Vítejte na shromáždění církve radosti
Díky vykupujícímu životu a poslání našeho Spasitele Ježíše Krista můžeme – a máme – být těmi nejradostnějšími lidmi na zemi!
Dal jsem se pokřtít do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů na Štědrý den roku 1987, před téměř 37 lety. Byl to vskutku nádherný den v mém životě a na mé věčné pouti a já jsem nesmírně vděčný za přátele, kteří pro mě připravili cestu a přivedli mě k vodám onoho znovuzrození.
Ať již jste byli pokřtěni včera, nebo před mnoha lety, ať se scházíte ve velké církevní budově s více sbory, nebo pod slaměným přístřeškem, ať přijímáte svátost na památku Spasitele v thajštině, či ve svahilštině, rád bych vám řekl: „Vítejte na shromáždění církve radosti! Vítejte na shromáždění církve radosti!“
Církev radosti
Díky láskyplnému plánu našeho Nebeského Otce určenému všem Jeho dětem a díky vykupujícímu životu a poslání našeho Spasitele Ježíše Krista můžeme – a máme – být těmi nejradostnějšími lidmi na zemi! I když na nás v často tak neklidném světě doléhají bouře života, můžeme si díky naději v Krista a díky porozumění tomu, jaké je naše místo v tomto nádherném plánu štěstí, pěstovat rostoucí a trvalý pocit radosti a vnitřního pokoje.
Pánův služebně nejstarší apoštol, president Russell M. Nelson, mluvil o radosti plynoucí ze života zaměřeného na Ježíše Krista téměř v každém proslovu, který pronesl od doby, kdy se stal presidentem Církve. Stručně to shrnul slovy: „Radost pochází od Něho a skrze Něho. … Pro Svaté posledních dnů je radostí Ježíš Kristus!“
Jsme členové Církve Ježíše Krista. Jsme členové církve radosti! A nikde by naše radost jakožto lidu neměla být zjevnější než na shromáždění svátosti, kde se shromažďujeme každý sabatní den, abychom uctívali zdroj veškeré radosti! Scházíme se zde se členy rodin sboru a odbočky, abychom vykonávali obřad svátosti večeře Páně a připomínali si své vysvobození z hříchu a smrti a Spasitelovu mocnou milost! Přicházíme, abychom zde nacházeli radost, útočiště, odpuštění, díkůvzdání a sounáležitost, jež lze nalézt prostřednictvím Ježíše Krista!
Je tento duch kolektivní radosti v Kristu to, co nacházíte? Je to to, co přinášíte? Možná si myslíte, že se vás to nijak zvlášť netýká, nebo jste možná jen zvyklí na to, jak vše vždy probíhalo a probíhá. Bez ohledu na věk či povolání však můžeme všichni přispět k tomu, aby naše shromáždění svátosti byla radostnou, na Krista zaměřenou a vítanou hodinou, kterou mohou být, a aby byla prodchnuta duchem radostné uctivosti.
Radostná uctivost
Radostná uctivost? Možná se ptáte: „To existuje?“ No ano, existuje! Hluboce milujeme, ctíme a respektujeme našeho Boha a naše uctivost pramení z duše, která se raduje z Kristovy hojné lásky, milosrdenství a spasení! Tato radostná uctivost k Pánu má charakterizovat naše posvátná shromáždění svátosti.
Pro mnohé však uctivost znamená jen toto: pevně založit ruce na hrudi, sklonit hlavu, zavřít oči a zůstat v klidu – po dobu neurčitou! Toto může být užitečné učit neposedné malé děti, ale jak rosteme a učíme se, uvědomujme si, že uctivost znamená ještě mnohem více. Jednali bychom tak, kdyby byl Spasitel s námi? Ne, protože „[plnost radosti] jest před oblíčejem [Jeho]“!
Pro mnohé z nás bude tato proměna na shromážděních svátosti vyžadovat nácvik.
