„Toto je evangelium mé“ – „Toto je církev má“
Toto je Spasitelovo evangelium a toto je Jeho Církev (viz 3. Nefi 27:21; Mosiáš 26:22; 27:13). Spojení těchto dvou prvků je mocné a proměňující.
Po staletí byl černý střelný prach nejsilnější dostupnou výbušninou. Dokázal odpalovat dělové koule, ale nebyl účinný pro většinu těžebních a silničních stavebních projektů. Byl zkrátka příliš slabý na to, aby dokázal roztříštit skálu.
V roce 1846 italský chemik Ascanio Sobrero vyrobil novou výbušninu, nitroglycerin. Tato olejovitá kapalina byla nejméně tisíckrát silnější než střelný prach. Snadno dokázala roztříštit skálu. Naneštěstí byl ale nitroglycerin nestabilní. Kdybyste ho upustili z malé výšky, explodoval by. Kdyby se příliš zahřál, explodoval by. Kdyby se příliš ochladil, explodoval by. Dokonce kdyby byl umístěn do chladné, tmavé místnosti a ponechán jen tak, nakonec by explodoval. Většina zemí zakázala jeho přepravu a mnohé zakázaly i jeho výrobu.
V roce 1860 začal švédský vědec Alfred Nobel zkoušet nitroglycerin stabilizovat. Po sedmi letech experimentování dosáhl svého cíle tím, že absorboval nitroglycerin do téměř bezcenné látky známé jako křemelina. Křemelina je porézní hornina, kterou lze rozdrobit na jemný prášek. Když ji s nitroglycerinem smícháme, křemelina ho absorbuje a výslednou pastu lze vytvarovat do „tyček“. V této formě byl nitroglycerin mnohem stabilnější. Mohl se bezpečně skladovat, přepravovat a používat s nezmenšenou výbušnou silou. Nobel pojmenoval tuto směs nitroglycerinu a křemeliny slovem „dynamit“.
Dynamit změnil svět. A Nobel díky němu také zbohatl. Bez stabilizátoru byl nitroglycerin příliš nebezpečný na to, aby byl komerčně považován za cenný, jak zjistil Ascanio Sobrero. A jak jsem řekl, křemelina byla sama o sobě téměř bezcenná. Avšak spojením těchto dvou složek získal dynamit schopnost proměnit společnost a stal se cenným artiklem.
V podobném smyslu poskytuje spojení evangelia Ježíše Krista a Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů mocné a proměňující přínosy pro nás. Evangelium je dokonalé, ale od božsky pověřené církve je požadováno, aby ho kázala, udržovala ho v čistotě a vykonávala jeho posvátné obřady se Spasitelovou mocí a pravomocí.
Zamyslete se nad spojením Spasitelova evangelia a Jeho Církve, jak to vysvětlil prorok Alma v Knize Mormonově. Církev byla zodpovědná za to, aby nebylo kázáno nic „kromě pokání a víry v Pána, který [vykoupí] svůj lid“. Církev byla na základě Boží pravomoci zodpovědná za vykonávání obřadu křtu „ve jménu Páně na svědectví…, že [lidé vstupují] do smlouvy s ním, že mu [budou] sloužiti a že [budou] zachovávati přikázání jeho“. Lidé, kteří byli pokřtěni, na sebe vzali jméno Ježíše Krista, vstoupili do Jeho Církve a byla jim slíbena veliká moc díky tomu, že Pán na ně bude vylévat Ducha.
Lidé se shromáždili u vod Mormonu, aby si vyslechli Almu kázat evangelium. Přestože tyto vody a okolní lesy chovali v úctě, Pánova Církev nebyla jen místem či budovou, a není jimi ani dnes. Církev jsou zkrátka obyčejní lidé, učedníci Ježíše Krista, shromáždění a zorganizovaní do božsky stanovené struktury, která pomáhá Pánu uskutečňovat Jeho záměry. Církev je nástrojem, jehož prostřednictvím se učíme o ústřední roli Ježíše Krista v plánu Nebeského Otce. Církev poskytuje pravomocný způsob, jak se mohou jednotlivci účastnit obřadů a uzavírat trvalé smlouvy s Bohem. Dodržování těchto smluv nás přibližuje k Bohu, poskytuje nám přístup k Jeho moci a proměňuje nás v to, čím se podle Jeho záměru máme stát.
