Považujte si rady těch, kteří jsou sehnuti věkem

Starší Stephen B. Oveson

Kvorum Sedmdesáti

Kéž bychom… dokázali hlouběji pronikat do svědectví a kéž bychom dokázali více oceňovat jeho sílu, obzvláště je-li toto svědectví vydáváno těmi, kteří jsou [sehnuti věkem].

Milí bratři a sestry, zatímco se připravujeme naslouchat závěrečnému proslovu presidenta Gordona B. Hinckleyho na konci této nádherné generální konference, horoucně doufám, že pocítíme, jak jsme požehnaní, že jsme od proroků a apoštolů Páně mohli obdržet souhrn moudrosti a nabádání, která nás, pokud jich budeme dbát a řídit se jimi, pomohou nasměrovat blíže k našemu Spasiteli. Máme být obzvláště vděčni za to, že žijeme v době, kdy vedoucí naší Církve, přestože jsou pokročilého věku, nadále dostávají zjevení a inspiraci, které den za dnem posouvají království kupředu.

Jako mladý muž jsem dostal velmi důrazné písemné napomenutí, abych se prokázal jako věrný a poslušný syn tím, že během dospívání, i kdykoli později, když budu potřebovat radu a ponaučení, vždy zajdu za svými rodiči, i když budou „sehnuti věkem“, abych od nich získal moudrost, útěchu a vedení. Můj otec, který zemřel před 20 lety, byl pro mne velikým a příkladným zdrojem moudrosti po všechny dny mého života a minulé pondělí jsme uložili mou stojednaletou matku, aby spočinula vedle svého věčného manžela. Ve svém stém roce potvrdila své celoživotní svědectví těmito slovy: „Evangelium je způsob života; je částí plánu, který nám pomáhá vyhnout se hořkosti. Více, než kdy dříve, věřím, že tento život je dobrý, ale ten příští je ještě lepší.“ („Growing Old Graciously: Lessons from a Centenarian“, Religious Educator 5, no.1 [2004]: 11.)

Matka mi často říkávala, že se za mne a za naši rodinu modlí každý den. Jak se přibližovala závoji, její modlitby byly obzvláště horoucí a hodně pro mě znamenaly. Oba moji rodiče, stejně jako drahý tchán s tchyní, vytrvali nebo vytrvávají až do konce na spravedlivých cestách, čímž všem svým potomkům zanechávají k následování odkaz věrné oddanosti.

V Ensignu z listopadu 1989 je tento citát od presidenta Ezry Tafta Bensona: „Pán zná a miluje postarší svého lidu. Vždy tomu tak bylo, a vkládá na ně mnohé ze svých nejdůležitějších zodpovědností. V různých dispensacích vedl svůj lid skrze proroky, kteří byli pokročilého věku. Pán potřebuje moudrost a zkušenost jejich věku, inspirované vedení těch, kteří během mnoha let prokázali svou věrnost Jeho evangeliu“ („To the Elderly in the Church“, 4).

Tyto myšlenky mě přivedly k přemýšlení o velkých kázáních, požehnáních, svědectvích a napomenutích, která po věky zanechávali proroci a apoštolové, obzvláště když cítili, že stárnou nebo když se připravovali sestoupiti do prachu. Některé z těchto pasáží na rozloučenou patří mezi nejcitovanější a nejpozoruhodnější písma. Například v Mojžíšovi 6:57 Enoch jasně uvádí: „Pročež, uč tomu děti své, že všichni lidé, všude, musejí činiti pokání, jinak nemohou nikterak zděditi království Boží, neboť žádná nečistá věc tam nemůže přebývati, … v přítomnosti jeho.“ Tyto základní zásady evangelia byly vyučovány již od časů Adama a Evy a předávány z generace na generaci, jak to písma znovu a znovu dokládají.

Joseph, který byl prodán do Egypta, zanechal lidu Izraele tuto radu: „Já tudíž umru; Bůh pak jistotně navštíví vás, a vyvede vás z země této do země, kterouž přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“ (Genesis 50:24.)

O generace později, když se schylovalo k vyplnění Jozefova proroctví, Mojžíš zanechal svá požehnání na všech kmenech Izraele a předal plášť vůdcovství Jozuovi, který dovedl lid zpět do zaslíbené země. Když se blížily jeho poslední dny, Jozue zanechal ona nesmrtelná slova: „Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili … jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“ (Jozue 24:15.)

Pozdější proroci, jako Jeremiáš, Izaiáš a Malachiáš, zanechali během své služby stejně nevymazatelná svědectví, ve kterých prorokovali o příchodu Mesiáše a o Jeho nekonečném usmíření.

Podobný styl nalezneme v celé Knize Mormonově, kde je kladen důraz na závěrečné proslovy Nefiho, Jákoba a krále Beniamina – jejichž mocná kázání změnila srdce celého národa – a to jsme se ještě nezmínili o mistrovských slovech Abinadiho, který, přestože si byl plně vědom toho, že jeho dny jsou již sečteny, směle pronesl: „Učte je, že vykoupení přichází skrze Krista Pána, který je skutečným Věčným Otcem.“ (Mosiáš 16:15.) Do seznamu dále patří Alma a jeho syn Alma; a také Helaman, syn Helamanův, který dal svým synům tuto neocenitelnou radu: „A nyní, synové moji, pamatujte, pamatujte, že na skále Vykupitele našeho, jenž jest Kristus, Syn Boží, musíte postaviti základ svůj … [který] je jistým základem, základem, stavějí-li lidé na něm, nemohou padnouti.“ (Helaman 5:12.)

