Hazardní hry
Pokud jste se nikdy nezapojili do hraní pokeru nebo jiných forem hazardních her, nezačínejte s tím. Pokud jste se do něčeho zapletli, pak s tím přestaňte ihned, dokud ještě můžete.
Drazí bratři, měli jsme nádherné shromáždění. Přeji si potvrdit vše, co bylo řečeno, a zanechat s vámi své požehnání.
Nejprve bych rád řekl několik slov o těch, jimž jsme dnes odpoledně vyjádřili podporu jako členům Kvora Sedmdesáti.
Jsem přesvědčen o tom, že jsou doslova stovky bratří, kteří jsou hodni a schopni sloužit jako generální úředníci Církve. Vidíme je všude. Ti, kterým byla dnes vyjádřena podpora, byli vyvoleni, aby plnili zvláštní zodpovědnosti. Ve většině případů to bude vyžadovat oběť, jež bude přinášena ochotně.
Jak jste si všimli, je mezi těmi, jimž byla vyjádřena podpora, můj syn, kterému je 63 let. Chtěl bych objasnit, že já jsem jeho jméno nepředkládal. Udělali to jiní, kteří na to mají právo. Velmi těžce snáším jakoukoli formu protěžování. Jak říkají právníci, odmítl jsem se na tom podílet. Věřím však, že je v každém směru toho hoden a že je pro to způsobilý. V prvé řadě měl šlechetnou a podivuhodnou matku. Kéž bych mohl pochválit i jeho otce.
Zmiňuji se o tom pouze kvůli tomu, že jsem velmi citlivý k jakémukoli protěžování. Nevyčítejte mu prosím, že jsme příbuzní. Nemůže s tím nic dělat.
Přejděme nyní k tomu, o čem bych chtěl mluvit dnes večer. Chtěl bych reagovat na množství žádostí, které ke mně přicházejí a které se týkají postoje Církve k jednání, jež se stává stále běžnější mezi námi, a zvláště mezi naší mládeží. Jde o hraní hazardních her v různých formách.
Vypráví se, že jednou v neděli se Calvin Coolidge, president Spojených států a muž známý svou málomluvností, vrátil z kostela. Jeho manželka se ho zeptala, o čem kazatel mluvil. On odvětil: „O hříchu.“ „A co říkal?“ zeptala se manželka. „Byl proti,“ zněla jeho odpověď.
Myslím, že bych mohl zodpovědět otázku týkající se hraní hazardních her stejně tak stručně. Jsme proti.
S hazardními hrami se lze setkat téměř všude a stále častěji. Lidé hrají poker. Sázejí na koňské dostihy i závody psů. Hrají ruletu a hrají na hracích automatech. Shromažďují se ke hře v barech, v hospodách a v kasinech, a příliš často i u sebe doma. Mnozí nedokáží přestat. Stává se to návykem. V mnoha případech to vede k dalším zhoubným zvykům a činnostem.
Velký počet těch, kteří se věnují těmto hazardním hrám, si nemůže dovolit zaplatit to, o co při hře přicházejí. V mnoha případech jsou jejich ženy a děti okrádány o finanční zabezpečení.
Z pokeru, jak se tato hra nazývá, se stává mánie na vysokých, a dokonce i na středních školách.
Přečtu vám něco z článku publikovaném v New York Times News Service:
„Pro Michaela Sandberga vše začalo před pár lety, když hrával s přáteli o několik málo centů.
Loni na podzim se však pro něj, podle jeho slov, hazardní hry staly zdrojem příjmu šestimístných částek a druhým životem vedle studia na právnické fakultě.
22letý Sandberg v podstatě rozděluje svůj čas mezi univerzitu Princeton, kde v posledním ročníku studuje politické vědy, a Atlantic City, kde hraje poker o vysoké částky…
Sandberg představuje extrémní příklad revoluce v hraní hazardních her, která propukla na vysokých školách po celém národě. Sandberg to sám nazývá explozí, která je podněcována šampionáty v pokeru v televizi a rozšířením internetových stránek, které nabízejí hraní pokeru online.
