Co hledáte?
Ti, kteří poctivě hledají pravdu, nacházejí odpovědi na své otázky – nacházejí Pána skrze Jeho znovuzřízenou Církev.
Je vždy těžké hovořit po tomto úžasném pěveckém sboru. Pěvecký sbore, opět děkuji za nádhernou hudbu.
„Druhého pak dne opět stál Jan, a z učedlníků jeho dva,
A uzřev Ježíše, an se prochází, řekl: Aj, Beránek Boží.
I slyšeli ho ti dva učedlníci mluvícího, a šli za Ježíšem.
I obrátiv se Ježíš, a uzřev je, ani jdou, dí jim: Co hledáte?“ (Jan 1:35–38.)
Vidíme, že dnešní svět hledá odpověď na otázku: „Co hledáte?“ v mnoha různých směrech. Příliš mnoho lidí zasévá semena plodu, který nenasytí věčnou duši.
Dovolte mi, abych to znázornil na zážitku předsednictva území Evropa-střed, když jelo vlakem na jedno shromáždění. Využili jsme společného času k tomu, abychom si povídali o svém úkolu. Naše konverzace probudila zvědavost v muži, který seděl přes uličku. Nakonec se zeptal: „Jste protestanti nebo katolíci?“ Odpověděli jsme: „Ani jedno ani druhé. Jsme členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.“ Přiznal, že o Církvi již slyšel, ale pokračoval a řekl: „V této zemi se nedostanete příliš daleko. Vláda uznává pouze katolickou církev a církve protestantské. Ty jediné vláda finančně podporuje. Bez vládní finanční podpory nemůže církev existovat.“
Snažili jsme se mu vysvětlit, že Církev si vede dobře i bez vládní pomoci – že používáme Pánův systém desátku. Trval na tom, že se Církev v jeho zemi nedostane příliš daleko, a podotkl, že bychom asi své úsilí měli zaměřit na nějakou jinou část světa. My jsme samozřejmě svědčili, že Pánův systém funguje, a pověděli jsme mu o všech kaplích a chrámech, které stavíme po celém světě, aniž bychom se museli uchylovat k vypůjčování prostředků na jejich stavbu. Velmi ho to překvapilo, ale nepřesvědčilo.
Když jsme viděli, že ho nedokážeme přesvědčit o tom, že církev může existovat bez vládní podpory, snažili jsme se změnit téma. Zeptal jsem se: „Co se stane ve vaší zemi v důsledku probíhajících změn? Úbytek populace a narůstající příliv přistěhovalců nakonec způsobí, že se stanete menšinou ve vlastní zemi.“
S velkou vlasteneckou pýchou odpověděl: „K tomu nikdy nedojde.“
Namítl jsem: „Jak si to můžete myslet, když přistěhovalectví ve vaší zemi převyšuje porodnost?“ Stále trval na tom, že v jeho zemi k tomu nedojde – „dříve, než by k tomu došlo, by hranice naší země uzavřeli“.
Naléhal jsem dále: „Jak tomu můžete zabránit při současném vývoji?“
Jeho další výrok mě šokoval: „Je mi osmdesát dva let. Až budeme stát před tím problémem, budu dávno po smrti.“
Hlavní problém, kterému čelíme při kázání evangelia v této oblasti světa, je všeobecná apatie vůči náboženství, vůči duchovním věcem. Příliš mnoho lidí je spokojeno se svým současným životním stylem a necítí potřebu dělat něco více než jen „jíst, pít a být veselí“ (Lukáš 12:19). Nemají zájem o nic jiného než o sebe – tady a teď.
Rozvinuté země světa se ve svém přesvědčení a skutcích stávají natolik světskými, že docházejí k závěru, že lidská bytost je naprosto nezávislá. Jedinec se nemusí nikomu nebo ničemu zodpovídat kromě sám sobě a v omezeném rozsahu i společnosti, ve které žije.
Společnosti, ve kterých tento světský životní styl zakořeňuje, za to musejí platit velkou duchovní a morální cenu. Snaha o takzvanou osobní svobodu, bez ohledu na zákony, které Pán ustanovil, aby spravovaly Jeho děti na zemi, vyústí v prokletí nesmírné světskosti a sobeckosti, v úpadek veřejné a soukromé morálky a v odpor vůči autoritě.
