Radostné zvěsti z Kumory
Vy i já můžeme ve svém úsilí stát za pravdou v nebezpečných časech nejenom přežít, ale i zvítězit, stejně jako Moroni.
Když jsem nedávno navštívila malé a skromné roubené stavení Josepha Smitha, měla jsem pocit, že jsem na svatém místě. Byla jsem na místě, kde se Josephu Smithovi poprvé zjevil anděl Moroni, aby uvedl toto veliké a podivuhodné dílo znovuzřízení evangelia Ježíše Krista. Když jsem rozjímala o propojených životech těchto dvou velkých proroků – Moroniho, posledního proroka své doby, a Josepha, prvního proroka naší dispensace – mnohé jsem „vztahovala na sebe“. Dovolte mi, abych se podělila o něco z toho, co jsem „vztahovala na sebe“, zatímco vám budu vydávat svědectví o tomto velikém a podivuhodném díle.
Když se Joseph poprvé setkal s Moronim, bylo mu pouze sedmnáct let, což je věk mnoha z vás mladých žen. Známe přesný čas a místo. Bylo to v noci 21. září 1823 v hořejší ložnici, zatímco jeho pět bratrů spalo. Joseph se modlil, aby „mohl poznati svůj stav a postavení před [Bohem]“ (Joseph Smith – Životopis 1:29). Joseph se cítil neschopný a nehodný před Bohem. Řekl, že se neprovinil žádnými „velikými neboli zhoubnými hříchy“, ale upadl do „pošetilých omylů a projevoval… slabost mládí“ (Joseph Smith – Životopis 1:28), a tak se modlil o ujištění. S Josephovými pocity se dokáži ztotožnit, a vím, že i mnohé z vás. Jak často každá z nás padá na kolena s pocity neschopnosti a potřebou božského ujištění?
V odpověď na Josephovu kajícnou a věrnou modlitbu se mu zjevil Moroni, nebeský posel. Joseph zaznamenává: „Nazval mne jménem a řekl… že Bůh má pro mne dílo, které mám vykonati“ (Joseph Smith – Životopis 1:33). Joseph se podivoval „velice tomu, co [mu] bylo řečeno tímto neobyčejným poslem“ (Joseph Smith – Životopis 1:44).
I my můžeme obdržet duchovní ujištění jako odpověď na své modlitby. Můžeme obdržet svědectví, že Otec v nebi nás zná jménem a že pro nás má pozemské poslání, abychom ho naplnily.
Anděl Moroni se té noci Josephovi zjevil ještě dvakrát, a druhého dne znovu na poli a na úbočí pahorku a potom se mu zjevoval každý rok po čtyři léta na místě, které nyní známe jako pahorek Kumora. Onoho prvního dne Moroni stále znovu opakoval totéž poselství. Můžete to porovnat s něčím, co zažíváte? Moje děti mě občas škádlí, že jim říkám dokola stále totéž. Nezlobte se příliš na své rodiče a vedoucí, když se často opakujeme. Pán nechal Moroniho, aby mladého proroka učil opakováním. Opakování nám zakotvuje zásady evangelia do mysli a do srdce.
Díky těmto pravidelným návštěvám anděla vzniklo vzácné pouto mezi dávným prorokem, který desky zapečetil, a novodobým prorokem, který byl vyvolen, aby je opět vynesl na světlo. Věřím, že stejně máme vyživovat svou lásku k prorokům i ve svém srdci, k prorokům dávným i novodobým. Jak příhodné, že socha anděla Moroniho zdobí věže většiny našich novodobých chrámů! Slouží jako připomínka, že Moroni je oním slavným „andělem z výsosti, [který] / přerušil dlouhé, dlouhé ticho“ (Hymns, no. 13), o kterém dnes večer bude zpívat náš pěvecký sbor.
Joseph Smith se od Moroniho naučil mnohé. Potom, v bezpečí a v posvátnosti onoho roubeného stavení, kde se Moroni zjevil, se Joseph podělil o mnohé z toho, co se dozvěděl, se svou vnímavou rodinou. Jeho matka řekla:
„Joseph nadále čas od času přijímal pokyny a každý večer jsme shromáždili své děti a věnovali svůj čas hovoru o těchto věcech… Myslím, že jsme ze všech rodin, které kdy žily na zemi, nabízeli ten nejzvláštnější pohled, když jsme všichni seděli v kruhu… v bezdeché dychtivosti naslouchajíce náboženskému učení osmnáctiletého chlapce.“ (The Revised and Enhanced History of Joseph Smith by His Mother, ed. Scot Facer Proctor and Maurine Jensen Proctor [1996], 111.)
