Plody Prvního vidění
Mezi ty, jejichž svědectví o Kristu mi pomohlo získat vlastní svědectví o Spasiteli, počítám i Josepha Smitha.
Před pouhými šesti měsíci jste mi vy, věrní členové Církve Ježíše Krista, vyjádřili podporu jako členovi Kvora dvanácti apoštolů. Toto povolání mnohé velmi překvapilo, zejména ale má vnoučata, která řekla: „Ale on je náš děda! Je jenom obyčejný člověk. Hrával si s námi a stříhal nám vlasy!“
Po říjnové generální konferenci jsme s manželkou telefonicky hovořili se svými dětmi a jeden z vnuků řekl: „Protože jsme byli tak daleko od vás a nemohli jsme s vámi být v Salt Lake City, alespoň jsi nám měl při svém konferenčním proslovu zamávat.“ Do této generální konference jsme se se svými dětmi a vnoučaty ještě nesešli, a tak jim dnes mávám a doufám, že to mého vnuka potěší. Také mávám vám všem úžasným členům, jejichž modlitby a láska jsou pro mou manželku a pro mne tak důležité, a kterých si tak vážíme.
Během svého dospívání v Německu jsem chodil na shromáždění na mnoha různých místech a za různých okolností – ve skromných zákulisních místnostech, v působivých vilách a v opravdu funkčních moderních kaplích. Všechny tyto budovy měly ale jedno společné – byl v nich přítomen Duch Boží; když jsme se shromáždili jako rodina odbočky nebo sboru, mohli jsme pociťovat lásku Spasitele.
Kaple ve Zwickau měla staré varhany s měchy. Každou neděli byl určen jeden mladý muž, aby pumpoval pákou měchů, která šla ztuha, aby varhany mohly hrát. Ještě předtím, než jsem obdržel Aronovo kněžství, jsem občas získával tuto velkou výsadu pomáhat při tomto důležitém úkolu.
Zatímco shromáždění zpívali naše milované písně znovuzřízení, ze všech sil jsem pumpoval, aby varhanům nedošel dech. Varhaníkovy oči neomylně naznačovaly, zda to dělám dobře nebo zda musím rychle zvýšit své úsilí. Vždy jsem byl poctěn důležitostí této povinnosti a důvěrou, kterou ve mě varhaník vkládal. Mít zodpovědnost a podílet se na tomto velkém díle přinášelo úžasný pocit uspokojení.
Tento úkol přinášel ještě další požehnání – obsluha měchů seděla na sedátku, jež poskytovalo nádherný výhled na mozaikové okno krášlící přední část kaple. Mozaika zobrazovala První vidění, Josepha Smitha klečícího v Posvátném háji a hledícího k nebi a do sloupu světla.
Během doby, kdy shromáždění zpívali písně, a během proslovů a svědectví našich členů jsem se často díval na toto zobrazení nejposvátnějšího okamžiku v historii světa. V duchu jsem viděl Josepha přijímajícího poznání, svědectví a božské poučení, když se stal požehnaným nástrojem v rukou Nebeského Otce.
Pociťoval jsem zvláštního ducha, dívaje se na krásnou scénu v tomto okně zobrazující věřícího chlapce v Posvátném háji, který učinil odvážné rozhodnutí vroucně se pomodlit k Nebeskému Otci, jenž naslouchal a s láskou mu odpověděl.
Byl jsem mladým chlapcem v poválečném Německu, žil jsem v pobořeném městě tisíce mil od Palmyry v Severní Americe a více než sto let po této události. Všeobecnou mocí Ducha Svatého jsem v srdci a v mysli pocítil, že je to pravda, že Joseph Smith viděl Boha a Ježíše Krista a slyšel Jejich hlas. Duch Boží utěšoval v tomto mladém věku mou duši ujištěním o skutečnosti tohoto posvátného okamžiku stojícího na počátku celosvětového hnutí určeného „se valiti… až naplní celou zemi“ (NaS 65:2). Svědectví Josepha Smitha o onom slavném zážitku v Posvátném háji jsem věřil tehdy, a vím to i nyní. Bůh opět promluvil k lidstvu!
Když se ohlížím zpět, jsem vděčný mnoha přátelům, kteří mi v mládí pomohli získat svědectví o znovuzřízené Církvi Ježíše Krista. Nejprve jsem používal prostou víru v jejich svědectví, a potom jsem v srdci a v mysli obdržel božské svědectví Ducha. Mezi ty, jejichž svědectví o Kristu mi pomohlo získat vlastní svědectví o Spasiteli, počítám i Josepha Smitha. Než jsem rozpoznal výuku Ducha svědčící mi o tom, že Joseph Smith je prorok Boží, mé mladistvé srdce pocítilo, že je přítelem Božím, a tak naprosto přirozeně i přítelem mým. Věděl jsem, že Josephu Smithovi mohu důvěřovat.
Písma nás učí, že duchovní dary jsou dány těm, kteří prosí Boha, kteří Ho milují a kteří dodržují Jeho přikázání (viz NaS 46:9). „Každému nebyly dány všechny dary; neboť je mnoho darů a každému člověku je dán dar Duchem Božím.
Některým je dán jeden a některým je dán jiný, aby to všem mohlo býti ku prospěchu.“ (NaS 46:11–12.)