Takové světské společnosti jsou popsány v Nauce a smlouvách 1:16: „Nehledají Pána, aby zjednali spravedlivost jeho, ale každý člověk kráčí po své vlastní cestě a podle obrazu svého vlastního boha, jehož obraz má podobu světa.“
Z tohoto důvodu byla Pánova Církev poučena, aby následovala proroka a aby usilovala o něco, co se liší od toho, o co usiluje svět. Pokračujme verši 17 a 18 z 1. oddílu:
„Pročež já, Pán, znaje pohromu, která má přijíti na obyvatele země, zavolal jsem na služebníka svého Josepha Smitha ml. a mluvil jsem k němu z nebe a dal jsem mu přikázání;
A také jsem dal přikázání dalším, aby hlásali tyto věci světu; a to vše jsem učinil, aby mohlo býti splněno, co bylo psáno proroky.“
Právě skrze proroka Josepha Smitha byla Církev Ježíše Krista znovuzřízena na zemi – „řádku za řádkou, předpis za předpisem“ (NaS 98:12). S božskou pomocí přeložil a vydal Knihu Mormonovu. Jemu a Oliveru Cowderymu bylo předáno Aronovo a Melchisedechovo kněžství a znovu byly ustaveny posvátné obřady pro spasení lidstva.
Odvážně prohlašujeme, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů poskytuje odpovědi na otázku: „Co hledáte?“ Naše Církev je prostředkem, kterým muži a ženy nacházejí Spasitele a Jeho evangelium. Vy, kteří jste se shromáždili v tomto ohromném shromáždění, a vy Svatí, kteří v daleko větším počtu sledujete tuto konferenci po celém světě, jste bohatě požehnáni, protože jste hledali a našli jste znovuzřízenou Církev.
Církev začala existovat v důsledku znovuzřízení, nikoli reformace. Moje současné zkušenosti ve střední Evropě určitě prohlubují mou úctu k úloze oněch raných křesťanských vedoucích, kteří zahájili reformaci. Ta začala jejich úsilím napravit některé chyby v nauce, které se vloudily během dlouhého období odpadlictví od Církve, kterou během své pozemské služby založil náš Spasitel. Joseph Smith byl prorokem Božím, Pánovým mluvčím a obnovitelem všech věcí, které jsou důležité pro budování království Božího a pro přípravu na druhý příchod našeho Pána Ježíše Krista. Když hledáme svého Spasitele, je důležité, abychom Ho hledali skrze Jeho Církev. Právě skrze Jeho znovuzřízenou Církev se nám dostává všech spásných obřadů nutných pro návrat k Němu.
Chci, aby všichni členové Církve věděli, že ve svém současném pověření poznávám, že sdílení evangelia Ježíše Krista provázejí překážky, které jsem si nikdy předtím neuměl představit. Přesto každý den vidím nová znamení naděje, většinou díky Pánovým požehnáním, ale také díky úsilí vedoucích, členů a misionářů v této oblasti světa. Ti, kteří poctivě hledají pravdu, nacházejí odpovědi na své otázky – nacházejí Pána skrze Jeho znovuzřízenou Církev. Z mnoha příkladů, které bych mohl uvést, mi dovolte uvést tři: otec, mladý svobodný dospělý a svobodná sestra, kteří našli novou víru a novou naději v životě.
Čtyřčlennou rodinu zprvu kontaktovaly sestry misionářky a matka a děti od první chvíle často četly v Knize Mormonově, každý den se modlily a chtěly chodit na shromáždění. Otec však odolával – na rozdíl od své manželky nebyl křesťanem a ještě neměl pocit, že je připraven své přesvědčení přehodnotit.
Sestry misionářky byly inspirovány, aby zaměřily svou výuku na Ježíše Krista. Vyprávěly:
„Učily jsme o Josephu Smithovi, o jeho víře v Krista, co se o Kristu dozvídáme z Prvního vidění a o Prorokově svědectví o našem Spasiteli. Vše, co jsme kdy společně v Knize Mormonově četli nebo k čemu jsme je vyzývaly, aby si jako rodina přečetli, je učilo více o Vykupiteli. Tehdy jsme začaly vidět pokrok. V obývacím pokoji si odhodlaně vystavili zarámovaný obrázek Krista – jeden z těch, které jsme jim daly jako dárek.“
Změna otcova srdce nastala, když mu jeho manželka oznámila, že chce být pokřtěna, a když se jeho synové rozhodli modlit se, aby poznali, zda mají být pokřtěni také. Od onoho okamžiku četl v Knize Mormonově pravidelně a modlil se o křtu. Jeho upřímná touha poznat, zda je Církev pravdivá, ho změnila a on se stal duchovním vedoucím ve své rodině. Krátce předtím, než byl se svou rodinou pokřtěn, požádal otec o poukázku desátku a obálku. Nechtěl odložit dodržování přikázání ani o jedinou vteřinu.