Tito a další proroci Knihy Mormonovy, včetně samotného Mormona, psali pro tento den a věděli, že budeme jejich znalost a moudrost potřebovat, aby nám v těchto nebezpečných časech pomáhala. Sama Kniha Mormonova končí jedinečným ponaučením Moroniho, syna Mormonova, který nám říká: „Ano, pojďte ke Kristu a buďte v něm zdokonalováni a popírejte v sobě veškerou bezbožnost; a popřete-li v sobě veškerou bezbožnost a budete-li milovati Boha celou svou mocí, myslí a silou, pak je milost jeho postačující pro vás.“ (Moroni 10:32.)

Podobná „poslední svědectví“ jsou i v Novém zákoně, jako třeba Pavlovo velkolepé prohlášení: „Boj výborný bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval“ (2. Timoteovi 4:7), které svědčí o tom, že vytrval až do konce.

Do podstaty růstu mocného, služebně staršího, apoštola Petra pronikneme v jeho prohlášení: „Pokorou vnitř se ozdobte. Bůh zajisté pyšným se protiví, ale pokorným dává milost. Pokořtež se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil časem svým.“ (1. Petrova 5:5–6.)

A zajisté největší osobností všech časů, od které se učíme, je samotný vzkříšený Pán, když své apoštoly a následovníky nabádal: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.“ (Matouš 28:19–20.)

Jak ohromné bohatství přesvědčení a znalosti nám dává souhrn těchto veršů! Lze nalézt společné inspirující myšlenky, které by všechny tyto verše provázaly? Věřím, že je lze snadno rozpoznat:

Kristus, Syn Boží, žije a je náš Vykupitel a Spasitel.
Máme Jej následovat a projevovat Mu svou lásku tím, že na Něj budeme pamatovat a že budeme pokorně dodržovat Jeho přikázání.
Skrze Jeho usmíření můžeme činit pokání a být očištěni.
Jsme Jeho lidem smlouvy, a vždy máme dodržovat smlouvy, které jsme uzavřeli.
Jeho evangelium máme šířit po celém světě.
Máme mít víru, činit pokání, být pokřtěni, přijmout Ducha Svatého a vytrvat až do konce.

V naší dispensaci opakují novodobí proroci znovuzřízení stále znovu tytéž zásady. V učení presidenta Johna Taylora se dovídáme, že „jako Syn Muže vydržel vše, co tělo a krev vůbec může vydržet; jako Syn Boží zvítězil nade vším a na věky vystoupil na pravici Boží“ (Teachings of Presidents of the Church: John Taylor [2001], 44).

Můj oblíbený citát od presidenta Spencera W. Kimballa říká:

„Ke svědectvím těchto dávných mocných mužů a apoštolů – našich bratří ve službě stejnému Mistrovi – přidávám své svědectví. Vím, že Ježíš Kristus je Syn žijícího Boha a že byl ukřižován pro hříchy světa.

On je můj přítel, můj Spasitel, můj Pán, můj Bůh.

Celým svým srdcem se modlím, aby Svatí mohli … získat věčné dědictví v celestiální slávě spolu s ním.“ („An Eternal Hope in Christ“, Ensign, Nov. 1978, 73.)

Náš současný prorok, president Gordon B. Hinckley, nás nadále vede svým mocným přesvědčením. Na nedávné konferenci kůlu v proslovu uvedl: „Mám skutečné, planoucí a živoucí svědectví o pravdivosti tohoto díla. Vím, že Bůh, náš Věčný Otec, žije a že Ježíš je Kristus, můj Spasitel a můj Vykupitel. Je to On, kdo stojí v čele této Církve. Jediné, po čem toužím, je, abych šel kupředu s tímto dílem tak, jak On by chtěl, aby šlo kupředu“. („Inspirující myšlenky“, Liahona, říjen 2003, 5.)

Svědectví všech dávných a novodobých apoštolů a proroků můžeme shrnout v nesmrtelných slovech proroka Josepha Smitha, který prohlásil:

„A nyní, po mnohých svědectvích, jež o něm byla dána, toto je svědectví poslední ze všech, jež my o něm dáváme: Že on žije!

Neboť jsme ho viděli, vpravdě na pravici Boží; a slyšeli jsme hlas vydávající svědectví, že je Jednorozeným Otcovým.“ (NaS 76:22–23.)

I já si přeji přidat své pokorné potvrzení pravdivosti výše zmíněných svědectví. Já vím, že náš Nebeský Otec je doslovným Otcem našich duchů a že Ježíš Kristus je náš Spasitel, náš Vykupitel, náš Pán, a když dodržujeme Jeho přikázání, je náš přítel (viz Jan 15:14). Kéž bychom při studiu písem dokázali hlouběji pronikat do svědectví a kéž bychom dokázali více oceňovat jeho sílu, obzvláště je-li toto svědectví vydáváno těmi, kteří jsou velmi moudří a pokročilého věku. O to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.