Pravda – základ správných rozhodnutí
Znalost pravdy má jen malou hodnotu, pokud ji neuplatňujeme při snaze správně se rozhodovat.
Vzhledem k tomu, že pravda je jediným smysluplným základem, podle něhož se můžeme moudře rozhodovat, jak může člověk zjistit, co je skutečně pravdivé? Více a více lidí zjišťuje, že moudré rozhodování je čím dál tím těžší kvůli extrémně propojenému světu, ve kterém žijeme. Na naše vědomí neustále útočí nepřetržitý příval rad, pokynů a reklam. To je způsobeno matoucím zástupem médií, internetu a dalších prostředků. Na dané téma můžeme dostat rozmanité, působivě podané a pečlivě zpracované informace nabízející řešení. Často však mohou být dvě řešení diametrálně odlišná. Nelze se divit, že někteří lidé jsou zmateni a nevědí, jak se správně rozhodovat.
Aby to bylo ještě složitější, další se nás snaží přesvědčit, že naše rozhodnutí musejí být společensky přijatelná a politicky správná. Zamyslíme-li se krátce nad takovým přístupem, zjistíme, jak nesprávný je. Po celém světě jsou velmi rozdílné společenské a politické systémy a mohou se časem výrazně změnit, a proto je jasné, že tato metoda rozhodování je nemoudrá.
Existují dva způsoby, jak najít pravdu – oba jsou užitečné, pokud se budeme řídit zákony, na nichž jsou založeny. Prvním způsobem je vědecká metoda. Tato metoda může vyžadovat analýzu údajů, která má potvrdit nějakou teorii, nebo může jít o stanovení platného principu na základě experimentu. Vědecká metoda je hodnotný způsob hledání pravdy. Nicméně má dvě omezení. Zaprvé si nikdy nemůžeme být jisti tím, zda jsme poznali absolutní pravdu, i když se k ní často přibližujeme. Zadruhé občas můžeme získat nesprávnou odpověď, nehledě na to, jak svědomitě jsme danou metodu použili.
Nejlepším způsobem, jak najít pravdu, je zkrátka jít ke zdroji veškeré pravdy a zeptat se nebo reagovat na inspiraci.1 Aby tento způsob byl úspěšný, jsou nutné dvě věci: zaprvé – neochvějná víra ve zdroj veškeré pravdy; zadruhé – ochota dodržovat Boží přikázání, abychom si tak udrželi otevřenou duchovní komunikaci s Bohem. Starší Robert D. Hales k nám před chvílí promlouval o osobním zjevení a o tom, jak ho získat.
Vědecký přístup2
Čemu se učíme z vědeckého přístupu k objevování pravdy? Vysvětlím to na příkladu. Ať se snažím jakkoli, ani v té nejmenší míře nejsem schopen pochopit rozsah, hloubku a úžasnou majestátnost toho, co nám náš svatý Nebeský Otec Elohim dovolil, abychom metodou vědeckého přístupu objevili. Kdybychom se dokázali přesunout do vesmíru, nejprve bychom naši zemi viděli podobně jako astronauti. Kdybychom se dále vzdálili, měli bychom nerušený výhled na slunce a planety, které kolem něj obíhají. Vypadaly by jako malý prstenec objektů a na pozadí by se třpytilo ohromné panorama hvězd. Kdybychom se vzdalovali dále, naskytl by se nám velkolepý pohled na spirálu naší Mléčné dráhy, v níž rotuje více než 100 miliard hvězd a jejichž kruhové dráhy řídí gravitace zhuštěné centrální části. Kdybychom šli ještě dál, viděli bychom galaktickou skupinu nazývanou kupou galaxií v Panně, o které se někteří domnívají, že její součástí je i naše Mléčná dráha, a která je podle odhadů vzdálena 50 milionů světelných let. Kdybychom pokračovali ještě dál, narazili bychom na galaxie, které jsou vzdálené 10 miliard světelných let a které byly vyfotografovány Hubbleovým teleskopem. Závratný rozměr této vzdálenosti lze ilustrovat tím, že světlo se pohybuje rychlostí více než jednu miliardu kilometrů za hodinu. Dokonce i z této neobyčejné perspektivy bychom nezaznamenali ani nejmenší důkaz o tom, že se nějak přibližujeme k hranici toho, co Bůh Otec stvořil.
