Sjednocení naší vůle s vůlí Jeho
Když se v životě budeme řídit Pánovou vůlí, budeme moci najít tu nejdrahocennější perlu na světě – království nebeské.
Spasitel při jedné příležitosti hovořil o kupci, který hledal „pěkných perel“. Kupec při svém hledání nalezl jednu „velmi drahou“. Aby však tento muž tuto nádhernou perlu získal, musel prodat veškerý svůj majetek, což okamžitě a s radostí učinil.
Spasitel tímto krátkým hlubokomyslným podobenstvím skvěle učil tomu, že království nebeské lze přirovnat k nesmírně cenné perle, vskutku k tomu nejvzácnějšímu pokladu, který si máme přát nade vše ostatní. Skutečnost, že onen kupec okamžitě prodal veškerý svůj majetek, aby onu drahocennou perlu získal, jasně ukazuje, že bychom měli sladit svou mysl a přání s vůlí Páně a během svého putování ve smrtelnosti ochotně dělat vše, co je v našich silách, abychom dosáhli věčných požehnání Božího království.
Abychom byli této veliké odměny hodni, je zajisté mimo jiné zapotřebí věnovat své nejlepší úsilí tomu, abychom odložili veškeré sebestředné cíle a nezaplétali se do ničeho, co nám brání věnovat svou plnou oddanost Pánu a Jeho vyšším a svatějším cestám. Apoštol Pavel o těchto posvěcujících snahách mluví v tom smyslu, že máme mít „mysl Kristovu“. To podle příkladu Ježíše Krista znamená činit v životě vždy to, „což jest [Pánu] libého“, neboli, jak v dnešní době někteří říkají, „dělat to, co vyhovuje Pánu“.
Z hlediska evangelia dělat to, „což jest [Pánu] libého“, souvisí s podrobováním naší vůle vůli Jeho. Spasitel učil promyšleně této zásadě, když svým učedníkům řekl:
„Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal.
Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych ničeho toho, což mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.“
Spasitel dosáhl dokonalé a božské úrovně podrobení se Otci tím, že umožnil, aby Jeho vůle byla pohlcena ve vůli Otcově. Jednou pravil: „A ten, kterýž mne poslal, se mnou jest. Neopustilť mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.“ Když Spasitel učil Proroka Josepha Smitha o mukách a agóniích spojených s Usmířením, řekl:
„Neboť viz, já, Bůh, jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání; …
Kteréžto utrpení způsobilo mně, dokonce Bohu, největšímu ze všech, že jsem se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu – a přál jsem si, abych nemusel píti ten hořký kalich a mohl se stáhnouti –
Nicméně, sláva buď Otci, a já jsem vypil a dokončil jsem přípravy své pro děti lidské.“
Během putování ve smrtelnosti často zápolíme s tím, co si myslíme, že víme, co si myslíme, že je nejlepší, a co předpokládáme, že pro nás funguje, namísto toho, abychom chápali, co skutečně ví Nebeský Otec, co je nejlepší z věčného hlediska a co pro Jeho děti absolutně funguje v rámci Jeho plánu. Toto velké zápolení se může stát velmi složitým, zvláště vezmeme-li v úvahu proroctví obsažená v písmech týkající se naší doby: „Toto pak věz, že v posledních dnech… nastanou lidé sami sebe milující, … rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha.“
Jedním ze znamení, která naznačují naplnění tohoto proroctví, je současný rostoucí trend ve světě, který si mnozí osvojili – totiž že lidé jsou pohlceni sami sebou a neustále prohlašují: „Ať se děje, co se děje, já žiju podle vlastní pravdy nebo dělám to, co vyhovuje mně.“ Jak řekl apoštol Pavel: „Svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.“ Tento způsob uvažování si jakožto „autentický“ často ospravedlňují ti, kteří se oddávají sebestředným zájmům, zaměřují se na osobní preference nebo si přejí ospravedlnit určité druhy chování, jež často nejsou v souladu s Božím láskyplným plánem a s Boží vůlí pro ně. Pokud dovolíme, abychom v srdci a mysli tento způsob myšlení přijali, můžeme si tím vytvořit velké kameny úrazu při získávání té nejcennější perly, kterou Bůh s láskou připravil pro své děti – věčného života.
