Muž, s nímž Jehova mluvil
Joseph Smith byl požehnán, aby „dispensaci poslední… zahájil“, a my jsme požehnáni tím, že tak učinil.
Mým záměrem dnes i kdykoli jindy je svědčit o Ježíši Kristu – že je Syn Boží, Stvořitel a Spasitel světa, náš Vysvoboditel a Vykupitel. Vzhledem k tomu, že „základními zásadami našeho náboženství jsou svědectví apoštolů a proroků ohledně Ježíše Krista“, podělím se s vámi dnes o své poznání a svědectví o Spasiteli, které byly posíleny a prohloubeny díky životu a učení jednoho klíčového apoštola a proroka.
Počátek moudrosti
Jednoho krásného jasného dne časně na jaře roku 1820 vstoupil čtrnáctiletý Joseph Smith do lesíku nedaleko domu, kde s rodinou žil, aby se pomodlil ohledně svých hříchů a zeptal se, do které církve má vstoupit. Jeho upřímná modlitba, pronesená s neochvějnou vírou, upoutala pozornost nejmocnějších sil ve vesmíru, včetně Otce a Syna. A ďábla. Každý z nich měl o onu modlitbu a o onoho chlapce intenzivní zájem.
To, co dnes nazýváme Prvním viděním, znamenalo počátek Znovuzřízení všech věcí v této poslední dispensaci. Ale pro Josepha byl tento zážitek také zážitkem osobním a přípravným. To jediné, po čem toužil, bylo odpuštění a vedení. Pán mu dal obojí. Pokyn, aby se „k žádné z [církví]“ nepřipojoval, byl přikazující. Slova „hříchy tvé jsou ti odpuštěny“ byla vykupitelská.
Přes všechny ty nádherné pravdy, které můžeme díky Prvnímu vidění poznat, bylo možná pro Josepha tím hlavním, co si z něj odnesl, jednoduše toto: „Shledal jsem, že svědectví Jakubovo je pravdivé – že člověk, jemuž se nedostává moudrosti, může prositi Boha a obdržeti.“
Jak poznamenal jeden učenec: „Skutečným ohlasem Prvního vidění je dnes poznání, že podstatou Boha je dávat těm, kterým se nedostává moudrosti. … Bůh, který se zjevuje Josephu Smithovi v posvátném háji, je Bohem, který odpovídá dospívajícím ve chvílích těžkostí.“
Onen zážitek v tomto lesíku dodal Josephovi sebedůvěru žádat o odpuštění a vedení po zbytek jeho života. A jeho zážitek dodává i mně sebedůvěru žádat o odpuštění a vedení po zbytek mého života.
Pravidelné pokání
21. září 1823 se Joseph upřímně modlil o odpuštění s důvěrou, že díky zážitku, který měl v lesíku před třemi lety, mu nebe znovu odpoví. A tak se i stalo. Pán seslal anděla, Moroniho, aby Josepha poučil a informoval ho o jistém starodávném záznamu, který měl později přeložit darem a mocí Boží – o Knize Mormonově.
Téměř o 13 let později poklekli Joseph a Oliver Cowdery k vážné a tiché modlitbě v nově zasvěceném chrámu Kirtland. Nevíme, za co se modlili, ale jejich modlitby pravděpodobně obsahovaly prosbu o odpuštění, neboť když povstali, zjevil se jim Spasitel a prohlásil: „Vizte, hříchy vaše jsou vám odpuštěny; jste čistí přede mnou.“
V měsících a letech následujících po tomto zážitku hřešili Joseph a Oliver znovu. A znovu. Ale v onom okamžiku a kvůli onomu okamžiku je Ježíš v odpověď na jejich naléhavou prosbu a v rámci přípravy na slavné znovuzřízení kněžských klíčů, k němuž mělo záhy dojít, učinil bezhříšnými.
Josephův život naplněný pravidelným pokáním mi dodává sebedůvěru přistupovat „směle… k trůnu milosti, [abych dosáhl] milosrdenství“. Poznal jsem, že Ježíš Kristus má vskutku „sklon k odpouštění“. Zatracovat není Jeho posláním ani povahou. On přišel, aby spasil.