Podle odborníků jsou důkazy o popularitě hazardních her na vysokých školách nepřehlédnutelné. Například v prosinci studentský spolek na Columbia University uspořádal svůj první turnaj v pokeru pro 80 hráčů s minimální sázkou 10 dolarů, zatímco University of North Caroline pořádala svůj první turnaj pro 175 hráčů v říjnu. Oba šampionáty se zaplnily a zájemci se zapisovali do pořadníků. Na University of Pennsylvania se soukromá hráčská setkání inzerují každý večer pomocí skupinových e-mailů studentům.“ (Jonathan Cheng, „Poker Is Major College Craze“, in Deseret Morning News, Mar. 14, 2005, p. A2.)
Totéž se děje i přímo zde, v Utahu.
Jedna matka mi napsala toto:
„Můj 19letý syn hraje poker na internetu a [zdá se], že jeho spoluhráčům je jedno, že vám není 21 let. Jediné, co potřebujete, je mít účet v bance a na něm peníze. Hraje bez přestání již téměř rok. Míval zaměstnání, ve kterém skončil, protože je teď závislý na internetu a na hraní pokeru za peníze. Neustále se účastní turnajů v pokeru, a když vyhraje, pak tyto peníze [použije] na nákup toho, co potřebuje. Nedělá nic jiného, než jen sedí a hraje na internetu.“
Bylo mi řečeno, že Utah a Havaj jsou nyní jediné dva státy ve Spojených státech, které nelegalizovaly loterie a různé formy hazardních her. Z dopisů, které dostávám od členů Církve, je zřejmé, že někteří naši mladí lidé začínají tím, že hrají poker. Okusí, jaké to je dostat něco za nic, a pak jezdí za hranice státu, kde mohou hrát hazardní hry legálně.
Jedna pisatelka mi v dopise píše: „Jsem svědkem toho, jak se v poslední době toto zlo vkrádá do života mnoha lidí. Je toho plná televize. Kabelová síť ESPN má dokonce hvězdu pokeru a národní šampionát v pokeru.“
Dále pokračuje: „Jeden náš přítel pozval mého manžela, aby se za poplatek přihlásil do místního turnaje v pokeru. Jeho přítel mu říkal: ,Není to žádná hazardní hra. Dáš prostě peníze do velkého balíku a ten, kdo vyhraje, dostane celý balík.‘“
Je toto hazardní hra? Samozřejmě, že je. Hraní hazardních her je zkrátka proces, který bere peníze a nenabízí na oplátku přiměřené zboží či služby.
V současné době se ve velkém měřítku provozují národní loterie. Kdysi je zákon téměř všeobecně zakazoval. Nyní se provozují jako prostředek pro získání státního příjmu.
Asi před 20 lety jsem v proslovu na konferenci řekl: „Loterijní horečka nedávno vyvrcholila, když stát New York oznámil, že mezi tři výherní losy se rozdělí 41 milionů dolarů. Lidé stáli fronty na losy. Jeden výherní los měla skupina 21 dělníků v továrně, dále bylo 778 druhých míst a 113 000 účastníků získalo symbolické částky. To může vypadat docela dobře.
Bylo tady však také 35 998 956 poražených, z nichž každý zaplatil za možnost vyhrát, [ale nezískal nic].“ (Conference Report, Oct. 1985, 67; nebo Ensign, Nov. 1985, 52.)
Některé státy v USA uvalily vysoké daně na kasina jakožto na zdroj státního příjmu. Společnost, která takový podnik provozuje, musí mít zisk také. Pak je zde držitel vítězného losu. Všichni ostatní, kteří si losy koupili, však odcházejí s prázdnou.
Jsem tak vděčný za to, že Pán, když založil tuto Církev, nám dal zákon desátku! Kdysi jsem mluvil s jedním úředníkem jiné církve, která se podle mých informací opírá o hraní binga jako o významný zdroj svých příjmů. Řekl jsem tomuto muži: „Uvažoval jste někdy o desátku jako o prostředku financování vaší církve?“ On odvětil: „Ano, a tolik bych si přál, abychom se mohli řídit touto praktikou namísto hraním binga. Neočekávám však, že se to během mého života změní.“
Kasina byla otevřena v indiánských rezervacích jako prostředek pro zajištění příjmu pro ty, kteří kasina vlastní. Několik málo vyhrává, většina však prohrává. A tak to musí být, pokud někteří vyhrávají a pokud mají tato kasina být zisková.