Tak jako dynamit bez nitroglycerinu není ničím pozoruhodný, je Spasitelova Církev výjimečná jedině tehdy, je-li postavena na Jeho evangeliu. Bez Spasitelova evangelia a pravomoci vykonávat jeho obřady není Církev ničím výjimečná.
Nitroglycerin měl bez stabilizačního účinku křemeliny jako výbušnina jen omezenou cenu. Jak ukázala historie, bez Pánovy Církve bylo lidské porozumění Pánovu evangeliu rovněž vratké – náchylné k naukovým změnám a podléhající vlivu různých náboženství, kultur a filosofií. Prolínání těchto vlivů se projevovalo v každé dispensaci vedoucí až k této poslední. Ačkoli evangelium bylo původně zjeveno ve své čistotě, jeho výklad a uplatňování postupně získaly podobu božskosti, která postrádala moc, protože chyběl božsky schválený rámec.
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů umožňuje přístup k Boží moci, protože Bůh ji opravňuje jak k tomu, aby učila nauce Kristově, tak k tomu, aby poskytovala obřady evangelia nezbytné pro spasení a oslavení. Spasitel si velmi přeje nám odpouštět hříchy, pomáhat nám získat přístup ke své moci a proměňovat nás. Trpěl za naše hříchy a touží nám odpustit trest, který bychom si jinak zasloužili. Přeje si, abychom se stali svatými a byli v Něm zdokonalováni.
Ježíš Kristus má moc toto vše učinit. Nejde jen o to, že by soucítil s našimi nedokonalostmi a naříkal nad naším věčným zatracením v důsledku hříchu. Ne, On šel ještě dál, nekonečně dál, a znovuzřídil svou Církev, aby umožnil přístup ke své moci.
Jádrem evangelia, kterému Církev učí, je to, že Ježíš Kristus „nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl“. „Uvalil na [sebe] nepravosti všech nás.“ „Strpěl kříž“, zlomil „pouta smrti“, „vystoupil do nebe a usedl na pravici Boží, aby u Otce vyžádal své právo milosrdenství“. Spasitel toto vše udělal proto, že miluje svého Otce a miluje nás. On již onu nekonečnou cenu zaplatil, takže si může činit nárok na „všechny ty, kteří v něho mají víru,“ a přimlouvá se za ně – za nás. Ježíš Kristus si nepřeje nic jiného, než abychom činili pokání a přišli k Němu, aby nás mohl ospravedlnit a posvětit. V této touze je neúnavný a neochvějný.
Přístup k Boží smluvní moci a k Jeho smluvní lásce získáváme prostřednictvím Jeho Církve. Spojení Spasitelova evangelia a Jeho Církve nám proměňuje život. Proměnilo i mé prarodiče z matčiny strany. Můj dědeček Oskar Andersson pracoval v loděnici na ostrově Högmarsö ve Stockholmském souostroví. Jeho manželka Albertina a jejich děti žily ve švédském vnitrozemí. Jednou za čtrnáct dní, v sobotu, přivesloval Oskar na lodi na víkend domů, načež v neděli večer se opět vrátil na Högmarsö. Když byl jednou na Högmarsö, uslyšel dva americké misionáře kázat znovuzřízené evangelium Ježíše Krista. Oskar pocítil, že to, co slyší, je čistá pravda, a byl naplněn nevýslovnou radostí.
Když při další příležitosti přijel domů, nadšeně vyprávěl o misionářích své Albertině. Zmínil také, že tomu, čemu učili, věří. Požádal ji, aby si přečetla letáky, které mu dali, a řekl jí, že podle něj by žádné jejich budoucí děti neměly být pokřtěny jako nemluvňata. Albertina se celá rozohnila a vyhodila letáky do odpadků. Než Oskar v neděli večer vyrazil zpět do práce, moc si toho neřekli.