Dnes vím, že mému mladému svědectví velice prospělo svědectví proroka Josepha Smitha a mnoha přátel v Církvi, kteří věděli „Duchem Svatým… že Ježíš Kristus je Syn Boží a že byl ukřižován pro hříchy světa“ (NaS 46:13). Jejich dobrý příklad, starostlivá láska a pomáhající ruce mi požehnaly, abych obdržel další zvláštní dar Ducha popsaný v písmech, když jsem toužil po dalším světle a pravdě: „Jiným je dáno věřiti v slova jejich, aby také mohli míti věčný život, zůstanou-li věrni.“ (NaS 46:14.) Jak úžasný a drahocenný dar to je!
Když se skutečně pokoříme, budeme požehnáni tímto darem, abychom měli víru a naději ve věci, které nejsou vidět, ale které jsou pravdivé (viz Alma 32:21). Když zkoušíme slovo dané nám v písmech a žijícími proroky – i když máme jen touhu věřit – a neodporujeme Duchu Páně, naše duše bude rozšířena a naše porozumění bude osvíceno (viz Alma 32:26–28).
Sám Spasitel vysvětlil jasně tuto milosrdnou zásadu celému světu ve své velké přímluvné modlitbě pronesené nejenom za Jeho apoštoly, ale za všechny Svaté, i za nás dnes, ať žijeme kdekoli. Řekl:
„Ne za tytoť pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne.
Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal.“ (Jan 17:20–21; zvýraznění přidáno.)
Tímto způsobem žehná První vidění Josepha Smitha našemu osobnímu životu, životu rodin, a nakonec celé lidské rodině – docházíme k víře v Ježíše Krista skrze svědectví proroka Josepha Smitha. Proroci a apoštolové v celé historii lidstva měli božské projevy podobné tomu Josephovu. Mojžíš viděl Boha tváří v tvář a dozvěděl se, že je syn Boží „v podobenství [Jeho] Jednorozeného“ (viz Mojžíš 1:1–6). Apoštol Pavel svědčil, že se mu vzkříšený Ježíš Kristus zjevil na cestě do Damašku a učinil ho jedním ze svých velkých misionářů (viz Skutkové 26:9–23). Mocný král Agrippa po vyslechnutí Pavlova svědectví během přelíčení v Cesareji připustil: „Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem.“ (Skutkové 26:28.)
A bylo mnoho dalších dávných proroků, kteří také vydali mocné svědectví o Kristu. Všechny tyto projevy, dávné i novodobé, vedou ty, kteří věří božskému zdroji veškeré spravedlivosti a naděje – k Bohu, našemu Nebeskému Otci a k Jeho Synu, Ježíši Kristu.
Bůh promluvil k Josephu Smithovi se záměrem požehnat všem Božím dětem svou milostí a láskou, i v dobách nejistoty a nebezpečí, válek a pověstí o válkách, přírodních a osobních katastrof. Spasitel řekl: „Vizte, rámě milosrdenství mého je k vám vztaženo a každý, kdo přijde, toho přijmu.“ (3. Nefi 9:14.) A všichni, kteří toto pozvání přijmou, budou „obklopeni nesmírnou štědrostí lásky jeho“ (Alma 26:15).
Skrze svou víru v osobní svědectví proroka Josepha a skutečnost Prvního vidění, skrze studium a modlitbu, hlubokou a upřímnou, budeme také požehnáni pevnou vírou ve Spasitele světa, který hovořil k Josephovi „z rána krásného jasného dne, časně na jaře osmnáct set a dvacet“ (Joseph Smith – Životopis 1:14).
Víra v Ježíše Krista a svědectví o Něm a o Jeho všeobecném usmíření není pouhou naukou s velkou teologickou hodnotou. Taková víra je všeobecným darem, slavným pro všechny kulturní oblasti této země, bez ohledu na jazyk, rasu, barvu, národnost nebo společenskoekonomickou situaci. Ve snaze pochopit tento dar lze použít rozumových schopností, ale ti, již pociťují jeho účinky nejhlouběji, jsou ti, již jsou ochotni přijmout jeho požehnání, která vyplývají z čistého a neposkvrněného života sledujícího stezku pravého pokání a z života podle Božích přikázání.
Když si připomínáme proroka Josepha Smitha a ctíme ho, srdce se mi dme vděčností k němu. Byl dobrým, poctivým, pokorným, inteligentním a odvážným mladým mužem se zlatým srdcem a neotřesitelnou vírou v Boha. Byl bezúhonný. V odpověď na jeho pokornou modlitbu se nebesa opět otevřela. Joseph Smith skutečně viděl vidění. Věděl to, a věděl, že Bůh to ví, a nemohl to popřít. (Viz Joseph Smith – Životopis 1:25.)
Prostřednictvím jeho díla a oběti mám nyní pravé pochopení Nebeského Otce a Jeho Syna, našeho Vykupitele a Spasitele, Ježíše Krista, a mohu cítit moc Ducha Svatého a vědět o plánu Nebeského Otce pro nás, Jeho děti. Pro mne to jsou skutečně plody Prvního vidění.
Jsem vděčný za to, že jsem byl brzy ve svém životě požehnán prostou vírou, že Joseph Smith je prorok Boží, že ve vidění spatřil Boha Otce a Jeho Syna Ježíše Krista. Darem a mocí Boží přeložil Knihu Mormonovu. V tomto svědectví jsem byl utvrzován stále znovu a znovu.
Jako jeden z nejmenších mezi vámi, ale ve svém povolání jako jeden z apoštolů Ježíše Krista, vám vydávám svědectví, že On skutečně žije, že On je Mesiáš. Mám osobní svědectví o Ježíši Kristu, Spasiteli a Vykupiteli veškerého lidstva. Toto poznání jsem obdržel skrze nevýslovný pokoj a moc Ducha Božího. Touhou mého srdce a mé mysli je být čistý a věrný ve službě Jemu, nyní a navždy.
O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.