Jeden z našich mladých mužů mi nedávno řekl: „Zaplatíte pět dolarů za kino nebo zaplatíte pět dolarů za poker – je to totéž.“
Není to totéž. V jednom případě dostáváte něco, za co zaplatíte; v druhém případě pouze jeden sebere výhru a ostatní jsou ponecháni s prázdnou.
Zkušenosti ukazují, že hraní pokeru může vést k posedlosti hrát hazardní hry.
Od prvních dnů této Církve je hraní hazardních her odsuzováno.
Již v roce 1842 Joseph Smith popsal poměry, ve kterých Svatí žili v Missouri. Řekl: „Kupovali jsme pozemky ve velkém, naše farmy překypovaly hojností a naše rodiny a sousedé žili šťastně a v pokoji; avšak vzhledem k tomu, že jsme se nemohli připojit ke svým sousedům… v jejich půlnočním hýření, v jejich porušování sabatu, v závodech koní a v hazardních hrách, nejprve se nám začali posmívat, pak nás začali pronásledovat a nakonec se shromáždila organizovaná lůza, která vypálila naše domovy, mnohé naše bratry natřela dehtem a peřím a bičovala je a nakonec, proti zákonu, spravedlnosti a lidskosti, je vyhnala z jejich obydlí.“ (James R. Clark, comp., Messages of the First Presidency of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 6 vols. [1965–1975], 1:139.)
Brigham Young řekl v říjnu 1844 o Nauvoo tato slova: „Naším přáním je potlačit v našem městě veškeré obchody s lihovinami, herny s hazardními hrami a veškeré další nepřístojné domy či způsoby a netolerovat žádné opilství či neřest mezi námi.“ (Messages of the First Presidency, 1:242.)
Presidenti Církve a rádci v Předsednictvu opakovaně promlouvali o tomto zlu. George Q. Cannon, rádce tří presidentů Církve, řekl: „Ve světě jsou mnohá zla, před kterými je třeba chránit mladé lidi. Jedním z nich je hraní hazardních her. Existují různé formy tohoto zla, ale špatné jsou všechny, a lidé se jim nemají oddávat.“ (Gospel Truth: Discourses and Writings of President George Q. Cannon, sel. Jerreld L. Newquist, 2 vols. [1974], 2:223.)
President Joseph F. Smith prohlásil: „Církev neschvaluje hraní hazardních her, nýbrž ho důrazně odsuzuje jako něco morálně špatného, a mezi tyto hazardní hry také řadí všelijaké hry založené na náhodě a loterie, a je rozhodně proti tomu, aby se jich kdokoli z členů účastnil.“ („Editor’s Table“, Improvement Era, Aug. 1908, 807.)
President Heber J. Grant poskytl tuto radu: „Církev neměnila a nemění svůj postoj proti hraní hazardních her v jakékoli možné formě. Je proti jakékoli hře založené na náhodě, zaměstnání nebo takzvanému podnikání, které bere peníze od toho, kdo tyto peníze vlastní, aniž by dostal na oplátku něco odpovídající hodnoty. Je proti veškerým praktikám, které mají tendenci… snižovat či oslabovat vysoká morální měřítka, která členové Církve, a obecně naše společenství, vždy zachovávalo.“ (Messages of the First Presidency, 5:245.)
President Spencer W. Kimball řekl: „Od počátku jsme byli varováni před hraním hazardních her jakéhokoli druhu. Člověka postihuje úpadek a přichází k újmě, ať již vyhraje či prohraje, pokud získá něco za nic, něco bez vynaložení úsilí, něco bez zaplacení plné ceny.“ (Conference Report, Apr. 1975, 6; nebo Ensign, May 1975, 6.)
Starší Dallin H. Oaks, který je tu dnes večer s námi, v roce 1987 pronesl na tehdejší vysoké škole Ricks College mistrovské kázání na toto téma. Nazývalo se „Hraní hazardních her – morálně špatné a politicky nemoudré“. (Viz Ensign, June 1987, 69–75.)
