, které bylo znovuzřízeno prorokem Josephem Smithem, září dnes oslňujícím jasem.
Teď, když stojíme na konci těchto let a ohlížíme se zpět, nesmíme být domýšliví nebo pyšní, ale můžeme pokorně pociťovat vděčnost za to, čeho bylo dosaženo v rozmanitých činnostech.
Například Církev roste napříč světem tak, že počet členů mimo Severní Ameriku převyšuje počet členů v Severní Americe. Stali jsme se velikou mezinárodní rodinou roztroušenou ve 160 zemích.
V těchto uplynulých 10 letech bylo vytvořeno více než 500 nových kůlů a více než 4000 nových sborů a odboček. Připojily se k nám tři miliony nových členů.
Počet zapsaných v našem vzdělávacím systému se zdvojnásobil, zvýšil se asi o 200 000. Z velké části jsou naši mladí silnější a věrnější.
Byl vytvořen Stálý vzdělávací fond. Začínali jsme s ničím, jen s nadějí a vírou. Dnes dostává pomoc téměř 18 000 mladých lidí. Žijí v 27 různých zemích. Získávají vzdělání a dostávají se z bahna chudoby, v níž oni a jejich předkové žili po generace. Jejich schopnosti se tříbí a jejich výdělky se znásobují.
Velice jsme zvýšili počet chrámů. V roce 1995 jich bylo 47. Dnes je jich 119 a další tři budou zasvěceny letos.
V roce 1995 jsme měli Knihu Mormonovu v 87 jazycích. Dnes ji máme ve 106 jazycích.
Během těchto uplynulých 10 let se rozdalo padesát jedna milionů výtisků Knihy Mormonovy.
Postavili jsme doslova tisíce budov po celém světě. Jsou kvalitnější a lépe vyhovují našim potřebám než ty, které byl postaveny dříve.
Kromě toho jsme postavili tento pozoruhodný sál, z něhož dnes hovoříme, jedinečné a nádherné Konferenční centrum zde v Salt Lake City.
Kromě toho všeho a mnoha dalšího pomáháme po celém světě těm, kteří jsou v nouzi a jsou potřební, ať jsou kdekoli. V uplynulých 10 letech jsme věnovali v hotovosti nebo ve zboží stovky milionů dolarů na humanitární pomoc těm, kteří nejsou naší víry.
Cestujeme po celém světě a vydáváme svědectví o tomto díle Všemohoucího. Během těchto let jsem já osobně najezdil asi jeden a půl milionu kilometrů a navštívil jsem asi 70 zemí. Moje milovaná společnice cestovala se mnou ještě v loňském roce, pak ale 6. dubna odešla. Je mi bez ní smutno.
Naše naděje týkající se budoucnosti je veliká a naše víra silná.
Víme, že jsme se sotva dotkli povrchu toho, co přijde v příštích letech, které leží před námi.
Jsem zde již pětadevadesátým rokem. Nikdy mě nenapadlo, že budu žít tak dlouho. Můj život mi připomíná ceduli, která kdesi v Texasu visela na zprohýbaném drátěném plotě připevněná rezavým drátem. Stálo na ní:
Sucho nás spalovalo,
povodně nás vyplavily,
úrodu spásla divoká zvěř,
Šerif nás vydal napospas.
Ještě jsme tady!
Doufám, že budu mít tu výsadu vídat se s vámi, milovaní přátelé a spolupracovníci, dokud mi to Pán dovolí. A doufám, že služba bude přijatelná.
Naším základem je evangelium Pána Ježíše Krista. Máme pravomoc svatého kněžství, znovuzřízeného pod rukama těch, kteří ho přijali přímo od našeho Pána. Opona se zvedla a Bůh nebe a Jeho Milovaný Syn promluvili k Josephovi, mladému prorokovi, aby otevřeli tuto poslední a závěrečnou dispensaci.
Naše břímě na cestě vpřed je obrovské. Ale naše příležitost je nádherná.
A nyní opakuji to, co jsem řekl před 10 lety: „[Dosáhněme] o trochu výše… [pozvedněme] zrak a… [rozšiřme] mysl k lepšímu a hlubšímu pochopení velkolepého mileniálního poslání této Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.“
K tomu vás, bratři a sestry, dnes dopoledne vyzývám. Zahajujeme tuto konferenci a já vám posílám svou lásku, požehnání a vděčnost. Kéž Duch Páně řídí vše, co máme před sebou, o to se pokorně modlím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.