Následování Krista
Jakožto následovníci Krista učíme a svědčíme o Ježíši Kristu, našem dokonalém Vzoru. Následujme Ho tedy tím, že se budeme vyhýbat svárům.
V letošním roce se miliony lidí nechaly inspirovat plánem ke studiu evangelia, který je znám podle Spasitelovy výzvy „Pojď, následuj mne“. Následování Krista není nějaká nahodilá nebo příležitostná činnost. Je to trvalý závazek a způsob života, který nás má vést vždy a všude. Jeho učení a Jeho příklad vytyčují cestu pro každého učedníka Ježíše Krista. A na tuto cestu jsou zváni všichni, neboť On zve všechny, aby k Němu přišli – černé i bílé, porobené i svobodné, muže i ženy; „a všichni jsou Bohu stejní“.
I.
Prvním krokem při následování Krista je poslušnost toho, co On definoval jako „veliké přikázání v zákoně“:
„Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
To jest přední a veliké přikázaní.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.“
Přikázání Boží nám v životě poskytují sílu, která nás vede a stabilizuje. Naše zkušenosti ve smrtelnosti se podobají zkušenosti malého chlapce, který se svým otcem pouštěl za větrného dne draka. Jak drak stoupal výš, vítr tahal za provázek, který onen malý chlapec držel v ruce. Neměl zkušenosti s působením síly pozemského větru, a tak poprosil o přeříznutí provázku, aby drak mohl letět ještě výše. Jeho moudrý otec řekl, že to neudělá, a vysvětlil mu, že právě onen provázek drží draka v tom silném pozemském větru bezpečně ukotveného. Pokud provázek pustíme, drak nepoletí výš. Vítr s ním bude zmítat sem a tam, a drak se nakonec zřítí k zemi.
Tento nezbytný provázek představuje smlouvy, které nás spojují s Bohem, naším Nebeským Otcem, a s Jeho Synem, Ježíšem Kristem. Když tyto smlouvy ctíme tím, že dodržujeme Jejich přikázání a řídíme se Jejich plánem vykoupení, Jejich slíbená požehnání nám umožňují vznášet se k celestiálním výšinám.
Kniha Mormonova často prohlašuje, že Kristus je „světlo světa“. Když se vzkříšený Pán zjevil Nefitům, vysvětlil toto učení slovy: „Já jsem vám dal příklad.“ „Já jsem to světlo, které budete vyzdvihovati – to, co jste mne viděli činiti.“ Ježíš je náš vzor. Tomu, co říkal a dělal, se učíme tím, že studujeme písma a řídíme se prorockým učením, jak nás k tomu naléhavě vyzývá president Russell M. Nelson. Při obřadu svátosti uzavíráme každý sabatní den smlouvu, že na Něj budeme vždy „pamatovati a [budeme] zachovávati jeho přikázání“.
II.
V Knize Mormonově nám Pán poskytl základní zásady toho, co nazval „naukou Kristovou“. Jedná se o víru v Pána Ježíše Krista, pokání, křest, přijetí daru Ducha Svatého, vytrvání do konce a výzvu stát se jako malé dítě, což znamená důvěřovat Pánu a podrobovat se všemu, co od nás požaduje.
Pánova přikázání jsou dvojího druhu: trvalá, tak jako nauka Kristova, a dočasná. Dočasná přikázání jsou ta, která jsou nutná pro potřeby Pánovy Církve nebo pro věrné v přechodných situacích a která budou odložena, až ona potřeba pomine. Příkladem dočasných přikázání jsou Pánovy pokyny raným vedoucím Církve, aby přesunuli Svaté ze státu New York do Ohia, Missouri a Illinois a aby nakonec vedli pionýrský exodus do oblasti amerického západu. Ačkoli tyto příkazy byly jen dočasné, tak dokud byly v platnosti, měli jich být lidé poslušni.
Než lidé začali všeobecně dodržovat některá trvalá přikázání, trvalo to značnou dobu. Například ve známém kázání presidenta Lorenza Snowa ohledně zákona desátku bylo zdůrazněno přikázání, které bylo dáno již dříve, ale které členové Církve dosud všeobecně nedodržovali. V situaci, v níž se tehdy Církev a její členové nacházeli, bylo zapotřebí toto přikázání znovu zdůraznit. Příklady toho, že je nutné něco znovu zdůraznit, jsou zapotřebí i v současné době kvůli stávajícím okolnostem, kterým Svatí posledních dnů nebo Církev čelí. Patří mezi ně prohlášení o rodině, které před jednou generací vydal president Gordon B. Hinckley, či nedávná výzva presidenta Russella M. Nelsona, aby byla Církev známa pod svým zjeveným názvem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
III.
Zdá se, že v dnešních poměrech je zapotřebí znovu zdůraznit ještě další zásadu Spasitelova učení.
