Smrtelnost funguje!
Navzdory těžkostem, kterým všichni čelíme, náš milující Nebeský Otec připravil plán štěstí tak, aby nám nebylo souzeno neuspět.
Několik let jsem byl v našem sboru domácím učitelem jedné starší sestry. Neměla lehký život. Měla různé zdravotní problémy a kvůli úrazu, který si v dětství přivodila na hřišti, trpěla celý život bolestmi. Ve 32 letech se rozvedla, musela vychovávat a živit čtyři malé děti a v 50 letech se znovu vdala. Její druhý manžel zemřel, když jí bylo 66 let, a ona žila dalších 26 let jako vdova.
I přes celoživotní těžkosti byla věrná svým smlouvám až do konce. Byla nadšenou genealožkou, navštěvovala chrám a sbírala a sepisovala rodinné historie. I když měla mnoho obtížných zkoušek a bezpochyby někdy pociťovala smutek a osamělost, měla veselou tvář a vlídnou a příjemnou povahu.
Devět měsíců po její smrti měl jeden z jejích synů pozoruhodný zážitek v chrámu. Mocí Ducha Svatého poznal, že jeho matka má pro něj určité poselství. Komunikovala s ním, ale nikoli prostřednictvím vidění ani slyšitelných slov. Synovi do mysli vstoupilo toto nezpochybnitelné poselství od jeho matky: „Chci, abys věděl, že smrtelnost funguje, a chci, abys věděl, že nyní chápu, proč se vše [v mém životě] stalo tak, jak se to stalo – a všechno je, jak má být.“
Toto poselství je o to pozoruhodnější, když se zamyslíme nad situací této sestry a nad těžkostmi, které vytrpěla a překonala.
Bratři a sestry, smrtelnost funguje! Je navržena tak, aby fungovala! Navzdory těžkostem, trápením a obtížím, kterým všichni čelíme, náš milující, moudrý a dokonalý Nebeský Otec připravil plán štěstí tak, aby nám nebylo souzeno neuspět. Jeho plán nám umožňuje pozvednout se nad nezdary, které ve smrtelnosti zažíváme. Pán řekl: „Toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“
Máme-li však z Pánova díla a slávy získat užitek, ba dokonce nesmrtelnost a věčný život, musíme očekávat, že budeme školeni a učeni a že budeme procházet ohněm tavičovým – někdy až do krajních mezí. Úplně se vyhnout problémům, výzvám a obtížím tohoto světa by znamenalo obejít tento proces, který je pro fungování smrtelnosti skutečně nezbytný.
A tak nás nemá překvapit, když na nás přijdou těžké časy. Setkáme se se situacemi, které nás budou zkoušet, a s lidmi, kteří nám umožní cvičit se v pravé lásce a trpělivosti. Je však třeba, abychom v těžkostech vytrvali a pamatovali na to, co řekl Pán:
„A kdokoli pokládá život ve věci mé, pro jméno mé, opět ho nalezne, dokonce život věčný.
Tudíž, nebojte se nepřátel svých [ani svých problémů, výzev či zkoušek tohoto života], neboť jsem ustanovil…, praví Pán, že vás budu prověřovati ve všech věcech, zda setrváte ve smlouvě mé, … abyste mohli býti shledáni způsobilými.“
Když kvůli svým problémům trpíme obavami nebo úzkostmi nebo když máme pocit, že v životě máme možná více těžkostí, než je záhodno, můžeme pamatovat na to, co Pán řekl dětem Izraele:
„A rozpomínati se budeš na všecku cestu, kterouž tě vedl Hospodin Bůh tvůj již teď čtyřidceti let po poušti, aby ponížil tebe a zkusil tě, aby známé bylo, co jest v srdci tvém, budeš-li [dodržovati] přikázaní jeho, [nebo nikoli].“
Lehi učil svého syna Jákoba:
„Vytrpěl [jsi] strasti a mnoho smutku. … Nicméně… [Bůh] posvětí strasti tvé ku prospěchu tvému. … Pročež, já vím, že jsi vykoupen pro spravedlivost Vykupitele svého.“
Protože tento život je zkušebním terénem a „[stahují] se nad námi mraky a vše kolem ztrácí klid svůj“, je užitečné pamatovat na tuto radu a zaslíbení, které se nacházejí v Mosiášovi 23 a týkají se životních výzev: „Nicméně – každý, kdo vkládá svou důvěru v [Pána], ten bude posledního dne pozvednut.“
Jako mladý muž jsem osobně zažíval velkou emoční bolest a pocity hanby, jež přicházely v důsledku nespravedlivých činů někoho jiného, což mělo mnoho let vliv na mou sebeúctu a mé vnímání vlastní způsobilosti před Pánem. Nicméně vydávám osobní svědectví, že Pán nás může posilovat a podporovat v jakýchkoli těžkostech, které budeme během svého putování tímto slzavým údolím vyzváni prožít.
Všichni dobře známe Pavlovu zkušenost:
„A abych se vysokostí zjevení[, kterého se mi dostalo,] nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, [satanův posel], aby mne [trýznil], abych se nad míru nepovyšoval.
Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne.
Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova.“
Nevíme, co bylo oním Pavlovým ostnem v těle. Rozhodl se nepopisovat, zda se jednalo o fyzickou nemoc, duševní či emoční neduh nebo o pokušení. Ale nemusíme znát podrobnosti, abychom poznali, že zápolil s těžkostmi a prosil Pána o pomoc a že v konečném důsledku mu právě Pánova síla a moc pomáhaly to zvládat.