Jakkoli v nás tento neuvěřitelný pohled na nebesa vzbuzuje údiv, existuje i jiná úvaha, která dokáže stejným způsobem potvrdit nezměrné schopnosti našeho Otce v nebi. Kdybychom se pohybovali v opačném směru a zkoumali složení hmoty, získali bychom detailní pohled na dvojitou šroubovici molekuly DNA. Toto je neobyčejná molekulární struktura, která se sama kopíruje a která řídí stavbu našeho fyzického těla. Další zkoumání by nás zavedlo na úroveň atomu skládajícího se z protonů, neutronů a elektronů, o nichž jsme již v životě slyšeli.
Pokud bychom chtěli proniknout dál do tajemství elementární stavby stvoření, narazili bychom na hranici našeho současného poznání. V posledních 70 letech se toho zjistilo hodně o struktuře hmoty. Standardní model elementárních částic a interakcí se zdokonalil. Vychází z experimentů, které zavedly existenci elementárních částic, jež dostaly název kvarky a leptony. Tento model popisuje typy nukleárních vazeb a rozpadů hmoty, ale dosud neposkytuje uspokojivé vysvětlení gravitačních sil. Někteří se také domnívají, že ještě silnější nástroje než ty, díky nimž jsme dosáhli současného poznání hmoty, mohou odhalit další elementární částice. A tak ještě mnohé z toho, co Otec v nebi stvořil, čeká na to, až to bude pochopeno pomocí vědeckých metod.
Můžeme vidět, že vědecké metody neobyčejně rozšířily naše poznání díky tomu, že Pán inspiroval nadané lidi, kteří možná nerozumějí tomu, kdo toto vše stvořil a za jakým účelem. Mnozí z nich si dokonce možná ani tuto inspiraci neuvědomují ani nevyjadřují uznání Bohu jakožto zdroji jejich přínosu. Nedávno mě potěšil president Henry B. Eyring, když nám vyprávěl o tom, jak se jeho nadaný otec setkal s několika dalšími vynikajícími vědci. Zeptal se jich, zda jejich výzkum poukazuje na existenci nějaké vyšší organizující inteligence. Všichni vyjádřili své přesvědčení, že taková inteligence existuje.
I když je naše porozumění tomu, co náš Otec stvořil, omezené, ukazuje se, že vesmír je z větší části prázdný prostor. Dokonce i když se na objekty, které považujeme za tuhé, pevné a hmatatelné díváme z ohromné vzdálenosti ve vesmíru nebo velmi zblízka, jedná se většinou o prázdný prostor, který Bůh, náš Otec, dokonale ovládá a používá pro své oslavené účely.
Přístup z hlediska zjevené pravdy
Čemu se učíme o pravdě skrze zjevení?
Před mnoha staletími Bůh Otec dovolil některým svým prorokům, aby na veškeré Jeho nesmírné stvoření dokonale pohlédli skrze Svatého Ducha. Bůh také vysvětlil, proč toto vše stvořil: „Neboť viz, toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“3 Jedním z oněch proroků byl i Enoch. Pozoroval Boha nebes plakat při pohledu na Satanovu moc a vliv, který obrátil mnohé lidi na zemi ke zlu.
Enoch prohlásil:
„Jak to, že můžeš plakati, vždyť ty jsi svatý, a od veškeré věčnosti do veškeré věčnosti?
A kdyby to bylo možné, že by člověk mohl spočítati… miliony zemí jako je tato, nebyl by to počátek počtu stvoření tvých; a závěsy tvé jsou stále rozprostřeny; a přece… jsi… spravedlný; jsi milosrdný a laskavý na věky;
… A nic než pokoj, spravedlnost a pravda není příbytkem trůnu tvého; a milosrdenství půjde před tváří tvou a nemá žádného konce; jak to, že můžeš plakati?
