„Vy jste přátelé moji“
Spasitelova slova „vy jste přátelé moji“ jsou jasnou výzvou k budování vyšších a svatějších vztahů mezi všemi Božími dětmi.
Ve světě plném svárů a rozdělení, kde zdvořilou rozpravu nahradilo odsuzování a pohrdání a kde přátelství definují všelijací -isté, -ité či -ovci a všemožné -ismy, jsem dospěl k poznání, že existuje jasný, prostý a božský příklad, k němuž můžeme hledět, pokud hledáme jednotu, lásku a sounáležitost. Tímto příkladem je Ježíš Kristus. Svědčím o tom, že On je tím velikým sjednotitelem.
Jsme Jeho přátelé
V prosinci 1832, kdy „známky potíží mezi národy“ začaly být „zjevnější“ než kdykoli jindy od zorganizování Církve, se vedoucí Svatých posledních dnů v Kirtlandu v Ohiu shromáždili na konferenci. Modlili se „každý zvlášť a nahlas k Pánu, aby [jim] zjevil svou vůli“. Pán modlitby těchto věrných členů v době velkých strastí přijal a na znamení toho je utěšil, přičemž Svaté třikrát oslovil dvěma mocnými slovy: přátelé moji.
Ježíš Kristus již dlouho nazývá své věrné následovníky svými přáteli. V Nauce a smlouvách použil Spasitel slovo přítel čtrnáctkrát, aby jím definoval tento posvátný a cenný vztah. Nyní nemluvím o slově přítel tak, jak ho definuje svět – podle toho, kolik vás sleduje lidí na sociálních sítích nebo kolik máte „lajků“. Nelze jej vyjádřit hashtagem ani číslem na Instagramu nebo síti X.
Přiznám se, že vzpomínám na to, že jako dospívající jsem se obával, abych v rozhovoru neuslyšel ona bolestivá slova: „Hele, můžeme být jenom přáteli?“ nebo: „Zůstaňme jenom v přátelské rovině“. Nikde ve svatých písmech neslyšíme Pána říci: „Jste jenom moji přátelé.“ Spíše učil, že „většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za [přátele] své“. A dále: „Vy jste ti, jež mi Otec dal; vy jste přátelé moji.“
Záměr je jasný: Spasitel s každým z nás počítá a bdí nad námi. Tato péče není triviální ani bezvýznamná. Přináší naopak oslavení a je pozvedající a věčná. Spasitelova slova „vy jste přátelé moji“ vnímám jako jasnou výzvu k budování vyšších a svatějších vztahů mezi všemi Božími dětmi, „abychom mohli býti jedno“. Toho dosahujeme tím, že se spojíme a usilujeme jak o příležitosti ke sjednocení, tak o vytvoření pocitu sounáležitosti pro všechny.
Jsme v Něm zajedno
Spasitel toto nádherně ilustroval svou výzvou: „Poď, následuj mne.“ Když povolával apoštoly, čerpal z darů a osobních vlastností různorodé skupiny následovníků. Povolal rybáře, zélóty, bratry známé svou bouřlivou povahou, a dokonce i výběrčího daní. Všechny sjednocovala víra ve Spasitele a touha lnout k Němu. Pohlédli na Něj, uviděli skrze Něj Boha a „hned opustivše síti, šli za ním“.
I já bývám svědkem toho, jak nás budování vyšších a svatějších vztahů spojuje v jedno. S manželkou Jennifer jsme byli požehnáni tím, že jsme vychovávali svých pět dětí v New Yorku. V této rušné metropoli jsme navázali drahocenné a posvátné vztahy se sousedy, přáteli ze školy, obchodními partnery, náboženskými představiteli a dalšími Svatými.
V květnu 2020, když se svět potýkal s šířením globální pandemie, se na náhle svolaném zasedání virtuálně sešli členové newyorské Komise náboženských vedoucích. Nebyl stanoven žádný program jednání. Žádní mimořádní hosté. Jen žádost o to se sejít a společně diskutovat o výzvách, kterým jsme jako vedoucí různých náboženských organizací čelili. Centra pro kontrolu nemocí právě oznámila, že naše město je epicentrem pandemie covidu-19 ve Spojených státech. To znamenalo žádné další shromažďování. Žádná další setkání.
Pro tyto náboženské vedoucí byla ztráta možnosti osobně sloužit druhým, scházet se v rámci kongregací a každý týden společně uctívat Boha zničující ranou. Naše skupinka – zahrnující kardinála, reverenda, rabína, imáma, pastora, monsignora a staršího – si navzájem naslouchala, utěšovala se a podporovala. Než abychom se zaměřovali na naše odlišnosti, všímali jsme si toho, co máme společného. Mluvili jsme o možných a následně i pravděpodobných krocích. Spojili jsme se a odpovídali na otázky ohledně víry a budoucnosti. A pak jsme se modlili. A modlili jsme se usilovně!
V bohatě rozmanitém městě plném složitostí a střetávajících se kultur jsme byli svědky toho, jak se naše odlišnosti rozplynuly, když jsme se spojili jako přátelé s jedním hlasem, jedním cílem a jednou modlitbou.