Jakmile odjel, Albertina letáky z odpadků vyndala. Pečlivě porovnávala jejich nauku s učením ve své opotřebované Bibli. S úžasem pocítila, že to, co čte, je pravdivé. Když se Oskar příště vrátil domů, dostalo se jemu i výtisku Knihy Mormonovy, který s sebou přivezl, vřelého přivítání. Albertina ji dychtivě četla a znovu porovnávala nauku se svou Biblí. Stejně jako Oskar i ona rozpoznala čistou pravdu a byla naplněna nepopsatelnou radostí.
Oskar, Albertina a jejich děti se přestěhovali na ostrov Högmarsö, aby byli nablízku několika málo tamějším členům Církve. Týden poté, co byli Oskar a Albertina v roce 1916 pokřtěni, byl Oskar povolán vedoucím skupiny na Högmarsö. Oskar i Albertina čelili, tak jako mnozí jiní obrácení, kvůli své nové víře kritice. Místní farmáři jim odmítali prodávat mléko, a tak Oskar každý den vesloval přes celý fjord, aby kupoval mléko od tolerantnějšího farmáře.
Během následujících let však počet členů Církve na ostrově Högmarsö rostl, částečně i díky Albertinině mocnému svědectví a velkému misionářskému zápalu. Když se ze skupiny stala odbočka, Oskar byl povolán presidentem odbočky.
Členové odbočky Högmarsö chovali tento ostrov v úctě. Byly to jejich vody Mormonu. Právě tam došli poznání svého Vykupitele.
V průběhu let, zatímco Oskar a Albertina dodržovali svou křestní smlouvu, byli proměněni mocí Ježíše Krista. Toužili uzavřít další smlouvy a obdržet chrámová požehnání. Aby tato požehnání získali, přestěhovali se v roce 1949 natrvalo ze svého domova ve Švédsku do Salt Lake City. Oskar sloužil jako vedoucí členů na ostrově Högmarsö 33 let.
Spojení nitroglycerinu a křemeliny učinilo dynamit cenným artiklem; spojení evangelia Ježíše Krista a Jeho Církve je neocenitelné. Oskar a Albertina se doslechli o znovuzřízeném evangeliu díky tomu, že prorok Boží povolal, přidělil a poslal misionáře do Švédska. Misionáři učili na základě božského pověření Kristově nauce a poté kněžskou pravomocí Oskara a Albertinu pokřtili. Oskar a Albertina se jako členové dál učili, rozvíjeli se a sloužili druhým. Stali se Svatými posledních dnů, protože dodržovali smlouvy, které uzavřeli.
Spasitel hovoří o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů jako o své církvi, protože ji pověřil tím, aby naplňovala Jeho záměry – kázat Jeho evangelium, poskytovat Jeho obřady a smlouvy a umožňovat, aby nás Jeho moc ospravedlňovala a posvěcovala. Bez Jeho Církve není žádná pravomoc, žádné kázání zjevených pravd v Jeho jménu, žádné obřady ani smlouvy, žádné projevování moci božskosti ani žádné proměňování v to, čím Bůh chce, abychom se stali, a plán Boha pro Jeho děti je v podstatě k ničemu. Církev v této dispensaci je v Jeho plánu nedílným prvkem.
Vyzývám vás, abyste se v plnější míře oddali Spasiteli, Jeho evangeliu a Jeho Církvi. Když tak učiníte, zjistíte, že spojení Spasitelova evangelia a Jeho Církve vám do života přináší moc. Tato moc je mnohem silnější než dynamit. Roztříští skály, které vám stojí v cestě, a promění vás v dědice v Božím království. A vy budete „naplněni onou radostí, jež je nevyslovitelná a plná slávy“. Ve jménu Ježíše Krista, amen.