Pán pravil k Enochovi: Viz tyto bratří své; jsou dílem mých vlastních rukou, a já jsem jim dal poznání… a… dal [jsem] člověku svobodu jednání;
A bratřím tvým jsem… dal přikázání, že mají milovati jeden druhého a že si mají vyvoliti mne, Otce svého; ale viz, jsou bez citu a nenávidí svou vlastní krev.“4
Právem řekl Bůh Otec Mojžíšovi:
„Světů bez počtu jsem stvořil; a také jsem je stvořil pro svůj vlastní účel; a skrze Syna jsem je stvořil, který je mým Jednorozeným…
… Jsou mnohé světy… a jsou nespočetné pro člověka; ale pro mne jsou spočteny všechny věci, neboť jsou mé a já je znám.“5
Znalost pravdy má jen malou hodnotu, pokud ji neuplatňujeme při snaze správně se rozhodovat. Představte si na chvíli muže, který má velkou nadváhu a který se blíží k výkladní skříni pekárny. V duchu přemýšlí: Lékař ti řekl, abys s tím už přestal. Není to pro tebe dobré. Přináší ti to pouze chvilkové uspokojení z požitku z jídla. Ale pak se nebudeš po zbytek dne cítit dobře. Sám ses rozhodl, že už to nebudeš jíst. Ale pak se slyší, jak říká: „Dal bych si, prosím, dva zákusky s mandlemi a pár těchto čokoládových koblih. Pro jednou se nic nestane. Ještě jednou si je dám, a tentokrát už to bude naposledy.“
Víra a charakter
Proces poznávání pravdy někdy vyžaduje nesmírné úsilí spojené s hlubokou vírou v našeho Otce a v Jeho oslaveného Syna. Bůh to tak zamýšlel, aby se upevňoval váš charakter. Způsobilý charakter posílí vaši schopnost poslušně reagovat na vedení Ducha, když činíte zásadní rozhodnutí. Váš charakter se stává spravedlivým. Je důležitější než to, co vlastníte, čemu jste se naučili nebo jakých cílů jste dosáhli. Umožňuje, aby vám bylo důvěřováno. Spravedlivý charakter poskytuje základ pro duchovní sílu. V období trápení a zkoušek vám umožňuje správně se rozhodovat v mimořádně důležitých věcech, i když se vám zdají nezvládnutelné.
Svědčím o tom, že ani Satan, ani jakákoli jiná moc nemůže oslabit nebo zničit váš sílící charakter. To můžete udělat jen vy, svou neposlušností.
Pochopte tuto důležitou zásadu a uplatňujte ji v životě: projevováním víry budujete svůj charakter. Posílený charakter vám dává schopnost projevovat větší víru. A tím se vaše sebedůvěra při konání správných rozhodnutí prohlubuje. A tento posilující cyklus pokračuje dál. Čím pevnější je váš charakter, tím větší je vaše schopnost používat moc víry pro získání ještě silnějšího charakteru.
Náš Otec a Jeho Syn
Vzhledem k tomu, jak ohromné je to, co můžeme začít jen v malé míře chápat, ale co určitě nemůžeme pochopit plně, musíme být velmi vděčni za to, že tento Bůh nezměrných schopností je náš Otec. Je Otcem milujícím, chápajícím, soucitným a trpělivým. Stvořil nás jako své děti. Chová se k nám jako k milovaným synům nebo dcerám. Dává nám pocítit, že nás miluje, oceňuje, že jsme pro Něj vzácní a že jsme Mu drazí. Dal nám svůj plán milosrdenství6 a vybavil nás tak, abychom se – když jsme poslušní – mohli správně rozhodovat. Skrze svého svatého Syna pro nás zajistil, že můžeme žít, růst, rozvíjet se a kráčet přímo po stezce, aby nás mohl navěky vést a působit na nás.
Nedokážu vyjádřit, jak moc svého Otce v nebi miluji. Ve vší pokoře slavnostně vydávám svědectví, že tento Mistr s jedinečnými schopnostmi, který vše stvořil, je náš soucitný svatý Otec. Jeho Milovaný Syn položil svůj život v absolutní poslušnosti svého Otce, aby zlomil pouta smrti a stal se naším Mistrem, naším Vykupitelem, naším Spasitelem. Ačkoli plně nerozumím všem Jejich schopnostem, rozumím do určité míry Jejich moci vyjadřovat intenzivně Jejich lásku. Pokorně vydávám slavnostní svědectví, že Oni žijí a milují nás. Ve jménu Ježíše Krista, amen.