Ačkoli je pravda, že každý z nás jakožto učedník putuje po cestě smlouvy individuálně a snaží se zaměřovat v srdci a mysli na Krista Ježíše, musíme být opatrní a neustále ostražití, abychom nebyli pokoušeni přejímat v životě tento typ světské filozofie. Starší Quentin L. Cook řekl, že „být upřímně takový, jaký je Kristus, je… ještě důležitějším cílem než být autentický“.
Drazí přátelé, když se rozhodneme dovolit Bohu, aby byl On tím nejmocnějším vlivem v našem životě, a nikoli naše sobecké cíle, budeme moci dosahovat pokroku ve svém učednictví a posilovat svou schopnost sjednotit se v mysli a srdci se Spasitelem. Na druhou stranu, když neumožníme, aby v našem životě převládla cesta Boží, budeme odkázáni sami na sebe a bez Pánova inspirujícího vedení si budeme schopni ospravedlnit téměř cokoli, co budeme či nebudeme dělat. Můžeme také omlouvat sami sebe tím, že budeme dělat věci po svém, a v podstatě říkat: „Dělám si zkrátka všechno po svém.“
Při jedné příležitosti, když Spasitel hlásal svou nauku, někteří lidé, obzvláště pokrytečtí farizeové, Jeho poselství zavrhli a směle prohlásili, že jsou dětmi Abrahamovými, čímž naznačovali, že jejich rodová linie jim v očích Božích zaručí zvláštní výsady. Tento postoj je vedl k tomu, že se spoléhali na vlastní porozumění a nevěřili tomu, čemu učil Spasitel. Reakce farizeů na Ježíše byla jasným důkazem toho, že kvůli jejich troufalému postoji jim v srdci nezbylo žádné místo pro Spasitelova slova a Boží cestu. Ježíš moudře a odvážně odpověděl, že pokud by byli skutečnými dětmi Abrahama, které uzavřely smlouvu, činili by Abrahamovy skutky – zvláště vezmeme-li v úvahu, že přímo v oné chvíli stál Bůh Abrahamův před nimi a učil je pravdě.
Bratři a sestry, jak vidíte, snaha řídit se touto mentální gymnastikou založenou na tom, „co vyhovuje mně“, namísto toho, „co vždy těší Pána“, není nový trend, který by byl příznačný jen pro dnešní dobu. Je to odvěký postoj, který převládá již celá staletí a který často zaslepuje ty, kteří jsou moudří ve svých očích, a který mate a vyčerpává mnohé Boží děti. Tento způsob smýšlení je ve skutečnosti starý protivníkův trik; je to klamná cesta, která promyšleně svádí Boží děti z pravé a vírou naplněné cesty smlouvy. Ačkoli naše osobní okolnosti, jako jsou genetika, zeměpisná poloha či fyzické a duševní obtíže, naše putování dozajista ovlivňují, v záležitostech, na nichž skutečně záleží, existuje vnitřní prostor, v němž se můžeme svobodně rozhodnout, zda budeme následovat vzor, který pro náš život připravil Pán. Vskutku „tou cestou Ježíš první šel a všem ukázal směr“.
Jakožto učedníci Krista toužíme kráčet po cestě, kterou pro nás On během svého působení ve smrtelnosti vyznačil. Přejeme si nejen činit Jeho vůli a vše, co Ho bude těšit, ale také se Ho snažíme napodobovat. Budeme-li se snažit být věrni každé smlouvě, kterou jsme uzavřeli, a budeme-li žít „každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží“, budeme ochraňováni, abychom se nestali obětí hříchů a omylů světa – omylů filozofie a učení, které by nás od těchto nanejvýš drahocenných perel odvedly.
