Prostě to udělej hned

Starší Donald L. Hallstrom

Sedmdesátník

Nyní je čas usmířit se s Bohem skrze milosrdný proces změny, který nám poskytl Vykupitel.

Když bylo našemu nejstaršímu synovi (který je nyní otcem tří dětí a dnes večer sedí v tomto kněžském shromáždění) jedenáct let, dostal spolu s dalšími šesťáky ve škole za úkol přinést oblíbený recept své rodiny. Šestá třída jako svůj příspěvek k velkému jarnímu trhu připravovala vydání kuchařky, která by byla distribuována v celém městě. Když učitelka oznamovala projekt a jeho termín, což bylo od pátku za týden, náš syn Brett došel okamžitě k závěru, že je na splnění úkolu dost času, a pustil ho z hlavy. Začátkem příštího týdne, když učitelka žákům připomínala páteční termín, Brett se rozhodl, že úkol snadno splní ve čtvrtek večer a že se do té doby může zabývat příjemnějšími věcmi.

V určený pátek ráno učitelka žáky požádala, aby odevzdali své recepty. Brettovo odkládání způsobilo, že na úkol zapomněl a byl naprosto nepřipraven. Nervózně se obrátil na spolužáka sedícího vedle a svěřil se mu s problémem. Spolužák se mu snažil pomoci a řekl: „Přinesl jsem recept navíc. Jestli chceš, použij jeden z mých.“ Brett recept rychle popadl, napsal na něj své jméno, odevzdal ho a měl pocit, že unikl důsledkům své nedostatečné přípravy.

Jednou večer o několik týdnů později jsem přišel domů z práce, abych se osvěžil před večerními církevními schůzemi. Několik dní předtím jsem byl povolán jako president kůlu poté, co jsem několik let sloužil jako biskup. V naší obci jsme byli dosti známí jako členové Církve, kteří se snaží žít podle principů svého náboženství. „Musíš něco vidět,“ řekla moje manželka Diane, když jsem vstoupil do dveří. Podala mi vázanou knihu s označenou stránkou. Letmo jsem pohlédl na obal, kde stálo Oblíbené recepty školy Noelani – 1985, nalistoval jsem příslušnou stránku a četl jsem „Hallstromovi, oblíbený recept – rumové řezy Bacardi“.

Mnozí z nás se díky odkládání plného obrácení k evangeliu Ježíše Krista dostali do situací daleko vážnějších, než je pouhá ostuda. Víme, co je správné, ale odkládáme plné duchovní zapojení kvůli lenosti, strachu, rozumovému zdůvodňování nebo nedostatku víry. Přesvědčujeme sami sebe, že „jednou to udělám“. Avšak pro mnohé „jednou“ nikdy nepřijde, a i u druhých, kteří nakonec změnu podniknou, dojde k nevratné ztrátě pokroku, a určitě i k úpadku.

Chceme-li si alespoň částečně zhodnotit stav svého duchovního odkládání, jaký je náš postoj, když se účastníme církevních shromáždění? Je jím touha po vědomostech „studiem a také vírou“ (NaS 88:118), což způsobuje, že děláme to, čemu se učíme? Nebo si myslíme „to vše jsem již slyšel“, čímž okamžitě blokujeme přístup Ducha k naší mysli a našemu srdci a umožňujeme, aby se odkládání stalo podstatnou částí našeho charakteru?

O jednom významném zájemci o znovuzřízenou Církev, který uzavřel smlouvu, že bude poslušný všech přikázání, která mu Pán dá, bylo řečeno: „A přijal slovo s radostí, ale okamžitě ho pokoušel Satan; … a světské starosti způsobily, že slovo zavrhl.“ (NaS 40:2.) Porovnejte to s jasným Pánovým prohlášením: „Ten, kdo přijímá zákon můj a vykonává jej, ten je mým učedníkem.“ (NaS 41:5.)

Alma s hlubokým pohnutím prohlásil: „A nyní, bratří moji, přeji si z celé hloubky srdce svého, ano, s velikou úzkostí až k bolesti, abyste poslouchali slova moje a odvrhli hříchy své a neodkládali den pokání svého.“ (Alma 13:27.)

Amulek, Almův přítel a společník ve výuce, toto poselství zesílil prohlášením:

„Neboť vizte, tento život je dobou na to, aby se lidé připravili na setkání s Bohem; ano, vizte, den tohoto života je dnem na to, aby lidé vykonávali práce své.