Již jsme se nedívali přes stůl jeden na druhého, ale hleděli jsme jeden s druhým k nebi. Z každého dalšího setkání jsme odcházeli sjednocenější a připravenější „vyhrnout si rukávy“ a pustit se do práce. Spolupráce, která z toho vyplynula, a služba poskytnutá tisícům Newyorčanů mě naučily, že ve světě, který volá po rozdělení, odstupu a neangažovanosti, je toho vždy mnohem víc, co nás spojuje, než co nás rozděluje. Spasitel naléhavě žádal: „Buďte jedno; a nejste-li jedno, nejste moji.“
Bratři a sestry, musíme přestat hledat důvody pro rozdělení a místo toho vyhledávat příležitosti k tomu, abychom byli „jedno“. Pán nám žehná jedinečnými dary a vlastnostmi, které vybízejí k tomu, abychom se jeden od druhého učili a osobně rostli. Často jsem říkal svým univerzitním studentům, že když já dělám to, co vy, a vy děláte to, co já, pak jeden druhého nepotřebujeme. Ale protože vy neděláte to, co já, a já nedělám to, co vy, tak jeden druhého potřebujeme. A tato potřeba nás spojuje. Rozdělit a panovat je protivníkův plán na zničení přátelství, rodin a víry. Tím, kdo sjednocuje, je Spasitel.
Náležíme k Němu
Jedním ze zaslíbených požehnání plynoucích z toho, že se stáváme jedním, je silný pocit sounáležitosti. Starší Quentin L. Cook učil, že „podstatou opravdové sounáležitosti je být zajedno s Kristem“.
Když jsem nedávno s rodinou navštívil západoafrickou Ghanu, zamiloval jsem se do jednoho místního zvyku. Když jsme dorazili do církevní budovy nebo k někomu domů, druzí nás zdravili slovy „buďte vítáni“. Když se podávalo jídlo, náš hostitel vždy oznámil: „Buďte zváni.“ Tyto prosté pozdravy byly pronášeny účelně a záměrně. Buďte vítáni. Buďte zváni.
Podobná posvátná slova umísťujeme i na dveře našich sborových domů. Avšak nápis „Návštěvníci vítáni“ nestačí. Skutečně vítáme srdečně každého, kdo oněmi dveřmi projde? Bratři a sestry, nestačí jen sedět v lavicích. Musíme dbát Spasitelovy výzvy, abychom budovali vyšší a svatější vztahy se všemi Božími dětmi. Musíme podle své víry žít! Můj otec mi často připomínal, že pouhé sezení v lavici v neděli z vás neudělá dobrého křesťana, podobně jako spaní v garáži z vás neudělá auto.
Musíme žít tak, aby svět neviděl nás, ale aby skrze nás viděl Spasitele. A k tomu nedochází jen o nedělích. Dochází k tomu v obchodě, u čerpací stanice, ve škole, při setkání sousedů – na všech místech, kde pracují a žijí pokřtění i nepokřtění členové naší rodiny.
V neděli Boha uctívám proto, abych si připomněl, že jeden druhého potřebujeme a že společně potřebujeme Jeho. Naše jedinečné dary a talenty, které nás v sekulárním světě odlišují, nás na posvátném místě sjednocují. Spasitel nás vyzývá, abychom si vzájemně pomáhali, vzájemně se pozvedali a vzájemně se vzdělávali. Přesně to udělal On, když uzdravil ženu trpící krvácením, očistil malomocného, který Ho prosil o milost, poradil mladému knížeti, který se ptal, co dalšího by mohl udělat, zamiloval si Nikodéma, který věděl, ale ve víře klopýtal, a navzdory tehdejším zvykům si sedl u studny se ženou, které oznámil své mesiášské poslání. Toto je pro mě církev – místo setkávání a zotavování, napravování a znovuzaměřování se. President Russell M. Nelson učil: „Síť evangelia je tou nejrozsáhlejší sítí na světě. Bůh všechny vyzývá, aby k Němu přišli. … Je zde místo pro každého.“
Někteří z vás možná zažili něco, kvůli čemu máte pocit, že sem nenáležíte. Spasitelovo poselství určené vám i mně zní stejně: „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“ Evangelium Ježíše Krista je pro nás dokonalým místem. Účast na církevním shromáždění přináší naději na lepší zítřky, příslib, že nejste sami, a rodinu, která nás potřebuje stejně, jako my potřebujeme ji. Starší D. Todd Christofferson potvrzuje, že „být zajedno s Otcem, Synem a Svatým Duchem je bezpochyby vrcholným stupněm sounáležitosti“. Každému, kdo učinil krok stranou a hledá příležitost se vrátit, nabízím tuto věčnou pravdu a výzvu: Náležíte sem. Vraťte se. Nyní je ten správný čas.
Ve svárlivém a rozděleném světě svědčím o tom, že Spasitel Ježíš Kristus je velikým sjednotitelem. Dovolte mi vybídnout každého z nás, abychom byli hodni Spasitelovy výzvy být „jedno“ a abychom podobně jako On směle hlásali: „Vy jste přátelé moji.“ V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.