Účast na shromáždění versus uctívání Boha
V sabatní den se neshromažďujeme pouze proto, abychom se zúčastnili shromáždění svátosti a odškrtli si to ze seznamu povinností. Scházíme se, abychom uctívali Boha. Mezi tím je podstatný rozdíl. Zúčastnit se znamená být přítomen. Ale uctívat znamená cílevědomě chválit a uctívat našeho Boha způsobem, který nás proměňuje!
Na stupínku a mezi shromážděnými členy
Pokud se shromažďujeme, abychom pamatovali na Spasitele a vykoupení, které umožnil, měla by se v naší tváři odrážet radost a vděčnost! Starší F. Enzio Busche jednou vyprávěl příběh o tom, jak byl presidentem odbočky a jeden malý chlapec mezi shromážděnými členy se na něj na stupínku zadíval a nahlas se zeptal: „Co tam dělá ten zamračený pán?“ Ti, kteří sedí na stupínku – řečníci, vedoucí, pěvecké sbory – a ti, kteří jsou shromážděni v rámci kongregace, dávají najevo, že jeden druhého vítají na shromáždění církve radosti, tím, jak se tváří!
Zpěv náboženských písní
Když zpíváme, zpíváme společně s druhými, abychom chválili našeho Boha a Krále, bez ohledu na kvalitu svého hlasu, nebo slova písně jen mumláme, či nezpíváme vůbec? V písmech je zaznamenáno, že píseň spravedlivých je modlitbou k Bohu, která těší Jeho duši. Tak zpívejme! A chvalme Ho!
Proslovy a svědectví
V proslovech a svědectvích se zaměřujeme na Nebeského Otce a Ježíše Krista a na ovoce pokorného života podle Jejich evangelia – na ovoce, které je „sladší nade vše, co je sladké“. Pak opravdu hodujeme, „dokud se [nenasytíme], takže [nebudeme] hladověti ani… žízniti“, a naše břemena budou díky radosti ze Syna lehká.
Svátost
Vznešeným ústředním bodem našich bohoslužeb je samotné žehnání a přijímání svátosti, přičemž chléb a voda představují smírný dar našeho Pána a veškerý účel našeho shromažďování. Toto je „posvátná chvíle duchovní obnovy“, kdy znovu dosvědčujeme, že jsme ochotni vzít na sebe jméno Ježíše Krista a znovu uzavřít smlouvu, že budeme vždy pamatovat na Spasitele a dodržovat Jeho přikázání.
V některých obdobích života možná přistupujeme ke svátosti s těžkým srdcem a nesmírnými břemeny. Jindy přicházíme bezstarostně, aniž by nás tížily obavy a těžkosti. Když pozorně nasloucháme žehnání chleba a vody a tyto posvátné symboly přijímáme, můžeme pociťovat nutkání přemítat o Spasitelově oběti, o Jeho mukách v Getsemanech, o Jeho utrpení na kříži a o žalu a bolestech, které pro nás vytrpěl. A právě když propojíme své utrpení s tím Jeho, přinese to úlevu naší duši. Jindy budeme chtít s vděčným úžasem přemítat nad pronikavou a sladkou radostí, která pramení z toho, co nám Ježíšův velkolepý dar umožňuje v našem životě a na věčnostech! Budeme se radovat z toho, co má teprve přijít – z drahocenného opětovného setkání s naším milovaným Otcem a vzkříšeným Spasitelem.
Možná jsme byli vedeni k tomu, abychom se domnívali, že účelem svátosti je sedět v lavici a přemýšlet jen o tom, co všechno jsme během předešlého týdne pokazili. Ale pojďme tento zvyk obrátit vzhůru nohama. V tichosti můžeme přemítat o mnohých situacích, kdy jsme byli svědky toho, jak nás Pán během uplynulého týdne neúnavně obdařoval svou úžasnou láskou! Můžeme se zamýšlet nad tím, co to znamená objevit „radost z každodenního pokání“. Můžeme děkovat za chvíle, kdy byl Spasitel součástí našich zápolení a vítězství, a za příležitosti, kdy jsme pociťovali Jeho milost, odpuštění a moc, jež nám dodávala sílu překonávat těžkosti a snášet břemena trpělivě, a dokonce s dobrou myslí.
