Jeho ruka je připravena nám pomáhat

Starší Juan Pablo Villar

sedmdesátník

Když se na Ježíše Krista budeme obracet s vírou, vždy nám bude nablízku.

Když jsem byl malý, jeli jsme s rodinou na dovolenou na pláž na pobřeží mé rodné země – Chile. Moc jsem se těšil, že si několik dnů užiji léto s rodinou. Byl jsem nadšený také proto, že jsem si myslel, že se budu moci konečně zapojit do oblíbených vodních radovánek svých starších bratrů.

Jednou si šli bratři hrát do příboje, kde se lámaly vlny, a já jsem se cítil už dost velký a vyzrálý na to, abych šel s nimi. Když jsem se k onomu místu blížil, uvědomil jsem si, že vlny jsou větší, než jaké se zdály být ze břehu. Znenadání se ke mně překvapivou rychlostí jedna vlna přiblížila. Měl jsem pocit, jako by mě ovládla moc přírody a já byl vlečen do hlubin moře. Neviděl jsem ani necítil žádný záchytný bod a voda mnou cloumala sem a tam. Právě ve chvíli, kdy jsem si pomyslel, že se mé pozemské dobrodružství chýlí ke konci, jsem ucítil ruku, která mě táhla nad hladinu. Konečně jsem uviděl slunce a popadl dech.

Můj bratr Claudio viděl, jak se snažím hrát si na velkého, a přišel mě zachránit. Nebyl jsem daleko od břehu. A i když voda byla mělká, byl jsem dezorientovaný a neuvědomil jsem si, že bych si mohl pomoci sám. Claudio mi řekl, že musím být opatrný a že mě to naučí, pokud budu chtít. Ačkoli jsem spolykal litry vody, moje hrdost a touha být velký kluk byly silnější, a tak jsem odpověděl: „Jasně.“

Claudio mi řekl, že se té vlně musím postavit. Pomyslel jsem si, že takový souboj s něčím, co vypadalo jako obrovská vodní stěna, určitě prohraji.

Když se přiblížila další velká vlna, Claudio rychle řekl: „Dívej se na mě; takhle se to dělá.“ Rozběhl se proti blížící se vlně a po hlavě do ní skočil předtím, než se zlomila. Jeho skok na mě udělal takový dojem, že jsem si nevšiml, že se blíží další vlna. A tak jsem byl opět pohlcen hlubinami moře a zmítaly mnou síly přírody. O několik vteřin později mě zase chytila ruka a vytáhla mě na hladinu a na vzduch. Plamen mé hrdosti pohasínal.

Tentokrát mě bratr pobídl, abych skočil s ním. A tak jsem ho následoval a skočili jsme se spolu. Měl jsem pocit, že zdolávám tu nejnáročnější překážku na světě. Rozhodně to nebylo nic snadného, ale díky bratrově pomoci a příkladu se mi to podařilo. Jeho ruka mě zachránila dvakrát; svým příkladem mi ukázal, jak se s výzvou vypořádat a toho dne zvítězit.

President Russell M. Nelson nás vyzval, abychom mysleli celestiálně, a já se chci řídit jeho radou a aplikovat ji na svůj příběh z prázdnin.

Spasitelova moc nad protivníkem

Budeme-li myslet celestiálně, porozumíme tomu, že v životě budeme čelit výzvám, které se nám budou zdát větší než naše schopnosti je překonat. Během doby, kterou prožíváme ve smrtelnosti, jsme vystaveni útokům protivníka. Podobně jako když nade mnou měly onoho letního dne moc vlny, možná pociťujeme bezmoc a sklon poddat se silnějšímu osudu. Tyto „zákeřné vlny“ námi možná házejí ze strany na stranu. Ale nezapomínejte, kdo má nad těmito vlnami, a vlastně nade vším, moc. Je to náš Spasitel Ježíš Kristus. On má moc pomoci nám dostat se z jakkoli nešťastných podmínek či nepříznivých situací. Nehledě na to, zda se Mu cítíme být nablízku, může k nám vztáhnout ruku, ať jsme kdekoli či v jakékoli situaci.