Osobně mě inspiruje, jak takováto duchovní poddajnost vůči Bohu ovlivňuje život věrných Kristových učedníků, kteří se rozhodnou dělat to, co vyhovuje Pánu a co je v Jeho očích příjemné. Vím o jednom mladém muži, který si nebyl jistý, zda jít na misii, ale pocítil inspiraci jít a sloužit Pánu, když naslouchal předsedajícímu církevnímu vedoucímu, jak vyprávěl o svém osobním svědectví a posvátných zážitcích ze služby na misii.
Tento mladý muž, který je nyní navrátivším se misionářem, řekl: „Když jsem naslouchal svědectví apoštola o Spasiteli Ježíši Kristu, dokázal jsem pocítit lásku, kterou ke mně Bůh chová, a přál jsem si dělit se o tuto lásku s druhými. V tu chvíli jsem věděl, že mám jít sloužit na misii navzdory svým obavám, pochybnostem i otázkám. Pociťoval jsem naprostou důvěru v požehnání a zaslíbení, která Bůh dává svým dětem. Dnes jsem novým člověkem; mám svědectví, že toto evangelium je pravdivé a že Církev Ježíše Krista byla na zemi znovuzřízena.“ Tento mladý muž se rozhodl jít Pánovou cestou a stal se v každém ohledu příkladem pravého učedníka.
Jedna věrná mladá žena se rozhodla neslevit ze svých měřítek, když byla požádána, aby se oblékala necudně a zapadla tak do obchodního oddělení módní společnosti, v níž pracovala. Chápala totiž, že její tělo je posvátný dar od Nebeského Otce a místo, v němž může přebývat Duch, a tak byla motivována k tomu, aby žila podle měřítek vyšších, než jsou ta světská. Nejen že si získala důvěru těch, kteří viděli, jak žije podle pravdy evangelia Ježíše Krista, ale také si udržela zaměstnání, které po určitou chvíli riskovala, že ztratí. Její ochota dělat to, co je příjemné v očích Páně, spíše než to, co vyhovuje světu, jí uprostřed obtížných rozhodnutí dodala sebedůvěru související se smlouvami, které uzavřela.
Bratři a sestry, na své každodenní cestě jsme neustále konfrontováni s podobnými rozhodnutími. Je zapotřebí odvážného a ochotného srdce, abychom se zastavili a zamysleli se upřímně a pokorně nad svým nitrem a uznali ve svém životě přítomnost tělesných slabostí, které mohou omezovat naši schopnost podrobovat se Bohu, a nakonec se rozhodli přijmout Jeho cestu namísto své vlastní. Vrcholná zkouška našeho učednictví spočívá v ochotě vzdát se svého starého já a zbavit se ho a podrobit své srdce a celou svou duši Bohu, aby se Jeho vůle stala vůlí naší.
Jeden z nejnádhernějších okamžiků ve smrtelnosti nastává, když objevíme radost, která přichází, když se to, co vždy „vyhovuje Pánu a těší Ho“, a to, „co vyhovuje nám“, stávají jedním a tímtéž! Chceme-li rozhodně a nezpochybnitelně přijmout Pánovu vůli za svou, je zapotřebí velkolepého a hrdinského učednictví! V tomto vznešeném okamžiku se zasvěcujeme Pánu a zcela Mu podrobujeme svou vůli. Takováto takříkajíc duchovní poddajnost je krásná, mocná a proměňující.
Svědčím vám o tom, že když se v životě budeme řídit Pánovou vůlí, budeme moci najít tu nejdrahocennější perlu na světě – království nebeské. Modlím se o to, aby každý z nás dokázal ve svém čase Nebeskému Otci a Spasiteli Ježíši Kristu se sebedůvěrou související se smlouvami, jež jsme uzavřeli, říci, že to, „co vyhovuje Tobě, vyhovuje i mně“. To říkám v posvátném jménu Spasitele Ježíše Krista, amen.