Podobně jako tomu bylo u Pavla, byl jsem i já díky Pánově pomoci nakonec emočně i duchovně posílen a nakonec jsem si po mnoha letech uvědomil, že jsem vždy byl hodnotným člověkem a byl jsem hoden požehnání evangelia. Spasitel mi pomohl překonat pocity nehodnosti a upřímně odpustit tomu, kdo se vůči mně provinil. Konečně jsem porozuměl tomu, že Spasitelovo Usmíření je osobní dar pro mě a že Nebeský Otec a Jeho Syn mě dokonale milují. Díky Spasitelovu Usmíření smrtelnost funguje.
Ačkoli jsem byl nakonec požehnán tím, že jsem rozpoznal, jak mě Spasitel zachránil a jak stál během těchto zážitků při mně, jasně chápu, že ona nešťastná situace v letech mého dospívání byla mou osobní cestou a zkušeností, jejíž vyřešení a konečný výsledek nelze přenášet na ty, kteří trpěli a nadále trpí kvůli nespravedlivému chování druhých.
Uvědomuji si, že ze životních zkušeností – dobrých i špatných – můžeme získat důležitá ponaučení. Nyní vím a vydávám svědectví, že smrtelnost funguje! Doufám, že díky souhrnnému výsledku svých životních zkušeností – dobrých i špatných – mám soucit s nevinnými oběťmi činů druhých a soucítím s utiskovanými.
Upřímně doufám, že v důsledku svých životních zkušeností – dobrých i špatných – jsem laskavější k druhým, jednám s nimi tak, jak by to dělal Spasitel, mám větší pochopení pro hříšníky a jsem zcela bezúhonný. Když se naučíme spoléhat na Spasitelovu milost a dodržovat své smlouvy, můžeme sloužit jako příklad dalekosáhlých účinků Spasitelova Usmíření.
Podělím se o poslední příklad toho, jak smrtelnost funguje.
Teta staršího Halese Lois VandenBoschová a jeho matka Klea VandenBoschová.
Moje maminka neměla snadnou cestu smrtelností. Nedostalo se jí žádného uznání ani světských poct a po střední škole neměla příležitosti získat vzdělání. V dětství onemocněla obrnou, což mělo za následek celoživotní bolest a nepříjemné pocity v levé noze. V dospělosti čelila mnoha obtížným a náročným fyzickým i finančním těžkostem, ale byla věrná svým smlouvám a milovala Pána.
Když jí bylo 55 let, zemřela má starší sestra a zanechala po sobě osmiměsíční dcerku, mou neteř, která se ocitla bez matky. Z různých důvodů maminka nakonec dalších 17 let mou neteř z velké části vychovávala, často za velmi obtížných okolností. I přes tyto zkušenosti však s radostí a ochotně sloužila rodině, sousedům a členům sboru a mnoho let sloužila jako chrámová pracovnice. Během posledních několika let života maminka trpěla jistou formou demence, byla často zmatená a musela být v pečovatelském zařízení. Naneštěstí byla sama, když nečekaně zemřela.
Několik měsíců poté, co zemřela, jsem měl sen, který nikdy nezapomenu. Ve snu jsem seděl ve své kanceláři v Církevní administrativní budově. A do kanceláře vešla maminka. Věděl jsem, že přišla z duchovního světa. Vždy si budu pamatovat, jak jsem se cítil. Neřekla nic, ale vyzařovala z ní duchovní krása, kterou jsem nikdy předtím nezažil a kterou jen stěží dokáži popsat.
Její vzezření a bytost byly skutečně úchvatné! Vzpomínám si, jak jsem jí řekl: „Mami, jsi tak krásná!“ a měl jsem přitom na mysli její duchovní moc a krásu. Vzala to na vědomí – opět beze slova. Pocítil jsem lásku, kterou ke mně chová, a tehdy jsem poznal, že je šťastná a zbavena světských starostí a těžkostí a dychtivě očekává „slavné vzkříšení“. Vím, že pro maminku smrtelnost fungovala – a že funguje i pro nás.
Božím dílem a slávou je uskutečnit nesmrtelnost a věčný život člověka. Zkušenosti získané ve smrtelnosti jsou součástí cesty, která nám umožňuje růst a postupovat směrem k nesmrtelnosti a k věčnému životu. Nebyli jsme sem posláni proto, abychom selhali, ale abychom uspěli v plánu, který pro nás Bůh má.
Jak učil král Beniamin: „A nadto, přál bych si, abyste zvážili požehnaný a šťastný stav těch, kteří zachovávají přikázání Boží. Neboť vizte, ti jsou požehnaní ve všech věcech, jak v časných, tak v duchovních; a vytrvají-li věrně do konce, budou přijati v nebi, aby takto mohli přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí.“ Jinak řečeno – smrtelnost funguje!
Svědčím o tom, že když přijmeme obřady evangelia, uzavřeme smlouvy s Bohem a poté budeme tyto smlouvy dodržovat, činit pokání a sloužit druhým a pokud vytrváme do konce, budeme i my moci mít jistotu a naprostou důvěru v Pána, že smrtelnost funguje! Svědčím o Ježíši Kristu a o tom, že naše nádherná budoucnost s Nebeským Otcem je možná díky Spasitelově milosti a Usmíření. Ve jménu Ježíše Krista, amen.