V dalším případě byl k opětovné aktivitě přiveden mladý bratr v důsledku iniciativy, jejímž cílem bylo přivést mladé svobodné dospělé ve věku osmnáct až třicet let k aktivitě. Během první akce jednou večer v jedné z našich církevních budov byl tento bratr jediným účastníkem kromě misionářů, ale během několika týdnů přivedl na rodinný domácí večer a na další akce asi třicet lidí.
Tento bratr je tvůrcem webových stránek – spolu se společníkem založili firmu navrhující webové stránky. V současnosti bydlí se dvěma nečleny, oba pracují v jeho firmě. Je velmi odvážný ve vydávání svědectví. Jeden z jeho spolupracovníků dříve studoval křesťanskou teologii a tento bratr ho doporučil misionářům pracujícím v programu mladých svobodných dospělých. Jeho spolupracovník se nyní pravidelně účastní akcí a tento bratr, který je znovu aktivní, pomáhá misionářům, kteří ho učí, tím, že přidává své svědectví o pravdivosti evangelia ke svědectví jejich.
Ještě jeden příklad, mladá žena z Hamburku v Německu se snažila najít duchovní smysl svého života. Začala se modlit a prosit Boha, co má dělat. Jednoho rána, poté, co se předtím tři dny věnovala půstu a modlitbě, šla z domu na autobusovou zastávku. Když tam došla, uvědomila si, že doma zapomněla klíče, které bude toho dne potřebovat. Vrátila se domů, vzala klíče a znovu šla na autobusovou zastávku. Byla dost rozrušená, protože si uvědomovala, že jí ujel autobus, kterým obvykle jezdí.
Mezitím jeli v autobuse nedaleko Hamburku dva misionáři. Během jízdy měli náhle dojem, že mají oslovit prvního člověka, kterého po vystoupení z autobusu potkají. Misionáři vystoupili z autobusu a ihned spatřili tuto mladou ženu. Krátce s ní promluvili o Církvi a domluvili si schůzku, aby ji učili. Okamžitě měla pocit, že starší k ní byli posláni jako odpověď na její modlitby. K výuce misionářů se připojili dobří členové Církve a přispěli k tomu, aby měla pocit, že je zvláštní součástí jejich sboru. Přijala poselství znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista a byla pokřtěna. Nyní pracuje v programu Mladých žen sboru.
Pán si během své pozemské služby uvědomoval potřebu organizace, která by budovala víru v srdci členů Jeho Církve a udržovala by je v růstu v Jeho evangeliu. Tato rodina, tento bratr a tato sestra, ti všichni našli Spasitele hledáním a posilou od Jeho Církve.
Po smrti apoštolů, bez ústředního vedení, které by ji vedlo a řídilo, sklouzla Církev do odpadlictví. Toto konkrétní poučení z historie je jasné – je nezbytné mít centralizovanou církevní správu pod vedením Spasitele, která poskytuje nezbytné nauky a obřady pro spasení a oslavení.
Bible uvádí hojnost důkazů, že Pán během své pozemské služby založil svou Církev s patřičnou pravomocí a organizací. Například Pavel prohlásil:
„A onť dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele,
Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova,
Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,
Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;
Ale upřímě se majíce v lásce, rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista.“ (Efezským 4:11–15.)
Ve svém šestém článku víry prohlašujeme: „Věříme v tutéž organizaci, jež existovala v prvotní Církvi, totiž v apoštoly, proroky, pastýře, učitele, evangelisty a tak dále.“
A tak prohlašujeme světu, že kněžství bylo znovuzřízeno, Boží vláda je na zemi, Jeho vzor, který nás povede zpět do Jeho přítomnosti, je ustaven. Věříme, že máme nejlepší odpověď na otázku: „Co hledáte?“ Protože Spasitel učil: „Ale hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.“ (Matouš 6:33.)
Stejně jako se budova staví cihlu po cihle, staví se i Spasitelova pravá Církev každým obrácením, každým svědectvím, každým křtem. Kéž všichni hledáme, nacházíme a budujeme Jeho Církev, ať jsme kdekoli, o to se pokorně modlím ve jménu Toho, koho hledáme, a to Ježíše Krista, amen.