Ano, přemítáme o utrpení a nespravedlnostech vložených na našeho Vykupitele za náš hřích, a to skutečně vede k vážnému zamyšlení. Ale někdy tam uvázneme – v zahradě, u kříže, uvnitř hrobu. Nedaří se nám postupovat vzhůru k radosti z otevřeného hrobu, z porážky smrti a z Kristova vítězství nad vším, co by nám mohlo bránit v tom, abychom získali pokoj a vrátili se do nebeského domova. Ať již během svátosti proléváme slzy zármutku, nebo slzy vděčnosti, nechť je to v posvátném úžasu nad dobrou zprávou o daru, který nám Otec dal v podobě svého Syna!
Rodiče s dětmi, které jsou malé nebo mají zvláštní potřeby
Pro rodiče dětí, které jsou malé nebo mají zvláštní potřeby, často neexistuje nic takového, jako je chvíle klidu a tichého rozjímání během svátosti. V týdnu však můžete během malých okamžiků učit svým příkladem lásce, vděčnosti a radosti, kterou pociťujete ve vztahu ke Spasiteli i z Jeho strany, zatímco neustále pečujete o Jeho jehňátka. Žádné úsilí na této cestě není zbytečné. Bůh o vás jednoznačně ví.
Rodinné rady a rady sboru nebo odbočky
Podobně můžeme začít prohlubovat své naděje a očekávání týkající se našeho času stráveného na shromáždění již doma. Na rodinných radách můžeme diskutovat o tom, jak může každý z nás významně přispívat k tomu, aby se na shromáždění církve radosti všichni cítili vítáni! Můžeme plánovat a očekávat, že shromáždění bude pro nás radostným zážitkem.
Rada sboru nebo odbočky si může představit a vytvořit prostředí radostné uctivosti pro hodinové shromáždění svátosti tím, že stanoví, jaké praktické kroky a vizuální podněty by k němu mohly napomáhat.
Radost
Radost má pro různé lidi různý význam. Pro někoho to může být radostné vítání u dveří. Pro jiné to může znamenat nenápadně napomáhat tomu, aby se lidé cítili příjemně, tím, že se na druhé usmívají a sedí vedle nich s laskavým a otevřeným srdcem. Pro ty, kteří se cítí opomíjeni nebo přehlíženi, bude vřelé přivítání naprosto zásadní. Můžeme se nakonec zeptat sami sebe, jak by si Spasitel přál, aby náš hodinový obřad svátosti probíhal. Jak by si přál, abychom každé Jeho dítě vítali, pečovali o ně, vyživovali ho a milovali ho? Jak by si přál, abychom se cítili, když přicházíme načerpat novou sílu tím, že na Něj budeme pamatovat a že Ho budeme uctívat?
Závěr
Na začátku mé cesty víry byla radost v Ježíši Kristu mým prvním velkým objevem, který mi změnil svět. Pokud jste tuto radost ještě neobjevili, vydejte se ji hledat. Toto je výzva přijmout Spasitelův dar pokoje, světla a radosti – vychutnávat ho, žasnout nad ním a radovat se z něj každý sabat.
Ammon v Knize Mormonově vyjadřuje pocity mého srdce, když říká:
„Nyní, což nemáme důvod k radosti? Ano, pravím vám, nikdy nebyli lidé, kteří by měli tak veliký důvod k radosti jako my, od počátku světa; ano, a radost má je unesena až k vychloubání v mém Bohu; neboť on má veškerou moc, veškerou moudrost a veškeré porozumění; on obsáhne všechny věci a je milosrdnou Bytostí až ke spasení těch, kteří budou činiti pokání a věřiti ve jméno jeho.
Nyní, je-li toto vychloubání, pak se takto budu vychloubati; neboť toto je život můj a světlo mé, … radost má a veliké díkůvzdání mé.“
Vítejte na shromáždění církve radosti! Ve jménu Ježíše Krista, amen.