Žijeme v době, kdy ve veřejném prostoru, a někdy dokonce i v našich rodinách zaznívá mnoho hrubých a zraňujících slov. Výrazné rozdíly v názorech na otázky týkající se veřejných témat často vyúsťují v projevy nepřátelství – ba i nenávisti – ve veřejných i osobních vztazích. Tato atmosféra nepřátelství někdy dokonce paralyzuje schopnost vytvořit právní předpisy v důležitých záležitostech, kde většina občanů spatřuje naléhavou potřebu konkrétních kroků ve veřejném zájmu.
Čemu mají následovníci Krista učit a co mají dělat v této době toxické komunikace? Čemu učil a v čem byl příkladem On?
Je příznačné, že jednou z prvních zásad, kterým Ježíš učil, když se zjevil Nefitům, bylo vyhýbat se svárům. I když tomuto učil v kontextu sporů ohledně náboženské nauky, důvody, které uvedl, se jednoznačně týkají i komunikace a vztahů v politice, veřejných záležitostech i rodinných vztazích. Ježíš učil:
„Ten, kdo má ducha sváru, není ode mne, ale je od ďábla, který je otcem sváru a podněcuje srdce lidí, aby se navzájem hněvivě svářili.
Vizte, naukou mou není podněcovati ke hněvu srdce lidská, jednoho proti druhému; ale naukou mou je to, že takové věci mají skončiti.“
Ježíš během zbývající části své služby mezi Nefity učil ještě dalším přikázáním, která úzce souvisela s Jeho zákazem svárů. Z Bible víme, že každému z těchto přikázání učil již dříve ve svém velikém Kázání na hoře, často přesně týmiž slovy, která později použil mezi Nefity. Budu citovat ona známá slova z Bible:
„Milujte nepřátel[e] své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví.“
Toto je jedno z nejznámějších Kristových přikázání – nejpřevratnější a nejtěžší na dodržování. Přesto je to nanejvýš základní část Jeho výzvy, aby Ho všichni následovali. President David O. McKay učil: „Neexistuje lepší způsob, jak projevovat lásku k Bohu, než projevovat nesobeckou lásku k bližním.“
Zde je další základní zásada, které učil Ten, kdo je naším vzorem: „Blahoslavení pokojní [neboli mírotvorci], nebo oni [děti] Boží slouti budou.“
Mírotvorci! Jak by se změnily osobní vztahy, kdyby se následovníci Krista ve veškeré své komunikaci zdržovali hrubých a zraňujících slov!
President Russell M. Nelson nám vloni na generální konferenci předal tyto výzvy:
„Jedním z nejjednodušších způsobů, jak rozpoznat pravého následovníka Ježíše Krista, je podle toho, jak soucitně se dotyčný chová k druhým. …
Praví učedníci Ježíše Krista jsou mírotvorci. …
Jedním z nejlepších způsobů, jak vzdát Spasiteli čest, je stát se mírotvorcem.“
A své učení zakončil slovy: „Sváry jsou volba. Být mírotvorcem je volba. Máte svobodu jednání, abyste si mohli zvolit buď sváry, nebo smír. Naléhavě vás žádám, abyste si zvolili, že budete mírotvorcem, nyní a napořád.“
Potenciálně znepřátelené strany by měly diskusi začínat tím, že určí společný základ, na němž se všichni shodnou.
Abychom následovali náš dokonalý Vzor a Jeho proroka, musíme se řídit takzvaným zlatým pravidlem: „Všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim; toť zajisté jest zákon i proroci.“ Je třeba, abychom měli všechny rádi a činili všem dobro. Je třeba, abychom se ve veškeré své komunikaci vyhýbali svárům a byli mírotvorci. To neznamená slevovat ze svých zásad a priorit, ale přestat tvrdě útočit na druhé kvůli těm jejich. Přesně to dělal náš dokonalý Vzor během své služby. Takový příklad nám dal, když nás vyzval, abychom Ho následovali.
Na této konferenci před čtyřmi lety nám president Nelson předal prorockou výzvu pro naši dobu:
„Jste i vy ochotni dovolit Bohu, aby ve vašem životě převládl? Jste i vy ochotni dovolit Bohu, aby byl tím nejdůležitějším vlivem ve vašem životě? Umožníte Jeho slovům, Jeho přikázáním a Jeho smlouvám ovlivňovat to, co každý den děláte? Umožníte Jeho hlasu, aby měl přednost před všemi ostatními?“
Jakožto následovníci Krista učíme a svědčíme o Ježíši Kristu, našem dokonalém Vzoru. Následujme Ho tedy tím, že se budeme vyhýbat svárům. Zatímco ve veřejném prostoru vyjadřujeme své preferované názory a postoje, buďme hodni Jeho požehnání tím, že budeme používat jazyk a metody mírotvorců. V rodině i v dalších osobních vztazích se varujme všeho, co je hrubé a nenávistné. Snažme se být svatými, tak jako náš Spasitel, v jehož svatém jménu svědčím a prosím o Jeho požehnání, aby nám pomohl svatými skutečně být. Ve jménu Ježíše Krista, amen.