Tažme se Pána
V rámci slíbeného „napravení všech věcí“ vynesl Pán prostřednictvím Josepha Smitha na světlo světa Knihu Mormonovu a další zjevení, která obsahují plnost Jeho evangelia. Když se Joseph opakovaně tázal Pána ve snaze obdržet vedení, získaly důležité pravdy jasnou a úplnou formu. Zvažte následující:
-
Ježíš na sebe vzal nejen naše hříchy, ale i naše nemoci, strasti a slabosti.
-
Když přijdeme ke Kristu, nejen že nám odpustí hříchy, ale také změní samotnou naši povahu, „takže již [nebudeme míti] sklonu činiti zlo“.
-
Kristus vždy přikazuje svému lidu, aby stavěl chrámy, kde se mu projevuje a obdarovává ho mocí z výsosti.
Svědčím o tom, že toto všechno je pravdivé a nezbytné. Tyto pravdy představují jen zlomek plnosti, kterou znovuzřídil Ježíš Kristus prostřednictvím Josepha Smitha v odpověď na Josephovy opakované žádosti o vedení.
Toto království se valí kupředu
V roce 1842 psal Joseph o úžasných událostech, které se stanou v této poslední dispensaci. Prohlásil, že během naší doby se „nebeské kněžstvo… sjednotí s tím pozemským, aby uskutečnilo ony veliké záměry; a zatímco jsme takto sjednoceni v této jedné společné věci, valit kupředu království Boží, nebeské kněžstvo není jen nečinným divákem“.
Svému příteli Benjaminu Johnsonovi Joseph řekl: „Benjamine, [kdybych zemřel], nebyl bych od tebe daleko, a kdybych byl na druhé straně závoje, stále bych s tebou pracoval, a to s mocí značně posílenou, abych valil toto království kupředu.“
27. června 1844 byli Joseph Smith a jeho bratr Hyrum zavražděni. Josephovo tělo bylo uloženo k odpočinku, ale jeho svědectví dál zní po celém světě i v mé duši.
„Viděl [jsem] vidění; věděl jsem to a věděl jsem, že Bůh to ví, a nemohl jsem to popříti.“
„Nikdy jsem vám neřekl, že jsem dokonalý; ale ve zjeveních, kterým jsem učil, nejsou chyby žádné.“
„Základními zásadami našeho náboženství jsou svědectví apoštolů a proroků ohledně Ježíše Krista, že On zemřel, byl pohřben, opět vstal třetího dne a vystoupil na nebesa; a vše ostatní, co se týká našeho náboženství, jsou pouhé přídavky.“
To, co bylo řečeno o Janu Křtiteli, lze říci i o Josephu Smithovi: „Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo [Joseph]. … Nebyl on to světlo, ale přišel, aby svědectví vydával o tom světle“, „aby všickni uvěřili skrze něho“.
A já věřím. Věřím a jsem si jist, že Ježíš je Kristus a Syn živého Boha. Svědčím o tom, že onen živý Bůh je náš milující Otec. Vím to, protože mi to sdělil hlas Páně a také hlas Jeho služebníků, apoštolů a proroků, včetně Josepha Smitha a počínaje jím.
Svědčím o tom, že Joseph Smith byl a je prorok Boží, svědek a služebník Pána Ježíše Krista. Byl požehnán, aby „dispensaci poslední… zahájil“, a my jsme požehnáni tím, že tak učinil.
Pán přikázal Oliverovi i nám všem: „Stůj při služebníkovi mém Josephovi, věrně.“ Svědčím o tom, že Pán stojí při svém služebníkovi Josephovi a při onom Znovuzřízení, jež bylo jeho prostřednictvím uskutečněno.
Joseph Smith je nyní součástí onoho nebeského kněžstva, o němž hovořil. Jak slíbil svému příteli, není od nás daleko a na druhé straně závoje stále pracuje s námi, a to s mocí značně posílenou, aby se toto království valilo kupředu. S radostí a díkůvzdáním pozvedám svůj hlas ve zvolání: „Chvála buď muži, s nímž Jehova mluvil.“ A především, chvála buď Jehovovi, který mluvil s oním mužem! Ve jménu Ježíše Krista, amen.