A nyní,… protože se vám dostalo tolika svědectví, tudíž, prosím vás, abyste neodkládali den pokání svého až na konec.“ (Alma 34:32–33.)

Když jsem byl ve věku učitele v Aronově kněžství, celé měsíce se zdálo, že mě v sobotu ráno pokaždé probudí hluk, který pocházel ze zahrady, kde pod oknem mého pokoje tatínek pracoval. (Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, proč vždy začíná pracovat pod mým oknem.) Nejprve jsem měl období, kdy jsem se snažil hluk ignorovat, ale pak jsem začal vstávat a pokaždé jsem se přidal k tatínkovi, abych mu pomáhal udržovat okolí našeho domu, což byla moje každotýdenní zodpovědnost.

Asi proto, že jsem několikrát nevstal dostatečně rychle, nebo díky něčemu podobnému, kdy bylo zapotřebí jeho opakovaného povzbuzení, abych začal jednat, si tatínek se mnou jednoho dne sedl a ukázal mi velkou fotografii lenochoda, zvířete známého svou leností. Potom otevřel Nauku a smlouvy a nechal mě přečíst: „Neboť vizte, není vhodné, abych přikazoval ve všech věcech; neboť ten, kdo je nucen ve všech věcech, ten je nedbalý a není moudrým služebníkem; pročež neobdrží žádnou odměnu.“ (NaS 58:26.) Od onoho dne byl onen obrázek a tatínkovo ponaučení neocenitelným přínosem pro můj život.

Jedním z účinných povzbuzení presidenta Spencera W. Kimballa bylo výstižné: „Prostě to udělej.“ Později to rozšířil na „Prostě to udělej hned“, aby přímo učil potřebě včasnosti.

President Kimball také učil hluboké zásadě, že odkládání vede ke ztrátě oslavení. Řekl: „Jedním z nejzávažnějších lidských nedostatků za všech dob je odkládání, neochota přijmout osobní zodpovědnost nyní… Mnozí dovolili, aby byli odkloněni a stali se… závislými na mentální a duchovní netečnosti a na získávání světských potěšení.“ (Teachings of Presidents of the Church: Spencer W. Kimball [2006], 4–5.)

Mnozí z nás chtějí jednoduchou cestu – proces, který nebude vyžadovat tvrdou práci a oběť. Nu – jednou jsem si myslel, že jsem tu jednoduchou cestu našel. Jel jsem zadní částí zeleného údolí nad městem Honolulu, podíval jsem se vzhůru a tam to bylo – Snadná ulice! Zatímco jsem snil o výhodách svého objevu, které změní můj život, vytáhl jsem fotoaparát, abych si ten blahý okamžik zaznamenal. Když jsem se ale podíval hledáčkem, moje zaměření se doslova i obrazně vyjasnilo. Velká žlutá značka mě vrátila do reality –Snadná ulice byla slepá ulice!

Odkládání se může zdát snadnou cestou, protože dočasně odstraňuje úsilí vyžadované k dosažení něčeho hodnotného. Odkládání, ironicky, za čas přináší těžké břímě, sešněrovává nás vinou a ponechává nás prázdné a bez uspokojení. Časných, a co je ještě důležitější, duchovních cílů nedosáhneme odkládáním.

Nyní je čas používat svou víru. Nyní je čas zavázat se ke spravedlivosti. Nyní je čas dělat cokoli, co je požadováno, abychom vyřešili svou nežádoucí situaci. Nyní je čas usmířit se s Bohem skrze milosrdný proces změny, který nám poskytl Vykupitel lidstva.

Obracíme se na:

Každého, kdo obdržel svědectví o pravdivosti evangelia a Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a kdo nebyl pokřtěn a konfirmován.
Každého nositele Aronova nebo Melchisedechova kněžství, který buď přestupkem, nebo pouhým nicneděláním žije v protikladu k posvátné přísaze a smlouvě (viz NaS 84:33–39).
Každého obdarovaného člena Církve, který se v současnosti nekvalifikuje pro chrámové doporučení.
Každého člena, kterého zranily skutky někoho druhého a který se nějakým způsobem odloučil od Církve.
Každého, kdo žije obojetným životem a je obtížen nevyřešeným hříchem.

Je mým svědectvím, že vy i my všichni se můžeme změnit, a že to lze udělat nyní. Nemusí to být snadné, ale naše utrpení může být „pohlcen[o] v radosti z Krista“ (Alma 31:38). O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.