K těmto prohlášením vyjadřujícím postoj Církve připojuji i své vlastní. Může se zdát, že hraní hry založené na náhodě je neškodná zábava. Je s tím však spojená náruživost, která se vskutku zračí ve tváři těch, kteří ji hrají. A v příliš mnoha případech může tato činnost, která vypadá nevinně, vést ke skutečné závislosti. Církev byla a je proti této činnosti. Pokud jste se nikdy nezapojili do hraní pokeru nebo jiných forem hazardních her, nezačínejte s tím. Pokud jste se do něčeho zapletli, pak s tím přestaňte ihned, dokud ještě můžete.
Existují lepší způsoby, jak trávit čas. Existují lepší činnosti, kterými se lze zabývat a kterým lze věnovat energii. Máme k dispozici tolik úžasných materiálů na čtení! Nejspíše se toho nikdy nepřesytíme. Můžeme se věnovat hudbě a můžeme ji poslouchat. Můžeme se prostě jen společně bavit, tančit, chodit na výlety, jezdit na kole či si jinak užívat – chlapci a dívky mohou společně trávit čas užitečným způsobem.
Čtu nyní novou knihu, nedávno vydanou nakladatelstvím Oxford University Press, které je mezi námi věnována značná pozornost. Tato kniha obsahuje studii, kterou zpracoval učitelský sbor fakulty University of North Caroline v Chapel Hill. Týká se náboženského a duchovního života amerických mladistvých. Ti, kteří tuto studii zpracovali, kladli otázky mladým lidem různého náboženského přesvědčení a z různého zázemí. (Viz Christian Smith and Melinda Lundquist Denton, Soul Searching: The Religious and Spiritual Lives of American Teenagers [2005].)
Dospěli k závěru, že mladí Svatí posledních dnů vědí o své víře více, jsou jí oddanější a dodržují více její učení týkající se společenského chování než jejich vrstevníci.
Jeden z badatelů poznamenal: „Církev Svatých posledních dnů požaduje po svých dospívajících mnohé, a… často to také získává.“ (Elaine Jarvik, „LDS Teens Rank Tops in Living Their Faith“, Deseret News, Mar. 15, 2005, p. A3.)
Zjistilo se, že naši mladí lidé spíše zastávají totéž náboženské přesvědčení jako jejich rodiče, účastní se jednou týdně náboženských bohoslužeb, aby sdíleli svou víru s druhými, praktikují půst či jinou formu sebezapření a méně pochybují o svém náboženském přesvědčení.
Ti, kteří komentovali tuto studii, se zmiňují o tom, že naše mládež vstává brzy ráno, aby navštěvovala seminář. „Je těžké vstávat tak brzy,“ řekl jeden student semináře. „Ale přináší to požehnání. Je to dobrý způsob, jak zahájit den.“
Tito badatelé poukazují na to, že ne všichni naši mladí lidé jsou dokonalí, ale všeobecně vynikají pozoruhodným způsobem. Měl bych dodat, že tito středoškolští studenti nemají čas na hraní pokeru.
Drazí mladí přátelé, ke kterým dnes večer promlouvám, moc pro nás znamenáte. Jste tak důležití! Jako členové této Církve a jako nositelé kněžství máte velmi velikou zodpovědnost. Prosím, prosím nemarněte čas či talenty v bezcílném konání. Budete-li tak činit, sníží to vaši schopnost dělat to, co je užitečné. Domnívám se, že to otupí vaši citlivost vůči vašemu studiu ve škole. Přinese to zklamání vašim rodičům, a když léta uběhnou a vy se ohlédnete zpět, budete zklamáni sami sebou.
Kněžství, jehož jste vy, mladí muži, nositelé, v sobě zahrnuje výsadní právo na službu andělů. Tvrdím, že toto společenství je neslučitelné se zálibou ve hrách založených na náhodě.
„Správně zvol, máš-li se rozhodnout.“ („Choose the Right“, Hymns, no. 239.)
Kéž na vás spočívají požehnání nebes, o to se pokorně modlím, zatímco vám zanechávám své svědectví o tomto díle a o své lásce ke všem, kteří jsou do něj zapojeni, v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.