Lucy Mack Smithová prohlásila, že díky těmto každodenním rodinným domácím večerům to byla doba, kdy v jejich domově vládla příjemná jednota, štěstí a klid. Jakým vzorem pro posilování domova a rodiny je pro nás mladý Joseph! Neponechával si své svědectví a duchovní zkušenosti pro sebe, ale často se o ně dělil se svými rodiči a sourozenci. My můžeme ve svých rodinách dělat totéž.
Smithovi museli lnout k sobě navzájem kvůli vytrvalému vnějšímu pronásledování Josepha i celé rodiny. Možná, že právě Moroniovo učení a příklad pomohly proroku Josephovi, aby se naučil, jak být svědkem ve zlovolném světě. Moroni žil ve světě, který, jak předpověděl, bude existovat i v dnešní době – bude to „den, kdy na tváři země bude veliká špína; bude vraždění a loupení a lhaní a klamání a smilstva a všeliké ohavnosti“ (Mormon 8:31).
Moroni také z vlastní zkušenosti znal osamělost a sklíčenost. Po velké a obrovské bitvě mezi Nefity a Lamanity, v níž byli zabiti všichni z jeho lidu, bědoval: „Jsem sám. Můj otec byl zabit v bitvě, i všichni moji příbuzní, a nemám přátel, ani kam jíti; a jak dlouho bude Pán trpěti to, že mohu žíti, to nevím.“ (Mormon 8:5.) Vnímáte tu Moroniovu osamělost a sklíčenost?
Uvědomuji si, že mnohé z nás se také občas cítí bez přátel a osamělé ve zlovolném světě. Některé z nás mají pocit, že nemáme „kam jít“, když čelíme svým zkouškám. Ale vy i já můžeme ve svém úsilí stát za pravdou v nebezpečných časech nejenom přežít, ale i zvítězit, stejně jako Moroni. Co dělal, když čelil osamělosti a nepřátelskému světu? Ve věrné poslušnosti vedení svého otce dokončil záznam na zlatých deskách. Dobře se seznámil se spisy proroků. A především si vybojoval cestu ze sklíčenosti tím, že lnul k Pánovým slibům týkajícím se budoucnosti. Lnul ke smlouvám, které Bůh učinil s domem Izraele, aby mu navěky požehnal.
Moroni používal víru v požehnání zaslíbená budoucím generacím. Starší Jeffrey R. Holland vysvětlil, že proroci minulosti, včetně Moroniho, radostně očekávali budoucnost, protože viděli náš den ve vidění. Viděli silné mladé lidi, jako jste vy, kteří dodržují smlouvy a kteří budou vykonávat Pánovo dílo v této poslední dispensaci. Starší Holland řekl: „Vedoucí v těchto dávných dobách dokázali pokračovat nikoli proto, že věděli, že oni uspějí, ale protože věděli, že vy uspějete – velkolepé shromáždění mladých [žen] jako jste vy… v rozhodném úsilí zajistit, aby evangelium zvítězilo a triumfovalo.“ („Terror, Triumph, and a Wedding Feast“, Church Educational System fireside, Sept. 12, 2004; viz www.ldsces.org.) Máme onu obrovskou zodpovědnost naplnit Moroniovo „radostné očekávání“.
My, kteří patříme k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, jsme vázáni smlouvou uzavřenou s Pánem. Pán řekl: „Nezapomenu se na tě… na dlaních vyryl jsem tě.“ (Izaiáš 49:15-16; viz také 1. Nefi 21:15-16.)