Když se na Něj budeme obracet s vírou, vždy nám bude nablízku a ve svém vlastním čase bude připraven a ochoten chytit nás za ruku a vytáhnout nás do bezpečí.

Spasitel a Jeho příklad služby

Budeme-li myslet celestiálně, rozpoznáme v Ježíši Kristu bezchybný příklad služby. V písmech vidíme příklady toho, jak Pán či Jeho učedníci vztahují ruce k lidem, kteří potřebují pomoc, záchranu nebo požehnání. Podobně jsem i já ve svém příběhu sice věděl, že můj bratr je nablízku, ale to nestačilo. Claudio věděl, že jsem v nesnázích, a šel mi pomoci dostat se z vody.

Občas si myslíme, že stačí, když jsme někomu, kdo je v nouzi, zkrátka jen nablízku, ale mnohdy toho můžeme udělat víc. Díváme-li se z perspektivy věčnosti, může nám to pomáhat získávat zjevení a poskytovat včasnou pomoc, když jsou druzí v nouzi. Můžeme se spoléhat na vedení a inspiraci Ducha Svatého, abychom dokázali rozpoznat, jaká pomoc je zapotřebí, ať už se jedná o časnou podporu, jako je citová útěcha, jídlo či pomoc s každodenními povinnostmi, nebo o duchovní vedení s cílem pomoci druhým připravit se na uzavření a dodržování posvátných smluv.

Spasitel je připraven nás zachránit

Když služebně nejstarší apoštol Petr „šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi…, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.“ Ježíš věděl, kolik víry Petr vynaložil, aby k Němu přišel po vodě. Také si byl vědom Petrova strachu. Písma uvádějí, že Ježíš „i hned… vztáh ruku, ujal jej“ a řekl následující slova: „Ó malé víry, pročežs pochyboval?“ Jeho slova neměla Petra pokárat, ale měla mu připomenout, že On, Mesiáš, je s ním a s učedníky.

Budeme-li myslet celestiálně, dostane se nám do srdce potvrzení, že Ježíš Kristus je skutečně náš Spasitel, náš Přímluvce u Otce a náš Vykupitel. Když v Něj budeme uplatňovat víru, zachrání nás z našeho padlého stavu, pomůže nám překonat výzvy, slabosti a potřeby v tomto časném životě a dá nám ten největší ze všech darů, kterým je věčný život.

Spasitel to s námi nevzdává

Můj bratr to se mnou tehdy nevzdal, ale vytrvale se snažil mě naučit, jak si mohu poradit sám. Vytrval, i když to vyžadovalo, aby mě zachránil dvakrát. Vytrval, i když se mi to zpočátku nedařilo. Vytrval proto, abych mohl tuto výzvu překonat a uspět. Budeme-li myslet celestiálně, uvědomíme si, že náš Spasitel nám bude nablízku tolikrát, kolikrát bude potřeba, aby nám poskytl pomoc, budeme-li se chtít učit, měnit se, překonávat překážky, zvládat těžkosti nebo být úspěšní v čemkoli, co bude do našeho života přinášet skutečné a věčné štěstí.

Spasitelovy ruce

V písmech je zvěčněna symbolika a význam Spasitelových rukou. Při Jeho smírné oběti Mu byly ruce probodnuty hřeby, aby bylo Jeho tělo připevněno ke kříži. Po Vzkříšení se zjevil učedníkům v dokonalém těle, ale stopy hřebů v Jeho rukou zůstávají jako připomínka Jeho nekonečné oběti. Jeho ruka nám bude vždy nablízku, ač ji možná zpočátku neuvidíme nebo ji nebudeme vnímat, protože Nebeský Otec Ho vybral, aby byl naším Spasitelem a Vykupitelem celého lidstva.

Myslím-li celestiálně, vím, že v tomto životě nejsme opuštění. Ačkoli musíme čelit výzvám a zkouškám, Nebeský Otec zná naše schopnosti a ví, že dokážeme své těžkosti snášet či překonat. Musíme konat svůj díl práce a obracet se na Něj s vírou. Jeho Milovaný Syn Ježíš Kristus je náš zachránce a vždy nám bude nablízku. V Jeho jménu, posvátném jménu Ježíše Krista, amen.