Poutající a posilující moc smluv v našem životě se pro mne nedávno stala opravdovou skutečností, když naši drazí přátelé utrpěli tragickou ztrátu v rodině. Když Catherine a Kimball Herrodovi a jejich čtyři malé děti ve věku od devíti měsíců do sedmi let jeli domů z rodinného oběda u prarodičů, náhle se uvolnilo dvojité kolo obrovského tahače v protisměru, přelétlo přes střední pás a vrazilo do boku jejich rodinného vozu na straně řidiče. Kimball, řidič, manžel a otec byl vážně zraněn a byl v bezvědomí. Catherine nějak zajela ke krajnici a zavolala záchranku. Když sledovala, jak záchranáři poskytují pomoc manželovi a dvěma starším dětem, seděla se svými dvěma maličkými na klíně v policejním autě a nahlas se modlila: „Nebeský Otče, víme, že máš moc Kimballa uzdravit, je-li to Tvá vůle, ale není-li, věříme, že nás v této situaci nějak podpoříš.“ Kimball byl letecky dopraven do nemocnice, ale během transportu zemřel.
Když byly dětem ošetřeny řezné rány, odřeniny a další menší zranění a když po propuštění z nemocnice již ležely doma v posteli, v bezpečí, Catherine se vrátila do nemocnice, aby se naposledy rozloučila se svým manželem. Jakkoli to bylo obtížné, svým rodičům, kteří byli s ní, řekla: „Vím, že jsme s Kimballem zpečetěni chrámovými smlouvami a jednou budeme opět spolu.“ V nejstrašnější zkoušce v životě mladé matky ji podporovaly její smlouvy.
Na pohřbu jsme si připomněli moc smluv podporovat nás v okamžicích strastí a zármutku. Když jsme společně zpívali závěrečnou píseň, všichni jsme slyšeli, jak se nad zástupem vznáší hlas pětiletého syna Taylora, který hlasitě zpíval „Rodiny mohou spolu žít navždy“ (ZNPPD 2, č. 39). Shromáždění se zaradovali, když viděli, že toto dítě již ví, že ho pečeticí smlouvy spojují s otcem a matkou.
V proslovu, který pronesl Catherinin otec, jsme byli rovněž učeni o moci smluv. Citoval verš z drahocenného záznamu, který Moroni zapečetil a potom předal proroku Josephovi, a připomněl nám, že evangelium nám slibuje skálu, nikoli deštník, v bouřích a vichřicích:
„Pamatujte, pamatujte, že na skále Vykupitele našeho, jenž jest Kristus, Syn Boží, musíte postaviti základ svůj; aby, až ďábel vyšle mocné větry své… to nemělo nad vámi žádné moci k tomu, aby vás to stáhlo do propasti bídy… pro onu skálu, na níž jste postaveni, která je jistým základem.“ (Helaman 5:12.)
Hluboká síla, kterou rodina projevila, pramení z poznání, že jsou navěky vzájemně spojeni jako rodina a že jsou spojeni s Nebeským Otcem a nemohou od Něho být odděleni.
Stejně jako Moroni, Joseph Smith a Catherine a Kimball i my můžeme vítězně projít zkouškami, zlovolností a pronásledováním. Smlouvy kněžství nás navěky spojují s naší pozemskou i nebeskou rodinou a vyzbrojují nás spravedlivostí a mocí.
Jak vděčná jsem za to, že žiji v této veliké a podivuhodné době, kdy bylo evangelium znovuzřízeno! Vyjadřuji své svědectví o dvou velkých prorocích, o Moronim a Josephu Smithovi, kteří se setkali v hoření místnosti a potom spolupracovali při vynesení Knihy Mormonovy na světlo. Jsem za ně za oba vděčná. Dovolte mi zakončit ozvěnou radostného zvolání proroka Josepha o znovuzřízeném evangeliu:
„Nyní, co slyšíme v evangeliu, které jsme obdrželi? Hlas veselí! …
… Radostné zvěsti z Kumory! Moroni, anděl z nebe, oznamující naplnění proroků – knihu, která bude zjevena…
Bratří [a sestry], nepůjdeme dál v tak veliké věci? … Nechť se srdce vaše raduje a je nesmírně radostné…
… Obětujme, tudíž, jako církev a lid,… Pánovi oběť ve spravedlivosti“ (NaS 128:19, 20, 22, 24).
Vím, že toto je Církev Ježíše Krista. Kéž každá z nás dovolí evangeliu, aby jí pronikalo hlouběji do duše, abychom milovaly Boha a sloužily Mu s celým úmyslem srdce, ve jménu Ježíše Krista, amen.